Motorové vozy řady M 220.1 vyráběla v letech 1926 až 1927 Severočeská vozovka a strojírna v České Lípě. Bylo vyrobeno 5 vozů s určením pro tratě místního významu. Z provozu byly vyřazeny před rokem 1945.

Vznik a výroba V polovině 20. let byly hledány cesty, jak zefektivnit ztrátový provoz vedlejších tratí. Nadějnou se jevila motorizace osobní dopravy.

V roce 1926 padlo rozhodnutí pořídit motorový vůz pro soukromou dráhu Liberec - Jablonec - Tanvald-Šumburk (LJTD). Československý průmysl orientovaný na výrobu parních lokomotiv v té době výrobu potřebných trakčních vozidel teprve připravoval, výrobce se zkušenostmi se tak hledal v zahraničí. Už v předchozím roce dodala dodala továrna Deutsche Werke z Kielu (DWK) první motorový vůz svého typu Ia (M 210.0) místní dráze Zaječí - Čejč - Hodonín, dosti pravděpodobně za zprostředkování českolipské Severočeské vagónky a strojírny. LJTD zvolila služby Severočeské, která tentokrát s využitím dodaných agregátů v licenci postavila a promptně ještě roku 1926 dodala vůz typu DWK Va, u ČSD označený jako M 220.101. Téhož roku byl dodán druhý vůz přímo pro ČSD - ŘSD Hradec Králové, určený pro trať Havlíčkův Brod - Humpolec. Následujícího roku 1927 byly dodávky řady M 220.1 ze Severočeské završeny jedním vozem pro místní dráhu Častolovice - Rychnov nad Kněžnou - Solnice, a dvěma vozy pro ČSD (M 220.103-05). Za jeden vůz zákazníci zaplatili od 740 do 826 tis. Kč.ŠNÁBL, Radim. Řada M 220.1 ze "Severočeské", Motorové vozy ČSD. Svět (malé i velké) železnice č. 25 (únor 2008), Corona Praha.. S. 2-15.

Konstrukce vlevo|náhled|Mot.vůz M 220.1, rozměrový náčrtek |370x370bod

Motorový vůz odvozený od licenčního typu DWK Va byl koncipován podle dobového standardu pro lokální dráhy s výkonem 150 k, pro 100 přepravovaných osob a až 40 tun zátěže přivěšených vozů.

Vozidla poháněl šestiválcový řadový zážehový vodou chlazený motor DWK typu T VIa se zplynovačem, vybavený elektrickým zapalováním a startérem, stejně jako veškeré elektrické vybavení vozu od firmy Bosch. Motor byl seřízen na spalování dynalkolu. Dvě palivové nádrže byly umístěny na střeše podélně, později byla přidána ještě třetí, uložená napříč. Další, malé nádržky na představcích sloužily na benzin pro vyčištění motoru od palivové směsi při jeho výběhu.

Motor spolu s mechanickou spojkou a čtyřstupňovou převodovkou DWK byl uložen v samostatném rámu, zavěšeném pod skříní na čepech podvozků. Jednotlivé mechanicky řazené stupně odpovídaly rychlostem 10, 18, 26 a 42 km/h. Točivý moment se na nápravové převody přenášel kardanovými hřídeli.BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv 2. Elektrická a motorová trakce. Vydání 1. NADAS Praha 1971. OD 31-021-71. s. 16, 114.

Pojezd se skládal ze dvou dvounápravových podvozků, hnací byla jen vnitřní dvojkolí. Skříň byla na podvozcích uložena prostřednictvím čepů a trámců. Valivá ložiska náprav byla vedena rozsochami s vůlemi. Odpružení bylo dvoustupňové, listovými a vinutými kuželovými pružnicemi.

Robustní spodek i kostra skříně byly ocelové, nýtované, kryté plechem. Interiér skříně na osmiúhelníkovém půdorysu byl rozdělen na dvě průchozí nástupní plošiny na krajích, ve kterých byla i stanoviště řidiče, toaletu a prostor pro cestující v délce devíti fiktivních oddílů, rozdělený dvěma nebo třemi prepážkami mezi kuřáckou a nekuřáckou 3. třídu, u vozů čísel 01 a 05 původně i 2. třídu. V oddíle 2. třídy byla polstrovaná sedadla umístěna příčně se středovou uličkou v uspořádání 2+2, ve 3. třídě prevážně 3+2. Část lavic nad motorem, svou výškou zasahujícím do oddělení 3. třídy byla v podélném uspořádání.

Vodní chlazení spalovacího motoru bylo vyvedeno na střechu vozu do čtyř chladičových bloků. Vodou z chladicího okruhu bylo možné vytápět interiér vozu. Motorové vozy měly klasickou šroubovku a košové nárazníky. Byly vystrojeny tlakovzdušnou brzdou Knorr a ruční brzdou. Pískovány byly vnitřní, hnací nápravy. Skříně vozů byly původně tmavozelené se světle hnědou střechou a černým spodkem.

Provoz Vozy byly přiděleny udržovacím dílnám Nymburk.

Vůz čísla 01 po dodání do Liberce zajišťoval spolu s dalšími později sem přibyvšími vozy řady provoz spěšných a osobních vlaků na trati přes Jablonec nad Nisou do Tanvaldu a Železného Brodu, buď sólo nebo až se dvěma přípojnými vozy řad Clm a CDlm. Jejich nasazení na frekventované dopravní ose bylo vlastně náhradním řešením namísto už v letech 1924–30 uvažované, leč neuskutečněné elektrizace trati. Motorová výtopna pro vozy vznikla v původním depu LJTD v Dolním Růžodole.

Vůz 02 byl přidělen na trať Německý Brod – Humpolec, roku 1933 byl přesunut do nově zřízené motorové výtopny Chřibská-Rybniště pro vlaky mezi Benešovem a Rumburkem, a roku 1937 převeden do Liberce.

Vůz 03 jezdil až do roku 1931 na trati Častolovice–Solnice, následně přes Rumburk se roku 1933 dostal do Liberce. Zde byl poškozen požárem a do roku 1938 zrušen.

Vůz číslo 04 obdržela výtopna Josefov-Jaroměř, vozil zde vlaky mezi Pardubicemi, Náchodem a Jičínem. Po roce 1932 byl provozován výtopnou Chřibská-Rybniště, od roku 1937 v Liberci. Roku 1938 byl zrušen a přestavěn na školní vůz. Účelově využíván byl ještě v polovině 70. let pod depem Česká Třebová. Odtud se dostal do sbírky NTM jako nejstarší v Československu dochovaný motorový vůz.

Vůz 05 původně dostalo jako záložní vůz k dispozici ŘSD Hradec Králové. Od roku 1930 Vozil vlaky z Karlových Varů do Mariánských Lázní a Johangeorgenstadtu. V roce 1937 byl předán do Liberce.

Zbývající vozy 01, 02 a 05 byly v Liberci na podzim roku 1938 předány DRB, tam zařazeny do provozu jako řada VT 136. Po válce se už k ČSD nevrátily.

Vozy se v provozu poměrně osvědčily, zkušenosti s nimi získané byly využity k další mohutné motorizaci provozu u ČSD ve 30. letech. Záporem byl především zápach benzínu od motoru v prostoru pro cestující, vnímaný jako zvláště nepříjemný, a který se ani pozdějšími úpravami nepodařilo zcela odstranit.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články Seznam českých a slovenských motorových vozů a jednotek Vagónka Česká Lípa Motorový vůz M 210.0

Literatura ŠNÁBL, Radim. Řada M 220.1 ze "Severočeské", Motorové vozy ČSD. Svět (malé i velké) železnice č. 25 (únor 2008), Corona Praha''.. S. 2-15.

Externí odkazy

HOFMAN, Marek; KAČEROVÁ, Jana. Výroba dopravních prostředků v českolipské Vagónce. Sb.Bezděz. Vlastivědný spolek Českolipska, Muzeum Česká Lípa. Roč. 2022, čís. 31, s. 71–83. Dostupné online. . Schema mechanické převodovky vozů DWK. Dostupné online. .

Kategorie:Motorové vozy v Československu Kategorie:Hnací vozidla ČSD Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1926 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1927