Participativní mapování (anglicky participatory mapping) je metoda sběru a vizualizace prostorových informací, při níž se na vytváření map aktivně podílejí místní obyvatelé nebo další neodborní aktéři. Cílem je zachytit znalosti a zkušenosti místních a vnímání prostoru komunitami, které v daném území žijí nebo jej využívají.
Metoda se uplatňuje zejména v oblasti občanské vědy, rozvojové spolupráce, humanitární pomoci, ochrany životního prostředí a územního plánování.Weyer, D.; Bezerra, J. C.; De Vos, A. (2019). Participatory Mapping in a Developing Country Context: Lessons from South Africa. Land, 8(9), 134. DOI:10.3390/land8090134.
Definice a charakteristika Participativní mapování kombinuje kartografické nástroje s participativními přístupy, které zdůrazňují zapojení veřejnosti do sběru a interpretace geografických dat. Účastníci do map zaznamenávají své znalosti území a subjektivní vnímání prostoru, například pocit bezpečí, místa s nebezpečnou dopravou nebo lokality vyžadující revitalizaci.
Na rozdíl od tradičního mapování, které je založeno především na expertních datech, klade participativní mapování důraz na místní znalosti a zkušenosti komunit.
Historie a vývoj Kořeny participativního mapování lze vysledovat v 70. a 80. letech 20. století v souvislosti s rozvojem metody Rapid Rural Appraisal (RRA) v rozvojových studiích. Na tyto přístupy v 90. letech navázal koncept Participatory Rural Appraisal (PRA), jehož principy definoval Robert Chambers. Ten zdůrazňoval, že místní obyvatelé jsou schopni vytvářet vlastní vizuální analýzy a mapy často přesněji než vnější experti, a měli by proto být přímo zapojeni do výzkumu a rozhodovacích procesů.
S rozvojem digitálních technologií a otevřených dat se participativní mapování rozšířilo také do online prostředí a stalo se součástí projektů občanské vědy a otevřené kartografie.
Využití Participativní mapování se využívá v různých oblastech:
rozvojová spolupráce – identifikace potřeb komunit a plánování infrastruktury, humanitární pomoc – mapování rizik, zranitelnosti a dostupnosti zdrojů, ochrana životního prostředí – zaznamenávání místních znalostí o ekosystémech, územní a participativní plánování – zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů, projekty občanské vědy – sběr prostorových dat dobrovolníky. Příkladem využití v České republice je případová studie z města Jeseník z roku 2017. Radnice využila participativní mapování k zapojení občanů do tvorby strategického plánu a rozvoje veřejných prostor. Sběr dat probíhal kombinací online platformy a papírových map, přičemž se zapojilo celkem 533 respondentů. Účastníci v mapách vyznačovali zejména pocitové vnímání bezpečí, místa s nebezpečnou dopravní situací nebo sociálně zanedbané lokality. Výsledky byly městem využity například k úpravě dohledu městské policie v rizikových oblastech.
Nástroje a techniky K participativnímu mapování se používají různé nástroje, například papírové mapy a náčrty, GPS zařízení, mobilní aplikace a otevřené digitální mapové platformy. V současnosti se často využívají nástroje umožňující sběr dat v terénu a jejich následnou vizualizaci v GIS prostředí.
Výhody a omezení Mezi hlavní přínosy participativního mapování patří posílení zapojení komunit, lepší porozumění místním podmínkám a podpora transparentního rozhodování. Mezi omezení patří možná subjektivita dat, rozdílná úroveň znalostí účastníků a omezená přesnost v případě nedostatečné technické podpory.
Reference
Související články Občanská věda Geografické informační systémy
Kategorie:Kartografie Kategorie:Geografický informační systém Kategorie:Územní plánování Kategorie:Občanská věda