Opatství Saint-Génis-des-Fontaines (francouzsky Abbaye de Saint-Génis-des-Fontaines) je bývalý benediktinský klášter v centru obce Saint-Génis-des-Fontaines v departementu Pyrénées-Orientales v jihofrancouzském regionu Okcitánie.
Od dob Velké francouzské revoluce již klášter neslouží svému původnímu řeholnímu účelu, jeho hlavní budovy se však dochovaly do současnosti. Jedná se především o klášterní kostel, který dnes funguje jako místní farní kostel, a křížovou chodbu (klášterní klausuru). Ostatní navazující objekty byly z větší části vyčleněny a přešly do soukromého vlastnictví.
Historie Klášter byl založen pravděpodobně v průběhu 8. století, případně na samém počátku 9. století. Bezpečně je jeho existence doložena k roku 819, ze kterého pochází vůbec první písemná zmínka. V této listině je zároveň jmenován jeho zakladatel, kterým byl opat Sentimirus.
O zhruba století později postihlo klášterní areál rozsáhlé plenění. Následný panovnický dekret z 9. července 981, který vydal západofranský král Lothar, potvrzuje úplnou obnovu budov, jež byly předtím zničeny nájezdy pohanů (s největší pravděpodobností se jednalo o Normany).
Opatství bylo postaveno pod přímou ochranou tehdejších suverénů provincie – nejprve roussillonských hrabat a posléze aragonských králů. Díky tomu zažilo období velkého rozkvětu, o čemž svědčí nová slavnostní konsekrace výrazně rozšířeného kostela v roce 1153. V průběhu 13. století byla k severovýchodní části opatského chrámu přistavěna unikátní mramorová křížová chodba.
Význam kláštera potvrzuje i skutečnost, že se zde nechávali pohřbívat přední doboví mecenáši a šlechtici, což dokládá například dochovaná závěť paní Alisende z roku 1187.
Po této éře prosperity však následoval vleklý úpadek, který postihl i řadu dalších klášterů v okolním regionu. Aby se zabránilo definitivnímu zániku a finančnímu krachu, bylo opatství správně přičleněno pod mocný katalánský klášter Montserrat.
Během Velké francouzské revoluce byli mniši z kláštera definitivně vyhnáni a veškeré nemovitosti byly prohlášeny za národní majetek. Bývalé konventní budovy byly následně rozprodány a rozděleny mezi několik soukromých vlastníků. Teprve o padesát let později, v roce 1846, byl klášterní kostel vrácen církevním účelům a stal se oficiálním farním kostelem obce.
Mnohem dramatičtější osud potkal samotnou středověkou křížovou chodbu. Na počátku 20. století byl klášterní ambit rozebrán na jednotlivé kameny a prodán starožitníkovi. Teprve v 80. letech 20. století se podařilo mramorové architektonické prvky odkoupit zpět do Saint-Génis. Následně byla křížová chodba kompletně rekonstruována a sestavena do původní podoby za využití dochovaných historických fotografií a plánů.
Klášterní kostel náhled|vlevo|Pohled na klášterní kostel od severozápadu Klášterní kostel je zasvěcen svatému Michaelovi. Byl vybudován současně se založením kláštera v 8. století. Z této nejstarší stavební fáze se však do dnešních dnů dochovalo jen minimum viditelných prvků, neboť budova byla po ničivých nájezdech v 10. století výrazně upravena či kompletně přestavěna. Původní karolínské základy dnes tvoří suterénní podezdívku současného chrámu a předurčily také dispozici závěru (chevetu) s hlavní apsidou, velmi hlubokými bočními kaplemi (absidiolami) zaklenutými konchou a výrazně vystupující příčnou loď (transept).
K zásadní architektonické proměně objektu došlo ve 12. století, přičemž původní půdorys zůstal víceméně zachován. Horní partie stavby byly upraveny, aby bylo možné nad transeptem vztyčit valenou klenbu, která nahradila původní dřevěný krov. Hlavní loď musela být kvůli tomuto statickému kroku téměř kompletně přestavěna a vyzděna znovu, protože původní rané zdivo by nedokázalo unést tak masivní váhu kamenné klenby. Úpravami prošel i samotný závěr kostela, kde došlo k přezdění klenby apsid a k vytvoření nástěnné malířské výzdoby, z níž se dochovalo několik fragmentů. Po dokončení těchto rozsáhlých prací byl kostel roku 1153 nově vysvěcen.
Klášterní kostel je chráněn jako národní kulturní památka Francie (monument historique) na základě dekretu ze 28. září 1966.
Architektonická dispozice a vybavení Stavební plán: Kostel má půdorys latinského kříže, což je typická dispozice pro románskou architekturu. Skládá se z jedné hlavní lodi, která ústí do transeptu osazeného třemi apsidami. Interiér a mobiliář: Vnitřní vybavení tvoří převážně několik barokních oltářních retáblů. Nejvýznamnější z nich je hlavní centrální retábl z počátku 17. století, který je vyrobený z malovaného dřeva. Zvonice: Dominantou stavby jsou dvě věžové zvonice (hlavní a architektonicky nejvýznamnější z nich se tyčí přímo nad křížením lodí), které jsou výsledkem několika historických stavebních etap a v nedávné době prošly celkovou obnovou.
Hlavní průčelí náhled|vpravo|Hlavní průčelí klášterního kostela Saint-Génis-des-Fontaines. V průčelí kostela se dochovalo několik kamenných náhrobků a románských plastik. Nápisy na náhrobních kamenech umístěných ve fasádě označují hroby místních mnichů nebo významných osobností spjatých s opatstvím. Mezi těmito prvky vynikají zejména dva náhrobní kameny, které zobrazují zesnulé ležící s rukama zkříženýma na prsou.
Stavba je však celosvětově známá především díky svému portálu z bílého mramoru, do něhož je vsazen slavný překlad z Saint-Génis.
Mramorový překlad z Saint-Génis náhled|vlevo|Světoznámý románský mramorový překlad nad hlavním portálem kostela v Saint-Génis-des-Fontaines. Překlad z opatství Saint-Génis-des-Fontaines je románská reliéfní plastika umístěná nad hlavním portálem klášterního kostela. Toto dílo, jehož vznik inicioval a zadal tehdejší opat Guillaume, představuje vůbec nejstarší přesně datovanou románskou kamennou sochařskou památku na světě, pocházející z let 1019–1020.
Reliéf je vytesán z bílého carrarského mramoru. Je proveden formou nízkého reliéfu (bas-relief) s mimořádnou, téměř zlatnickou precizností a citem pro detail. Centrální motiv: Uprostřed kompozice se nachází postava Krista v majestátu (Maiestas Domini), který sedí uvnitř oválné, perlami zdobené mandorly. Mandorlu po stranách obouručně podpírají dva archandělé. Apoštolové: Po obou stranách mandorly jsou rozmístěny dvě symetrické skupiny tří postav (celkem šest postav, pravděpodobně apoštolů), z nichž každá je samostatně usazena pod typickým podkovovitým obloukem. Latinský nápis: Nad hlavami postav podél horní linie oblouků se napříč celou plochou táhne pás s nápisem v tehdejší středověké latině.
Díky dochovanému latinskému textu bylo možné vznik tohoto díla určit s naprostou přesností. Text a jeho český překlad zní:
+ANNO VIDESIMO [namísto VICESIMO] QVARTO RENNANTE ROTBERTO REGE WILIELMVS GRATIA DEI ABA ISTA OPERA FIERI IVSSIT IN ONORE SANCTI GENESII CENOBII QUE VOCANT FONTANAS „Ve čtyřiadvacátém roce panování krále Roberta nařídil Guillaume, z Boží milosti opat, zhotovit toto dílo ke cti svatého Genesia v monastýru, který nazývají Prameny (Fontanas).“
Metoda datování vychází z určení jména panovníka: „král Robert“ zmiňovaný v textu je Robert II. Francouzský, kapetovský francouzský král a syn Huga Kapeta, který vládl v letech 996 až 1031. Čtyřiadvacátý rok jeho panování odpovídá přesně roku 1020. Reliéf byl tedy s jistotou zhotoven v tomto roce (s možnou odchylkou jednoho až dvou let).
Reliéf nebyl původně vytvořen jako naddveřní překlad (linteau). Ve své první fázi v 11. století sloužil jako oltářní stéla či podpěra oltářního stolu, pravděpodobně uvnitř tehdejšího kostela. Teprve během rozsáhlých stavebních úprav ve 12. století bylo toto dílo druhotně osazeno nad hlavní vstupní portál chrámu. Nad reliéfem se dochovaly čtyři kamenné krakorce (konzoly), které prokazují, že dílo bylo původně chráněno malou předsunutou stříškou proti nepříznivým vlivům počasí.
Tato stříška zanikla pravděpodobně v 15. či 16. století. Aby se zabránilo zvětrávání mramoru, byl reliéf i celý portál natřen speciálním ochranným lakem či fermeží. Tento nátěr způsobil charakteristické nažloutlé až okrové zabarvení, ačkoliv pod ním se nachází čistě bílý mramor.
Z vědeckého hlediska má toto dílo klíčový význam pro pochopení vývoje románského umění v celém Katalánsku a jižní Francii. Jelikož je u něj znám přesný rok vzniku, slouží historikům umění jako pevný srovnávací časový bod. Porovnáním stylistického vývoje jiných nedatovaných děl s tímto překladem bylo možné sestavit přesnou chronologii románského sochařství v regionu.
Dílo zároveň přineslo důležité informace o stavební historii samotného opatství. Zobrazení podkovovitých oblouků na reliéfu totiž dokazuje, že klášter musel mít již v 11. století starší, pravděpodobně karolínský ambit (křížovou chodbu). Ten předcházel dnešní dochované křížové chodbě, která pochází až ze 13. století a jejíž oblouky jsou již klasické půlkruhové (románské).
Přibližně čtyři kilometry východně od Saint-Génis-des-Fontaines se nachází areál bývalého opatství Saint-André-de-Sorède. Nad portálem tamního kostela je osazen architektonicky téměř identický mramorový překlad. Tento reliéf je však zcela bez doprovodných nápisů. Historici se domnívají, že jej vytesal stejný anonymní sochař, případně se jedná o o něco starší přímou předlohu překladu z Saint-Génis.
Křížová chodba náhled|vlevo|Pohled do rajského dvora na nově rekonstruované sloupy křížové chodby. V areálu velmi pravděpodobně existovala ještě starší křížová chodba, avšak během rozsáhlých stavebních a rekonstrukčních prací v 80. letech 20. století nebyly nalezeny žádné její prokazatelné základy. Současná dochovaná křížová chodba (ambit) pochází z konce 13. století. Na základě dochovaného nápisu (epitafu) je bezpečně známo, že stavebně byla dokončena v roce 1271.
Během Velké francouzské revoluce byl tento památkový celek konfiskován jako národní majetek a následně rozprodán a rozdělen mezi několik různých soukromých vlastníků. V roce 1924 odkoupil pařížský starožitník Paul Gouvert celkem tři čtvrtiny celé křížové chodby. Následně nechal celou tuto zakoupenou část rozebrat.
Na svém původním místě zůstala netknutá pouze jihovýchodní čtvrtina ambitu (čítající šest sloupů, tři přidružené sloupky a rohový pilíř), protože její tehdejší soukromý majitel ji odmítl starožitníkovi prodat. Zbývající prázdné galerie kláštera musely být provizorně podepřeny cihlovými pilíři.
Starožitník nechal u kameníků zhotovit přesné kopie 23 hlavic z autentického růžového mramoru pocházejícího z lomu ve Villefranche-de-Conflent. Díky kombinaci originálních dílů a těchto zdařilých kopií se mu podařilo sestavit a úspěšně prodat dva samostatné křížové ambitové celky, které však byly menší než původní klášterní originál. Jeden z nich byl instalován na zámku Château des Mesnuls v departementu Yvelines, zatímco druhý byl vyvezen za oceán a zakoupen do sbírek Muzea umění ve Filadelfii (Philadelphia Museum of Art). Soubor obsahující dva mramorové oblouky a jejich tři kompletní podpory (hlavici, sloup a patku) navíc Gouvert v roce 1925 daroval pařížskému Louvru. Zbývající torzo na místě v Saint-Génis (jihovýchodní čtvrtina) bylo bezprostředně poté prohlášeno za chráněnou historickou památku.
O padesát let později francouzský stát odkoupil křížovou chodbu ze zámku v Mesnuls, která v sobě integrovala převážnou většinu autentických středověkých prvků (zejména originální tesané hlavice). Muzeum v Louvru rovněž oficiálně vrátilo své dvě darované arkády, aby umožnilo celkovou rekonstrukci klášterního komplexu. Architektonické prvky vyvezené do Spojených států amerických se však již zpět do Francie navrátit nepodařilo – ukázalo se však, že velkou část z nich tvoří právě Gouvertem zadané novodobé kopie.
Samotné náročné práce na opětovném sestavení a celkové rekonstrukci křížové chodby přímo v Saint-Génis byly zahájeny v roce 1986 a trvaly do roku 1987. Chybějící architektonické články byly nově vytesány z identického typu růžového mramoru. Celková památková obnova byla definitivně dokončena v roce 1994.