Élisabeth-Alexandrine de Ficquelmont zvaná "Elisalex" (10. listopadu 1825, Neapol – 14. února 1878, Benátky) byla rakouská šlechtična z rodu Ficquelmontů, provdaná kněžna z Clary-Aldringenu.

Život Narodila se jako dcera hraběte Charlese-Louise (Karla Ludwiga) de Ficquelmont (1777-1857), francouzsko-rakouského diplomata, ministra zahraničí a krátce též ministerského předsedy Rakouského císařství v revolučním roce 1848 a jeho manželky hraběnky Dorothey von Tiesenhausen (1804-1863).

V letech 1829–1838 její otec sloužil jako rakouský velvyslanec v Rusku a jeho rodina obývala Saltykovův palác v Petrohradu, který si v roce 1828 pronajala rakouská vláda jako rezidenci velvyslance.Simon Dixon, Personality and Place in Russian Culture, MHRA, 2010, pages 331 à 335.

Elisalex tak prožila dětství obklopena ruskou a evropskou intelektuální a aristokratickou elitou své doby, neboť Saltykovův palác byl místem konání dvou nejslavnějších salonů té doby - salonu jeho matky hraběnky Dolly de Ficquelmont a salonu Alžběty Michajlovny Chitrovové.Simon Dixon, Personality and Place in Russian Culture, MHRA, 2010, pages 331 à 335. Pravidelnými hosty těchto salonů byli např. spisovatel Alexandr Ivanovič Turgeněv, básníci Petr Andrejevič Vjazemskij nebo Ivan Ivanovič Kozlov, či Alexandr Sergejevič Puškin.Podle N. Kauochčičviliho, který hraběnce pomáhal s prvním vydáním jejího Deníku v ruštině na počátku 20. let 19. století, hraběnka četla v originále spisy Sallustia, Cicerona, Vergilia, Terentia, Danta, F. Petrarcy, A. Manzoniho, Goetheho, G. Byrona, F. Schillera, Jeana Paula, E. T. A. Hofmanna, J. Miltona, F. Fénelona, La Rochefoucaulda, Félicité de Genlis, Chateaubrianda, Madame de Staël, Lamartina, Victora Huga, Benjamina Constanta, Lamennaise, Montalemberta a dalších. Puškin byl častým hostem paláce, který se zřejmě stal předlohou pro starý palác hraběnky v Puškinově povídce Piková dáma.

V roce 1838 byl hrabě Ficquelmont povolán do Vídně, aby v nepřítomnosti knížete Metternicha převzal funkce ministra zahraničních věcí a v roce 1840 byl jmenován ministrem zahraničí a konference.

V roce 1840 byla patnáctiletá Elisabeth-Alexandrine představena u vídeňského císařského dvora během zahajovacího plesu společenské sezóny a stala se jednou z nejvýznamnějších „debutantek" sezóny.F. de Sonis, Lettres du comte et de la comtesse de Ficquelmont à la comtesse Tiesenhausen Poté se setkala se svým budoucím manželem Edmundem z Clary-Aldringenu (1813-1894), členem jedné z nejvýznamnějších rakouských rodin. vlevo|náhled|Rodový palác v Benátkách Pár žil převážně mezi vídeňským sídlem knížat Clary-Aldringenů palácem Mollard-Clary a zámkem v Teplicích, kde přijal několik evropských panovníků; tak v létě 1849 přivítali v Teplicích císaře Františka Josefa a krále Fridricha Viléma IV. Pruského a Fridricha Augusta II. Saského a poté v roce 1860 císaře Františka Josefa a prince regenta Viléma Pruského. Cestovali po Evropě; byli osobními hosty krále Leopolda I v Ostende, v roce 1853 navštívili Paříž a také Londýn, kde je přijala královna Viktorie a princ Albert.

Princezna Elisabeth-Alexandrine z Clary-Aldringenu zemřela 14. února 1878 v paláci Claryů v Benátkách.

Manželství a potomstvo Dne 5. prosince 1841 se tehdy šestnáctiletá Elisabeth-Alexandrine provdala za Edmunda Močice z Clary-Aldringenu (1813-1894),. Z jejich manželství se narodily čtyři děti:

Edmunde (13. října 1842 Vídeň – 14. února 1927 Turín) ⚭ (1867) hrabě Carlo Felice Nicolis di Robilant e Cereaglio (8. srpna 1826 Turín – 17. října 1888 Londýn) 2. Maria Karel (3. dubna 1844 Vídeň – 25. března 1920 Teplice) ⚭ (1873) Felicia Radziwiłłovna (25. února 1849 Teplice – 7. prosince 1930 Teplice) 3. Siegfried (14. října 1848 Teplice – 11. února 1929 Teplice), 6. kníže z Clary-Aldringenu, rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku (1897–1899), vyslanec v Sasku (1899–1902), vyslanec v Belgii (1902–1914) ⚭ (1885) Tereza Marie Kinská z Vchynic a Tetova (10. prosince 1867 – 22. února 1943) 4. Manfred (30. května 1852 Vídeň – 12. února 1928 Salcburk), slezský zemský prezident (1896–1898), štýrský místodržitel (1898–1918), předseda vlády Předlitavska v období od 2. října do 21. prosince 1899 ⚭ (1884) Františka Pejacsevich de Veröcze (5. června 1859 Petrohrad – 14. prosince 1938 Salcburk)

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura MĚŘIČKA, Matěj: Alžběta Alexandra Clary-Aldringen v zrcadle své korespondence; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2010; 134 s. (bakalářská práce) dostupné online

Související články Karl Ludwig von Ficquelmont Dorothea z Ficquelmontu Siegfried z Clary-Aldringenu Manfred z Clary-Aldringenu Clary-Aldringenové Palác Mollard-Clary Zámek Teplice

Kategorie:Narození 10. listopadu Kategorie:Narození v roce 1825 Kategorie:Narození v Neapoli Kategorie:Ficquelmontové Kategorie:Clary-Aldringenové Kategorie:Úmrtí 14. února Kategorie:Úmrtí v roce 1878 Kategorie:Úmrtí v Benátkách Kategorie:Ženy