Johan Ludwig Mowinckel (22. října 1870 Bergen – 30. září 1943 New York) byl norský politik. Ve třech obdobích byl premiérem Norska (1924–1926, 1928–1931, 1933–1935). Celkem v úřadě strávil 6 let a 11 měsíců. Zastával též funkce ministra zahraničních věcí (1922–1923, 1924–1926, 1928–1931, 1933–1935), ministra obchodu (1921–1922), předsedy Stortingu (1916–1918) a starosty Bergenu (1902–1906, 1911–1913). Členem parlamentu byl nepřetržitě 34 let (1906–1940). Byl představitelem středové liberální strany Venstre, jíž v letech 1927–1940 vedl. Byl příznivcem Společnosti národů, v roce 1933 se stal jejím prezidentem.
Život Narodil se v bohaté buržoazní rodině. Jeho matka zemřela, když mu byl rok. Vychovával ho pak otec, jenž byl jako obchodník s loděmi velmi zaneprázdněným. Loďařskou kariéru měl předučenou i on a v roce 1893 nastoupil do lodní společnosti Christiana Michelsena. V roce 1898 si koupil první loď a v roce 1901 si v Bergenu založil vlastní lodní firmu, jež se postupně stala jednou z největších v Norsku.
Od roku 1889 se začal angažovat v bergenské místní politice. Do vládních pozic se mohl dostat až po roce 1919, neboť do té doby platil zákon, že ministři musejí být členy církve, zatímco on od církve odpadl již v mládí. Nový zákon byl někdy nazýván "Lex Mowinckel". Prvně ve vládním kabinetu usedl roku 1921.
Jeho politickou kariéru silně ovlivnila autorita Gunnara Knudsena, jehož linii ve straně zastával. Kritičtější vůči jeho vedení se začal stávat během první světové války. Žádal autentičtější neutralitu, zatímco Knudsen zjevně sympatizoval s Brity. Stále více se také vzdalovali v otázce státních zásahů do ekonomiky, v něž Knudsen více věřil, zatímco Mowinckel byl autentičtějším ekonomickým liberálem. Teprve když roku 1927 vedení Venstre od Knudsena převzal, mohl v ní tuto linii více prosadit. Toho roku také dovršil svůj politický obrat - zatímco v mládí platil za levičáka a podporoval spolupráci s labouristy a posléze přišel s ideou strany jako mostu mezi pravicí a levicí, v roce 1927 přišel s koncepcí konzervativně-liberální fronty proti socialistům (z toho ovšem ustoupil po roce 1933, kdy se, pod vlivem nástupu nacismu v Německu, začal více obávat konzervativních elementů v politice). Jako jeden z mála evropských politiků se na světovou hospodářskou krizi snažil reagovat liberálními opatřeními - v roce 1930 například inicioval smlouvu o zóně volného obchodu mezi Norskem, Dánskem a zeměmi Beneluxu. Díky tomu je také někdy označován za průkopníka evropské integrace.
V oblasti zahraniční politiky se spoléhal na neutralitu a nevěřil ve zbrojení (v tom si notoval s labouristy a naopak se střetával s konzervativci). Známý je jeho výrok z února 1939: „Po všem, co jsem viděl, není moje důvěra v sílu děl přehnaná“. Proto nemělo Norsko žádnou reálnou možnost bránit se okupaci Německem ve chvíli, kdy Německo přestalo norskou neutralitu respektovat.
Mowinckel byl velkým odpůrcem nacismu, přesto se po německé okupaci zdál v první chvíli ochotný k nějakému kompromisu s okupanty. Brzy nicméně odešel do exilu, nejprve do Stockholmu, poté do Londýna a posléze do New Yorku, kde vedl norskou státní společnost Nortraship. V USA i zemřel. Pracoval zprvu pro exilovou londýnskou vládu, ovšem mezi Nory v exilu byl velmi neoblíbený, mj. kvůli jeho neochotě ke zvyšování výdajů na obranu před válkou a také kvůli pocitu, že byl nakloněn kompromisu s Němci v prvních dnech okupace. Historici se obvykle shodují, že byl do New Yorku z Londýna exilovou vládou spíše odklizen. Svůj nový úkol také přijal s hořkostí.
Lidská práva Od roku 1925 zasedal ve výboru udělujícím Nobelovu cenu za mír.
V září 1933 se na něj jako na předsedu Společnosti národů obrátily ukrajinské veřejné osobnosti s žádostí, aby se zabýval otázkou genocidní povahy holodomoru na Ukrajině, jejž vyvolal sovětský diktátor Stalin. Dodržel slovo a otázku zařadil na 76. zasedání Rady Společnosti národů, navzdory odporu některých západních evropských zemí (Sovětský svaz tehdy členem Společnosti národů nebyl). Diskuse o příčinách a okolnostech hladomoru na Ukrajině trvala několik hodin, ale rezoluce nebyla přijata. Delegace Francie a Británie její přijetí zablokovaly. Mowinckel se pak snažil tuto otázku držet v západním povědomí.
Mowinckel ovšem také patřil k těm, kdo efektivitu Společnosti národů na konci 30. let podkopali, když pro Norsko vymohl, aby nemuselo respektovat sankce Společností národů vyhlášené. Stejnou strategii zvolila řada jiných menších států a Společnost národů se tak stala bezzubou.
Hodnocení Store norske leksikon jeho osobnost a politický styl hodnotil slovy: "Měl všechny vlastnosti potřebné k tomu, aby se stal velkým politickým vůdcem. Byl inteligentní a vzdělaný, i když se nemohl chlubit významnými akademickými tituly. (...) Od mládí byl učen k rozhodování a převzetí odpovědnosti. Během jeho vedení nebylo nikdy pochyb o tom, kdo stojí u kormidla. (...) Byl také skvělým řečníkem a zručným debatérem. Byl to ale také muž náladový a nejednou se stalo, že se nechal unést a učinil rozhodnutí, kterých později mohl litovat. (...) V dobách prosperity byl společenský a okouzlující, ale v politice se s takovou prosperitou nesetkal. Všechna léta nepřízně osudu ho vyčerpala, a když se ve stáří setkal i s odporem uvnitř vlastní strany, reagoval jako zahořklý muž."
Reference
Kategorie:Norští politici Kategorie:Premiéři Norska Kategorie:Norští podnikatelé Kategorie:Diplomaté Norska Kategorie:Ministři zahraničí Kategorie:Absolventi Univerzity v Oslu Kategorie:Emigranti a exulanti Kategorie:Narození 22. října Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Narození v Bergenu Kategorie:Úmrtí v New Yorku Kategorie:Úmrtí 30. září Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Pohřbení v Bergenu Kategorie:Muži