Miguel Ángel Juárez Celman (29. září 1844 Córdoba – 14. dubna 1909 Arrecifes) byl argentinský politik liberální a antiklerikální orientace. V letech 1886–1890 byl prezidentem Argentiny. V letech 1880–1883 guvernérem provincie Córdoba. Byl představitelem Národní autonomistické strany a švagrem svého předchůdce v prezidentském úřadě Julia Argentina Rocy. Nastartoval mohutný růst argentinské ekonomiky, který však skončil pádem do krize, což roku 1890 vyvolalo tzv. parkovou revoluci. Tu sice úspěšně potlačil, přesto byl nucen rezignovat a stáhnout se z politického života.
Život Narodil se ve šlechtické rodině. V roce 1867 se stal aktivním svobodným zednářem. Roku 1869 vystudoval práva na Národní univerzitě v Córdobě, roku 1874 získal doktorát. Toho roku byl také zvolen do provinčního parlamentu, kde vedl boj za sekularizaci vzdělávacích institucí. O dva roky později byl zvolen do Senátu a v roce 1877 byl jmenován předsedou tohoto orgánu. Tuto funkci vykonával jen krátce, protože smrt guvernéra Clímaca de la Peña vedla k nástupu Antonia del Visa, který jej jmenoval ministrem provinčního kabinetu. Jeho energické vystupování ve funkci mu vyneslo nominaci na guvernéra, roku 1880 jím byl zvolen.
V roce 1881 Roca založil Národní autonomistickou stranu, do níž Celman vstoupil a reprezentoval v ní antiklerikální proud. S cílem stát se prezidentským kandidátem autonomistů rezignoval roku 1883 na funkci guvernéra a nechal se zvolit senátorem. Roca ho v ambicích podpořil a prosadil, že se stal kandidátem autonomistické strany v prezidentských volbách. V nich Celman zvítězil, patrně i za pomoci volebního podvodu. Jeho autokratický styl (který mu vynesl přezdívku Unicato) však brzy narazil a dostal se do konfliktu s Rocou, který si udržel vliv ve straně.
Jako prezident ohlásil tři základní programy: podpora vzdělávání, imigrace z Evropy a soukromého podnikání. Dlouhodobým základem jeho politiky bylo oddělení církve od státu. Sociální potíže chtěl vyřešit programem veřejných prací. Jeho snaha o europeizaci Argentiny, rasovou i kulturní, se projevila stavbou řady budov v evropském stylu, například opery Teatro Colón. Prosadil významnou právní a soudní reformu, byly přijaty hornický, trestní a obchodní zákoník a také zákon o občanském manželství. Podepsal předběžnou dohodu s Bolívií, která stanovila hranici mezi oběma zeměmi. Jeho ekonomická politika byla liberální, privatizoval mnoho státních podniků, včetně Západní železnice Buenos Aires. Podporoval zahraniční investice, v 80. letech 19. století bylo díky tomu 40 % veškerých britských zahraničních investic realizováno právě v Argentině. Masivně bylo investováno do železnice a přístavů. Mezi lety 1886 a 1890 národní ekonomika vzrostla o 44 %. Rozmach byl tak prudký, že se brzy počalo hovořit o přehřátí ekonomiky a argentinské investiční bublině. Potíže začaly v bankovním sektoru, když nejprve roku 1888 zkrachovala Banco Constructor de La Plata a následně padlo i několik zahraničních bank. Roku 1890 zahraniční investice prakticky klesly na nulu a Argentina se záhy dostala do platební neschopnosti.
Krize vyvolala sociální neklid a vlnu stávek. Zformovala se silná opozice, v podobě Občanské unie (Unión Cívica). K vůdcům opozice patřili Leandro Alem, Bartolomé Mitre a Hipólito Yrigoyen. K levici se přidali i katolíci. Také Roca se proti Celmanovi naplno obrátil, když ho označil za "odporného a zlého". Napětí vyvrcholilo revolučním výbuchem 26. července 1890 (Revolución del Parque). Povstání potlačila za tři dny armáda pod velením generála Nicoláse Levalleho. Výsledkem bylo okolo 300 mrtvých. Během povstání Celman opustil hlavní město. Po návratu zjistil, že je v úplné politické izolaci, v autonomistické straně ho již nikdo nepodporoval. Rezignoval tedy na svou funkci, jako první ústavní prezident v historii Argentiny. Prezidentský úřad převzal viceprezident Carlos Pellegrini.
Celman, ač mu bylo teprve 45 let, se následně zcela stáhl z veřejného života. Staral se o rodinné zemědělské podniky a žil na své farmě La Elisa v Arrecifes. Se švagrem Rocou už nikdy nepromluvil, považoval ho za strůjce spiknutí proti své osobě.
Byl vyobrazen na bankovce pěti tisíc australů, která obíhala během hyperinflace v Argentině v letech 1989 až 1991.
Reference
Kategorie:Argentinští politici Kategorie:Prezidenti Argentiny Kategorie:Narození v Córdobě (Argentina) Kategorie:Narození 29. září Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Úmrtí 14. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1909 Kategorie:Argentinští svobodní zednáři Kategorie:Muži