Pro označování lokomotiv používaly železniční společnosti v Rakousko-Uhersku svých od počátku jména, pak čísla a později i vlastní pokročilejší označovací a klasifikační schémata. Po roce 1882 se u postátňovaných nebo státními drahami provozovaných drah přecházelo na označovací systém pro lokomotivy KkStB.
Historie označování náhled|První lokomotivy byly označovány jen jmény (stroj Severní státní dráhy "WELTRUS", Günther 24/1848, později u NStB dostal také provozní číslo 22) V počátcích železnice se pro označování lokomotiv používala jména – oblíbená byla jména řeckých a římských bohů a hrdinů, označení vyjadřující sílu a rychlost, jména míst, krajin a zemí, později názvy měst a obcí, řek, hor v okolí trati. Lokálkové a vlečkové lokomotivy často dostávaly jména manželek nebo rodinných příslušníků majitele nebo hlavního akcionáře (příkl.BEK, Jindřich, Lokomotivy let 1860-1900 (Atlas lokomotiv sv. 2). [s.l.]: NADAS Praha, 1979, 136 stran. OD-31-045-79.) méně běžné už bylo pojmenovávání po světových osobnostech. Jelikož v prvních desetiletích neměly lokomotivy budky, bylo jméno zpravidla umístěno na ležatém kotli, často v honosném provedení, reflektujícím dobovou výjimečnost stroje.
Poměrně brzy se ke jménům přidala i čísla, zprvu ještě evidenční, přidělovaná v přírůstkovém pořadí. S rostoucím počtem strojů se jména ukazovala jako nepraktická pro evidenci, a ohledně jejich volby začaly narůstat i tlaky politické. Pojmenovávání tak bylo opouštěno a provozní číselné označení kolem roku 1880 nabylo vrchu. Čísla se umísťovala z boku, obvykle na budku; umístění na předním čelníku či před komínem, používané u některých zahraničních železnic, nebylo v Rakousku běžné.
U drážních správ vznikala potřeba lokomotivní park seskupit a roztřídit, zprvu buď hrubě podle jejich provozního určení (soukromé dráhy, KkStB 1882), nebo podle původu a konstrukce (StEG 1897, ÖLEG), nebo podle obojího (KkStB 1907), a pro praktické využití tuto informaci případně formou označení na lokomotivě zviditelnit. Skupiny, označované původně kategorie (Kategorien), později jako série (Serien) a řady (Reihen), byly reprezentovány písmeny a/nebo čísly, římskými, později arabskými. Nejdále byla klasifikace a označování lokomotiv dovedeno v systémech kódujících také hlavní provozní parametry lokomotiv (válečné označení c.k. ministerstva války, Kryšpínovo u ČSD). Na rozdíl od jmen a čísel se označení kategorie původně na lokomotivách neuvádělo, objevilo se po vzoru KkStB až v 80. letech 19. století a jen u některých drah. +Hrubá klasifikace lokomotiv některých společností působících na území Čech podle využitíLokomotivyrychlíkovéosobnínákladnítěžké nákladnílokálkovéposunovací(tendrové)KFNB (II., 1881)IIa, IIb₁₋₃, IIc, IIdIIIb₁,₂, IIIc, Ve, VIIIVc₁.₂, VdVIIXVII, XÖNWB/SNDVBI, XII, XVI, XVIII, XIXII, IIIIV, VVI, VIIVIII, IX, XStEG (II., 1873)IIIIIIIVV–VIVStEG (III., 1897)10–44200–41010–44BNB/TKPEI, II, IIa–cIII–VVaVI, VIa–b, VIIBWBI, AII–IIIIVSÖLEG————A–G—BDVI–VIIIII–V–IKBDIIIIIIVIV, XII, XIVXÚTDIII, IIIIV–XKkStB (I., 1882)ABS (BS)VKkStB (II., 1885)1–910-2930–6870–7980–99KkStB (III., 1905)1-3031–6770–8283–99 Rozdělení lokomotiv do kategorií (sérií, řad) bylo vždy jen orientační, zpravidla se odvozovalo od předpokládaného využití v době pořízení a vycházelo z existujícího vozidlového parku v době zavádění systému; stroje pak mohly být v provozu využity jinak. Také systémy řad zhruba odpovídaly zamýšleným pravidlům při svém zavádění, s postupem času se stávaly – zvláště u společností s větším počtem strojů – méně směrodatnými pro zařazení, někdy byla pro nové lokomotivy použita jakákoliv právě volná řada bez ohledu na jejich praktické určení.
Systémy označování se od počátku týkaly téměř výhradně parních lokomotiv, jen se později oddělilo samostatné označování tendrů pro možnost výměny mezi stroji; jejich rozšířením o nové trakce se bylo třeba třeba zabývat až na přelomu 19. a 20. století.
Severní dráha císaře Ferdinanda náhled|KFNB zpočátku označovala lokomotivy jen jmény. Jména vyřazených strojů byla znovu použita pro nově dodané (zde druhé obsazení jména "FULTON" - horní – tovární obrázek). Po roce 1871 se na strojích objevila i čísla - dolní obrázek. (Lokomotiva "FULTON ᴵᴵ", později řada Ib KFNB, výroba Strousberg Hannover, obrázky pořízeny při dodání 1871 a později v provozu) náhled|Poslední verze označování lokomotiv KFNB v době převzetí státními drahami. Zahrnovalo jméno, na budce pak číslo, řadu (IIb) a válečné označení (II 200/C₂). (Lokomotiva č.79 "KOMET ᴵᴵ", Sigl 1862, už po přestavbě na dvojspřežní řady IIb₁. U KkStB se ještě dočkala označení 407.01) Pro odlišení lokomotiv používala Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB) od svého vzniku roku 1839 jména, zvláště z oblasti bájí a zeměpisná. Již v roce 1841 dostávaly lokomotivy i za sebou jdoucí čísla. Časem docházelo k přečíslovávání, po roce 1861 se objevovala druhá a třetí použití jmen i čísel po dříve zrušených strojích. K tomu společnost nechávala větší počet starších lokomotiv přestavět, což bylo opět spojeno se změnou označení, systém se tak stával málo přehledným až nesystémovým. Čísla, dříve jen evidenční, se od roku 1865 začala vedle jmen objevovat na i lokomotivách.
Roku 1869 společnost přistoupila k prvnímu rozdělení svých strojů do skupin (tříd - Klass, 0 až římská X, případně s připojenými malými písmeny a–c, rozlišujícími konstrukční odlišnosti), a mezi lety 1871 až 1873 zavedla i zcela nové číslovací schéma. Pojmenování lokomotiv se změny nedotkly, jména byla souběžně používána až do roku 1893.
Systém označování byl aktualizován roku 1881, čísla se neměnila. Zůstaly skupiny I–X, dále jemněji odlišené malými písmeny a–e a případně i indexy 1–3.
Roku 1906 byly tratě KFNB (s výjimkou Báňské dráhy, MB) zestátněny a lokomotivy zařazeny do číslovacího systému KkStB: +Označování lokomotiv KFNB od 1869KFNB 1869ev.čísla 1871KFNB 1881ev.číslaKkStB 1907ČSD 192401–34VII1–34289––37––––I38, 39––––II40, 41––––III42–50–––––51–61IIIa––IVa62–78IIIa––IVa79–83Ia(reko na 407)–IVa84–91Ib(reko na 307)–––IIa1001–1008111365.1––IIb₁79407–––IIb₂90307–––IIc184–224104264.6––IId225–281308, 227274.0IVb110–161IIIb–––––IIIb₁, IIIb₂110–161121–––IIIc801–81127354.5IVc176–183"IIb₃176–183207–V168–170–––––189–199VII–––VI171–188––––VII200–226VII, IVb––––237–240IVb––––241–258IVc–––VIIIa259–265IVc–––VIIIb266–282IVc–––IXa283–286VD––––287–304Vb/Vc–––IXb305–363Vc––––Vc₁, Vc₂226, …149311.3–385–386VI (MB)385–386167304.1–387–390VI (MB)387–39067304.0X391–457Vd391–51051312.1, 313.0––Vd (MB)222–22543312.5––Ve511–524159334.0––VIII525–745260333.1––IXa9013.0–––IX90285–––IX905–90693300.1––IX907–908191300.0––IX909–911564313.5––IX912–957197310.1, 310.9––X35–7166314.3–––––514.0 +Označení tendrů KFNBřadaev.číslaKkStB 1907ČSD 1924A283–286, 85843–F65, 287–30444508.1G112,…45410.4H23,…8309.0L184,…46210.0M511–74547412.4N213–22448412.5O225–28174415.0P801–81175412.2Q1001–100858716.0
Jižní dráha náhled|Na lokomotivách SB dominovalo jejich číslo , řada byla uváděna až později a jen v provedení malými typy na budce - zde na šítku spolu s vlastnickým označením - [SB/DV 32ᶠ]. Uvedeno je i povinné válečné označení v novější formě [III 400/A₁]. První třídící systém zavedla rakouská Společnost jižní dráhy (SB/DV) roku 1861, dva roky po svém založení. Byly do něj zahrnuty lokomotivy dvou- a vícespřežní. Dvojspřežky se dostaly do sérií 1–17, trojspřežní stroje 18–28, čtyřspřežní měly sérii 29. Jednospřežním a starším lokomotivám převzatým od svých předchůdkyň – společností Jižní státní dráhy (SStB), Východní dráhy císaře Františka Josefa (KFJOB/FJCKV) a Tyrolské státní dráhy – byla přidělena jen evidenční čísla v intervalu 801–899.
S příchodem dalších a nových typů lokomotiv musel být systém upraven, stalo se tak už roku 1864:
Série 1–3 lokomotivy jednospřežní, Série 4–19 lokomotivy se dvěma spřaženými nápravami, Série 20–32 lokomotivy se třemi spřaženými nápravami, Série 33–35 lokomotivy se čtyřmi spřaženými nápravami.
Pro podrobnější odlišení typů se používala malá písmena a čísla ve formě indexů.
Od roku 1898 používala SB pro nové lokomotivy řadové schéma KkStB, u stávajících strojů ale ponechala dosavadní označení. Samostatný systém číselných řad, případně s odlišujícími malými písmeny, byl u Jižní dráhy zaveden pro tendry. Jediným dvěma parním vozům byla přidělena řada 13.0. U četných místních drah, kde Společnost zajišťovala provoz, bylo obvykle ponecháno značení vlastníků.
Po zestátnění provozu na tratích SB v letech 1918–1932 byly lokomotivy postupně začleněny do číselných schémat železnic Itálie, SHS–JDŽ, BBÖ a MÁV.
Společnost státní dráhy náhled|Lokomotivy přebírané od roku 1858 od státních drah byly u StEG vedle původních jmen nově označeny čísly (lokomotiva "KAURZIM" (Kuřim) č.340 původem od NStB, výroba Haswell 1850) První schéma označování Rakouské společnosti státní dráhy (StEG/ÁVT) z roku 1858 zahrnulo lokomotivy převzaté od Maďarské centrální dráhy (UZB/MKpV), Vídeňsko-Raabské dráhy (WRB), C.k. Severní státní dráhy (NStB) a C.k. Jihovýchodní státní dráhy (SöStB). Nebylo založeno na sériích či řadách, uspořádalo lokomotivy do různých číselných skupin. Přitom stroje osobní a rychlíkové měly původně čísla do 298, nákladní lokomotivy výše.
Druhý označovací plán byl zaveden od roku 1873 a lokomotivy v něm byly rozřazeny podle využitelnosti do kategorií. Kategorie I a II byly určeny pro rychlíkové stroje se dvěma hnacími nápravami, III pro osobní lokomotivy s jednou nebo dvěma hnacími nápravami, kategorie IV až VI pak pro nákladní lokomotivy se třemi, čtyřmi nebo pěti hnacími nápravami. Rozdíly v původu a stavbě byly odlišovány malými písmeny a indexy. Po znárodnění tratí Společnosti v Uhersku roku 1891 byly tamní lokomotivy převedeny do systému MÁV.KOLOMÝ Radoslav (spolupráce HRDINA Zdeněk, STEJSKAL Pavel): „Singrovky“ řad 344.3, 334.2, 344.2 a 334.4 ČSD (1). Svět velké i malé železnice XXII/2 (86), Corona 2023. . S. 34 a násl. náhled|Lokomotiva řady 37 StEG označená roku 1900 ve 3. schématu společnosti (lokomotivka StEG výr.č. 2841/00, později kkStB 560.07, u ČSD 344.307). Třetí označovací plán zavedla StEG v roce 1897 pro lokomotivy zbývající v korunních zemích. Využíval dvou- nebo třímístná sériová čísla a za nimi bez grafického odlišení bezprostředně následující dvoumístná sériová čísla. Rozdíly v konstrukci v rámci série byly odlišeny tím, že jeden typ dostal sériová čísla od 01, druhý od 51 výše. Hnací vozidla pro vedlejší tratě měla už od roku 1882 sériová čísla třímístná, přičemž sérii 200 měly dvouspřežné lokomotivy, 300 tříspřežky. Číslo řady a sériové číslo byly provedeny stejnými typy a bez oddělení tečkou nebo vzdáleností. Rozdíly v konstrukci byly v rámci série odlišeny tím, že první typ dostal sériová čísla od 01 nahoru, druhý od 51 výše.BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Lokomotivy let 1900-1918, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1980, stran: 136 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (sv.3.), 31-030-80.
Se znárodněním rakouských tratí Společnosti roku 1909 lokomotivy StEG zařadily do svého inventáře KkStB.: +1. Schéma2. Schema, řada2. Schéma,