Tadeusz Stefan Zieliński (14. září 1859 Skrypčynci u Umaně, Ukrajina – 8. května 1944 Schondorf am Ammersee) byl polský klasický filolog.1919 Philologisch-Historischer Verein, 1932 Philologisch-Historische Verbindung Palladia, seit 1954 Wissenschaftliche Verbindung Palladia München.

Život Byl synem Franciszka Zielińského a Ludwiky Grudzińské. Jako školák navštěvoval v letech 1869 až 1876 Německé gymnázium u sv. Anny v Petrohradu. V následujících letech, od roku 1876 do roku 1881, studoval na univerzitách v Lipsku, Mnichově a Vídni. Jako student se stal členem Lipské klasické filologické společnosti a Historické filologické společnosti v Mnichově. V roce 1880 získal doktorát a v roce 1884 se habilitoval na Petrohradské univerzitě, kde se stal docentem na katedře řeckého jazyka.

V roce 1887 se v souvislosti se svou nominací na docenta ujal vedení katedry. Ve stejném roce získal doktorát z filozofie na Císařské univerzitě v tehdejším Dorpatu disertační prací „Struktura staré atické komedie“. V roce 1890 získal titul řádného profesora. V letech 1906 až 1908 působil jako děkan Fakulty historie a filologie na Univerzitě v Petrohradu. Přednášel také o životě a díle polského spisovatele Adama Mickiewicze v kurzech pro ženy. V letech 1914 až 1916 byl předsedou Polské školské rady v Petrohradu.

V roce 1920 přešel na Varšavskou univerzitu, kde převzal katedru klasické filologie II a v roce 1935 byl jmenován čestným profesorem. Přestože katedru převzal Alexander Turyn, Zieliński pokračoval v přednáškách klasické filologie, antické kultury a religionistiky až do vypuknutí druhé světové války.

Věnoval se také vědeckému výzkumu v oblasti archeologie a filologie, mimo jiné v Itálii, Řecku, Španělsku a Jižní Africe. V roce 1922 podnikl výzkumnou cestu do Itálie.

Byl členem mnoha společností: Polské filologické společnosti, Pruské akademie věd, Göttingenské akademie věd, Německého archeologického ústavu v Římě, Ústavu pro etruský výzkum ve Florencii, Bavorské akademie věd, Akademie věd v Athénách, Ruské akademie věd, Britské akademie, České akademie věd a Středomořské akademie v Monaku.

V roce 1922 byl jedním ze zakladatelů Společnosti pro internacionalizaci latinského jazyka a do roku 1939 působil jako její první prezident. Získal čestné doktoráty na řadě univerzit, včetně Jagellonské univerzity v Krakově, Vídeňské univerzity, univerzity v Poznani, Athénské univerzity, Masarykovy univerzity v Brně, Université Libre de Bruxelles, Pařížské univerzity, Groningenské univerzity a Oxfordské univerzity.

Po německé invazi do Polska a následném bombardování Varšavy, při kterém byla zničena jeho rozsáhlá knihovna a rukopis jeho posledního díla o náboženstvích starověkého světa, se Zieliński v listopadu 1939 přestěhoval se svou dcerou Weronikou (zemřela 1942) do Schondorfu am Ammersee, kde v té době žil jeho syn Feliks Zieliński (1886–1970), učitel přírodopisu na místní střední škole. Tadeusz Zieliński zemřel 8. května 1944 ve věku 84 let a byl pohřben 11. května 1944 na místním hřbitově, kde byla dříve pohřbena jeho dcera Amata (Ludmila) Faddejewna Zielińska (1888–1967), manželka historika a byzantinisty Vladimira Nikolajeviče Beneševiče, a kde byl později uložen i jeho syn.

Dílo (výběr)

Die Märchenkomödie in Athen (1885) Quaestiones comicae (1886) Cicero im Wandel der Jahrhunderte (1897) Idea usprawiedliwienia, jej geneza i rozwój (Die Idee der Rechtfertigung, ihre Genese und Entwicklung, 1899) Die Behandlung gleichzeitiger Ereignisse im antiken Epos (1901) Das Clauselgesetz in Ciceros Reden (1904) Das Ausleben des Clauselgesetzes in der römischen Kunstprosa (1906) Der constructive Rhythmus in Ciceros Reden (1914) Hermes Trismegistos (1920) Rzym i jego religia (Rom und seine Religion, 1920) Homeric psychology (1922, PDF) Chrześcijaństwo starożytne a filozofia rzymska (1921) Grecja. Budownictwo, plastyka, krajobraz (1923) L'Évolution religieuse d'Euripide (1923) Literatura starożytnej Grecji epoki niepodległości (1923) Reflets de l'histoire politique dans la tragédie grecque(1923) Tragodumenon libri tres (1925) De Auge Euripidea (1927) Rozwój moralności w świecie starożytnym od Homera do czasów Chrystusa (1927) Filheleńskie poematy Byrona (1928) Sofokles i jego twórczość tragiczna, (1928) Hellenismus und Judentum (1928) Kleopatra (1929) Legenda o złotym runie (1972)

Odkazy

Reference

Literatura

ALBRECHT, Michael von; GAVRILOV, Alexander; AXER, Jerzy. Mein Lebenslauf – Erstausgabe des deutschen Originals – und Tagebuch 1939-1944: Herausgegeben und eingeleitet von Jerzy Axer, Alexander Gavrilov und Michael von Albrecht. 1st, New ed. vyd. Frankfurt a.M: Peter Lang GmbH, Internationaler Verlag der Wissenschaften 1 s. (Studien zur klassischen Philologie). ISBN 978-3-631-63163-8, ISBN 978-3-653-02378-7.

Kategorie:Polští filologové Kategorie:Narození 14. září Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Narození v Čerkaské oblasti Kategorie:Úmrtí 8. května Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Úmrtí v Bavorsku Kategorie:Muži