náhled|Tři spříseženci na Rütli, olejomalba Johanna Heinricha Füssliho (1780) Přísaha na Rütli (německy Rütlischwur) je švýcarská legenda o vzniku Staré švýcarské konfederace, pocházející z počátku novověku. Podle ní zástupci kantonů Uri, Schwyz a Unterwalden složili někdy kolem roku 1300 přísahu o vzájemné pomoci na louce Rütli nad Lucernským jezerem. Původně šlo o součást vyprávění o odporu proti habsburským fojtům; od 19. století se motiv stal významnou součástí švýcarské národní mytologie jakožto údajný počátek spojování kantonů do národního celku.
V tradiční podobě legendy vystupují jako „tři spříseženci“ Werner Stauffacher, Walter Fürst a Arnold von Melchtal. Jejich jména v této podobě kanonizoval Aegidius Tschudi v díle Chronicon Helveticum, který událost datoval k podzimu roku 1307. Historičnost samotné přísahy ani Rütli jako místa setkání není doložena soudobými prameny; legenda byla poprvé písemně zachycena až ve druhé polovině 15. století.
Prameny
Nejstarší kronikářské zprávy Písemná tradice příběhu začíná ve švýcarských kronikách 15. století. Jádro pozdější osvobozenecké tradice je doloženo již kolem roku 1420 v bernské kronice Konrada Justingera, který spojoval odpor lesních kantonů proti habsburským fojtům s obdobím před bitvou v průsmyku Morgarten.
Plně rozvinutá podoba legendy se objevuje kolem roku 1470 v Bílé knize ze Sarnenu (Weisses Buch von Sarnen). Ta událost klade mezi smrt Rudolfa Habsburského roku 1291 a bitvu v Morgartenu roku 1315. Podle tohoto vyprávění byli po Rudolfově smrti do lesních kantonů dosazeni noví fojtové, zejména Landenberg v Unterwaldenu a Gessler v Uri a Schwyzu. Příběh propojuje několik násilných událostí: oslepení otce z Melchi po útěku jeho syna, zabití fojta ve Altzellen Konradem Baumgartenem a ohrožení Stauffachera poté, co si ve Steinenu bez povolení postavil kamenný dům.
Ve vyprávění Bílé knihy ze Sarnenu si Stauffacher, „Fürst z Uri“ a syn oslepeného sedláka z Melchi navzájem slibují pomoc a postupně získávají další spojence. Tito spiklenci se pak podle textu scházejí v noci na místě nazývaném Rütli, kde vedou tajné porady. Jako bezprostřední podnět k otevřené vzpouře je zde uvedeno zabití Gesslera Tellem a následné boje.
Píseň Tellenlied z doby kolem roku 1477 označuje Tella dokonce za „prvního spřísežence“. V urijské hře Tellenspiel z roku 1512 Tell nahrazuje Waltera Fürsta jako zástupce kantonu Uri při přísaze.
Tschudi a raně novověká podoba legendy náhled|Jean Renggli, Přísaha na Rütli (1891) Rozhodující podobu dal těmto vyprávěním v 16. století Aegidius Tschudi. Ve své kronice Chronicon Helveticum datoval událost na středu před svátkem svatého Martina roku 1307, tedy na 8. listopad 1307, a ustálil jména tří hlavních postav jako Walter Fürst, Werner Stauffacher a Arnold von Melchtal. Současně určil i křestní jméno Viléma Tella, a tím zásadně ovlivnil pozdější podobu tradice.
U Tschudiho však Rütli ještě není místem původní přísahy tří mužů. Ti si nejprve slibují vzájemnou pomoc při tajné schůzce mimo Rütli, a teprve následně se dohodnou, že se v případě potřeby budou scházet v noci na Rütli a každý z nich tam přivede další důvěryhodné muže. Teprve pozdější tradice zkrátila vyprávění tak, že samotnou přísahu tří prvních spříseženců umístila přímo na Rütli.
V 16. století je motiv doložen také obrazově. Na tzv. Bundestaleru Jacoba Stampfera z doby kolem roku 1546 jsou jako spříseženci uvedeni „Wilhelm Tell von Ure“, „Stouffacher von Schwytz“ a „Erni von Underwalden“; mince přitom datuje událost do roku 1296.
„Tři Tellové“ V raném novověku tři spříseženci často splývali s tellovskou tradicí a byli označováni také jako „tři Tellové“. V této podobě se stali symbolem švýcarské selské války roku 1653, kdy tři muži v historických kostýmech na shromážděních povstalců představovali tři spřísežence. Povstalci se tak stylizovali do role nových Tellů.
V 18. století se „tři Tellové“ objevují i v lidovém vyprávění s motivem spících hrdinů v horách, kteří se mají vrátit v době nové nesvobody.
Historičnost a datování Historičnost samotné přísahy ani Rütli jako jejího místa nelze na základě dochovaných pramenů ověřit, protože vyprávění je doloženo až přibližně o století později než údajná událost sama. Přesto nebývá legenda pokládána za zcela nepodloženou, protože Tschudiho datum 1307 spadá do období více podobných smluv mezi kantony, k nimž patří Spolková listina z roku 1291, Brunnenský pakt z roku 1315 nebo smlouva mezi Uri a Urserenem z roku 1317.
Podle výkladu Rogera Sabloniera je možné, že listina tradičně datovaná do roku 1291 byla ve skutečnosti sepsána o něco později a souvisela s politickými změnami kolem roku 1309. V tomto smyslu se tradiční datum 1307 jeví jako zasazené do historicky věrohodného kontextu, i když samotná legenda zůstává neověřitelná.
V novodobé švýcarské paměti se postupně prosadilo datum 1291, odvozené od spolkové listiny. Tento posun souvisel s přípravou oslav roku 1891, kdy Bern slavil 700 let od svého založení a bylo politicky výhodné spojit bernské jubileum s 600. výročím Konfederace. V centrálním Švýcarsku však tento výklad narážel na odpor a tradice roku 1307 zde přetrvávala ještě hluboko do 20. století; roku 1907 bylo v Altdorfu znovu slaveno 600. výročí Konfederace.
Teprve ve 20. století datum 1291 všeobecně převládlo. Švýcarský národní svátek 1. srpna navazuje právě na dataci spolkové listiny „na počátku srpna 1291“, a nikoli na Tschudiho datum 1307.
Moderní recepce náhled|James Vibert, Tři spříseženci (1913)
Schillerův Vilém Tell Pro novodobou recepci mělo zásadní význam Schillerovo drama Vilém Tell z roku 1804. Schiller poměrně věrně vycházel z Tschudiho vyprávění, ale zásadně posunul význam scény na Rütli: v jeho podání je právě zde vyslovena vlastní přísaha nového spolku. Tím Schiller výrazně přispěl k rozšíření představy, že samotný zakládací slib byl pronesen na Rütli.
V dramatu se na Rütli schází celkem 33 mužů, což odpovídá Tschudiho zprávě, že každý z původních tří spříseženců měl přivést devět nebo deset dalších mužů. Schillerova formulace přísahy patří od 19. století k nejznámějším textům švýcarské národní tradice.
Národní mytologie 19. a 20. století Budování švýcarského spolkového státu v první polovině 19. století obnovilo zájem o symboly pozdního středověku, zejména o Tella, Arnolda Winkelrieda a přísahu na Rütli. Přitom docházelo ke splývání legendy o Rütli s historickou spolkovou listinou z roku 1291.
Samotný výraz „Rütlischwur“ vznikl podle německé literatury kolem roku 1850 v souvislosti s novou ikonografickou konvencí, která umísťovala přísahu přímo na Rütli, a zkracovala tak starší vyprávění, podle něhož byla louka Rütli především místem tajných porad již existujícího spolku. V historické debatě 19. století byl termín někdy užíván i polemicky jako označení čistě legendární události.
Po roce 1941, kdy bylo v době války 650. výročí konfederace chápáno jako symbol švýcarské nezávislosti, se upevnilo spojení přísahy s rokem 1291.
Německý název Švýcarské konfederace, Eidgenossenschaft, doslova Spříseženství, odkazuje k legendárním druhům spojeným přísahou.
Ikonografie Obrazové ztvárnění motivu tří spříseženců je doloženo od poloviny 16. století. Na Stampferově Bundestaleru si tři muži podávají ruce; později obvyklé gesto přísahy se zdviženou rukou zde ještě chybí. Dřevořez Hanse Manuela Deutsche pro Münsterovu Cosmographii zobrazuje tři spřísežence v renesančním selské oděvu před krajinou Vierwaldstättského jezera; přísahové gesto je doloženo na dřevořezu v vydání kroniky Johannese Stumpfa z roku 1606.
V 18. století vznikla známá malba Johanna Heinricha Füssliho Tři spříseženci na Rütli (Die drei Eidgenossen beim Schwur auf dem Rütli, 1780). V 19. století se s úspěchem Schillerova dramatu rozšířily národně romantické výjevy, například mědiryt Carla Heinricha Rahla Přísaha na Rütli (Der Schwur der Männer im Rütli) z roku 1840.
Pro ikonografii 19. století je typické znázorňování tří postav jako tří životních věků: Arnold von Melchtal bývá mladík, Walter Fürst starší muž s bílým vousem a Werner Stauffacher muž středního věku. Motiv byl hojně užíván i na pamětních a střeleckých medailích 19. století.
Monumentálním zpracováním motivu je socha Tři spříseženci (Die drei Eidgenossen) od Jamese Viberta, odhalená roku 1914 v Spolkovém paláci v Bernu. Nezobrazuje však přísahu v obvyklé podobě: Walter Fürst drží spolkovou listinu z roku 1291 a tři muži k ní vztahují ruce.
Reference
Literatura
Kategorie:Dějiny Švýcarska