Nomascus imperialis (dříve Junzi imperialis) je vyhynulý druh gibona, který ještě během holocénu obýval střední Čínu. Vyhynul někdy po roce 200 př. n. l., možná dokonce až během 18. století.

Holotypový exemplář byl objeven v hrobce dávné čínské šlechtičny. Zvíře zřejmě pocházelo z Období válčících států a vlastnila jej paní Sia, matka panovníka Čuang-sianga z dynastie Čchin a babička prvního čínského císaře Čchin Š’-chuang-tiho.

Taxonomie Druh na základě typového exempláře, neúplné lebky, v roce 2018 formálně popsali Samuel Turvey a jeho spolupracovníci. Zvolili vědecké jméno Junzi imperialis, přičemž rod Junzi byl rovněž vymezen jako nový a monotypický taxon (vzhledem ke specifické podobě stoliček a lebky). Původní rodové jméno vychází z označení pro tzv. „konfuciánské džentlmeny“ neboli ťün-c' (君子), kteří někdy drželi gibony jako domácí mazlíčky. Poněvadž autoři studie nezískali od čínských úřadů povolení k odebrání vzorků DNA, druh byl zařazen do vlastního rodu výhradně na základě morfologických charakteristik.

Teprve autoři fylogenetické studie vydané roku 2026 měli možnost z holotypu odebrat genetické vzorky, doplněné ještě o vzorky z jiného, staršího exempláře. Ukázalo se, že vyhynulý gibon vystupuje jakožto sesterská linie vůči kriticky ohroženému gibonovi hainanskému (Nomascus hainanus), jenž je jedním z mála přežívajících čínských gibonů. Druh byl proto přesunut do rodu Nomascus.

Výskyt Podle starých čínských zdrojů giboni v Číně původně žili mnohem severněji než nyní, až k oblastem okolo Žluté řeky. Nomascus imperialis je vůbec nejseverněji zaznamenaným gibonem, kdy jeho asi 4 000 let staré subfosilní pozůstatky pocházejí z jeskyně Jie-mao v Čchung-čchingu. Ještě severnější záznam představuje jedinec držený v zajetí u paní Sia v Šen-si. Ačkoli jeho pozůstatky nepocházely z volné přírody, je možné, že zvíře bylo místní, protože ostatní zvířata ze zvěřince pocházela také z této oblasti. Některé historické záznamy naznačují přítomnost gibonů v Šen-si až do 18. století.

Vyhynutí Nomascus imperialis je jediný známý lidoop (resp. přesněji řečeno hominoid), který vyhynul v holocénu. Příčiny vyhynutí zůstávají nejisté, ale hlavní roli pravděpodobně hrálo masivní odlesňování střední Číny během císařské éry. Oblast obývaná tímto gibonem si celá tisíciletí držela nejvyšší hustotu lidského osídlení na světě a místní lesy tak byly do značné míry vymýceny. Zbývající lesní porosty se dochovaly pouze ve vyšších nadmořských výškách, které gibonům nemusely poskytovat optimální biotop.

Objev Lebka byla objevena při otevření hrobky paní Sia v roce 2004. Šlechtična zvíře zřejmě držela ve svém zvěřinci, který hostil i jeřáby, levharty, rysy nebo medvědy ušaté.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Gibonovití Kategorie:Vyhynulí primáti