Násiruddín Kabáča (persky ناصرالدین قباچه [Nāṣir-ud-Dīn Qabācha], též Nasreddín Kabáča) byl turkický mamlúk – otrok, kterého muslimský vládce Muhammad Ghórí v roce 1203 jmenoval guvernérem Úče. Roku 1211 dobyl Sindh a část Pandžábu a prohlásil se jejich sultánem. Roku 1228 byl poražen dillíským vládcem Iltutmišem a zahynul ve vodách Indu. vlevo|náhled|Mamlúcký sultanát na začátku 13. století
Cesta k moci Po zavraždění sultána Mohammada z Ghóru (ca. 1144–1206) si rozdělili vládu vládu ve východní části jeho říše jeho mamlúci – vzdělaná a vojensky vycvičená privilegovaná kasta otroků, zastávajících vysoké posty na dvoře, v armádě i jako guvernéři držav. Svrchovaným vládcem se sídlem v Láhauru se v roce 1206 stal Kutbuddín Ajbak (ca. 1150–1210), Ghórího pravá ruka; položil tím základ Dillískému sultanátu – říši nové mamlúcké dynastie v Indii. Vazalskou vládu v provinciích si podrželi Ghórího vojenští guvernéři Tádžuddín Jildiz (†1216) v Ghazní, Muhammad Bachtijár Chaldží (ca. 1150–1206) v Bengálsku a Baháuddín Tughril (†1210) v rádžastánské Bajáně. Oblast Multánu držel Násiruddín Kabáča.
Život a vláda Kabáča byl původem kypčacký Turek z oblasti dnešního Kazachstánu. Jako mamlúk Mohammada z Ghóru vynikl statečností a inteligencí, naučil se i dvorské etiketě. Ve službách se osvědčil, jelikož mu jako muktovi (provinčnímu guvernérovi) byla někdy okolo roku 1204 předána správa nad pevností Úč na jihu Paňdžábu. Po Ghórího smrti byl Kutbuddínem Ajbakem potvrzen ve funkci a oženil se s jeho dcerou. Jeho dvě dcery byly dány jeho konkurentovi Šamsuddínu Iltutmišovi.
Po smrti Ajbakově (†1210), za vlády jeho syna Árám Šáha, se Kabáča obrátil do Sindhu a dobyl oblasti měst Multán, Bhakr, Débal, Láhaur, většinu Pandžábu a některé oblasti podél Arabského moře. Ovládl tak rozsáhlé území, na kterém se roku 1211 prohlásil nezávislým sultánem.
Láhaur a Pandžáb jako srdce říše se stal oblastí sporů mezi Ajbakovými následníky, do kterého zasáhl i šáh sousední Chórezmské říše Aláuddín Muhammad II. (1170–1220) když roku 1214 vytlačil Tádžuddína Jildize z Ghazní. Jildiz nato vypudil Kabáču a z titulu legitimního vládce coby adoptivního Ghazního syna a tchána Kutbuddína Ajbaka přenesl své sídlo do Láhauru. Třetím kandidátem byl Šamsuddín Iltutmiš (1192–1236), bývalý otrok, velitel osobní stráže a vnuk Ajbakův, který mezitím sesadil sultána Arama Šáha (1211) a vytvořil fakticky nezávislý sultanát v bezpečnějším Dillí. Jildiz se neúspěšně pokusil Dillí dobýt, byl ale roku 1216 poražen a zajat.Nizami K. A.. "The Early Turkish Sultans of Delhi". In Mohammad Habib; Khaliq Ahmad Nizami (eds.). A Comprehensive History of India: The Delhi Sultanat (A.D. 1206-1526). Vol. 5 (Second ed.). The Indian History Congress / People's Publishing House (1992). OCLC 31870180. Dostupné z archivu, original z [2023-01-17]. pořízeno [2019-07-15]. S. 213–219. Když si uvolnil ruce s místními rebelujícími hinduistickými vládci doma, vytáhl Iltutmiš roku 1217 v čele velké armády proti Kabáčovi a Láháur dobyl. Kabáča se pokusil ustoupit k Multánu, ale byl poražen a ztratil celý severní Pandžáb. Iltutmiš se prozatím zdržel dalšího postupu na Sindh kvůli mongolské hrozbě na své severozápadní hranici a neohrožoval Kabáču až do roku 1227.Dějiny Sindhu. Kapitola desátá. Dostupné onlineAndré Wink (1991). Al-Hind the Making of the Indo-Islamic World: The Slave Kings and the Islamic Conquest : 11Th-13th Centuries. BRILL. ISBN 90-04-10236-1. S.152–154. Peter Jackson (2003). The Delhi Sultanate: A Political and Military History. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-54329-3. [2019-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném 2024-01-25. S.29–35. Koncem roku 1221 ustoupila po porážce od Mongolů za Indus čtyřtisícová armáda chórazmského šáha Džaláluddína Mangburního (1199–1231). Ten se zprvu snažil získat od Kabáči a Iltutmiše vojenskou pomoc proti vojsku Čingischánových velitelů, když neuspěl, po potyčkách s místními vládci roku 1224 poplenil zemi a odtáhl po porážce od Mongolů u ÚčeASIF, Manan Ahmed (19. září 2016). A Book of Conquest (Kniha dobývání). Harvard University Press. https://books.google.com/books?id=Z4oxDQAAQBAJ&q=iltutmish+uch&pg=PA51. ISBN 9780674660113. do západní Persie. Roku 1224 odrazil Kabáča útok a následné čtyřicetidenní obléhání Multánu vojskem Čingischánova syna Čagataje. Roku 1226 okupoval oblast Mansury a Sivistánu Málik Chán Chaldží, byl ale Kabáčou poražen.
Navzdory opakovaným invazím se v té době stal Kabáčův sultanát, zejména města Multán a Úč, významným centrem muslimské učenosti, kam přicházeli z Turkestánu, Afghánistánu a Chorásánu učenci před pronásledováním v sunnitských říších na západě a před řáděním Mongolů. Mauláná Kutbuddín Kašání převzal vedení madrasy v Multánu. Alí ibn Hamíd al-Kúfí tu sepsal roku 1216 islámskou historii Sindhu. Kázímu Minhadžuddín Sirádžovi, autoru spisu Tabakát Násirí o zničení Ghazní, bylo svěřeno vedení madrasy Fírózí v Úči.Imperial Gazetteer of India: Provincial Series. [s.l.]: Superintendent of Government Printing. 488 s. Dostupné online. S. 355. (anglicky) Google-Books-ID: sTS2AAAAIAAJ. V Multánu působil i súfíjský náboženský vůdce Baháuddín Zakaria Multání (okolo 1170–1262), ač příznivec Iltutmišův, Kabáčou respektovaný.
Když se Iltutmiš vypořádal se odporem v Bengálsku a Rádžastánu, přitáhl 9. února 1228 k Úči a zahájil obléhání. Zároveň vyslal vojsko pod vedením svého vezíra (ministra) Kamaluddína Muhammada Džunaidího, aby Kabáču pronásledovalo. Kabáča, s vojskem oslabeným mongolskými a chórezmijskými invazemi, ustoupil na jih do Bhakkaru v Sindhu a poslal svého syna Aláuddína Bahráma Šáha s Ajbakovou dcerou, aby vyjednávali o kapitulaci. Jednání vedlo k dohodě a Úč 4. května kapituloval. Džunaidí buď nebyl o smlouvě informován, nebo ji úmyslně ignoroval, protože pokračoval v obléhání Bhakkaru.
Kabáča údajně zahynul ve vodách Indu. Ohledně okolností jeho smrti existuje několik verzí – buď byl zajat a utopen, nebo spáchal sebevraždu, když se dověděl o podmínkách kapitulace, a nebo se s ním při útěku z obleženého města převrátil člun, přetížený odváženými poklady.
Oblast Sindhu se po Kabáčově smrti stala součástí Iltutmišova sultanátu.
Odkazy Poznámky
Reference
Související články Úč Multán Dillíský sultanát
Kategorie:Mamlúcká dynastie Kategorie:Indičtí sultáni Kategorie:Otroci Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí v roce 1228 Kategorie:Úmrtí v Pákistánu Kategorie:Muži