Vilém Zdeněk říšský hrabě Vratislav z Mitrovic (německy Wilhelm Sidonius Reichsgraf Wratislaw von Mitrowitz, též Wilhelm Zdenko Wratislaw-Mniszek-Wrani; 1576 – 19. ledna 1637) byl český šlechtic z rodu Vratislavů z Mitrovic. Od mládí byl maltézským rytířem a důstojníkem císařské armády. V pobělohorském období zastával funkci dvorského maršálka v Českém království (1625–1637) a byl také velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách (1626–1637). V roce 1629 získal titul říšského hraběte.Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1907; s. 1002–1003

Život náhled|vlevo|upright|Rodový erb Vratislavů z Mitrovic Pocházel ze starého šlechtického rodu Vratislavů z Mitrovic, z linie označované jako mníšecká. Narodil se jako třetí syn Jana Vratislava z Mitrovic (1530–1581) a jeho druhé manželky Ludmily z Vřesovic. Ve třiadvaceti letech vstoupil do Maltézského řádu a poté sloužil v císařské armádě. Během válek s Turky vynikl statečností při dobývání Ostřihomi a Hatvanu (1605). Souběžně se uplatnil u císařského dvora v Praze, kde byl v roce 1607 jmenován stolníkem (truchsasem). Spolu s bratry byl téhož roku povýšen do panského stavu, který platil pouze v rakouských zemích. Zároveň postupoval v hierarchii Maltézského řádu a postupně jako komtur spravoval řádové komendy v Mailbergu nebo v Brně. Na konci vlády Rudolfa II. byl kapitánem gardy trabantů a v době pasovského vpádu se zúčastnil obrany Prahy. Za vlády císaře Matyáše získal hodnost císařského komorníka, která mu byla později potvrzena i Ferdinandem II.Vilém Vratislav z Mitrovic na webu kaiserhof-geschichtedostupné online V roce 1619 byl členem doprovodu korunovace Ferdinanda II. ve Frankfurtu.

V roce 1626 byl zvolen představeným Maltézského řádu pro České království a jako prvnímu mu byl přiznán titul velkopřevora. Na základě Obnoveného zřízení zemského (1627) bylo postavení velkopřevorů Maltézského řádu významně posíleno, náleželo jim trvale místo ve sboru místodržících a pozice přísedícího zemského soudu, zároveň obdrželi právo hlasovat na zemském sněmu.ČERVENKA, Vladimír: České převorství johanitů a jejich heraldika in: Jihočeský herold 2/2007. Časopis o historii a pomocných vědách historických; České Budějovice, 2007; s. 8–9 dostupné online Mezitím v císařské armádě dosáhl hodnosti plukovníka (1624) a stal se členem dvorské válečné rady. Pod velením Albrechta z Valdštejna se zúčastnil tažení v Čechách a v Sasku. V roce 1625 byl předním aktérem mírových jednání v Brunšviku, za nejasných okolností ale Valdštejnovu armádu krátce poté opustil.ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Česká Lípa, 2022; s. 181 ISBN 978-80-908430-0-4 KOLLMANN, Josef: Valdštejn a evropská politika 1625–1630. Historie 1. generálatu; Academia, Praha, 1999; s. 97 ISBN 80-200-0692-3 V roce 1629 získal titul říšského hraběte. Do aktivní služby u vojska se vrátil až po Valdštejnově smrti a v letech 1634–1635 zastával funkci generálního válečného komisaře v Čechách. Jako diplomat se naposledy uplatnil v mírových jednáních se saským kurfiřtem Janem Jiřím (Pražský mír, uzavřený 30. května 1635).FORBELSKÝ, Josef: Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století; Praha, 2006; s. 577–578 ISBN 80-7021-812-6

Zemřel v Praze a byl pohřben v kapli sv. Zikmunda v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha.

Majetkové poměry vlevo|náhled|Zámek Horní Libchava Po otci byl původně spolumajitelem dědického podílu na panství Mníšek pod Brdy, kterého se ale vzdal ve prospěch bratrů. V procesu pobělohorských konfiskací využil možností nákupu levných statků v severních Čechách, i když k tomuto regionu neměl žádný vztah. Jeho nároky byly předurčeny zvláštní císařskou rezolucí z ledna 1623, která nařizovala knížeti Lichtenštejnovi prodat Vratislavovi za výhodnou cenu některý z konfiskátů.BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882; s. CXI; (reprint Brno), 2021; ISBN 978-80-87542-36-1 V roce 1623 koupil statek Volfartice u České Lípy, téhož roku pak získal sousední panství Horní Libchava.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl; Praha, 1997; s. 166 ISBN 80-85983-14-1 Z předepsané kupní ceny 26 958 kop grošů zaplatil jen 1 809 kop, většina mu byla odpuštěna za vojenské služby.ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Česká Lípa, 2022; s. 181–182 ISBN 978-80-908430-0-4 Transakce na Českolipsku završil nákupem panství Stružnice s částí městečka Jezvé v roce 1629. V tomto případě mu bylo z odhadní ceny 25 500 zlatých odpuštěno 10 000 zlatých.

Jako velkopřevor Maltézského řádu byl uživatelem výnosu panství Strakonice, které bylo hlavním řádovým majetkem v Čechách již od 13. století. Po zhoubném požáru města (1626) poskytl městu úlevy, v roce 1629 potvrdil stará městská privilegia a povolil vznik několika nových cechů, v tomto aktu byla mimo jiné zohledněna převažující katolická víra strakonických měšťanů.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 7.; Praha, 2008; s. 56 ISBN 978-80-7277-041-0 Na strakonickém hřbitově nechal Vilém Vratislav postavit kapli Nejsvětější Trojice (1636), která později sloužila jako hrobka řádových rytířů.FIBICH, Ondřej, SKALICKÝ, Karel: Obrazy z dějin Strakonic. 650 let města; Strakonice, 2017; s. 56–57 ISBN 978-80-88002-15-4 Jako představitel řádové komendy v Brně usiloval po bitvě na Bílé hoře o kompenzaci majetků zdevastovaných během stavovského povstání. Maltézským rytířům byl nakonec přiznán nárok na panství Dívčí Hrad ve Slezsku, kde později vznikla nová řádová komenda.KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Matice moravská, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2006; s. 154–155 ISBN 80-210-4130-7Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 54–55

Ačkoliv jako maltézský rytíř nemohl volně nakládat se získaným majetkem, panství Horní Libchava odkázal svému bratru Zdeňkovi († 1641). Nároky na tento majetek uplatňoval současně Maltézský řád v čele s novým velkopřevorem Rudolfem Jeronýmem z Colloreda. Soudní spor mezi rodem Vratislavů a Maltézským řádem se táhl řadu let, causa byla navíc komplikovaná řadou Vilémových dlužních závazků vůči několika věřitelům. Po Zdeňku Vratislavovi převzal Horní Libchavu v roce 1641 formálně jeho synovec Jan Zdeněk († 1659), až v roce 1653 došlo k dohodě a tehdy Horní Libchava přešla trvale do majetku Maltézského řádu.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 139

Funkci velkopřevora Maltézského řádu v Čechách zastávalo následně několik dalších členů rodu Vratislavů (Adam Vilém 1661–1666, František Šebestián 1667–1675, Jan Václav 1711–1712).

Odkazy Reference

Literatura BUBEN, Milan: České velkopřevorství řádu maltézských rytířů v dějinách; Praha, 2022; 265 s. ISBN 978-80-7277-590-3

Externí odkazy

Rodokmen Vratislavů z Mitrovic

Vilém Zdeněk Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Velkopřevorové Kategorie:Čeští místodržící Kategorie:Narození v roce 1576 Kategorie:Úmrtí v roce 1637 Kategorie:Úmrtí 19. ledna Kategorie:Pohřbení v katedrále sv. Víta v Praze Kategorie:Muži