An Čching-sü (, † 10. dubna 759) byl syn An Lu-šana, tchangského generála sogdsko-turkického původu. Sloužil v otcově armádě, od roku 755, kdy se An Lu-šan vzbouřil proti tchangskému státu v povstání An Lu-šana, působil jako generál povstaleckých vojsk. Roku 757 se z obavy o své postavení spojil s An Lu-šanovými důvěrníky proti němu, účastnil se otcovy vraždy a převzal vládu nad povstaleckým státem Jen. Nebyl úspěšným vojevůdcem jako jeho otec a po dvou letech vlády byl zabit Š’ S’-mingem, jedním ze svých generálů. Š’ S’-ming se poté stal novým jenským císařem.
Jméno An Čching-sü se původně jmenoval An Žen-č’ (), změnou jména ho (stejně jako další An Lu-šanovy syny) vyznamenal tchangský císař Süan-cung.
Původ, služba v tchangské armádě, An Lu-šanův generál a následník An Čching-sü byl druhým synem An Lu-šana, generála čínské říše Tchang, jeho matkou byla paní Kchang, An Lu-šanova první žena sogdského původu. Od mládí sloužil ve vojsku pod velením svého otce, tchangskými historiky je zmiňován od počátku 50. let. An Čching-sü byl dobrý bojovník a výtečný jezdec a střelec, ale nevynikal vůdčími schopnostmi.
Na počátku povstání An Lu-šana proti vládě říše Tchang paní Kchang a An Lu-šanův nejstarší syn An Čching-cung, pobývali v tchangském hlavním městě Čchang-anu a poté, co do města přišla zpráva o povstání, byli tchangskými úřady popraveni. An Čching-sü zatím doprovázel svého otce, a když se ten začátkem roku 756 v dobytém Luo-jangu prohlásil císařem říše Velká Jen, jmenoval An Čching-süa knížetem z Ťin, přičemž An Čching-sü zaujal postavení císařova následníkaKamalov (2017), s. 160–161. a působil jako generál jenských vojsk.
náhled|vlevo|upright=1.5|Červenec 756 – listopad 757: Povstalci dobývají Čchang-an, Tchangové ustupují na jiho- a severozápad. Neúspěšné tchangské pokusy o znovudobytí Čchang-anu, neúspěchy povstalců při snaze o postup na jih a východ. Povstání Li Lina na jihu. V první polovině roku 756 povstalci bojovali s tchangskými silami se střídavými úspěchy, přičemž tchangské oddíly znovuobsadily velkou část Che-peje a odřízly tak An Lu-šanovu armádu v Luo-jangu od povstaleckých základen na severu Che-peje.Twitchett, s. 455–459. V červenci 756 však v bitvě u Ling-pao západně od Luo-jangu An Lu-šan rozdrtil hlavní tchangskou armádu vedenou Ke-šu Chanem a obsadil nechráněný Čchang-an, zatímco tchangský císař Süan-cung prchl do S’-čchuanu a Süan-cungův syn a následník Su-cung se prohlásil císařem na západě v Ling-wu.Twitchett, s. 459–461.Graff (2002), s. 220.
An Lu-šanovo zdraví nebylo roku 756 dobré a začátkem roku 757 se ještě zhoršilo. Trpěl svou tloušťkou, kvůli které stěží mohl chodit, kožními vyrážkami, takřka oslepl. Na nemoc reagoval násilnickým a vznětlivým chováním, trestal a popravoval podřízené za nepatrné přestupky. Jeho nejbližší důvěrníci, kteří trpěli jeho náladami, generál Jen Čuang a eunuch Li Ču-er, se proto spojili s An Čching-süem a rozhodli se An Lu-šana zavraždit. An Čching-sü se totiž ve svém postavení následníka necítil jistý, protože An Lu-šan jmenoval císařovnou svou oblíbenou (čínskou) manželku paní Tuan a An Čching-sü čekal, že ztratí své postavení ve prospěch jejího syna An Čching-ena. Dne 29. ledna 757 tak Jen Čuang a An Čching-sü hlídali dveře An Lu-šanova pokoje v paláci v Luo-jangu, zatímco Li Ču-er vnikl dovnitř místnosti a slepého císaře zabil.
Císař Na trůn říše Jen poté nastoupil An Čching-sü. Bývalé An Lušanovo okolí v Luo-jangu nového panovníka podpořilo, ale generálové An Lu-šanovy generace velící posádkám v Che-peji, včetně Š’ S’-minga, se ke svému novému císaři stavěli chladně. An Čching-sü nevynikal vůdčími schopnostmi, jeho vládu proto řídil Jen Čuang.Kamalov (2017), s. 163. Su-cung a jeho dvůr se zatím soustředil na znovudobytí Čchang-anu. Tchangské pokusy o útok v čchanganské oblasti na podzim 756 a na jaře 757 ale skončily neúspěchem a velkými ztrátami. Rebelové sice odrazili tchangská vojska, nerozšířili však významně své území a jejich pokusy o obsazení jižní Číny ztroskotaly na úspěšné obraně tchangských loajalistů v Jing-čchuanu ve středním Che-nanu, Suej-jangu na Velkém kanálu (s přestávkami obléhaném povstalci od února do konce listopadu 757, kdy jej nakrátko získali),Graff (1995), s. 5. Nan-jangu na přístupech k řece ChanGraff (2002), s. 220. a Siang-jangu na řece Chan.Peterson, s. 478.
náhled|vlevo|upright=1.5|alt=Mapa severovýchodní Číny, pátá ze série map dokumentujících průběh povstání. Červeně je obarven již jen Luo-jang a okolí Siang-čou, červené šipky značí ústup povstalců, žluté šipky postup vládních sil na východ, nejdříve čerchovaně pro cestu ujgurských posil, od Ling-wu přes Čchang-an již plnou čarou. Fan-jang je fialový a fialová šipka na jih k Siang-čou značí útok Š’ S’-minga.|Listopad 757 – duben 759: Tchangové dobývají Čchang-an a Luo-jang (757), povstalci An Čching-süa obleženi v jižním Che-peji (758), povstalci v severním Che-peji (Š’ S’-ming) přecházejí na tchangskou stranu. Na jaře 759 úspěšný útok Š’ S’-minga proti Tchangům i An Čching-süovi. Na podzim 757 na pomoc Su-cungovi poslali něco přes čtyři tisíce jezdců Ujgurové. Ujgury posílená tchangská armáda v čele s generálem Kuo C’-im v říjnu 757 vytáhla na Čchang-an, 13. listopadu v bitvě u chrámu Siang-ťi (deset mil jižně od města) porazila rebely, a následující den Čchang-an obsadila. Tchangská ofenzíva pokračovala postupem na východ, vítězstvím v další bitvě (mezi průsmykem Tchung a Šan-čou) 30. listopadu a obsazením Luo-jangu 3. prosince 757. Bez podpory Š’ S’-mingových oddílů ze severního Che-peje byl An Čching-sü nucen ustoupit do Siang-čou (dnešní An-jang na severu Che-nanu).Peterson, s. 475 a 480. Pod dojmem z tchangských úspěchů a jenských porážek Jen Čuang přešel na tchangskou stranu a stejný krok zvolil i Š’ S’-ming velící jenskému vojsku ve Fan-jangu na severu Che-peje, potvrzený tchangskou vládou v držení právě ovládaného území. Tchangská vláda neměla prostředky na další ofenzivu, zastavila postup svých armádPeterson, s. 480. a soustředila se na obnovu hlavních měst. An Čching-sü proto mohl zkonsolidovat své síly v jižním Che-peji.Graff (2002), s. 221. Pod vlivem lživého obvinění popravil svého schopného generála Cchaj Si-teho a vrchním velitelem vojsk jmenoval neoblíbeného Cchuej Čchien-joua, později nahrazeného Sogdijcem An Tchaj-čchingem.
Další tchangská ofenzíva začala v listopadu 758. Dvě stě tisíc vládních vojáků, doplněných ujgurským jízdním sborem, však bylo rozděleno pod velení devíti ťie-tu-š’, které koordinoval eunuch Jü Čchao-en. Tchangská vojska porazila An Čching-süa v bitvě a oblehla ho v jeho sídle v Siang-čou. Obléhání trvalo celou zimu, na jaře si však tchangská strana – zřejmě vinou generála Li Kuang-piho – opět znepřátelila Š’ S’-minga, který přišel na pomoc obleženým.Peterson, s. 480–481. Š’ S’-mingova armáda, která byla údajně více než desetkrát slabší než spojená tchangská armáda,Peterson, s. 481. se 7. dubna setkala se spojeným tchangským vojskem, ve zmatku vyvolaném prašnou bouří se však armády rozpadly a po obnovení pořádku se tchangští vojevůdci – nedůvěřující si navzájem a jednotlivě nedostatečně silní proti rebelům – stáhli. Š’ S’-ming poté zavraždil An Čching-süa i s jeho nejvěrnějšími stoupenci a sám se prohlásil císařem státu Velká Jen.Graff (2002), s. 222.
Odkazy
Reference
Literatura
Kategorie:Povstání An Lu-šana Kategorie:Tchangští válečníci Kategorie:Tchangští povstalci Kategorie:Čínští císaři Kategorie:Čínská knížata Kategorie:Sogdové Kategorie:Narození v 8. století Kategorie:Úmrtí v roce 759 Kategorie:Muži