Ion Luca Caragiale [jon luka karadžiale] (30. ledna 1852 Haimanale, Valašsko – 9. června 1912 Berlín, Německo) byl rumunský dramatik, prozaik, publicista, básník a překladatel. Proslavil se především svými společenskokritickými komediemi. Je považován za zakladatele rumunského moderního dramatu. Jeho nejznámější hrou je Ztracený dopis.
Biografie náhled|vlevo|Ion Luca Caragiale na bankovce 100 leu Caragiale pocházel z divadelnické rodiny, otec i oba strýcové byli herci. Po středoškolských studiích na soukromých ústavech v Ploješti navštěvoval v letech 1866 – 1870 třídu uměleckého přednesu a mimiky na bukurešťské konzervatoři, kde vyučoval jeho strýc, dramatik Costache Caragiale.
V roce 1870 nastoupil jako nápověda a opisovač do Národního divadla v Bukurešti a v téže době začal přispívat do politických a satirických časopisů liberálního zaměření. V letech 1877 – 1881 psal články a reportáže pro konzervativní deník Timpul, v jehož redakci působil Mihai Eminescu (Eminovici). Eminescu ho uvedl do literacké společnosti Junimea vedené Titem Maiorescem, v jejíž časopisu Covorbiri literare uveřejnil své hlavní divadelní hry. Ve svém životě vystřídal řadu zaměstnání: byl soudním zapisovatelem v župě Prahova, soukromým učitelem, v letech 1881 – 1882 působil jako školní inspektor v župách Sučava (Suceava) a Neamț, potom jako úředník Správy monopolů. Několikrát si otevřel pivnici. V sezoně 1888 – 1889 byl jmenován ústředním ředitelem rumunských divadel, osvědčil se jako organizátor divadelního života a režisér. Řadu let vydával humoristické časopisy, kupříkladu Claponul a Moftul român.vpravo|náhled|Ion Luca Caragiale|305x305pixelůNeuznání ze strany rumunských vlivných kulturních kruhů a nepodložené nařčení z plagiátu ho přiměly k rozhodnutí přestěhovat se v roce 1905 do Berlína, odkud se však stále účastnil literárního a společenského života v Rumunsku, kupříkladu pronikavým politickým esejem Rok 1907 od jara do podzimu.
Dílo
Kritika rumunské společnosti Caragialova komedie ze soudobého společenského života napadají konzervativní i liberální demagogii, nemorálnost stranického politikaření, arivismus, nevzdělanost maloměšťáku i vysmívají volební a parlamentární hře na demokracii; prostředky komična vyplývají z dějových zvratů a častých qui pro qou, z přesně odpozorovaných charakterů a z jazykový individualizace postav.
V první hře Bouřlivá noc (1879) Caragiale uvádí scénu novou společenskou vrstvu zbohatlíků a staví do ostrého kontrastu její aspirace a skutečnou úroveň.
V jednoaktovce Pan Leonida proti reakci (1880) zamířil satirické ostří na užvaněnost a zbabělost politických demagogů, planě horujících pro republiku a revoluční změny. Promluvy pana Leonidy jsou karikaturou sdělování a jeho jednání je protipólem patetických gest.
Fraška Když se slaví karneval (1885), plná záměn a pronásledování, se odehrává na bukurešťském předměstí během karnevalu, na němž místní „lepší společnost“ chce dokázat, jak vznešeně se umí chovat a mluvit; autor parodoval nejen tyto přízemní maloměšťáky, ale také dobový žánr melodramatu.
Série komedii vrcholí ostře satirickou hrou Ztracený dopis (1884), jejž místo a čas jsou určeny (začátek 80. let 19. století v rumunském, možná valašském, provinčním městě), ale celkový smysl hry toto vymezení daleko přesahuje. Zápletka se týká předvolebního střetnutí mezi místními konzervativci a liberály a dostává se do pohybu díky motivu několikrát ztraceného a opět nalezeného kompromitujícího milostného psaníčka. Komično je založeno na neočekávaných situačních zvratech, na vystižení dominantních slabostí a neřestí postav, na jejich barvité jazykové charakteristice. Řeč postav občas ztrácí smysl v záplavě bezobsažných proklamací a frází, jazyk jako by přestával sloužit ke komunikaci. Ještě naléhavější pocit absurdity však vyplývá z rozuzlení: kandidaturu na místo poslance nezískává ani jeden z místních rivalů, nýbrž obskurní „člověk z ústředí“, který všechny překonává hloupostí i nemorálností.
Bibliografie vpravo|náhled|Ion Luca Caragiale se svým synem Meteiem|336x336pixelů
1889 – Teatru, cu o prefață de Titu Maiorescu (Bukurešť)
1894 – Teatru (Jasy) 1908 – Teatru. Opere complete (Bukurešť: «MINERVA», Institut de Arte Grafice și Editură) 1908 – Momente, schițe, amintiri. Opere complete (Bukurešť: «MINERVA», Institut de Arte Grafice și Editură) 1908 – Nuvele și povestiri. Opere complete (Bukurešť: «MINERVA», Institut de Arte Grafice și Editură) 1930–1940 – Opere, I–VII (Bukurešť)
V češtině
Hřích a jiné novely [Hřích. Velikonoční svíce. Šťastný člověk] – přeložil F. K. Hlaváček. Praha: František Šimáček, 1895 Velikonoční svíce – in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 23, úvod František Sekanina, přeložil Antonín Křečan, s. 37–54. Praha: J. R. Vilímek, 1912 Muž ze tmy – 1929 Ztracený dopis; veselohra o čtyřech dějstvích – přeložili Jiří Staca a Otakar Hink, předmluva Čeněk Šofferle. Praha: Česká grafická unie, 1931 Ztracený dopis: komedie ve 4 dějstvích – přel. Otakar Jirouš; doslov Marie Kavková. Praha: Orbis, 1953 Ztracený dopis: výbor z próz – Praha: SNKLHU, 1953 Bouřlivá noc: veselohra o dvou dějstvích – přeložili Ivo Valenta a Václav Vlasák. Praha: Dilia, 1956 Bibíček: veselohra o 3 dějstvích – přel. Rudolf Vávra. Praha: Dilia, 1960 Když se slaví karneval: komedie o třech dějstvích – přeložily Marie Kavková a Jitka Lukešová. Praha: Dilia, 1975 Pan Leonida proti reakci – přeložily Marie Kavková a Jitka Lukešová, scénická úprava Zuzana Kočová, Praha: Maringotka, 1970 Pět her [Ztracený dopis. Bouřlivá noc. Když se slaví karneval. Pan Leonida proti reakci. Křivda] – přeložila Jitka Lukešová. Praha: Malvem, 2023
Odkazy
Reference
Literatura
Ion Luca Caragiale [rukopis]: vrchol kritického realismu v rumunské literatuře 19. století – Marie Nečasová, 1952 Překlady z rumunské literatury do češtiny (1900–1991) – Libuše Valentová. Praha: Libuše Valentová, 1992
Caragiale Ion Luca – Libuše Valentová, in: Slovník rumunských spisovatelů. Praha: Libri, 2001
Související články Mateiu Ion Caragiale
Externí odkazy
Ion Luca Caragiale projekt Ion Luca Caragiale
Kategorie:Rumunští spisovatelé Kategorie:Osobnosti na rumunských bankovkách Kategorie:Osobnosti na rumunských poštovních známkách Kategorie:Narození v roce 1852 Kategorie:Narození 13. února Kategorie:Úmrtí v roce 1912 Kategorie:Úmrtí 9. června Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Muži