Nezdenice jsou obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Leží v jihovýchodním cípu moravského Slovácka na pomezí Bílých Karpat a Vizovické vrchoviny. Rozkládají se na obou březích středního toku dolní Olšavy, podél silnice II/495. Leží osm kilometrů východně od města Uherský Brod. Žije zde obyvatel.

První písemná zmínka o Nezdenicích pochází z 3. června 1374, avšak někteří topografové se domnívají, že jejich založení spadá do období 11. až 12. století.Nezdenice, s. 39. Jelikož vesnice po značnou část historie ležela na sporném území českého a uherského státu, stala se cílem častých útoků vojáků obou znepřátelených stran a její obyvatelé velmi trpce pociťovali tíhu mnoha válečných konfliktů. Nicméně i přes tuto nepřízeň prošla několika důležitými etapami rozvoje a dnes je plnohodnotně vybavena jak v oblastech občanských a sociálních, tak v odvětvích kultury, sportu a relaxace. V průběhu let v Nezdenicích zanikly mnohé ze slováckých zvyklostí a obyčejů (kroj, nezdenská svatba, tradice smrtné neděle aj.), jež nahradila zábava modernějšího koloritu, přesto nedílnou součástí dění zůstávají některé křesťanské a zejména pak fašankové tradice.

Název Název vesnice byl odvozen od osobního jména Nezden (jehož základem bylo sloveso sděti (zděti) – "složit, založit"). Výchozí tvar Nezdenici byl pojmenováním obyvatel vsi a znamenal "Nezdenovi lidé".

Historie Do roku 1900 220px|náhled|Zrekonstruovaná budova empírového zámečku, jež je dnes součástí objektu domova pro seniory

Obec poprvé vstoupila na historickou scénu 3. června 1374 zápisem do půhonních knih v Olomouci, kde Oneš z Nezdenic (Onssonem de Nezdenicz) pohání před soud Hereše z Krahovce pro dlužných 12 hřiven pražských grošů.Nezdenice, s. 45. K témuž roku se vztahuje zápis v zemských deskách (in villa Nezdenicz). Nejstarší znalosti o osídlení krajiny před tímto datem pochází převážně z vykopávek pořízených v nedaleké bojkovské cihelně z období asi 50 000 let př. n. l.Nezdenice, s. 33. První drobné sídliště na katastru dnešní obce založili Keltové již v době železné. Podstatnou část středověku tvořila země podél řeky Olšavy sporné území o něž usilovali Čechové i Uhři a krajina v okolí vesnice byla opakovaně pustošena oběma stranami. Roku 1108 se zde odehrála krvavá srážka mezi českým knížetem Svatoplukem a uherským králem Kolomanem, za níž byl nezdenský kraj velmi krutě vyplundrován Maďary. Někde v okolních lesích prý při pronásledování nepřítele kníže Svatopluk přišel o oko.Nezdenice, s. 41. Je tedy pravděpodobné, že Olšava tvořila v letech 1030–1241 severní hranici neutrálního pásma mezi Uhrami a Moravou a zároveň byla příčinou rozdělení vesnice na dvě samostatné části. Nezdenice uherské, stojící na levém břehu řeky směrem na Bánov a Nezdenice moravské. Definitivně byly obě části připojeny k Moravě na sklonku 13. století.Nezdenice, s. 42. Z prvních historických zpráv víme, že na přelomu 14. a 15. století tvořilo Nezdenice několik dvorů (hovoří se až o sedmi), jež tvořily tzv. lenní či manské svobodné statky. Zdokumentované jsou také první zmínky o nezdenské tvrzi, na níž někteří drobní majitelé střídavě sídlili. Z roku 1392 se dochoval první písemný pramen informující o tom, že vesnice disponuje farním kostelem. Za husitských válek obyvatelstvo zřejmě podporovalo učení Jana Husa, neboť pan Oneš z Lipiny a na Nezdenicích, spolu s dalšími okolními šlechtici (Mikuláš z Přečkovic, Petr ze Zahorovic), patřili mezi 452 českých pánů, kteří zaslali stížný list do Kostnice.Zpravodaj Nezdenic – prosinec 1994, s. 9. Po vybudování hradu Nového Světlova v roce 1480 se Nezdenice, spolu s dalšími pětadvaceti vesnicemi, dostaly pod jeho správní moc a majitelé hradu projevili zájem i o získání nezdenského statku.

180px|náhled|vlevo|Socha svatého Jana Nepomuckého umístěná naproti budově nezdenského zámečku 1. května, 25. července a 3. srpna 1605 byla vesnice napadena uherskými Bočkajovci, přičemž byla vydrancována a vypálena. Další katastrofy tohoto druhu ji postihly za třicetileté války v letech 1620, 1628 a 1643.Nezdenice, S. 84. 16. října 1663 byly Nezdenice spolu s dalšími okolními obcemi pro změnu vypáleny turecko-tatarským vojskem, jež toho roku vpadlo na Moravu. Vpádem Kuruků byla vesnice postižena dále 27. března 1704 a v březnu 1707 ji přepadli uherští povstalečtí vojáci. Toho roku byl k boji proti Uhrům Nezdenicím vyslán na pomoc oddíl hajduků a portášů ze Světlova, avšak ani ti již nestačili zabránit ztrátám na obyvatelstvu.Nezdenice, S. 61. Od roku 1683 obec disponovala vlastním pečetidlem, na němž byli vyobrazeni patroni kostela sv. Petr a Pavel.Nezdenice, S. 80. Za první slezské války bylo z Nezdenic odvedeno množství mužů, za něž Prusové požadovali výkupné 100–200 zlatých, což byla na tehdejší dobu pro sedláka cena neúnosná.Nezdenice, S. 62. V roce 1716 zemřelo mnoho místních obyvatel v důsledku černého moru. 30. září 1740 byly Nezdenice se sousedními Rudicemi prodány jejich majitelkou Eleonorou z Mankvitzbrugu za 40 000 rýnských a 40 dukátů pánům z Kounic-Rietbergu. Říšský kancléř hrabě Václav Antonín z Kounic-Rietbergu nabídl místním obyvatelům, aby se vyplatili z roboty a panské statky si koupili a rozdělili. V roce 1812 bylo kvůli předcházející epidemii tyfu a úplavice poprvé nařízeno očkování dětí. Dítě, které nebylo očkováno a zemřelo, nebylo církevně pochováno pro neposlušnost rodičů k vrchnosti. V roce 1815 koupil Nezdenice za sumu 148 000 zlatých brněnský velkoobchodník Jan, rytíř z Herringu. Ten je o devět let později prodal za částku 65 000 konvenční měny Alexandru, hraběti Mattelovi, jenž byl po své smrti pohřben v hrobce místního kostela. Mezi další držitele pak patřili Jan a Tobiáš Pauspertlové z Drachenthalu a majitelka zámku Nového Světlova Jindřiška, hraběnka Larisách-Mönnichová. Až do parcelace pak byla obec součástí velkostatku světlovského.Nezdenice, s. 66.

V letech 1831, 1836 a 1848 se do Nezdenic vrátila cholera v takové míře, že lidé byli z nedostatku hrobařů pochovávání do šachet a zaléváni hašeným vápnem.Nezdenice, s. 85. V roce 1861 zde pro změnu vypukl velmi rozsáhlý požár, jemuž podlehlo 40 ze 76 obytných domů. Kvůli této události úřad v obci zastavil provoz kovářské živnosti.Zpravodaj Nezdenic – rok 1976, s. 5. Počátkem srpna 1888 byl zahájen provoz Vlárské dráhy (trať Brno – Trenčianská Teplá). Nejprve přes vesnici jezdily pouze vlaky nákladní, osobní doprava byla zahájena teprve v měsíci říjnu. Téhož roku byl v obci zřízen i poštovní úřad, jehož vedoucím byl ustanoven místní hostinský.Zpravodaj Nezdenic – rok 1976, s. 6.

20. století upright|náhled|Památník osvoboditelům ČSR. Původně zde byl pochován ruský vojín jménem Boturin a dva příslušníci rumunské armády - Ion Lefler a Omer Rasim. V 80. letech 20. století byla jejich těla exhumována a převezena na vojenská pohřebiště do Hodonína (Rus) a Brna (oba Rumuni)6. září 1910 postihla Nezdenice jedna z největších povodní v historii, při níž se voda dostala až do úrovně kolejí. Zbořila několik domů a napáchala velké škody na domácím zvířectvu. V ulici U mlýna bylo z důvodů předcházení podobným událostem zakázáno stavět a postiženým lidem byly vykázány parcely výš na svahu levé části obce. Tímto způsobem vznikla nová ulice, dnes vedoucí ke kyselce, koupališti a sjezdovce. Další, méně ničivé povodně, přišly v roce 1911 a 1919, což přinutilo zemskou správu, aby řeku Olšavu zregulovala alespoň v samotné vesnici.Nezdenice, s. 70. V roce 1912 byl v Nezdenicích otevřen první andezitový lom. Materiál z něj byl používán většinou na mostní kvádry, silniční kámen na dlažbu, stavební kámen na zpevňování břehů atd. Těžba v kamenolomu byla zastavena v listopadu 1965, neboť jeho velkou část zatopila spodní voda. Druhý lom v Nadějovně byl otevřen v roce 1951 a kámen, jenž se zde vytěžil, byl zpracováván přímo v drtičce kamenolomu a používán jako silniční štěrk. Uzavřen byl v roce 1971.Nezdenice, s. 132–133.

21. května 1924 udeřil v Nezdenicích blesk dvakrát do kostelní věže. První blesk odřel jen omítku a svezl se po silném dubovém trámu do věže. Druhý blesk zabil kostelníka, jenž právě vstoupil do zvonice odzvoniti večerní klekání. Blesk přeskočil pak do skupiny malých účastníků májové pobožnosti a zabil studenta Ant. Chytrého. Asi deset žáků, hochů i děvčátek zůstalo v bezvědomí na chrámové dlažbě, podařilo se však je vzkřísiti. Utrpěli popáleniny, někteří ochrnutí zraku a mnozí zraněni byli pádem na dlažbu.“

V letech 1923–1925 byla v Nezdenicích provedena parcelace statku, odvodňování a scelování pozemků. Většina rolníků a domkářů však nebyla spokojena, neboť za dobré a kamení prosté pozemky získali jiné, většinou horší bonity.

V závěru druhé světové války bylo osvobození vesnice součástí bratislavsko-brněnské operace. V jejím rámci se obec stala 15. dubna 1945 terčem leteckého bombardování (dopadlo zde 30 pum) a posléze cílem dělostřeleckého odstřelování spojenců, jež trvalo od 26. do 29. dubna. Vlastní boj o vesnici vyvrcholil následujícího dne, kdy ruští a rumunští vojáci podnikli proti pevným německým pozicím soustředěný palebný a posléze i pěchotní útok. Na katastru obce v průběhu bojů padl jeden ruský a dva rumunští vojáci (některé zdroje uvádí dalších pět neznámých rumunských vojáků). Celkové válečné škody dosáhly částky 768 000 korun, z čehož činily škody na soukromém majetku 695 000 korun. V letech 1938–1945 padlo, bylo popraveno nebo v důsledku bojových operací zemřelo 14 nezdenských občanů.Nezdenice k 60. výr. ukonč. II. sv. války, s. 43.

V období po válce a únoru 1948 se obecní dění soustředilo především v oblasti rozvoje a zvyšování zemědělské výroby. V 70. letech to pak byly stavební úpravy, zejména výstavba inženýrských sítí, rozšíření hřbitova, oprava ulic a stavba koupaliště. V 80. letech byla v rámci akce Z dokončena budova pošty a služeb a pohostinství s přísálím. Stavební práce pokračovaly i v oblasti zlepšování kvality životního prostředí. Ve stejném trendu se odvíjelo dění v obci i po listopadu 1989.

Obyvatelstvo

Obecní správa Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 9. prosince 2002. Znak tvoří červeno-modrý štít dělený pošikem, v jehož středu je stříbrná polopostava rytíře v drátěné košili (osníři) s dalmatikou a hrncovou přilbou, jenž v pravé ruce třímá zlatý meč a v ruce levé napříč přes hruď drží klouby dolů červený gotický klíč. Barvy byly převzaty z erbu jednoho z posledních držitelů Nezdenic Jana Herringa z Frankensdorfu, postava rytíře pak připomíná pečeť Mikuláše z Nezdenic a Zicha z Nezdenic z roku 1465. Meč a klíč symbolizují patrony místního kostela svatého Petra a Pavla, kteří se objevují na obecní pečeti z roku 1683. Prapor, o poměru šířky k délce 2:3, je vyveden ve stejných barvách a obsahuje tytéž atributy jako znak obce. Autorem insignií je heraldik Miroslav Pavlů.Nezdenice, s. 151.

Politika Obec Nezdenice je součástí Zlínského kraje a okresu Uherského Hradiště. Ve volbách je voleno patnáct členů, z čehož pět tvoří obecní radu, další pak finanční a kontrolní výbor. Komunálních voleb v roce 2010 se účastnilo 66,67 % obyvatel, přičemž sdružení nezávislých kandidátů získalo 42,11 %, KSČM 29,41 % a KDU-ČSL 28,47 % hlasů.

Členství ve sdruženích Od roku 2003 jsou Nezdenice členem sdružení měst a obcí Mikroregion Bojkovsko, předmětem jehož činnosti je všestranný rozvoj mikroregionu, podpora rozvoje šetrného cestovního ruchu v oblasti, hospodářský rozvoj, zejména podpora drobného a středního podnikání, budování infrastruktury atd. Dále jsou součástí dobrovolného seskupení obcí, podnikatelů a neziskových organizací s názvem MAS Bojkovsko (Místní akční skupina), jehož náplní je podpora takových aktivit, které se vzájemně doplňují, šetří okolní přírodu a jsou tak větším přínosem pro region.

Občanská vybavenost

Dopravní obslužnost