Katedrála svatého Bartoloměje (původně kostel svatého Bartoloměje) je gotický trojlodní chrám stojící na náměstí Republiky v Plzni. Původní kostel byl založen pravděpodobně společně s městem kolem roku 1295, stavba současného začala po roce 1342. Vznikem Plzeňské diecéze v roce 1993 se z farního kostela stala katedrála. V roce 1995 byla zařazena mezi národní kulturní památky a její 102,26 m vysoká věž je nejvyšší kostelní věží v Česku.
Historie kostela/katedrály Kostel zasvěcený svatému Bartoloměji, založen pravděpodobně současně se založením Plzně kolem roku 1295, byl nejprve filiálkou kostela Všech Svatých v obci Malice, která dnes tvoří městskou čtvrť Roudná. Patronem obou kostelů byl původně český král, roku 1310 král Jindřich Korutanský udělil patronátní právo řádu německých rytířů. Ještě onoho roku byl však král z českých zemí vyhnán a řád se tak neodvážil svého práva ujmout. Roku 1322 si pak od Jana Lucemburského toto právo konečně vymohl. Následoval spor o faru právě s kostelem Všech svatých, který byl ukončen ve prospěch řádu německých rytířů roku 1342. Převzetí fary se tak pravděpodobně stalo předpokladem pro zahájení nové stavby kostela. Řád německých rytířů zůstal patronem až do roku 1546, kdy tyto pravomoci získalo město Plzeň. Se založením Plzeňské diecéze Janem Pavlem II. 31. května 1993 se z farního (arciděkanského – arciděkan měl již dříve právo nosit biskupskou mitru na území Plzně) kostela stala katedrála, sídelní kostel biskupa.
Vývoj stavby náhled|vlevo|upright|Stav v roce 1856 na fotografii od Andrease Grolla. Původní stanová střecha vyhořela roku 1525 a byla nahrazena novou s renesančními štíty, které byly při regotizaci koncem 19. století odstraněny Předchozí kostel a vznik současného Nejstarší dochovaná zmínka pochází z roku 1307, kdy měšťan Wolfram Zwinillinger odkázal sladovnu a sušírnu sv. Bartoloměji (o kostele není zmínka) s podmínkou sloužení mší za jeho duši. Lze tedy odhadovat, že kostel mohl být založen přibližně ve stejné době jako město Plzeň, tedy někdy po roce 1295, avšak není známo, kde přesně stál. Umístění na městském tržišti bylo tehdy velmi řídké. Výstavba nového kostela na náměstí začala presbytářem po roce 1342 (přesné datum započetí stavby nelze dohledat). Ten se jeví vůči rozměrům kostela kratší ve srovnání s obvyklými proporcemi presbytáře. To je způsobeno jeho ubouráním při stavbě lodí. Zasahoval totiž až k první dvojici sloupů v lodích. Lodě měly být postaveny kratší, což bylo změněno po 60. letech 14. století. Budování síňového trojlodí započalo po roce 1360. Nejprve došlo k založení dvouvěžového průčelí a následném rozvoji stavby směrem k již stojícímu presbytáři. Z plánovaných dvou věží, severní a jižní, nebyla druhá jmenovaná nikdy dokončena. V téže době byla rovněž přistavěna sakristie na severní straně presbytáře. Do počátku husitských válek byly zřejmě vybudovány stěny trojlodí v plné výši, výška severní věže tehdy nepřevyšovala výšku římsy. Kostel tehdy byl zastřešen pouze krovem ve tvaru vysoké stanové střechy, vrcholící věží pro menší zvony. To umožňovalo používání chrámu ještě před jeho dokončením.
Období po husitských válkách Po husitských válkách výstavba pokračovala. Počátkem 15. století byly přistavěny boční portály, po roce 1476 bylo trojlodí zaklenuto síťovou klenbou na válcových sloupech. Architekt, za něhož je považován mistr Erhard Bauer z Eichstättu, se tak odchýlil od původně plánovaných hranolových pilířů. Touto dobou už se od stavby jižní věže upustilo, neboť se dvouvěžové průčelí příčilo estetickým názorům tehdejší doby. Následně došlo k překrytí trojlodí stanovou střechou zakončenou věžičkou, jež byla jen o málo nižší než budoucí výška severní věže, která v té době byla teprve v procesu výstavby.
V 70. až 80. letech 15. století byla k jižní straně presbytáře připojena Šternberská kaple, významná část chrámu. Postavit ji nechali Šternberkové, pro které se měla stát pohřební kaplí rodu. Za jejího autora je považován Hans Spiess, který v té době pracoval pro krále Vladislava II. na blízkém hradě Křivoklátě. Na tuto dataci poukazuje záznam z roku 1472, kdy byl v kostele (a zřejmě tedy v již dokončené kapli) pohřben Jaroslav ze Šternberka. V téže době byla vystavěna i předsíň k jižnímu portálu, soudě podle detailů výzdoby shodných s výzdobou kaple.
Při rozsáhlých požárech v Plzni počátkem 16. století vyhořel v roce 1525 krov kostela a nejspíše i věž. Stanová střecha tak byla posléze roku 1528 nahrazena sedlovou v podobě, v jaké ji lze vidět dnes. Během první třetiny 16. století také přibyla severní předsíň, která je řešena méně dekorativně než Šternberská kaple a jižní předsíň. Roku 1580 přibyly renesanční vikýře. Po následující staletí nedocházelo k významným stavebním úpravám, měnil se pouze vnitřní mobiliář kostela.
Období od 18. století po současnost Ve druhé polovině 18. století byla rozšířena kruchta. Dne 6. února 1835 došlo po úderu blesku k požáru severní věže. O dva roky později byla věž pod vedením stavitele Františka Filouse nově zastřešena, jedná se však pouze o zjednodušenou kopii původní pozdněgotické střechy. Díky tomu je dnes nejvyšší kostelní věží v Česku. Roku 1870 se v důsledku vichřice zřítil východní štít na presbytář a Šternberskou kapli, kde shodil klenbu i s visutým svorníkem. Oprava kostela byla v letech 1879–1883 svěřena známému regotizátorovi, architektovi Josefu Mockerovi. Ten kromě opravy klenby presbytáře odstranil barokní hlavní oltář a nahradil jej novým, vytvořeným dle vlastního návrhu. Ze střech nechal odstranit renesanční vikýře a z interiéru dalších asi 24 převážně barokních oltářů. V letech 1914–1920 proběhla restaurace kostela i Šternberské kaple pod vedením architekta Kamila Hilberta, který se účastnil i dostavby katedrály sv. Víta v Praze. Velká oprava kostela se uskutečnila v roce 1987, projekt na statické zabezpečení kostela a věže a opravu střešního pláště vypracoval architekt Šantavý. V rámci obnovy národních kulturních památek, financovaných z fondů EU v rámci IROP, proběhla v letech 2018 až 2021 obnova všech částí stavby a restaurování uměleckých děl katedrály. V roce 2021 bylo firmou Brachtl – Kánský dokončeno též generální restaurování třímanuálových varhan.
Poloha a architektonický popis náhled|Půdorys s vyobrazenými klenbami chrámových lodí, presbytáře a depozitáře
Kostel leží na severní straně náměstí, což je z dobového hlediska nezvyklé umístění. Většina plánovitě založených měst nejen v západních Čechách umístila svůj kostel mimo náměstí k městským hradbám, a to z důvodu preference klidnějšího prostředí, než představoval městský trh.
Obecný popis Kostel je řešen jako halové trojlodí o čtyřech polích s dvouvěžovým polem na západní straně. Na východě navazuje presbytář o dvou klenebních polích, uzavřený polygonálně pěti stranami dvanáctiúhelníku. Kostel je přístupný hlavním vstupem v západním průčelí a dvěma bočními vstupy s předsíněmi na severní a jižní straně chrámu. Na severu je k presbytáři připojena sakristie s patrovým depozitářem, na jih od presbytáře se nachází Šternberská kaple.
Katedrála je dlouhá 58 m a široká 30 m, její klenby dosahují výšky 25 m. Kostelní věž je vysoká 102,26 m a je nejvyšší kostelní věží v České republice. V době svého vzniku byla druhou nejvyšší věží v celé Evropě. Na kostelní věž vede 299 schodů.
Exteriér Obkladovým materiálem pro stavbu katedrály jsou tesané pískovcové kvádry, které pocházejí z kamenných lomů severně od historického jádra. Zdivo lemuje po celém obvodu sokl, v horní části ukončený oblounem.
Západní průčelí bylo původně založeno jako dvouvěžové. Věže měly být podpírány mohutnými pilíři, jež měly dosahovat až po římsy obou věží. Ve výsledku se tak stalo pouze v případě realizované severní věže, u nedokončené jižní věže jsou pilíře ukončené přímo pod římsou nesoucí střechu, na rozdíl od opěrných pilířů stěn, jež jsou ukončeny níže. Pilíře jsou půdorysně jednou odstupňované, a to ve výšce 16 m. Na jižní věži jsou v totožných výškách znázorněny tytéž patrové římsy, jaké lze nalézt na věži severní. Přízemní okna jsou lomená, okna ve vyšších patrech obou věží mají tvar obdélníku. Okna v úrovni zvonové stolice severní věže jsou opět lomená, nad nimi se nacházejí ciferníky hodin.
Ve střední části západního průčelí se nachází gotický hrotitý portál se zaskleným tympanonem, vnější archivolta portálu je lemována kraby a vrcholí křížovou kytkou. Do ostění portálu byly dodatečně vsazeny sochy Panny Marie a sv. Jana, ti společně s Kristem na kříži tvoří skupinu Ukřižování. Mezi portálem a patrovou římsou se nachází nika s barokní sochou sv. Bartoloměje. Nad portálem se nachází hrotité okno s novogotickou kružbou. Do západního průčelí lze zahrnout i jednoduchý štít nad střední lodí. náhled|vlevo|upright|Průčelí s věží. Ta získala svou současnou podobu po požáru v roce 1835 a od té doby je se svými 102,26 m nejvyšší kostelní věží v Česku Na bočních průčelích, severním a jižním, lze najít pouze drobné odlišnosti, neboť jsou řešena velmi podobně. Na západním nároží se nacházejí na koso postavené opěrné pilíře věží, průčelí jsou dále členěna dalšími pilíři na pět polí. První pole při západním nároží jsou řešena stejně jako západní dvouvěžové průčelí. Ostatní pole obsahují lomená okna, ve druhém a pátém poli, shodně pro obě průčelí, čtyřdílná. Ve třetím poli se na jižní straně nachází okno sedmidílné, na severní straně šestidílné. Ve čtvrtém poli se počet dílů opět liší – na jihu je okno čtyřdílné, na severu dvojdílné. V ostění všech oken se nachází hluboké výžlabky. U kružeb jsou použity plaménkové, sférické a čtyřlistové vzory.
Ačkoliv se boční portály v současnosti nacházejí v interiéru předsíní, byly původně koncipovány jako součásti průčelí, a proto je na místě je popisovat společně s nimi. Jižní portál je bohatší než severní, neboť se otevíral do větší plochy náměstí a byl zde tudíž kladen větší důraz na dekorativnost. Jednotlivé pruty lomeného ostění vybíhají z drobných soklíků. Na ostění plynule navazuje pravoúhlé olemování. U archivolt i olemování je použito dekorování krabovými listy, portál uprostřed vrcholí křížovou kytkou. Severní portál je koncipován o něco jednodušeji, leč velmi podobně.
Oba portály byly na přelomu 15. a 16. století opatřeny předsíňkami. Předsíňka na jižní straně chrámu má pětiboký půdorys s fiálou na nároží, zespodu opatřenou podobiznou (snad autoportrét stavitele Hanse Spiesse). Do předsíňky se vchází dvěma hrotitými portály, jejichž ostění je profilované oblouny a výžlabky. Nad pravoúhlými dveřními otvory se nacházejí překlady. Na zdech předsíně bylo použito lamelování shodné s tím, jež bylo použito u Šternberské kaple. Předsíň na severní straně má obdélný půdorys, který mírně předstupuje před líc pilířů. Vstupy mají profilované ostění, jehož jednotlivé pruty vybíhají ze soklíků. Nad římsou stojí atika, jejíž tvar cimbuří umožňuje odtok vody. Předsíň je zakryta pultovou střechou s vikýři.
Presbytář kostela je vzhledem k rozměrům katedrály drobnější. Jeho zdivo lemuje sokl ukončený bankálovou římsou. Okna presbytáře jsou dvoudílná, výjimkou je osové okno, které je třídílné. Jejich kružby jsou řešeny obdobně, hlavním motivem je sférický trojúhelník, např. u prostředního okna doplněný dvoulisty a trojlisty. Dvě okna na severní straně a jedno okno na straně jižní jsou zazděná. U okna na jižní straně, umístěného v prvním poli presbytáře od vítězného oblouku, se tak stalo v důsledku úpravy řešení styku presbytáře s lodí, jež byla oproti původnímu plánu zvětšena. Pilíře presbytáře jsou drobnější než pilíře na ostatních částech katedrály. Jsou třikrát odstupňované, pultové střechy na vrcholcích mají drobné štíty. Lze na nich spatřit dekorace v podobě štítů se znaky německých rytířů.