Mega Drive je 16bitová herní konzole náležící ke 4. generaci konzolí vyráběná firmou Sega v Japonsku od roku 1988, distribuovaná v Evropě od roku 1990. Produkce byla ukončena 1995 a poslední licencovaná hra vyšla roku 2002 v Brazílii.
V Severní Americe vyšla v roce 1989 pod jménem Genesis, protože společnost SEGA nebyla schopna v této oblasti zajistit právní pokrytí názvu Mega Drive. Mega Drive následovala Sega Master System, se kterým byla s adaptérem zpětně kompatibilní.
Hlavním konkurentem Mega Drive byl SNES firmy Nintendo, který vyšel o 2 roky později. Mega Drive se stal pro společnost SEGA jejím nejúspěšnějším modelem z hlediska počtu prodaných kusů a konzole i její hry jsou populární stále. Některé byly předělány pro hraní na novějších systémech jako Xbox Live Arcade, PlayStation Network nebo Virtual Console pro Nintendo Wii.
Historie Přestože byla konzole Master System poměrně úspěšná v Evropě a Brazílii, nikterak zásadně neovlivnila severoamerický a japonský trh, kde dominovaly přístroje konkurenční firmy Nintendo.Nintendo's Market Share 1990. Business Week. 1999, s. 60. Mezitím slavil úspěch Sega System 16, hrací automat na 16bitové platformě. Hajao Nakajama, tehdejší CEO společnosti dospěl k rozhodnutí vydat 16bitový systém pro domácí použití a finální koncept platformy Mega Drive byl následně použit i v několika dalších automatech, což zajistilo kompatibilitu her.
Nová konzole se původně měla jmenovat MK-1601, ale později se ustálil název Mega Drive, který měl reprezentovat sílu a výkon použitého procesoru Motorola 68000. SEGA použila název Mega Drive pro evropský, asijský, australský a brazilský trh. Pro Severní Ameriku bylo použito jméno Genesis, protože Mega Drive byl již licencován.SZCZEPANIAK, John. Retroinspection: Mega Drive . Retro Gamer. 2006, 27.
Vydání náhled|300px|Mega Drive byl v Severní Americe prodáván pod názvem Genesis Mega Drive byl vydán v Japonsku 29. října 1988. Ve Spojených státech bylo vydání avizované na datum 9. leden 1989. SEGA nejprve získala partnera pro distribuci, společnost Atari, ale vzájemně se neshodli na potřebných bodech smluv a nakonec se SEGA rozhodla do distribuce zapojit sama. Bez Atari ovšem nedokázala dodržet původně plánovaný termín a tak na kompletní území severoamerického trhu přichází Genesis s téměř ročním zpožděním. Prodejní cena byla 190 $, tedy o 10 $ méně oproti původním plánům.PETTUS, Sam. SEGA-16 : Come for the games. Stay for the memories. [online]. 2004-07-07 [cit. 2010-04-08]. Genesis: A New Beginning .
Prodej v Evropě byl zahájen 30. listopadu 1990. Mega Drive, jako následovník v Evropě úspěšného Master System se stal velmi rychle populární. Paradoxně se téměř dvouleté zpoždění nástupu konzole na evropský trh projevilo jako výhoda, kdy již při prvním prodejích Mega Drive mohly obchody nabídnout značnou paletu her pro tento systém. Nové hry totiž předváděly dovednosti konzole, zatímco zpětná kompatibility s Master System konzolí zajišťovala hladký přechod uživatelů z jednoho systému na druhý.
Až do roku 1991 reprezentoval Mega Drive v reklamních kampaních jednooký pirát. Toto změnil příchod hry Sonic the Hedgehog, kdy se „ježek Soník“ stal ihned novým maskotem společnosti SEGA.
V Brazílii zajišťovala prodej společnost Tec Toy, která uvedla Mega Drive na trh roku 1990, jenom rok po uvedení předchůdce Master System. Tec Toy také spustila Sega MegaNet – internetové služby pro konzole SEGA. Zajímavostí je, že společnost také vydala přenosnou verzi konzole Mega Drive 5. prosince 2007. Přenosná verze obsahovala 20 zabudovaných her z původního Mega Drive.MELANSON, Donald. Brazil's TecToy cranks out Mega Drive Portable handheld. Engadget [online]. 2007-11-13, 1, [cit. 2010-04-08].
Souboj herních konzolí Z počátku byl Mega Drive srovnáván s Nintendo Entertainment System (NES), který mu nemohl svou 8bitovou technologií konkurovat. Přesto se domovském Japonsku za první rok se prodalo pouze 400 .000 kusů. Ačkoliv se SEGA neustále pokoušela nabídnout svým zákazníkům „více za méně“, Mega Drive se v Japonsku umístil až na 3. místě za SNES značky Nintendo a za TurboGrafx-16 společnosti NEC.
Michael Katz, nový CEO americké Segy udělal dva zásadní kroky k podpoření nového produktu na Nintendem ovládaném americkém trhu. Za prvé se zaměřil na konkurenční boj v oblasti arkádových her proti Nintendu. Za druhé, aby obešel licence, které mělo Nintendo na většinu těchto her, začala SEGA nabízet hry pod licencí různých celebrit. Z této doby vznikly hry jako Pat Riley Basketball, Arnold Palmer Tournament Golf, James 'Buster' Douglas Knockout Boxing, Joe Montana Football, Tommy Lasorda Baseball, Mario Lemieux Hockey, nebo Michael Jackson's Moonwalker a řada dalších. Žádná z těchto her však Mega Drive nedostala nad Nintendo.
CEO mateřské společnosti SEGA, Hajao Nakajama se obával dalšího marketingového propadu, jako tomu bylo u ne-evropských zemí s Master System a najal Toma Kalinskeho, aby nahradil Katze ve funkci hlavy americké pobočky. Kalinskeho již něco o videoherním průmyslu věděl a vypracoval čtyřbodový plán k úspěchu: Snížit cenu za přístroj, dát dohromady americký tým pro vývoj her pro severoamerický trh, pokračovat v agresivní kampani proti Nintendu a vyměnit Altered Beast na pozici hlavní hry společnosti za Sonic the Hedgehog. Ředitelství společnosti se jej zeptalo, jestli se nezbláznil, ale Nakayma všechny 4 body odsouhlasil. Sonic se stal tak oficiálním maskotem společnosti SEGA, hra byla přijata s výbornou kritikou a SEGA konečně s získala pro Mega Drive i zákazníky, kteří čekali na vydání SNES od konkurenčního Nintenda. Souboj herních konzolí začal na plné obrátky a záhy vytlačil úplně z trhu firmu NEC, výrobce konzole TurboGrafx-16.
V roce 1992 již statistiky ukazovaly, že SEGA se dotahuje na Nintendo, které zaujímá 55% trhu, zatímco SEGA 45%. V Evropě neměl Mega Drive vážnějšího konkurenta a za svou pozici vděčil hlavně 8bitovému Master System. V Brazílii byl model Mega Drive také velice úspěšný, když dosáhl podílu 75% tamního trhu.
Zánik Nintendo si zavčasu uvědomilo sílící pozici Segy a začalo pracovat na návratu na vrchol, což se mu dařilo od roku 1994, kdy SEGA ztratila opět 30% trhu z různých důvodů. Po celou dobu své existence opomíjela žánr her RPG, který čítal další potenciální zákazníky. Pro SNES hry tohoto žánru vyvíjel SquareSoft. V letech 1994–1996 navíc SEGA nezvládla přechod na 32bitovou generací nových konzolí a modulace jako SEGA 32X, vyžadující stárnoucí Mega Drive, nové zákazníky nepřilákaly. Navíc krátce po uvedení 32X byla avizována Sega Saturn, což uvedlo trh do rozpaků, kterým směrem se SEGA vydá. Další chybou bylo ukončení podpory Mega Drive, přičemž tento 16bitový systém mohl ještě několik let přinášet potřebné zisky pro vývoj dalších konzolí. Nemalým faktem byl také nový konkurent na trhu – značka Sony se svým PlayStationem.RIMMER, Eso. DD World : Technology & Lifestyle [online]. 2007-09-06 [cit. 2010-04-09]. Historie konzolí: Sega Megadrive. ISSN 1802-047X.
Rozšíření náhled|Mega Drive včetně modulu Sega−CD náhled|Mega Drive II včetně modulu Mega−CD a 32X náhled|150px|Power Base Conventer Roku 1991 SEGA oznámila vydání přístroje pod názvem Sega-CD (v druhé generaci jako Mega-CD). Šlo o přídavný modul, který konzoli po zapojení rozšířil o optickou jednotku CD-ROM, čímž SEGA chtěla dát novou možnost tvůrcům her pro Mega Drive. Celkovou konfiguraci také rozšířil o rychlejší CPU a více paměti. Klasická cartrige disponovala kapacitou 8 nebo 16 MB celkové paměti, kdežto jeden kompaktní disk pojme 640 MB dat. Ačkoliv se ihned objevily první hry jako Sonic CD nebo Night Trap, celkově se prodalo pouze 6 milionů kusů tohoto rozšiřujícího modulu.
V červnu 1994 SEGA ohlásila další modul pro Mega Drive, tentokrát pod názvem 32X. Společnost sama prezentovala nástavec jako pomalý vstup do nové generace herních konzolí. 32X byl také zprvu zamýšlen jako nová samostatná konzole značky SEGA. Joe Miller, vedoucí výzkumu a vývoje americké Segy ovšem tlačil na mateřskou firmu, aby byl 32X vydán pouze jako rozšiřující modul pro stávající Mega Drive a Sega si tak zbytečně nekonkurovala pro připravený Sega Saturn. Přestože byl 32X vybaven dvojicí 32bitových procesorů a 3D grafickým jádrem, zájem vývojářů her nevzbudil, zvláště, když vydání Saturnu bylo hlášeno hned na další rok. Cena tak rychle klesla z prvotních 159$ na 99$ a na samý závěr rozprodávala sklady za 19,99$ za kus. Prodalo se celkem 665 000 kusů do konce 1994.
Pro zajištění zpětné kompatibility se systémem Master System byl centrální procesor a zvukový čip (Zilog Z80) tohoto předchůdce integrován do koprocesoru Mega Drive. Zároveň video procesor VDP byl kompatibilní s VDP Master Systemu 4. revize. Nebyl tedy schopen spolupracovat s předchozími revizemi (Mega Drive nemohl tedy pracovat se softwarem určeným pro tyto revize nebo pro konzole SG-1000. Protože sloty pro herní cartrige obou modelů byly odlišné, pro hraní původních 8bitových her byl pro Mega Drive zapotřebí adaptér zvaný Power Base Conventer, který umožňoval zapojení cartrige do svého slotu. Sám se zapojoval do slotu pro cartrige v Mega Drive. V přední části adaptéru byl i slot pro paměťové karty na kterých vyšlo několik her pro Master System. Princip spočíval v tom, že se při zapojení hry pro Master System odpojil procesor Motorola 68000 a aktivoval se doposud nepracující Z80.
Power Base Conventer nebyl plně kompatibilní s konzolí Mega Drive II, druhou verzí Mega Drive. Nová verze adaptéru, pod názvem Master System Converter II tuto chybu napravovala. Jediná hra, která byla uvedena jako nekompatibilní pro použití na Mega Drive s adaptérem byla F-16 Fighting Falcon,Uživatelský manuál Master System Converteru, str. 7 ale kromě této také nebyla zaručena funkčnost u her, které neprodukovala přímo společnost SEGA.
Varianty Konzole Mega Drive vyšla posléze v několika dalších modifikacích, které přidávaly nové funkce a i rozšiřovaly stávající hardware. Kromě výrobků společnosti SEGA byly na různých světových trzích k mání také autorizované verze jiných výrobců, ale také neautorizované napodobeniny, jako např. Scorpion XVI. náhled|Sega Nomad náhled|upright|Mega Drive 3 Multimega je vzhledově naprosto odlišná a samostatně funkční konzole. Jde vlastně o Mega Drive v kombinaci s Mega-CD a přístroj je tak určen jak pro klasické cartrige, tak pro kompaktní disky. V Severní Americe byl model pojmenován jako Sega CDX. Konzole mohla také fungovat jako přenosný CD přehrávač a byl pro tyto účely vybaven slotem pro dvojici tužkových baterií a malým displejem pro zobrazení čísla přehrávané skladby z CD disku. Mega Drive II je upravená, novější verze Mega Drive. Konzole se nelišila v základních parametrech hardwaru, ale nabízela nový, menší vzhled, tlačítko pro vypnutí/zapnutí namísto posuvníku, odlišný adaptér pro napájení konzole a oproti Mega Drive postrádal zdířku pro připojení sluchátek. Nomad je přenosná herní konzole, vzhledově podobná modelu Game Gear, která ovšem je schopna používat herní cartrige pro Mega Drive a pracovala s procesorem Motorola 68000, jako Mega Drive. Sega Nomad byl vydán pouze pro severoamerický trh. TerraDrive byl vyráběn pouze v Japonsku. Jde vlastně o PC 80286 vybavené hardwarem Mega Drive a vyráběné společnosti IBM pro Segu. K dispozici byly 3 modely z čehož jenom nejvyšší varianta disponovala vlastním harddiskem. Příplatkový monitor nabízel 31 kHz video v barevném režimu RGB, které bylo využíváno pro hardware Mega Drive