náhled|255px| matriční zápis o narození a křtu Adolfa Černého (matrika N 1860-1877 Hradec Králové (SOA Zámrsk))
Adolf Černý (19. srpna 1864 Hradec Králové – 27. prosince 1952 Praha) byl český učitel, diplomat, spisovatel, básník, slavista, sorabista, etnograf, publicista, překladatel a univerzitní lektor slovanských jazyků v Praze.Lexikon české literatury 1, s. 449.
Život Narodil se v rodině Stanislava Černého (1840/1841), holiče a hudebníka a Františky Černé-Kejzlarové (1840/1841). Svatbu měli 23. 11. 1863. Stanislav byl nejstarší, měl deset sourozenců, z nichž jen tři se dožili dospělého věku: Anna (1866), Barbora (1871) a Boleslav (1881). Roku 1902 se oženil s Boženou Reinerovou (1879–1959), se kterou měl dceru Boženu Dobiášovou (1904).
Po maturitě na reálném gymnáziu (1879) vystudoval učitelský ústav (1883), jako učitel působil v Hradci Králové a v Praze, kde byl v letech 1898–1904 též správcem Národopisného muzea českoslovanského. Od roku 1901 vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy polštinu a lužickou srbštinu, od r. 1911 i srbochorvatštinu. Po vzniku samostatné ČSR pracoval na ministerstvu zahraničních věcí (r. 1918 expert pro slovanské otázky při čs. delegaci na mírové konferenci v Paříži, od r. 1919 ministerský rada MZV, v letech 1922–1923 legační rada čs. velvyslanectví ve Varšavě).Český biografický slovník XX. století I, s. 201. V roce 1927 odešel do důchodu.
Od mládí se cílevědomě věnoval slovanské filologii a soudobým politickým problémům slovanských národů, později zaměřil pozornost také na rozvoj odborně fundované slavistické publicistiky a šíření ideje slovanské vzájemnosti v duchu masarykovského kriticismu. V roce 1898 založil časopis Slovanský přehled a v letech 1898–1914 a 1925–1932 jej redigoval. Hlavním předmětem jeho badatelského zájmu i mnohostranných organizačních aktivit byly jazyk, historie, kultura a folklor Lužických Srbů,Kdo je kdo v české lingvistice, s. 101. jejichž život poznal při každoročních studijních pobytech (1885–1895). Ve své době byl nejvýznamnějším znalcem lužickosrbské kulturyČeská slavistika od počátku 60. let do konce roku 1918, s. 294 zakladatelem české sorabistiky.
Jeho rozsáhlá původní básnická tvorba (pod pseudonymem Jan Rokyta) se vyvíjela od intimní a spirituální lyriky (Když se připozdívá; Světla a bludičky; Lekníny na hlubinách; Za Kristem; Pouta a peruti; Království ticha a smíru; Jadranské dojmy), přes veršovaný autobiografický román (Prokop Rybář), až k náboženské a politické epice, oslavující českou reformaci a národní osvobození (Zpěvník pozdního husity; epos Hus; Písně osvobozeného otroka; Věrní a odhodlaní).
Byl mimořádným členem České akademie věd a umění (od 11. 12. 1916), řádným členem od 23. 5. 1923Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 253 a členem Slovanského ústavu. V Praze XVIII bydlel na adrese Střešovická 461.
Ocenění náhled|Adolf Černý
Čestný doktorát Univerzity Karlovy (1946) Čestný doktorát Jagellonské univerzity v Krakově (1947)
Po spisovateli je pojmenována ulice Rokytova v Brně-Židenicích.
Dílo
Verše Když se připozdívá – 1897 Světla a bludičky – 1898 Lilie z Tvých zahrad – 1898 Lekníny na hlubinách – 1900 Viděl jsem duši ženy – 1902 Za Kristem – 1903 Pouta a Peruti – 1905 Hradby padají – 1905 Válka: k obrazům Emila Holárka – 1906 Království ticha a smíru – 1907 Prokop Rybář: veršovaný román – 1913 Balkánské zpěvy – 1913 Jadranské dojmy –1915 Zpěvník o Janu Husovi – 1915 Lesní pohádka – 1918 Na staroměstském rynku – 1918 Zpěvník pozdního husity – 1918 Písně osvobozeného otroka – 1919 Hus: báseň epická – 1919 Alžběta Šramínová: veršovaný románek – 1919 Žižka, náš bratr věrný – 1926 Zimní pohádka – 1928 President Osvoboditel – 1937 Věrní a odhodlaní – 1938
Próza Lužické obrázky: drobné povídky – Praha: F. Šimáček, 1890
Studie Narodne hłosy lužickoserbskich pěsni – Budyšín: Mačica Serbska, 1888 Druha zběrka narodnych hłosow łužickoserbskich pěsní – Budyšín: Mačica Serbska, 1888 Wobydlenje Łužiskich Serbow – 1889 Mythiske bytosće Łužiskich Serbow I. – Budyšín: M. Hórnik, E. Mukki, 1893 Svatba u Lužických Srbů – Praha: vlastním nákladem, 1893 Různé listy o Lužici: Feuilletony a drobné črty – Praha: Edvard Grégr, 1894 Za Edvardem Jelínkem – Praha: v. n., 1897 V údolí Resie – 1899 K otázce shody rusko-polské: místo odpovědi na otevřený list profesora Zdziechowského – Praha: v. n., 1900 Herta Wićazec: žiwjenje a pisma prěnjeje serbskeje basnjerki – Budyšín: E. Muka, 1901 O slovanské vzájemnosti v době přítomné – Praha: v. n., 1906 U italských slovanů – Praha: v. n., 1906 Važte si české školy! – a tři překlady: Poslední škola: Alphonse Daudet, z francouzštiny B. F.; Ich bin kein Preusse!: Laura Klieler, z dánštiny J. F. Khun; Z denníku poznaňského učitele: Henryk Sienkiewicz, z polštiny Václav Kredba. Praha: F. Simáček, 1906 Dalmatský ostrov Ráb – Praha: s. n., 1909 Stawizny basnistwa łužiskich Serbow – Budyšín: Mačica serbska, 1910 Lužice a Lužičtí Srbové – Praha: J. Otto, 1912 Lužická otázka: úvahy, studie a výzvy v době světového převratu – Plzeň: Karel Beníško, 1918 Slovanstvo za světové války: studie, úvahy a črty z doby válečného převratu – Plzeň: K. Beníško, 1919 Masaryk a Slovanstvo – Praha: Čas, 1921 O potřebě mravní a náboženské obrody v našem národě – 1921 Z náboženské tradice české: přednáška – 1921 Obnova českého bratrství: přednáška – 1922 Dva ohlasy české minulosti: přednáška – 1922 Za JJ. Baudouinem de Courtenay: 13. III. 1845–3. XI. 1929 – Praha: s. n., 1929
Překlady veršů Starý mládenec [hudebnina]: píseň pro bas s průvodem klavíru – složil Bohuslav Jeremiáš; slova Handrij Zejler. České Budějovice: K. Stieglmaier, Výbor básní – Jakub Ćišinski; Světová knihovna 509 Wječorne pěsnje – V. Hálek; do lužické srbštiny. Budyšín: v. n., 1888 Výbor písní – H. Zejler. Praha: Jan Otto, 1895 Veselka – Stanislav Wyspiaňski. Praha: J. Otto, 1919 Soudcové – S. Wyspiański Básně – Silvije Strahimir Kranjcevic; autorizovaný překlad ze srbochorvatštiny. Praha: J. Otto, 1920
Překlady prózy Asja – I. S. Turgeněv. Ruská knihovna XXVI První láska – A. Michajlov; z ruštiny. 2. vydání ve Světové knihovně Tré povídek: Zimní večer. Slečna Růža. Světlo ve zříceninách – Eliza Orzeszkova. Praha: J. Otto, 1917 Martin Luba: divadelní hra – Sewer/Ignacy Maciejowski a Tadeusz Miciński; z polštiny. Praha: F. Simáček, 1899 Karikatury: divadelní hra – J. A. Kisielevski; z polštiny. 1902 Hra srdcí – Stefan Kiedrzyński; z polštiny Král Duch – Juliusz Słowacki Dalšími překládanými polskými autory byli: Jerzy Żuławski, Karol Hubert Rostworowski, Włodzimierz Perzyński
Jiné Průvodce po [Národopisném museu českoslovanském (NMČ) – redigoval. Praha: Rada NMČ, 1903 Vzpomínky Edvarda Jelínka – z jeho literární pozůstalosti vydal. Praha: Máj, 1904 Haličské obrázky – Ivan Franko; z rusínského originálu přeložil Jar. V. Burian; napsal úvod: Praha: J. Otto, 1907 Republika Czeskosłowacka: Krótki zarys źycia politycznego, ekonomicznego i kulturalnego – opracowali Adolf Czerny i Wacław Dresler – Poznaň: s. n., 1923 Slovanské problémy – T. G. Masaryk; vybral a napsal doslov. Praha: Státní nakladatelství, 1928
Odkazy
Reference
Literatura Adolf Černý: k šedesátinám nadšeného šiřitele slovanského uvědomění – napsali K. Sedláček, František Tichý, Mikławš Krječmar, Josef Páta. Praha: Alois Neubert, 1924 Adolf Černý – Jan Rokyta (1864–1952) – Tadeusz Stanisław Grabowski. Sofija: Bălg. akad. na naukite, 1955 Adolf Černý: antologija jeho džełow – zezběrał, zdźela přełožił a předsłowo napisał Jan Cyž. Budyšyn: Ludowe nakladnistwo Domowina, 1958 Adolf Černý: bibliografický soupis publikovaných prací – Radoslava Hnízdová. Praha: Národní knihovna ČR, Slovanská knihovna, 1998
KALETA, Petr. Češi o Lužických Srbech: český vědecký, publicistický a umělecký zájem o Lužické Srby v 19. století a sorabistické dílo Adolfa Černého. Praha: Masarykův ústav – Archiv AV ČR, 2006. 333 s. .
Pražské sorabistické studie: k 60. výročí úmrtí Adolfa Černého (1864–1952) a 70. výročí úmrtí Josefa Páty (1886–1942) – Marcel Černý a kol. Praha: Společnost přátel Lužice: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy: Budyšín: Serbski institut, 2013. 173 s. .
Externí odkazy
Adolf Černý v souborném katalogu Akademie věd ČR Adolf Černý v centrálním katalogu Univerzity Karlovy v Praze Adolf Černý na stránkách FF MU Dějiny Společnosti přátel Lužice Soupis pražského obyvatelstva: Adolf Černý Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Božena Černá
Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští spisovatelé vědecké literatury Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Spisovatelé píšící lužickou srbštinou Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Básníci tvořící česky Kategorie:Čeští lingvisté Kategorie:Čeští slavisté Kategorie:Sorabisté Kategorie:Čeští etnografové Kategorie:Čeští literární historikové Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Diplomaté Československa Kategorie:Sběratelé lidové slovesnosti Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Překladatelé z češtiny Kategorie:Čeští překladatelé z polštiny Kategorie:Překladatelé z lužické srbštiny Kategorie:Čeští překladatelé z ruštiny Kategorie:Překladatelé ze slovinštiny Kategorie:Překladatelé ze srbochorvatštiny Kategorie:Čeští překladatelé z ukrajinštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Překladatelé do lužické srbštiny Kategorie:Osobnosti Českobratrské církve evangelické Kategorie:Členové Společnosti přátel Lužice Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Narození v roce 1864 Kategorie:Narození 19. srpna Kategorie:Narození v Hradci Králové Kategorie:Úmrtí v roce 1952 Kategorie:Úmrtí 27. prosince Kategorie:Muži Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Jagellonské univerzity Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století