265px|náhled|Pomník obětem neštěstí na dole Nelson III u Oseka, 1925|alt= 265px|náhled|Křest sv. Ludmily, bronz, Katedrála sv. Víta, Praha 1935 265px|náhled|Replika sousoší Sbratření, Praha 1947–1950 265px|náhled|Pomník Boženy Němcové na Slovanském ostrově v Praze; vytvořen v letech 1941–1952, odhalen r. 1955 Karel Pokorný (18. ledna 1891, PavliceMatriční záznam o narození a křtu farnost Pavlice – 14. února 1962, Praha) byl český sochař a vysokoškolský pedagog. Byl žákem Josefa Václava Myslbeka, výrazného představitele českého sochařského realizmu. Jako vysokoškolský učitel působil nejprve na ČVUT, později jako profesor Akademii výtvarných umění v Praze. Zde také v letech 1948–1950 zastával funkci rektora.
Životopis Ve Vídni se vyučil zámečníkem, umělecké zámečnictví, dále studoval na Škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové. Těsně před 1. světovou válkou studoval na Uměleckoprůmyslové škole, odkud přešel na AVU k J. V. Myslbekovi. Po ukončení studia pracoval na AVU dalších pět let jako Myslbekův asistent. V letech 1936 až 1939 vyučoval modelování na ČVUT.
Po 2. světové válce od roku 1945 působil jako profesor AVU, kde měl svoji vlastní sochařskou „školu“, z níž během lete 1946–1961 vyšlo 79 absolventů. Jeho asistentem byl Zdeněk Krybus.Almanach Akademie výtvarných umění k 180. výročí založení školy (1799-1979), editor Jiří Kotalík starší. Praha 1979, s. 111
Bývá považován za zakladatele socialistického realismu v českém sochařství, styl spojený vždy ideologií s politickým obsahem. V tomto směru pokračovali v rozvoji stylu i jeho žáci.
Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.
Byla po něm pojmenována jedna z ulic v Ostravě-Porubě.
Dílo Vytvořil pět desítek monumentálních sochařských děl. Vyšel z myslbekovské tradice realismu: pro Myslbeka zvětšoval modely dvou zadních soch světců ze sousoší sv. Václava na Václavském náměstí, jeho autorský podíl bývá spatřován v soše sv. Vojtěcha, kterou již Myslbek nestihl dokončit. Své sociální cítění projevoval již v sochách stylu civilismu ve 20.- 30. letech, nejdříve pomníkem pro oběti důlní katastrofy u Oseka, také čtyřmi reliéfy padlých legionářů. Po roce 1945 převažují pomníky politické a s heroizací dělnické práce. Z této řady Pomník obětem katastrofy na dole Nelson, 1925, pískovec, dílo stylově vybočující z realismu, navazuje na tvorbu Oty Gutfreunda Horník a Rubající horník, obě 1928 Sv. Metoděj křtí svatou Ludmilu, bronz, 1934-1935; v kapli sv. Ludmily katedrályKarel Pokorný a jeho žáci, 1984, č.kat. 33 sv. Víta v Praze Valcíř, bronz, 1936 Cyklus čtyř monumentálních reliéfů Legionáři: Útok; Obrana; Umírání; Smrt a Oběť, slivenecký mramor, 1936–1938, Národní památník na Vítkově Válečná léta, 1943 – alegorická ženská postava zahalená do pláště a zmítaná větrem Sbratření, 1947–1950, bronz, sousoší objetí českého civilisty se sovětským vojákem v České Třebové, replika ve Vrchlického sadech v Praze Pomník Boženy Němcové, bronz, 1950-1954, Praha – Žofín Dušan Šindelář: Karla Pokorného Božena Němcová bojující; in: Výtvarné umění IV, 1954, s. 113 Pomník Aloise Jiráska, 1960, bronz, Praha – Jiráskovo náměstí Návrh pomníku Boženy Němcové pro Českou Skalici
Spolky od roku 1920 člen SVU Mánes předseda Svazu československých výtvarných umělců člen Fondu českých výtvarných umělců
Ocenění 1939 Katzova čestná medaile 1949 Státní cena 1951 Státní cena 1955 Státní cena 1956 udělen titul národní umělec 1958 čestný člen Akademie umění SSSR 1961 Řád republiky 50px|mdz
Zajímavost Byl adoptivním otcem výtvarníka Zdeňka Seydla, kterého vychovával i po výtvarné stránce.
Významní žáci Tibor Bártfay Jan Hána Karel Hladík Jan Koblasa Jan Kutálek Zdeněk Krybus (asistent) Věra Merhautová Miroslav Pangrác Otto Sukup Miloslav Šonka Miloš Zet Vendelín Zdrůbecký
Odkazy
Reference
Literatura Karel Pokorný a jeho škola. [Sochy]: Katalog výstavy, úvodní text Jiří KOTALÍK, st. Národní galerie v Praze, únor-březen 1984 WITTLICH, Petr: České sochařství ve XX. století. SPN Praha 1978, s. 224-225 TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. II. díl. K–P. Praha : Paseka, Litomyšl : Petr Meissner, 1999. S. 469. . dapo. Rodák z Pavlic. Znojemské listy. 27. 1. 1996, roč. 5, č. 3, s. 3. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. 1950–2003, XI. Pau-Pop. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 2003. S. 371. . Nová encyklopedie českého výtvarného umění 2., ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 108–109
Externí odkazy
Stránky Městské knihovny Znojmo
Kategorie:Českoslovenští sochaři Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Nositelé Řádu republiky Kategorie:Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda Kategorie:Narození v roce 1891 Kategorie:Narození 18. ledna Kategorie:Narození v Pavlicích Kategorie:Úmrtí v roce 1962 Kategorie:Úmrtí 14. února Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Rektoři Akademie výtvarných umění v Praze Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Muži