náhled|Porovnání průběhu funkcí odpovídajících Boseho–Einsteinovu resp. Fermi–Diracovu rozdělení náhled|Fermiho–Diracovo rozdělenív závislosti na teplotě Fermiovo–Diracovo rozdělení popisuje ve statistické fyzice systémy složené z fermionů, tedy částic s antisymetrickou vlnovou funkcí a poločíselným spinem. Pro tento typ částic platí Pauliho vylučovací princip, což se projevuje omezením rozdělovací funkce u nízkých energií (v jednom stavu může být nejvýše jeden fermion).
Rozdělení zavedli Enrico Fermi a Paul Dirac roku 1926.
Rozdělovací funkce Rozdělovací funkce fFD(E) určuje střední počet částic ve stavu s energií E:
kde: E je energie kB je Boltzmannova konstanta T je termodynamická teplota μ je chemický potenciál (v tomto případě často zvaný Fermiova energie a značený )
Pro energie přechází Fermiovo–Diracovo rozdělení v klasické Maxwellovo–Boltzmannovo rozdělení.
Literatura Z. Horák, F. Krupka, Fyzika, 3. vydání. SNTL / Alfa, Praha 1981 J. Kvasnica: Statistická fyzika. Academia, Praha, 1983, 1998
Související články Maxwellovo–Boltzmannovo rozdělení Boseho–Einsteinovo rozdělení
Externí odkazy
Kategorie:Fyzika částic