Irena „Inka“ Bernášková (7. únor 1904 PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Ludmily na Královských Vinohradech v Praze – 26. srpen 1942 Berlín) byla česká novinářka a odbojářka, která za druhé světové války položila svůj život v boji proti německé okupaci. Byla první Češkou odsouzenou berlínským Lidovým soudním dvorem (Volksgerichtshof) k trestu smrti.
Dětství a mládí Narodila se v Praze jako prostřední ze tří dcer (měla starší sestru Vojtěšku a mladší Yvonu) grafika a malíře Vojtěcha Preissiga. Ten s celou rodinou v roce 1910 emigroval do USA, kde Preissigovi žili v Bostonu. Otec učil na tamější univerzitě a Inka, jak se Ireně od malička doma přezdívalo, zde začala navštěvovat základní školu, kde i přes jazykovou bariéru dosahovala nadprůměrných výsledků. Také se zde jako pozorovatelka setkala s rasismem, jelikož mezi jejími spolužáky byly i děti černé barvy pleti. Již v raném dětství psala povídky, které také sama ilustrovala, po otci zdědila výtvarný talent. Vynikala intelektem a pevnými morálními postoji, angažovala se v dívčím skautském oddílu, hrála na citeru, housle a klavír a zajímala se o motorové vozy. Již ve svých 13 letech údajně dokázala řídit automobil, který jí bez vědomí rodičů půjčovat soused. Rodinné zázemí Preissigových nabádalo k vlastenectví, její otec se významně angažoval v boji za svobodu své vlasti, aktivně podporoval legionářské dobrovolníky. Vilu Preissigových v Bostonu navštívil v té době i T.G. Masaryk, Edvard Beneš či M. R. Štefánik. Do Československa se Irena vrátila se svými dvěma sestrami roku 1921 jako sedmnáctiletá. Usadily se v pražském domě jejich tety.
Irena se zde zamilovala a v roce 1925 tajně vdala za svého bratrance Eduarda Bernáška. Za svědka jim šel náhodný člověk z ulice. Rodiče s tímto sňatkem nesouhlasili a otec s Irenou dokonce na čtyři roky přerušil veškeré kontakty. Na rozhořčený otcův dopis odpověděla: "Rozhodnuto. Dala jsem slib." Manželé se usadili u Eduardovy matky ve vile na Spořilově. Manželství však zůstalo bezdětné, Inka své první dítě potratila a po těžké gynekologické operaci mimoděložního těhotenství již nemohla otěhotnět. Eduard vyžadoval, aby Inka nechodila do práce, toužil ji mít v domácnosti, dovolil jí jen příležitostně překládat z angličtiny. Manželství nebylo šťastné a postupně ochladlo, Eduard nedokázal žít vedle tak silné osobnosti, chtěl Inku ovládat, nedovolil jí řídit jejich automobil. Během rekonstrukce spadl Ince na nohu radiátor a rozdrtil ji prsty na noze, které nikdy pořádně nesrostly, noha zůstala zdeformovaná a Inka se tak již dál nemohla věnovat oblíbenému tanci.
Ve 30. letech se z USA navrací do vlasti Irenin otec a dochází mezi nimi ke smíření a angažování obou v protinacistickém odboji.
Při mobilizaci v období Mnichovské krize se Bernášková dobrovolně přihlásila jako sestra Červeného kříže a ošetřovala uprchlíky z obsazeného pohraničí.
V odboji Po obsazení Československa německými vojsky nejdříve kolportovala letáky, brzy začala spolupracovat také se svým otcem na vydávání ilegálního časopisu V boj, které organizovali bývalí legionáři sdružení kolem policisty Josefa Škaldy. Také převáděla ohrožené lidi na Slovensko.
Ačkoliv po ní pátralo gestapo, dlouho unikala zatčení a dále pokračovala ve vydávání časopisu. Zatčena byla 21. září 1940 v pražské ulici Na Poříčí s falešnými doklady. Svou statečností při výsleších, kdy veškerou vinu vzala na sebe, zachránila řadu dalších spolupracovníků odboje. Přesto byla zatčena její nejbližší rodina – její manžel zemřel v koncentračním táboře Buchenwald, otec v koncentračním táboře v Dachau. Irena Bernášková pak byla berlínským lidovým soudem odsouzena k trestu smrti a 26. srpna 1942 byla v Berlíně popravena gilotinou. Stala se tak první Češkou odsouzenou k trestu smrti lidovým soudním dvorem v Berlíně.
Irena Bernášková byla vyznamenána roku 1998 prezidentem Václavem Havlem in memoriam medailí Za hrdinství.
Pamětní deska V. Preissig a I. Bernášková náhled|Pravá polovina pamětní desky v Praze 4, Záběhlicích Pamětní deska je umístěna na domě na adrese: Jihovýchodní VIII 944/11, 141 00 Praha – Záběhlice. Za protektorátu se ulice jmenovala Südoststrasse VIII. a bydlel zde Vojtěch Preissig. V jeho bytě se připravovala k vydání a od konce roku 1939 se zde i vydávala – od čísla 28 – „spořilovská“ varianta ilegálního časopisu V boj. Deska sestává z centrálního horního nápisu: VOJTĚCH PREISSIG A JEHO DCERA IRENA „PANÍ INKA“. Pod ním se nachází reliéf dvou tváří z profilu; oba hledí směrem doprava. Blíže k pozorovateli je reliéf V. Preissiga, za ním v pozadí pak reliéf jeho dcery I. Bernáškové.
Podél levého svislého okraje reliéfu jsou uvedeny informace o Vojtěchu Preissigovi:
Podél pravé svislé hrany centrálního reliéfu jsou údaje o jeho dceři Ireně Bernáškové: Jména Ireny Bernáškové a jejího otce Vojtěcha Preissiga jsou rovněž uvedena na památníku obětem 2. světové války na Roztylském náměstí na Praze 4. Na desce je nápis: "15.3.1939 – 9.5.1945 / Za německé okupace v době protektorátu Čechy a Morava obětovali život z lásky k národu, vlasti a svobodě nebo se stali nevinnou obětí nacistické zvůle tito naši spoluobčané Spořilova a Roztyl: (následuje výčet jmen) Inka Bernášková (...) Vojtěch Preissig (...) / Na věčnou paměť věnují občané Prahy 4 v roce 2013".
Galerie
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, rodina Vojtěcha Preissiga *1873 Spořilovské noviny: Inka Bernášková - statečná žena ze Spořilova Info o TV dokumentu v České televizi
Kategorie:České novinářky Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války Kategorie:Osobnosti Družstva v prvním sledu Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Lidé popravení gilotinou Kategorie:Čestní občané Prahy 2 Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích Kategorie:Nositelé Medaile Za hrdinství (Česko) Kategorie:Narození 7. února Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 26. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí ve Věznici Plötzensee Kategorie:Ženy