náhled|Vejce křivky obecné

Křivka obecná (Loxia curvirostra) je malý zpěvný pták z čeledi pěnkavovití (Fringillidae).

Taxonomie U křivky obecné rozeznáváme asi 21 poddruhů. V České republice se vyskytuje jeden – křivka obecná eurosibiřská (L. c. curvirostra).

Popis náhled|Pijící ptáci Délka těla: 17 cm Rozpětí křídel: 28 cm Hmotnost: 40 – 53 g Křivka obecná je nápadný pták mírně větší než vrabec se silně stavěným tělem, nápadně krátkým ocasem a charakteristickým zakřiveným zobákem s překříženými špičkami (odtud název). Samec je cihlově červený s hnědými křídly a ocasem, šedým zobákem a hnědými končetinami. Samice je méně nápadná, nejčastěji olivově žlutozelená s křídly a ocasem stejně zbarvenými jako samec. Mladí ptáci se podobají samicím. Jsou olivově zelení s tmavohnědým žíháním. Ve střední Evropě bývá velice často zaměňována se vzácnější křivkou bělokřídlou (Loxia leucoptera), která má bílé pruhy na křídlech, a s křivkou velkou (Loxia pytyopsittacus), která má zase větší hlavu a mohutnější zobák.

Hlas Často se ozývá tvrdým „kip kip“, zpěv tvoří směs trylků a vrzavých a praskavých zvuků.

Rozšíření Jde o hojně rozšířeného pěvce žijícího v Evropě, Asii a Severní Americe. Současná populace je přitom odhadována na 15 000 000 jedinců, kteří žijí na ploše větší než 10 000 000 km².Loxia curvirostra. In: The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2017 [cit. 10. 10. 2017]. ISSN 2307-8235. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20170929160827/http://www.iucnredlist.org/details/22720646/0

Oblast hnízdění, početnost i doba výskytu ve střední Evropě se každoročně mění v závislosti na úrodě semen. Nepravidelné přesuny mívají charakter invazí. Často celá populace opustí oblast a na několik let osídlí invazivně jiné území.HUDEC, K. Fauna ČSSR. Díl III/2. Praha: Academia, 1983.

Výskyt v Česku V České republice jde o běžného obyvatele jehličnatých lesů. Ročně v Česku hnízdí asi 30 000–100 000 párů a zimuje 30 000–120 000 jedinců.DUNGEL, J. a HUDEC, K. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. V době úrody šišek bývá i v okrajových místech měst, v Praze například v Břevnově.PODPĚRA, Petr. Zrnožraví pěvci celého světa. Olomouc: Epava, 2004, s. 160. ISBN 80-86297-27-6.

Chování Mimo hnízdění žije obvykle v menších, rozvolněnějších hejnech. Je velice obratná, rychle přeskakuje z větve na větev, často visí i vzhůru nohama. Přelétává ze šišky na šišku, otáčí ji, přidržuje a pak zručně vyzobe ze všech stran.

Potrava Je typickým semenožravcem, který požírá výhradně semena jehličnatých stromů, především smrků, modřínů a borovic. Ve městech bývá viděna na vysazovaných jedlovcích.

Na rozdíl od ostatních živočichů, kteří se k semenům mohou dostat až po dozrání a otevření šišek nebo tak, že šišky ohlodají (např. veverka), křivka zobákem ohýbá uzavřené šupiny šišky od sebe, do dutiny vstrčí jazyk a semeno vyjme. Na šišce poté není téměř vidět nějaký zásah.

Hnízdění Hnízdí po celý rok, nejčastěji v době od prosince do května, v závislosti na množství potravy jednou i dvakrát do roka. Dobře ukryté silnostěnné hnízdo si staví nejčastěji na smrcích ve výšce čtyř až pěti metrů. Během března do něj klade 3–4 vejce o velikosti 22 × 16 mm, bílá s černými a hnědými skvrnami, jejichž inkubace je 14–16 dní. V chladném období samička opouští hnízdo jen zřídka a nechává se krmit samečkem. Rodiče mláďata krmí až do té doby, dokud jim neztvrdnou a nezakřiví zobáčky. Mláďata se rodí s rovným zobákem, protože jinak by je bylo těžké nakrmit. Asi po 40 dnech se během několika dní mláděti špičky zobáku ohnou, jedna doleva, druhá doprava.SCHREIL, Wolfgang a LINDER, Leo G. Zaříkávač zvířat: o síle šumavské přírody a tajemství lesa. Překlad Martin Richter. 1. vyd. Brno: Kazda, 2023, s. 68. ISBN 978-80-7670-115-1.

Galerie

Chov a kulturní význam Křivka obecná byla v minulosti vítanou kořistí čižbářů. Od prehistorie po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byla spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytána jako zdroj potravy. Od nepaměti až do 40. let 20. století byla oblíbeným a rozšířeným klecním ptákem, zejména v horských oblastech. Například v pověrách jizerskohorských horalů voda, ve které se křivka vykoupala, platila za léčivou. Pověrčiví horalé věřili, že křivka chrání dům před bleskem nebo má schopnost „vytáhnout“ z nemocného horečku.NEVRLÝ, Miloslav. Kniha o Jizerských horách. 4. vyd., ve Vestri 1. vyd. Liberec: Vestri, 2007. .

Také v současnosti jsou chováni a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a informací o bionomii (způsobu života) druhu. V zajetí se objevují vedle přírodně zbarvených ptáků i některé barevné mutace.Mutationen Kreuzschnabel. In: Kreuzschnäbel [online]. ©2007 [cit. 10. 10. 2017]. Dostupné z: http://www.kreuzschnäbel.de/content_output.php?&content_key=63185679434a68e5856ddc43482457eb4c70a6 Ačkoli je křivka obecná potravní specialista, lze ji krmit náhradním krmivem: slunečnicovým semenem, semencem nebo jádry vlašských ořechů. Potřebuje značné množství vápníku (stará omítka, sépiová kost). Ke stavbě silnostěnného hnízda potřebuje dostatek materiálu – sena, mechu, kousků kůry, srsti a peří.

V horských oblastech ptáci s oblibou vyzobávají vápennou omítku ze zdí chalup. Škody však patrně nejsou významné.

České pojmenování Jméno „křivka“ je novotvar, asi z 19. století. Ve staročeštině existovaly také podoby křivonos, křivonoska, křivonosec, křivonosička. Onomaziologickou motivací je vzhled, resp. tělesný znak.FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 69–70, 113. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/3522

Pranostika Nevrlý uvádí pranostiku, která se vztahuje k 31. lednu na svátek sv. Jana Bosca: Mráz a sníh na Jana Boska, vejce hřeje křivonoska.NEVRLÝ, Miloslav. Moje ptačí roky. 1. vyd. Praha: Česká společnost ornitologická, 2017, s. 82. ISBN 978-80-87572-32-0.

Odkazy Reference

Literatura BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování. Překlad Tomáš Kapic. Čestlice: Rebo Productions, 2007. 238 s. Průvodce přírodou. . BirdLife International. Loxia curvirostra. The IUCN Red List of Threatened Species 2017. (Amended version published in 2016.) e.T22720646A111131604. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T22720646A111131604.en FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/3522 NEVRLÝ, Miloslav. Moje ptačí roky. 1. vyd. v tomto souboru první (Rok s ptačími křídly – vydání 5.). Praha: Česká společnost ornitologická, 2017. 125 s. ISBN 978-80-87572-32-0. PODPĚRA, Petr. Zrnožraví pěvci celého světa. Olomouc: Epava, 2004. 301 s. ISBN 80-86297-27-6. POKORNÝ, Zbyněk. Křivka obecná. In: Chov zvířat [online]. 6. 6. 2014 [cit. 10. 10. 2017]. Dostupné z: http://www.chovzvirat.cz/zvire/1626-krivka-obecna/ SCHREIL, Wolfgang a LINDER, Leo G. Zaříkávač zvířat: o síle šumavské přírody a tajemství lesa. Překlad Martin Richter. 1. vyd. Brno: Kazda, 2023. 187 s., 48 nečísl. s. obr. příloh. ISBN 978-80-7670-115-1.

Externí odkazy

na webu Pžíroda.cz

Kategorie:Pěnkavovití Kategorie:Ptáci palearktické oblasti Kategorie:Ptáci orientální oblasti Kategorie:Ptáci Severní Ameriky Kategorie:Ptáci Střední Ameriky