Gianluigi Buffon (* 28. ledna 1978 Carrara, Itálie) je bývalý italský fotbalový brankář a reprezentant, naposledy působil v mateřském italském klubu Parma. Na profesionální úrovni odchytal přes 1100 zápasů.
Profesionálem se stal v 17 letech ve dresu Parmy, kde působil mezi roky 1995 až 2001. Právě v roce 2001 přestoupil do předního italského klubu Juventusu Turín za 53 milionů eur, čímž se stal nejdražším fotbalovým brankářem tehdejší doby na světě. Klub neopustil ani po korupční aféře v roce 2006, kvůli které Juventus sestoupil do druhé ligy. Juventus se později vrátil na vrchol a v sezóně 2011/12 vybojoval mistrovský titul zvaný Scudetto. V následujících šesti sezónách se stal šestkrát mistrem Itálie. V sezóně 2018/19 hájil barvy francouzského klubu Paris Saint-Germain, po ní znovu podepsal smlouvu Juventusem.
V dresu italského národního týmu odehrál nejvíce utkání ze všech fotbalistů, a to 176. Pětkrát se zúčastnil Mistrovství světa – 1998 ve Francii, 2002 v Japonsku a Jižní Koreji, 2006 v Německu, 2010 v Jihoafrické republice a 2014 v Brazílii. Zúčastnil se též evropských turnajů EURO 2004 v Portugalsku, EURO 2008 v Rakousku a Švýcarsku, EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině a EURO 2016 ve Francii. V roce 2006 se stal mistrem světa, v roce 2012 získal na evropském mistrovství stříbrnou medaili.
Buffon je desetinásobným italským mistrem (s Juventusem), což je historický rekord v Serii A. Jednou získal francouzský mistrovský titul (s PSG). Třikrát nastoupil ve finále Ligy mistrů UEFA, vždy však odešel jako poražený.
Pelé jej roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Na začátku roku 2010 jej IFFHS zvolila nejlepším brankářem v období let 1997 až 2009. Stejná organizace Buffona pětkrát zvolila nejlepším brankářem roku, což je dělený rekord s dalšími dvěma brankáři.
Dne 2. srpna 2023 Buffon oznámil konec fotbalové kariéry.
V srpnu 2023 byl jmenován FIGC vedoucím delegace italského národního týmu. Po třetím neúspěchu Itálie na postup mistrovství světa se Buffon rozhodl na post rezignovat.
Klubová kariéra Fotbalové začátky strávil Buffon jako středopolař, ovšem Itálií pořádané Mistrovství světa jej nasměrovalo k postu brankáře poté, co jej ovlivnily výkony kamerunského brankáře Thomase N'Kona.
V roce 1991 se Buffon ve 13 letech už jako brankář připojil ke klubu Parmy, když odmítl AC Milán a Bolognu FC. Podporován trenérem brankářů v akademii Ermesem Fulgonim, obdržel Buffon v létě 1994 pozvánku do prvního mužstva, neboť brankář Luca Bucci byl po Mistrovství světa na dovolené. Buffon se zúčastnil předsezónního turné v USA a Kanadě. Trenér Nevio Scala se musel potýkat s Buffonovou mladickou nedisciplinovaností.
Zranění Bucciho v utkání Poháru UEFA, odchod brankářské dvojky Giovanniho Galliho a dlouhodobé zranění Galliho náhrady Alessandra Nisty vedlo v sezóně 1995/96 k tomu, že se Buffon postavil dne 19. listopadu 1995 do brankoviště v utkání proti AC Milán. Ve věku 17 let předvedl ukázkový debut, při kterém udržel čisté konto proti hvězdám jako byli Roberto Baggio a George Weah, jenž střelami prověřili jeho schopnosti. Parma hrála s AC Milán nerozhodně 0:0. Legendární italský brankář Dino Zoff později prozradil: „Nikdy jsem neviděl žádného debutanta vyzařovat s takovou osobitostí a kvalitou.“
Sezóna 2001/02 Přestup z Parmy do Juventusu se uskutečnil 3. července 2001. Turínský klub z něj učinil nejdražšího brankáře světa, za jeho služby zaplatil částku 52 milionů eur. Do kádru trenéra Marcella Lippiho dorazil společně s ex-parmským obráncem Lilianem Thuramem, v brance nahradil Edwina van der Sara, který odešel do Fulhamu. Buffon později prozradil zvažování přestupu do AS Řím, které namísto něho angažovalo Ivana Pelizzoliho. Jednání probíhala také s Barcelonou, vybral si však Juventus, jeho otec jej totiž přesvědčil, že by právě tam mohl vybojovat Scudetto.
Ve svém prvním soutěžním zápase proti Venezii (Benátkám) 26. srpna 2001 na stadionu delle Alpi neinkasoval a v úvodním ligovém kole nové sezóny pomohl vyhrát 4:0. Kapituloval až 15. září ve třetím ligovém zápase proti Chievu, který přinesl výhru 3:2. O tři dny později odchytal domácí duel Ligy mistrů proti Celtiku, ve kterém Juventus rovněž vyhrál 3:2. V odvetném duelu skupiny na skotské půdě byl na lavičce, navzdory prohře však Juventus postoupil do druhé skupinové fáze. Z ní se již do čtvrtfinále nekvalifikoval. Rovněž finále italského poháru pozoroval z lavičky. Ve finále hraném na dva zápasy podlehl Juventus jeho předchozímu zaměstnavateli, Parmě. V lize Buffon obdržel 23 gólů ve 34 zápasech (nejlepší ligová obrana) a v posledním kole proti Udine pomohl vyhrát 2:0, díky čemuž Juventus v dramatickém závěru předehnal jak AS Řím, tak Inter Milán. Potřetí se dočkal ceny pro nejlepšího brankáře Serie A.
Sezóna 2002/03 První získanou trofejí se stal domácí superpohár, který Juventus vybojoval 25. srpna 2002 v Tripolisu na úkor Parmy. Opětovně se stal nejlepším brankářem v italské lize, počtvrté, pomohl totiž obhájit Scudetto. V dubnovém čtvrtfinále Ligy mistrů pomohl postoupit v prodloužení přes Barcelonu. Proti Realu Madrid zneškodnil penaltu Luíse Figa a i díky němu si tým zajistil finále na stadionu Old Trafford. Ve finále hraném 28. května 2003 proti AC Milán vynikl mimo jiné při vyražení hlavičky Filippe Inzaghiho. Italské finále však ovládl soupeř, úspěšnější v penaltovém rozstřelu. Byl zařazen do Týmu roku UEFA, stejná organizace jej zvolila nejlepším brankářem roku na klubové scéně. Dokonce byl vyhlášen nejlepším klubovým fotbalistou roku a je jediným brankářem, který toto ocenění od UEFA dostal. Mimo to byl prvně v kariéře jmenován nejlepším brankářem roku podle IFFHS.
Sezóna 2011/12 Po sezóně 2010/11, kdy Buffon vlivem zranění odchytal „jen“ 17 zápasů, se stal trenérem Juventusu Antonio Conte. Na hřišti AS Řím 12. prosince 2011 (15. kolo) chytil penaltu Francesca Tottiho a pomohl udržet konečnou remízu 1:1 a prodloužit neporazitelnost v probíhající sezóně 2011/12.
Sedmi zákroky podpořil 25. března 2012 (29. kolo) výhru 2:0 v domácím prostředí proti Interu Milán v rámci Derby d'Italia. Juventus se tímto udržel na dosah prvnímu místu, pro Buffona to bylo mimo jiné 15. čisté konto v ligové sezóně ve 27 zápasech. V předposledním 37. kole 6. května pomohl vychytat výhru 2:0 na půdě Cagliari a se spoluhráči slavil první mistrovský titul od korupční aféry. Juventus udržel ligovou neporazitelnost, mimo to se pro další sezónu vrátil do Ligy mistrů.
Sezóna 2012/13 náhled|vlevo|Buffon v posledním skupinovém utkání Ligy mistrů se Šachtarem Doněck (prosinec 2012)
Juventus zahájil novou sezónu srpnovou výhrou 4:2 v prodloužení v Superpoháru (Supercoppa) proti Neapoli v Pekingu.
Úvodní utkání Serie A proti Parmě vynechal kvůli zranění z tréninku, byl proto zastoupen Marcem Storarim. Na půdě anglické Chelsea 19. září dokonal turínský celek i s Buffonem návrat do Ligy mistrů a uhrál remízu 2:2. Mimo jiné šlo o 400. utkání Buffona za Juventus. Na půdě Šachtaru Doněck v závěrečném šestém utkání skupiny 5. prosince pomohl čistým kontem k výhře 1:0 a postupu do osmifinále. Sám brankář tímto odehrál své 100. utkání v evropských soutěžích.
Proti Atalantě 16. prosince 2012 vychytal další čisté konto, Juventus díky tomu vyhrál 3:0. Pro Buffona šlo o šestou „nulu“ v prostředí domácího stadionu napříč soutěžemi v řadě. Dne 23. ledna 2013 se s klubem dohodl na prodloužení smlouvy do roku 2023. Dne 27. ledna byl vyhlášen nejlepším brankářem v italské nejvyšší lize za rok 2012. V souboji prvního Juventusu se druhou Neapolí 1. března pomohl venku k remíze 1:1. Nezabránil sice vlastnímu gólu Bonucciho po střele Inlera, poté ale vytáhl sedm zákroků, při nichž zabránil skórovat zejména soupeřovu záložníkovi Hamšíkovi.
Sezóna 2013/14 Juventus započal sezónu 2013/14 vítězně, když 18. srpna 2013 přehrál Lazio Řím 4:0 s Buffonem v brance, který byl nucen vytasit několik zákroků. Ve 35 letech dosáhl Buffon na 500 odehraných utkání v italské nejvyšší lize.168 za Parmu a 331 za Juventus. Stalo se tak 24. listopadu 2013 na půdě Livorna. V závěrečném skupinovém utkání v Lize mistrů 11. prosince na hřišti Galatasaray Istanbul inkasoval v 85. minutě gól od Wesleyho Sneijdera, Juventus tak prohrál 0:1 přímé utkání o postup od osmifinále a musel se spokojit jen s Evropskou ligou. V domácím utkání se Sassuolem 15. prosince (16. kolo) pomohl dalším čistým kontem vyhrát 4:0, aby zároveň překonal osobní rekord v počtu minut bez obdrženého gólu v italské lize – po skončení utkání to činilo 640 minut. Čistým kontem pomohl 20. března 2014 postoupit v odvetě osmifinále Evropské ligy přes historického rivala Fiorentinu (1:0). Buffon tímto odchytal 477 utkání za Juventus a překonal tak brankáře Dino Zoffa jakožto brankáře s nejvíce starty za turínský klub.
Sezóna 2014/15 Buffon chytil 27. září 2014 penaltu v utkání s Atalantou (5. kolo) a tak Juventus po výhře venku 3:0 neinkasoval ani po pěti ligových utkáních. První gól ligové sezóny za jeho záda vpravil až Francesco Totti z penalty během utkání Juventusu s AS Řím 5. října. Fotbalisté Juventusu dokázali domácí utkání otočit a vyhrát 3:2. Tottiho proměněná penalta byla pro Buffona první gólovou kapitulací v italské lize od 28. dubna téhož roku. Dne 29. října proti Janovu venku odchytal 500. utkání za Juventus, ale jeho tým neuspěl po porážce 0:1.
Buffon byl 15. prosince opět zvolen nejlepším brankářem Serie A za rok 2014. Sedm dní na to čelil fotbalistům Neapole v superpoháru Supercoppa italiana, navzdory jeho zákrokům soupeř vstřelil dva góly zásluhou Gonzala Higuaína a zápas držel po konci prodloužení skóre 2:2. Ačkoli v rozstřelu Buffon tři penalty chytil, uspěla Neapol 6:5 a trofej v Dauhá vyhrála.
Čistým kontem na hřišti Sampdorie Janov 2. května pomohl k obhajobě titulu a čtvrtému Scudettu v řadě, nově již pod Massimilianem Allegrim, a to čtyři kola před koncem.
Ve finále Ligy mistrů ani jako kapitán nezabránil prohře 1:3 proti Barceloně dne 6. června 2015 na Olympijském stadionu v Berlíně. Juventus se stal prvním klubem v této soutěži se započtením Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ) se šesti finálovými porážkami, Buffon byl u posledních dvou. Buffonovy výkony na evropské scéně jej dostaly do vyhlášeného Týmu sezóny Ligy mistrů UEFA právě za sezónu 2014/15.
Sezóna 2015/16 Čistým kontem v italském superpohárovém zápase hraném 8. srpna 2015 pomohl k zisku další trofeje, první v nové sezóně, Juventus vyhrál proti Laziu Řím výsledkem 2:0. O čtyři dny později oznámila UEFA trojici finalistů nominovaných na fotbalistu roku (UEFA Men's Player of the Year Award). Buffon skončil v anketě čtvrtý.
Ve třetím skupinovém zápase Ligy mistrů UEFA 21. října doma proti Borussii Mönchengladbach překonal v 73. minutě rekord Alessandra Del Piera v počtu odehraných minut za Juventus, někdejší Buffonův spoluhráč za „Starou dámu“ odehrál 48 867 minut.
Proti AC Milán 21. listopadu (13. kolo) podpořil dalším čistým kontem výhru 1:0. Tímto odehrál 552 soutěžních zápasů za Juventus a dorovnal tak Gaetana Scireu, se kterým se nově dělil o druhé místo za Del Pierem.
Nulu udržel též 4. prosince (15. kolo) proti Laziu Řím v zápase při výhře 2:0, kterým dosáhl na 400 zápasů v Serii A za Juventus. 14. prosince se podesáté ujal ceny pro nejlepšího brankáře Serie A za rok 2015 včetně nominování do „Týmu roku“ italské ligy za tentýž rok.