Evald Schorm (15. prosince 1931 Praha – 14. prosince 1988 Praha) byl český filmový a divadelní režisér, scenárista, herec a pedagog. Patří do tzv. Nové vlny českého filmu z počátku 60. let 20. století a je všeobecně považován za velmi výraznou a mimořádnou tvůrčí osobnost českého filmu i divadla. Jeho filmová tvorba se vyznačuje zachycením psychologie jednotlivce i proměn společnosti. Po nuceném přerušení filmové kariéry v období normalizace se stal jednou z nejvýraznějších osobností českého divadla. Režíroval činoherní i operní inscenace a významně se podílel také na tvorbě Laterny magiky.
Mládí a studia náhled|Záběr z představení Bratři Karamazovi v režii Evalda Schorma, Divadlo Na zábradlí, 1979fotografie: Jaroslav Krejčí Evald Schorm se narodil do rodiny statkáře a vyrůstal na rodinném statku v Elbančicích u Mladé Vožice. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl jeho otec označen za kulaka a Evald Schorm byl kvůli statkářskému původu vyloučen z posledního ročníku Vyšší hospodářské školy v Táboře. Poté, co jeho rodině komunisté vyvlastnili majetek, vystěhovali je z rodného statku do Zličína u Prahy. Dva roky se živil jako stavební dělník a traktorista a maturitu mohl dokončit až v roce 1951. Během dvouleté základní vojenské služby zpíval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého.
Neúspěšně se pokoušel o studium herectví na DAMU a nakonec se dostal ke studiu režie na pražskou FAMU (1956 – 1963), kde studoval pod vedením Otakara Vávry s dalšími režiséry tzv. nové vlny 60. let, např. s Věrou Chytilovovou, Jiřím Menzelem nebo Janem Němcem. Absolvoval hraným dokumentem Turista v hlavní roli s Vlastimilem Brodským a Danou Medřickou.
Profesní život Jako mladý dokumentarista pracoval nejprve ve Studiu dokumentárního filmu (1963 – 1965). Ve spolupráci s kameramanem Janem Špátou vytvořil společensky závažné dokumentární snímky Žít svůj život (portrét fotografa Josefa Sudka, 1963), Železničáři, Proč? (1964), Zrcadlení (1965) s Janem Kačerem, Žalm (1966), Odkaz, Carmen nejen podle Bizeta a Zmatek. Na začátku své kariéry působil také jako pedagog katedry režie na FAMU (1964 – 1970).
Pracoval jako asistent režie v komedii Zdeňka Podskalského Spadla s měsíce (1961) a poté realizoval svůj první celovečerní film Každý den odvahu (1964). Společným filmovým manifestem nové vlny se stal povídkový film Perličky na dně (1965) podle próz Bohumila Hrabala, do něhož Schorm přispěl povídkou Dům radosti. Během 60. let natočil další psychologické snímky Návrat ztraceného syna (1966), Pět holek na krku (1967) či tragikomedii Farářův konec (1968), na níž spolupracoval s Josefem Škvoreckým. Snímek Den sedmý, osmá noc (1969) s Lubou Skořepovou vznikl jako odpověď na sovětskou okupaci Československa. Převážná část z jeho pěti hraných snímků ze 60. let skončila na mnoho desítek let v trezoru a nesměla se vůbec promítat. Po roce 1968 mu v důsledku normalizace bylo zakázáno točit, bylo mu tehdy dovoleno pouze dotočit snímek Psi a lidé (1971) režiséra Vojtěcha Jasného po jeho emigraci. V letech 1968–1982 byl zaměstnán jako režisér Filmového studia Barrandov, od roku 1971 nicméně už jen formálně.
Spolupracoval také s Československou televizí, pro niž od roku 1963 natočil řadu televizních písniček a hudebních pořadů a několik středometrážních filmů – televizní etudu o vztahu Jindřicha VIII. s Kateřinou Paarovou Král a žena (1967), esej o chápání pojmu spravedlnost Rozhovory (1969), či rodinné drama Lítost (1970) o vztahu otce a syna v atmosféře marasmu počínající normalizace.
V 60. letech hostoval jako režisér na v pražském Činoherním klubu (Zločin a trest, Hodinový hoteliér). V 70. a 80. letech mu zbylo především divadlo. Působil v mnoha pražských divadlech, jako například v Činoherním klubu, Studiu Ypsilon, Divadle Na zábradlí, Semaforu, a Národním divadle, a také v divadlech v Brně, Olomouci, Chebu a Gottwaldově. Schorm byl také významným operním režisérem a režíroval operní představení v Praze (Fidelio ve Smetanově divadle) a v Janáčkově opeře v Brně (posmrtná premiéra filmové opery Bohuslava Martinů Les trois souhaits v roce 1971), v Ženevě, Stuttgartu, Marseille a Detroitu. Na činoherních a operních pražských i mimopražských scénách režíroval kolem osmdesáti inscenací. Významná byla také jeho práce pro pražskou Laternu magiku, při níž mohl alespoň částečně obnovit svůj vztah k filmovému obrazu a spojit jej s divadlem, tancem, hudbou a projekcí. Vytvořil zde například inscenace Láska v barvách karnevalu, Kouzelný cirkus, Sněhová královna a Odysseus (s hudbou Michaela Kocába).
Po dvacetiletém zákazu natáčení filmů mu byl povolen film Vlastně se nic nestalo (1988), komorní drama o vztahu matky a dcery s Janou Brejchovou a Terezou Brodskou. Premiéry filmu se ale již nedožil.
Osobní život Během studií se seznámil se svojí ženou Blankou, manželství uzavřeli v roce 1954 a měli spolu syna Oswalda. Evald Schorm zemřel předčasně na mozkovou mrtvici dne 14. prosince 1988 v Praze, pouhý den před svými sedmapadesátými narozeninami. náhled|Kino Evald v Praze na Národní třídě
Ocenění V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka čtvrté třídy.
Odkaz Po Evaldu Schormovi je pojmenováno pražské kino Evald.
Filmografie, výběr
Dokumentární film 1963 Žít svůj život 1964 Proč? 1965 Zrcadlení 1966 Žalm 1976 Etuda o zkoušce
Hraný film 1964 Každý den odvahu 1965 Perličky na dně 1966 Návrat ztraceného syna 1967 Pět holek na krku 1967 Hotel pro cizince 1968 Farářův konec 1969 Den sedmý, osmá noc 1989 Vlastně se nic nestalo (premiéra posmrtně)
Televize 1967 Král a žena 1969 Rozhovory 1970 Lítost 1971 Úklady a láska 1971 Lepší pán 1977 Král jelenem (TV záznam divadelního představení) 1981 Bratři Karamazovi (TV záznam divadelního představení)
Divadelní režie
Činoherní klub
Zločin a trest Hodinový hoteliér
Laterna Magika
Láska v barvách karnevalu Kouzelný cirkus – Schorm byl také autorem scénáře Sněhová královna – Schorm byl také autorem scénáře Noční zkouška Černý mnich Oddyseus – Schorm byl také autorem scénáře
Studio Ypsilon Liberec
Komedie, satira, ironie a hlubší význam Věčný manžel Třináct vůní Dvanáct židlí
Malo kazalište Trešnja Záhřeb
1982 Braća Karamazovi (Bratři Karamazovi) – Schorm byl také autorem dramatizace
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky III. díl (S-Ž). Praha: Libri ISBN 978-80-7277-353-4. BILÍK, Petr; PTÁČEK, Luboš. Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico. ISBN 978-80-85839-54-8.
Externí odkazy
Katalog Artfilmu Kdo byl kdo v našich dějinách Evald Schorm. Režisér bojující s normalizační nicotou Pořad Českého rozhlasu Plus, detailní životopisné informace, ukázky z rozhovorů ze 60. let, citace z memoárů.
Kategorie:Čeští filmoví režiséři Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Narození v roce 1931 Kategorie:Narození 15. prosince Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1988 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 14. prosince Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy Kategorie:Lidé Divadla Na zábradlí