náhled|vpravo|Druhá dochovaná stálá fotografie na světě, Nicéphore Niépce: Pohled z okna v Le Gras, 1826 náhled|vpravo|První snímek s člověkem, Louis Daguerre, 1838 nebo 1839 náhled|Stužka, první barevná fotografie, James Clerk Maxwell, 1861 náhled|Foto z roku 1877, Louis Ducos du Hauron, francouzský pionýr barevné fotografie; je vidět, jak se překrývají jednotlivé pigmenty žluté, červené a azurové v systému subtraktivních barev náhled|Fotografická vizitka s potiskem na přední straně, Kateřina Šechtlová, kolem roku 1877, autor: Ignác Šechtl náhled|200px|Kinematograf bratří Lumièrů při projekci náhled|Mareyho fotografická puška z roku 1882 Chronologie fotografie. V tomto zevrubném přehledu jsou vzestupně seřazená důležitá data v historickém vývoji fotografie a kinematografie.
Prvopočátky fotografických objevů Pro vývoj bylo důležité objevení principů camery obscury, laterny magicy a položení optických a chemických základů fotografie.
5. století př. n. l. – čínský filozof Mo Ti popsal princip jevu, při kterém světlo procházející malým otvorem do temné místnosti vytvoří na protější stěně převrácený obraz předmětů před otvorem. 350 př. n. l. – Aristoteles popsal ve svém díle princip camery obscury. 1020 – Arabský fyzik, matematik a filozof Muhammad ibn al-Hasan ibn al-Hajtham, známý jako Alhazen, se zabýval lomem a odrazem světla a čočkami. Používal přitom desku s dírkou, před kterou vyrovnal svíčky. Jejich obraz se promítal na druhé straně desky a Alhazen zakrýváním svíček zjistil, že obraz levé svíčky se promítne vpravo, z čehož odvodil, že světlo se šíří přímočaře. Arabové používali v astronomii při určování polohy Slunce nebo slunečních zatmění přístroj nazvaný později camera obscura. 1457 – V katedrále ve Florencii nechal matematik a astronom Paolo Toscanelli vsadit do jednoho z oken bronzovou destičku s dírkou, kterou se promítal obraz Slunce na podlahu katedrály, kde byly značky s jejichž pomocí se určoval čas. 1485 – Leonardo da Vinci popsal ve svém spisu Codex Atlanticus (na kterém pracoval v letech 1478–1519) praktické pokusy s využitím jevu, který nazval camera obscura čili temná místnost, a na jejich základě odvodil vztah mezi funkcí oka a perspektivou. 1545 – V díle De Radio Astronomico et Geometrico holandský astronom Regnie Gemma Frisius uveřejnil první nákres camery obscury, s jejíž pomocí o rok dříve pozoroval zatmění Slunce. 1550 – Girolam Cardan zabudoval do vstupního otvoru camery obscury skleněnou čočku a tím výrazně zjasnil přenášený obraz. Gemma Frisius vsadil čočku do vstupního otvoru camery obscury, aby zvýšil světelnost. 1558 – Neapolský vědec Giovanni Battista della Porta ve svém díle Magia Naturalis zveřejnil ucelený popis camery obscury. Pro obveselení promítal svým hostům obrazy herců na stěnu s takovým úspěchem, že ho inkvizice málem dostala na hranici. 1568 – Giambattista della Porta vynalezl clonku ke zlepšení ostrosti kresby jednoduché spojné čočky. 1565 – Georg Fabricius objevil chlorid stříbrný. 1568 – Daniel Barbaro zlepšil ostrost kresby jednoduché spojné čočky camery obscury zavedením clonky. 1614 – Angelo Sála objevil, že dusičnan stříbrný v prášku po osvětlení Sluncem zčerná. 1620 – Jan Kepler vyvinul přenosnou verzi camery obscury, která se stala vítanou pomůckou malířů krajin. 1646 – Byla vynalezena laterna magica. 1685 – Johann Zahn popsal vliv čoček o různých ohniskových vzdálenostech na velikost promítnutého obrazu a využití matnice.
V následujících desetiletích vznikaly různé modifikace camery obscury, podle účelu, kterému měly sloužit. Pro vědce, malíře nebo jako turistické atrakce. Vznikaly přístroje se systémem zrcadel pro nepřevrácený obraz, malé kapesní, velké umístěné na rozhlednách a majácích.
18. století 1725 nebo 1727 – Johann Heinrich Schulze smíchal směs křídy, zředěné kyseliny dusičné a dusičnanu stříbrného, směs na světle zfialověla. Zjistil tak, že soli stříbra jsou citlivé na světlo. Tento objev demonstroval veřejně pomocí láhve naplněné směsí vápna nasyceného roztokem dusičnanu stříbrného, na kterou umístil šablonu s vystřiženým písmenem a postavil ji na dobře osvětlené místo. Po určité době šablonu odstranil a ve směsi se na osvětlených místech objevilo příslušné písmeno. 1729 – Chester Moore Hall vynalezl první achromát, kombinaci dvou skel s různými disperzními vlastnostmi. 1757 – John Dollond podložil teoreticky achromatizaci objektivu, průměr cca 8–10 cm. Giacomo Battista Beccaria objevil citlivost chloridu stříbrného na světlo. 1765 – 7. března se narodil Nicéphore Niépce, francouzský vynálezce, průkopník fotografie († 5. července 1833) 1771 – 14. května se narodil Thomas Wedgwood anglický vynálezce a průkopník fotografie († 10. července 1805). 1777 – Švédský chemik Carl Wilhelm Scheele objevil černání chloridu stříbrného UV paprsky. Při jeho vystavení světlu rozloženému hranolem na spektrum docházelo k rychlejšímu černání v oblasti modrých a fialových paprsků. Zjistil také, že zčernání chloridu stříbrného je způsobeno vyredukováním kovového stříbra. 1792 – 7. března se narodil John Herschel, anglický matematik, vynálezce kyanotypie a astronom († 11. května 1871) 1798 – zjištěna citlivost některých sloučenin chromu na světlo.
19. století Byly položeny základy fotografické techniky – „vynález“ fotografie v dnešním pojetí.
1800 – 11. února se narodil William Henry Fox Talbot, anglický vynálezce fotografie a procesu talbotypie, autor prvního negativu († 1877). 1802 – Camera obscura byla použita k vykreslení obrazu. Vznikly první obrazy vykreslené na papír nebo bílou kůži impregnovanou dusičnanem či chloridem stříbrným, které však ještě neuměli ustálit. Průkopníci jako Thomas Wedgwood nebo sir Humphry Davy dokázali zachytit listy rostlin a jiné plošné předměty. Obrazové siluety vzniklé po osvětlení však neuměli dlouhodobě zachovat a ty časem zčernaly nebo zmizely. 1805 – 10. července zemřel Thomas Wedgwood anglický vynálezce a průkopník fotografie (nar. 14. května 1771). 1811 – Joseph Nicéphore Niepce (1765–1833) se společně s bratrem Claudem snažil objevit spolehlivou reprodukční techniku. Zabýval se novou metodou kamenotisku – litografií, vynalezenou českým hercem Aloisem Františkem Senefelderem. 1813 – Niepce ponořil papír do roztoku chloridu sodného a pak ho propláchl v roztoku dusičnanu stříbrného, aby se vysrážel chlorid stříbrný. Poté, co ho exponoval, objevil se na papíru negativní obraz. Ovšem jen na krátko, protože bez ustálení proces pokračoval dokud celý papír nezčernal. Po tomto částečném neúspěchu začal Niepce experimentovat se zinkovými deskami potřenými rozpuštěným asfaltem, s cílem trvale zachytit obraz zprostředkovaný camerou obcsurou. 1814 – Sir Humprey Davy objevil citlivost jodidu stříbrného na světlo. 1816 – Nicéphore Niépce objevil citlivost na světlo u asfaltové vrstvy nanesené na kovovou desku. Konečně vyřešil problém s ustálením – využil vlastnosti přírodního asfaltu, který působením světla tvrdne a stává se nerozpustným v některých organických rozpouštědlech. Podařilo se mu tak obrazy zachytit, ustálit a vyleptat a zhotovil tak nejstarší heliogravuru. Promítal na desky prosvícené rytiny, ale dalšího praktického užití tato metoda neměla, protože citlivost byla malá a expozice na slunečním světle trvala osm hodin. 1819 – John Herschel zveřejnil proceduru na výrobu sirnatanu sodného (1839 jej použil Daguerre pro ustálení, rozpouštěl jím chlorid stříbrný). Byla objevena schopnost thiosíranu sodného rozpouštět chlorid stříbrný. 1820 – Louis Jacques Mandé Daguerre (1787–1851), vyučený malíř divadelních dekorací, vytvořil a provozoval dioráma – kulisy složené z několika průsvitných pláten za sebou. Využíval přitom i camery obscury. 1822 – Nicéphore Niépce prováděl první fotografické pokusy, vytvořil první fotografii na kovu. Byla to první historicky doložená heliografie – kopie rytiny papeže Pia VII. (deska se však rozbila ještě za Niépcova života) a našel způsob, jak obraz získaný heliografií rozmnožit. Zhotovil kopii rytiny místo na skle na cínové nebo později měděné desce a kresbu na místech nechráněných asfaltem leptal do hloubky. Z takto získané tiskové formy mohl tisknout obrázky na papír. Tato tisková technika se nazývá heliogravura. Nicéphore Niépce vynalezl irisovou clonu – základní prvek fotoaparátu. Tato plynule proměnná clona funguje podobně jako duhovka oka (tedy iris).
náhled|Nejstarší fotografie na světě s motivem mladého chlapce, který vede koně do stájí z roku 1825, autor: Nicéphore Niépce
1824 – Na pokusech zachytit obraz z camery obscury začal pracovat Louis Daguerre. 1825 – Nicéphore Niépce pořídil nejstarší dochovanou fotografii na světě s motivem mladého chlapce, který vede koně do stájí.http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/1885093.stm 1826 – Nicéphore Niépce pořídil druhou ustálenou fotografii městské krajiny Pohled z okna v Le Gras pomocí citlivého asfaltu. Cínová fotografická deska se v kameře obskuře exponovala 8 hodin. Je to první dochovaná světlu odolná fotografie – přímý pozitiv. 1827 – Cestou za svým nemocným bratrem se Joseph Nicéphore Niepce zastavil v Paříži, kde se setkal s Daguerrem. Měl s sebou několik výsledků svých experimentů s heliografií. Navázal také přátelský vztah s botanikem Franzem Bauerem, pro kterého napsal krátké pojednání „Notice sur l'Heliographie“. Navštívil Královskou akademii a žádal finanční podporu pro své experimenty. Jeho žádost však byla zamítnuta, údajně proto, že odmítl společnosti prozradit detaily svého objevu. 1829 – Korespondence mezi Niepcem a Daguerrem nabývala na intenzitě. Niepce pokračoval v experimentech se stříbrem, postříbřenými měděnými deskami a jódovými výpary a získal obrazy v relativně krátkém čase 30 minut. Chystal se uveřejnit kompletní popis heliografického postupu, ale Daguerre ho od tohoto kroku odradil. 5. prosince – čtyřiašedesátiletý Joseph Nicéphore Niepce a dvaačtyřicetiletý Louis Jacques Mandé Daguerre uzavřeli smlouvu o spolupráci a společném využití vynálezu, který nazvali heliografie (kreslení světem). 1832 – Charles Wheatstone zavedl geometrické základy stereoskopického vidění a závislosti disparace na vnímání hloubky. Zpočátku prováděl testy na kreslených obrázcích se stereoskopy vlastní konstrukce, využívající zrcátek a optických hranolů, později pokračoval v testech s fotografií. Dokázal, že pokud jsou obrazy pro obě oči stejné, jeví se ploché a hloubku získají pokud obsahují paralaxu. 1833 5. července – V sedm hodin večer Josef Nicephore Niepce náhle zemřel ve svém domě v Saint Loup de Varennes. V okamžiku jeho smrti nebyl žádný z jeho objevů a vynálezů v oblasti fotografie oficiálně uznaný. 1834 – William Fox Talbot začal pracovat na kopírování, podařila se mu stálá fotografie jeho vlastním procesem talbotypie. Snažil se trvale uchovat obrazy z cest po Itálii a experimentoval s přístroji camera obscura a camera lucida. Použil obyčejný dopisní papír, který natřel slabým roztokem soli a usušil, poté natřel slabým roztokem dusičnanu stříbrného a opět usušil, čímž vznikla vrstvička chloridu stříbrného. Na takto připravený papír pokládal různé neprůhledné předměty a papír asi půl hodiny ozařoval slunečními paprsky a poté ustálil v silném roztoku kuchyňské soli a později ferrokyanidu draselného a ještě později thiosíranu sodného. Vzniklé negativy nazval sciagrafy – kresbami stínu. 1835 – V srpnu William Fox Talbot pořídil první negativ na světě. Jednalo se o snímek Arkýřové okno v Lacock Abbey. Vznikl princip negativ – pozitiv. Pokryl negativ tenkou vrstvou vosku a prosvítil na papír upravený stejným postupem. Tím získal pozitiv. Snímky pořízené touto cestou sice nebyly příliš kvalitní, ale byly prvním krokem ke svitkovým filmům a kinofilmům. Charles Wheatstone zkonstruoval přístroj pro pozorování stereoskopických dvojic kreslených obrazů. 1837 – Daguerre pořídil první portrétní daguerrotypii (5,8 × 4,5 cm), portrét naturalistického malíře a svého přítele Nicolase Hueta, v roce 1837 tedy dva roky před oficiálním uznáním objevu.