PrudníkE15.cz: „Polské město Prudník prodá českému investorovi Radimu Masnému pozemek o rozloze deset hektarů v takzvané zvláštní investiční zóně“, 13.2.2019Podrobná mapa Moravy a Slezska, Praha: V. Neubert a synové, 1922 ( , dříve Prądnik, , ) je město v jižním Polsku v Opolském vojvodství, sídlo okresu Prudník a stejnojmenné gminy zahrnující město a 10 okolních vesnic. Leží na soutoku řeky Prudník a Zlatého potoka (Złoty Potok) na historickém území Horního Slezska (ve středověku na Moravě) v bezprostřední blízkosti česko-polské státní hranice (hraničí s obcí Jindřichov). Z geomorfologického hlediska se rozkládá na pomezí Opavské pahorkatiny a Zlatohorské vrchoviny. Je spolu s Vrbnem pod Pradědem sídlem euroregionu Praděd. V lednu 2024 zde žilo 18 974 obyvatel. Jedná se o důležité středisko německé menšiny v Polsku, k níž se při sčítání lidu 2011 hlásilo 11,8 % obyvatel okresu Prudník, a také město se silnou slezskou identitou – ke slezské národnosti se v témž sčítání hlásilo 10,5 % obyvatel.
Název Název města souvisí se slovem ’proud’ (polsky prąd, slezsky prōnd) ve smyslu vodní tok. Jednalo se tedy o rychle proudící řeku, podle níž bylo pojmenováno i osídlení na jejím břehu. Již ve středověku bylo psáno se staročeskou střídnicí u za původní praslovanské ǫ (nazální o), rovněž v latinizované podobě Pruthenos či Prudnicium. Současně s lokací města v druhé polovině 13. století se objevuje německý název Neustadt a latinský Civitas Nova – „Nové Město“. V českých pramenech se pak lidový Prudník, potažmo Praudník, vyskytuje vedle tvarů převzatých z němčiny: Nové Město nebo Nejštát. V polštině se obdobně střídají názvy Prądnik a Nowe Miasto.
Pro odlišení od mnoha stejnojmenných měst se časem ujal přívlastek Polnisch Neustadt, tedy „Polské Nové Město“. Byl vypuštěn v roce 1708 údajně proto, aby nedocházelo k záměně s nějakou lokalitou v Polsku, a nahrazen oficiálním pojmenováním Königliche Stadt Neustadt („Královské město Nové Město“). V polském překladu patentu Fridricha Velikého z roku 1750 se jako polský název objevuje Nowe Miasto Krolewskie. Z 19. století je doložen kromě jiného tvar Neustadt an der Prudnik, kde původní název byl ponechán pro řeku, ale nakonec se jako oficiální pojmenování města a okresu ustálilo Neustadt in Oberschlesien („Nové Město v Horním Slezsku“), často a po roce 1908 i úředně v grafické podobě Neustadt O.S.
V roce 1945 byl do polského úředního styku zprvu zaveden název Prądnik. K oficiálnímu přejmenování na Prudnik došlo 7. května 1946.Nařízení ministra veřejné správy a ministra Znovuzískaných území ze dne 7. května 1946 o navrácení a ustálení úředních místních jmen Předcházela tomu mnohaměsíční debata v místním tisku a oba tvary existovaly ještě nějakou dobu souběžně.Srov. vydání regionálního týdeníku Nasz Głos z 22. září 1946, kde je nadále na titulní stránce a v článcích řeč o Prądniku
Slezský slovník Reinholda Olescha uvádí názvy Prudnik a Prōmnik (alternativním pravopisem Průmnik).
Historie Ve středověku se oblast dnešního Prudníku nacházela na pomezí kmenových území Holasiců a Opolanů. Podle místní tradice existovala na břehu řeky severně od dnešního centra předlokační osada zvaná Polská Ves (Polska Wieś), ale současní historici toto tvrzení rozporují. Za zakladatele města a iniciátora stavby hradu zvaného Wogendrüssel (nebo Wogendrossel, Woggendrossel) se považuje Vok I. z Rožmberka, který zde působil kolem roku 1255. V zakladatelské činnosti pokračoval jeho syn Jindřich I. z Rožmberka a rok 1279 se běžně uvádí jako datum, kdy proběhla lokace Prudníku/Neustadtu podle magdeburského práva. náhled|vlevo|Prudnický hrad v 18. století podle Friedricha Bernharda Wernera Původně byl součástí Opavského knížectví, které se tehdy ještě počítalo k Moravě. 6. ledna 1337 prodal Jan Lucemburský prudnické panství Boleslavovi I. Falkenberskému za dva tisíce hřiven pražských grošů. Od té doby sdílelo osudy Falkenberského, Opolského a Opolsko-Ratibořského knížectví v rámci Slezska. Po smrti Vladislava II. Opolského došlo k vyčlenění hornohlohovsko-prudnického knížectví, v němž vládl od roku 1424 Boleslav V. Heretik („pán na Horním Hlohově a Prudníku“), který po dobytí Horního Hlohova oddíly Prokopa Holého v roce 1428 přilnul k husitům. Kníže sekularizoval církevní majetek ve svém panství. Po Boleslavově smrti sjednotil Mikuláš I. Opolský Hornohlohovsko a Prudnicko opět s Opolským knížectvím. Až do roku 1629 patřilo Prudnicko olomoucké diecézi, poté bylo připojeno v souladu s politickou příslušností ke vratislavské.
V důsledku rozdělení Slezska po první slezské válce v roce 1742 připadl Prudník Prusku a ocitl se v těsné blízkosti nové prusko-rakouské hranice. Stal se sídlem okresu (Landkreis Neustadt O.S), který od správní reformy roku 1815 byl součástí vládního obvodu Opolí v rámci provincie Slezsko. Roku 1806 vyhořel prudnický hrad až na bergfrit dnes známý jako Vokova věž. náhled|Plán města z roku 1890 náhled|vlevo|Areál továrny S. Fränkel ve 30. letech 20. století V době industrializace se do dějin města obzvlášť významně zapsal Samuel Fränkel, židovský podnikatel z nedaleké Bělé, který zde v roce 1845 založil přádelnu lnu. V severozápadní částí města na obou stranách dnešní ulice Niské (Nyska) vznikl postupně rozlehlý průmyslový komplex a firma S. Fränkel se stala významným výrobcem textilu v evropském měřítku s pobočkami mj. v Berlíně a Augsburgu. Rodina Fränklových výrazně poznamenala veřejný život v Prudníku na přelomu 19. a 20. století, Samuelův syn Hermann byl kromě jiného jedním z fundátorů městského parku v roce 1880 a vnuk Max Pinkus vytvořil ve své vile vzácnou Slezskou knihovnu s 25 tisíci svazků, na jejich popud byla též postavena místní synagoga. Roku 1938 byla rodina nucena k emigraci a podnik byl arizován jako Schlesische Feinweberei AG Neustadt O.S. 26. září 1944 byl v textilce zřízen pobočný tábor Auschwitz.
V roce 1876 získal Prudník železniční spojení s Kandřínem a Nisou, a v roce 1896 s Gogolinem přes Bělou a Krapkowice. Počet obyvatel se v druhé polovině 19. století ztrojnásobil: ze 6 125 v roce 1840 stoupl na 17 577 v roce 1890. Podle sčítání lidu z roku 1910 žilo ve městě 18 856 osob, z toho 95,8 % německojazyčných a 85,5 % katolíků. 703 osoby patřily k vojenské posádce. V té době Prudník dosahoval svého předválečného maxima. Do roku 1939 populace klesla na 16 937. náhled|Asanace Starého Města (1961) Rudou armádou byl Prudník obsazen 18. března 1945, nicméně až do konce války se nacházel poblíž frontové linie. 23. března shodila sovětská letadla bomby na historické centrum včetně hlavního náměstí, pravděpodobně se jednalo o omyl. Na základě Jaltské a Postupimské dohody došlo k připojení města k Polsku. Odsunutou německou populaci nahradili polští přesídlenci z východních území postoupených SSSR (zejména z Ternopilska a Nadvirné) a osadníci z polského vnitrozemí.
Dne 3. června 1945, během sporů o průběh československo-polské hranice po druhé světové válce, vnikla do Prudníku skupina českých četníků a dobrovolníků ze Zlatých Hor. Obsadila radnici, vyvěsila na ní československou vlajku a vyhlásila připojení města k Československu. Večer téhož dne přibyli do města ozbrojení příslušníci polské armády a vyzvali Čechy ke složení zbraní a opuštění Prudníku. Od požadavku složení zbraní nakonec Poláci upustili, ale Češi se museli druhý den ráno stáhnout zpět za hraniční linii.
Od roku 1950 náleží Prudnicko k Opolskému vojvodství. Staré Město, zničené sovětským bombardováním bylo po válce asanováno, což vedlo v 50. a 60. letech 20. stol. k nahrazení podstatné části historické zástavby centra novostavbami. Bývalá textilní továrna Samuela Fränkela dostala po znárodnění jméno Bavlnářské závody (Zakłady Przemysłu Bawełnianego) „Frotex“ a byla po dlouhá léta největším zaměstnavatelem ve městě. Fungovala do roku 2014. V září 1980 byla dějištěm jedné z velkých stávkových akcí první vlny Solidarity. Druhým významným podnikem socialistického Prudníku se staly Obuvnické závody (Prudnickie Zakłady Obuwia) „Primus“ existující v letech 1945–2004. Roku 1949 byl založen prudnický státní hřebčín (Stadnina Koni Prudnik). V 80. letech bylo na východním okraji města postaveno panelové sídliště Jasionowe Wzgórze. V roce 1977 vznikla literární skupina Klub Ludzi Piszących (Klub píšících lidí).
Obyvatelstvo Rok Obyvatel 1534 114 1754 2 905 1764 2 722 1774 3 048 1784 3 326 Rok Obyvatel 1803 3 684 1816 3 780 1825 4 377 1831 4 862 1840 6 246 Rok Obyvatel 1855 6 909 1861 7 953 1867 9 623 1871 10 941 1890 17 577 Rok Obyvatel 1905 20 187 1910 18 856 1925 17 052 1933 17 738 1939 16 937 Rok Obyvatel 1946 10 886 1956 14 900 1962 18 200 1980 22 402 1990 26 400 Rok Obyvatel 2000 23 800 2005 23 234 2015 21 472 1534, 1956, 1962: Demografia, Wirtualny Sztetl – 1754, 1764, 1774, 1784: Friedrich Gottlob Leonhardi: Erdbeschreibung der preussischen Monarchie, Band 3, Teil 1, Halle 1792 – 1803, 1831, 1855, 1861: Felix Triest: Topographisches Handbuch von Oberschlesien. Breslau 1865 – 1816: Alexander August Mützell a Leopold Krug: Neues topographisch-statistisch-geographisches Wörterbuch des preußischen Staats. Band 3, Kr–O, Halle 1822 – 1825: Johann Georg Knie: Alphabetisch-Statistisch-Topographische Uebersicht der Dörfer, Flecken, Städte und andern Orte der Königl. Preuß. Provinz Schlesien, mit Einschluß des jetzt ganz zur Provinz gehörenden Markgrafthums Ober-Lausitz und der Grafschaft Glatz; nebst beigefügter Nachweisung von der Eintheilung des Landes nach den verschiedenen Zweigen der Civil-Verwaltung. Melcher, Breslau 1830 – 1840: Johann Georg Knie: Alphabetisch-statistisch-topographische Uebersicht der Dörfer, Flecken, Städte und andern Orte der Königl. Preusz. Provinz Schlesien. 2. Auflage. Graß, Barth und Comp., Breslau 1845 – 1867, 1871: Königliches Statistisches Bureau: Die Gemeinden und Gutsbezirke der Provinz Schlesien und ihre Bevölkerung. Nach den Urmaterialien der allgemeinen Volkszählung vom 1. Dezember 1871. Berlin 1874 – 1890, 1925, 1933, 1939: M. Rademacher: Deutsche Verwaltungsgeschichte von der Reichseinigung 1871 bis zur Wiedervereinigung 1990 – 1905: Meyers Großes Konversations-Lexikon. 6. Auflage, Band 14, Leipzig/Wien 1908 – 1910: gemeindeverzeichnis.de – 1946: Główny Urząd Statystyczny Rzeczypospolitej Polskiej: Rocznik statystyczny. R. 11, 1947. Warszawa, 1947 – 1980: LUDNOŚĆ W 1980 R. Spia treśol. x Uwagi ogólne Ludność... 4 s # 2. Ruch naturalny ludności – 1990: Prudnik – plan miasta, Nysa: P.H.U. „Juwex” Krzysztof Wezner, 1990 – 2000, 2005, 2015: Prudnik (opolskie) » mapy, nieruchomości, GUS, noclegi, szkoły, regon, atrakcje, kody pocztowe, bezrobocie, wynagrodzenie, zarobki, edukacja, tabele, demografia, przedszkola
Městské části náhled|Dolní Předměstí – ulice Batorego náhled|Kolonia Karola Miarki náhled|Młyn Czyżyka (Čížkový mlýn) Prudník nemá oficiální členění na samosprávné městské části, nicméně funkčně a urbanisticky lze vymezit následující čtvrti: Stare Miasto (Staré Město) – historické jádro oválného tvaru soustředěné kolem hlavního náměstí (Rynku) Dolne Przedmieście (Dolní Předměstí) – východní historické předměstí města na obou stranách řeky Prudník Górne Przedmieście (Horní Předměstí) – západní historické předměstí města, jeho centrem je Plac Wolności (náměstí Svobody) Nowe Przedmieście (Nové Předměstí) – jižní historické předměstí města soustředěné kolem ulic Traugutta a Młyńska Jasionowe Wzgórze – panelové sídliště z 80. let 20. století na východním okraji města Kolonia Karola Miarki – sídliště rodinných domů na severovýchodě města u výpadovky na Krapkowice, jehož jádro tvoří kolonie postavená ve 30. letech 20. století pro zaměstnance textilní továrny S. Fränkel Osiedle Wyszyńskiego (Sídliště Wyszyńského) – sídliště s panelovou a rodinnou zástavbou navazující na Nové předměstí Osiedle Zacisze (Sídliště Zátiší) – sídliště rodinných domů na západním okraji města Osiedle Tysiąclecia (Sídliště Tisíciletí) – sídliště rodinných domů na jihozápadním okraji města, navazuje na sídliště Zacisze a Wyszyńskiego