Kaloň kladivohlavý (Hypsignathus monstrosus) je netopýr z čeledi kaloňovitých. Je největším africkým druhem netopýra. náhled|kaloň kladivohlavý Rozšíření Žije v západní a střední Africe. Je rozšířen od Guinea-Bissau na západě po severozápad Angoly na jihu, západ Etiopie a západ Keni na východě (poblíž Viktoriina jezera). Žije na území států: Angola, Burkina Faso, Konžská demokratická republika, Gabon, Gambie, Ghana, Jižní Súdán, Kamerun, Konžská republika, Libérie, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Sierra Leone, Středoafrická republika (SAR), Togo, Uganda.Hypsignathus monstrosus H. Allen, 1862. In: African Chiroptera Report 2014. Pretoria: AfricanBats, 2014, s. 68. ISSN 1990-6471.

Popis Pro kaloně kladivohlavého je typický pohlavní dimorfismus.VAŠÍČKOVÁ, Pavla. Etologie a akustická komunikace kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus). Praha, 2014, s. 8. Diplomová práce. Školitel Mgr. Helena Jahelková, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/63061 Samci měří asi 30 cm, hmotnost se uvádí až 450 g; rozpětí křídel je téměř 100 cm. Samice jsou menší, váží asi 234 g. Kromě velikosti se samci výrazně liší vzhledem – mají hlavu neobvyklého tvaru, hranatější. Mají zvětšené rostrum, složitý hrtan s ozvučnými vaky, který zabírá velkou část hrudníku, a široké baňaté líce. Samci i samice mají výrazně vyvinuté oči, protože se orientují především zrakem. Na druhém prstu předních končetin mají zachovaný dráp. Samci i samice jsou šedavě hnědí, mají hnědé létací blány a chomáčky bílé srsti ve spodní části uší.

Ekologie Vyhledávají vlhká stanoviště (bažiny, břehové porosty, mangrovy atp.). Migrují na značné vzdálenosti a zakládají kolonie i ve velkých městech. Vyskytují se v nadmořské výšce do 1800 m.

Jsou to sociální živočichové s noční aktivitou. Přes den hnízdí na stromech ve výšce 20–30 m, ukryti před teplem a predátory. Skupina je složena z více samců a více samic. Tvoří skupiny do 25 jedinců, přičemž průměrná velikost skupin je 4–5 jedinců. Kromě samiček, které mají při sobě mládě, udržují vzdálenost 10–15 cm.

Uskupení není sezónní, ale celoroční a k páření dochází mimo denní úkryty (angl. tzv. lek, lekking).VAŠÍČKOVÁ, Pavla. Etologie a akustická komunikace kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus). Praha, 2014, s. 9. Diplomová práce. Školitel Mgr. Helena Jahelková, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/63061

Kaloň kladivohlavý je polygynní. V době rozmnožování se samci pravidelně slétají (25 až 130 jedinců ) na říjiště a přivolávají samičky k páření. Jednotliví kaloni obsazují každou noc stejné místo; jsou od sebe vzdáleni přibližně 10 m, mávají křídly a hlasitě „troubí“ (daleko slyšitelné volání připomíná kvákání žab). Samice prolétají a vybírají vhodného partnera; přednost dávají mohutnějším samcům.

Produkované vábicí signály byly popsány pouze u samců. Samec rychle mává křídly a vokalizuje.VAŠÍČKOVÁ, Pavla. Etologie a akustická komunikace kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus). Praha, 2014, s. 25, 28. Diplomová práce. Školitel Mgr. Helena Jahelková, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/63061

Samice rodí jedno mládě, které váží asi 38 g (asi 16,2 % tělesné hmotnosti matky), výjimečně dvě. Délka březosti není zatím známa. Samci dosahují pohlavní zralosti přibližně ve věku 18 měsíců (od samic odlišné rysy hlavy jsou patrné po 12. měsíci života). Samice jsou pohlavně zralé po 6 měsících; plné velikosti dosahují po 12 měsících. Kaloni kladivohlaví se dožívají vysokého věku, ve volné přírodě až 30 let.

Potravou kaloně kladivohlavého je ovoce, preferuje fíky, živí se i šťávou a měkkou dužinou manga, banánů, kvajávy (guave) aj. K vyhledávání potravy užívají čichu. Samci mají jinou strategii hledání potravy než samice, létají dále (až 10 km) a hledají kvalitnější potravu. Samice údajně spoléhají na ověřený zdroj potravy střední kvality. (Důvodem může být péče o mládě, které samice musí při hledání potravy opustit, resp. minimalizování výdeje energie v době březosti a snížení rizika predace kvůli mateřství; drobnější samice je také ohroženější než samec.)

Ohrožení Predátorem jsou jednak velcí draví ptáci z řádu sokoli (Falconiformes), sovy (Strigiformes) nebo dravci (Accipitriformes), například orel korunkatý (Stephanoaetus coronatus), jednak člověk – kaloň je někde loven místními obyvateli k obživě. Druh je místně ohrožen ničením stanovišť, zejména kácením břehových porostů podél řek.

Možná záměna S kaloněm kladivohlavým je někdy zaměňován kaloň Wahlbergův (Epomophorus wahlbergi), který je však menší.

Zajímavosti Dříve uváděn též jako kaloň štítohlavý.BENDA, Petr. České vernakulární jmenosloví netopýrů. I. Návrh úplného jmenosloví. Vespertilio. 2010, roč. 13–14, s. 278. ISSN 1213-6123. Dostupné také z: https://www.ceson.org/vespertilio/13/Benda2010vesp2.pdf V Kamerunu v oblasti Korup je konzumován, užívá se v léčitelství jako prostředek k plodnosti žen.Hypsignathus monstrosus H. Allen, 1862. In: African Chiroptera Report 2014. Pretoria: AfricanBats, 2014, s. 67. ISSN 1990-6471. Žije v Národním parku Taï (Pobřeží slonoviny), Národním parku Okomu (Nigérie), v Lesní rezervaci Atewa (Ghana) aj. U pěti z 10 netopýrů byli nalezeni krevní paraziti rodu Hepatocystis.

Odkazy Reference

Literatura BENDA, Petr. České vernakulární jmenosloví netopýrů. I. Návrh úplného jmenosloví. Vespertilio: mezinárodní chiropterologický sborník. 2010, roč. 13–14, s. 263–308. ISSN 1213-6123. . Dostupné také z: https://www.ceson.org/vespertilio/13/Benda2010vesp2.pdf BRADBURY, Jack W. Lek Mating Behavior in the Hammer-headed Bat. Zeitschrift für Tierpsychologie. 1977, Jahrg. 45, num. 3, s. 225–255. https://doi.org/10.1111/j.1439-0310.1977.tb02120.x DEUSEN, Hobart M. van. Carnivorous Habits of Hypsignathus monstrosus. Journal of Mammalogy. 1968, vol. 49, iss. 2, s. 335–336. Přístup také z: https://doi.org/10.2307/1378006 HELMENSTINE, Anne Marie. Hammer-Headed Bat Facts (Big-Lipped Bat): The bat that uses its hammer-shaped head to sing. ThoughtCo [online]. Update April 04, 2019 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: thoughtco.com/hammer-headed-bat-facts-4177418. Hypsignathus monstrosus H. Allen, 1862. In: African Chiroptera Report 2014. Pretoria: AfricanBats, 2014, s. 65–68. ISSN 1990-6471. KROOS, Alia. Bushmeat Consumption and Prediction of Ebola Risk Factors in Senegal [online]. [Seattle], 2016 [cit. 1. 3. 2020]. A thesis submitted in partial fulfillment of the requirements for the degree of Master of Forest Resources. University of Washington, School of Environmental and Forest Sciences, College of the Environment. Dostupné z: http://depts.washington.edu/sefspcmi/wordpress/wp-content/uploads/2016/12/Kroos-Thesis.pdf LANGEVIN, Paul a BARCLAY, Robert M. R. Hypsignathus monstrosus. Mammalian Species. 1990, iss. 357, s. 1–4. Přístup také z: https://doi.org/10.2307/3504110 NOWAK, Ronald M. Walker's bats of the world. 5th ed. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1994. 287 s. . OLSON, Sarah H.; BOUNGA, Gerard; ONDZIE, Alain et all. Lek-associated movement of a putative Ebolavirus reservoir, the hammer-headed fruit bat (Hypsignathus monstrosus), in northern Republic of Congo. In: PLoS ONE [online]. 2019, vol. 14, iss. 10 [cit. 1. 3. 2020]. e0223139. Dostupné z: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0223139 VAŠÍČKOVÁ, Pavla. Etologie a akustická komunikace kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus). Praha, 2014. 102 s. Diplomová práce. Školitel Mgr. Helena Jahelková, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta.

Externí odkazy

kaloň kladivohlavý v Atlasu přírody foto na BioLibu foto lebky samce a samice na BioLibu

Kategorie:Kaloňovití