Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (zkratka HSD-SMS) bylo české politické hnutí, působící mezi lety 1990 a 1996. Zakladatelem byl Boleslav Bárta. Jeho hlavním cílem bylo dosáhnout rovnoprávného postavení občanů Moravy a Slezska.
V 1. fázi (v období 1990–1992) ve společném československém státě, a to nejlépe obnovou moravskoslezské země jako jedné z tří spolkových republik československé federace (Česká republika, Slovenská republika a Moravskoslezská republika), což chtělo např. i SPR-RSČ.
Ve 2. fázi (v období 1992–1994) v České republice uspořádané na zemském principu (tři samosprávné země Česká, země Morava a země Slezská, alternativa země Česká, země Moravskoslezská a Praha s postavením země.
Hnutí bylo vůdčím představitelem moravského hnutí a prošlo bouřlivým vývojem, odštěpilo se od něho několik dílčích stran (Moravskoslezské hnutí, v červnu roku 1994 Hnutí samosprávné Moravy a Slezska). V roce 1993 a na počátku roku 1994 hnutí používalo název Hnutí samosprávné demokracie Moravy a Slezska (HSDMS). V lednu roku 1994 se transformovalo na Českomoravskou stranu středu (ČMSS).
Historie Původní Společnost pro Moravu a Slezsko (SMS) byla založena v květnu 1968 moravskou elitou, tj. významnými osobnostmi vědeckého, kulturního a politického života na Moravě, především z řad právnické, technické, přírodovědecké a humanitní inteligence. Nevedla politický boj za samosprávu, ale iniciovala ho. V den jejího ustavení byla přijata Rezoluce pro federaci tří celků. Politická angažovanost byla zejména na poslancích Jm KNV, kteří na podkladě Rezoluce přijali dokument Návrh na rovnoprávné postavení Moravy a Slezska. Mluvčím společnosti se později stal psycholog a politik PhDr. Boleslav Bárta, člen výkonného výboru. Společnost působila krátkou dobu (zanikla v období 1969–1970). Díky Bártovi se dochovala řada materiálů z té doby, jako např. návrhy zákonů, schémata orgánů v trojdílném spolkovém uspořádání Československa (jejich autorem byl prof. JUDr. Vladimír Kubeš, děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně), různá prohlášení a deklarace apod. SMS byla obnovena tzv. silvestrovským prohlášením z 31. prosince 1989.
V neděli 1. dubna 1990 se v Kroměříži uskutečnila tzv. Moravskoslezská neděle známá též jako První Kroměřížský sněm SMS. Konala se ve „sněmovním sále“ zámku. V úvodním vystoupení předseda SMS Boleslav Bárta poukázal na to, že místo jednání nebylo zvoleno náhodně, ale proto, že se zde v období 1848 až 1849 konalo zasedání parlamentního orgánu. Následně přednesl vizi samosprávné demokracie, se kterou se mohl v tehdejším Československu ztotožnit každý, kdo podporoval cestu od totality k demokracii, tedy nejen zastánce samosprávy Moravy a Slezska. Považoval centralismus (ve formě pragocentrismu) "za jeden ze znaků totality".Zápis ze schůze FS 18. 7. 1990
Podkladem pro jednání sněmu byla Moravskoslezská deklarace vypracovaná odbornými komisemi Jihomoravského a Severomoravského KNV. Delegáti místních a podnikových výborů Společnosti pro Moravu a Slezsko v dubnu 1990 v Kroměříži oficiálně založili Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko. K jejímu zaregistrování bylo třeba deset tisíc podpisů. V průběhu několika dní jich však právoplatných bylo na 47 tisíc a další přicházely. Lídr Boleslav Bárta hnutí definoval jako „nadstranické politické hnutí všech demokraticky smýšlejících Moravanů a Slezanů bez ohledu na jejich politické a náboženské přesvědčení“.
Dále v Moravskoslezské deklaraci hnutí požadovalo schválení zákona o rehabilitaci země Moravskoslezské, čímž měla být zabezpečena náprava křivd spáchaných v období uplynulých čtyřiceti let. Neméně jeho podstatnou záležitostí byl požadavek na vyhlášení samosprávné spolkové země Moravskoslezské v rámci ČSFR s dočasnou delegací (do zvolení Moravskoslezského sněmu) zákonodárné moci na Českou národní radu (ČNR) a výkonné moci na vládu ČR. Bárta závěry sněmu vykládal tak, že sněm přijetím deklarace obnovil zemi Moravskoslezskou a na ČNR a vládu ČR dočasně delegoval zákonodárnou a výkonnou moc.
Největšího úspěchu hnutí dosáhlo ve volbách do České národní rady v roce 1990, kdy získalo 10,3 % hlasů a 22 poslaneckých mandátů, a to i přesto, že kandidovalo pouze v Jihomoravském, Severomoravském kraji, Jihočeském a Východočeském krajihttp://www.volby.cz/pls/cnr1990/u5. V historických oblastech Moravy a Slezska, získalo až čtvrtinu hlasů. HSD-SMS nebylo přizváno ke koaliční vládě na federální úrovni (zde vládla koalice Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí), ale na úrovni České republiky mělo jednoho ministra (Bohumil Tichý – ministerstvo kontroly).
Tomuto volebnímu úspěchu předcházel první spor ve hnutí. Aby oslovilo voliče a dostalo hlasy potřebné pro vstup do parlamentu, bylo stanoveno, že hlavním bodem volební strategie bude náprava křivd spáchaných komunistickým režimem spočívající v obnovení zemské samosprávy. Bárta se na setkáních s voliči chlubil svým prvním dílčím úspěchem, přijetím usnesení, ve kterém FS odsoudilo zrušení země Moravskoslezské jako krok komunistické totalitní zvůle a vyslovilo přesvědčení, že spáchané křivdy budou napraveny. Pavel Balcárek a jiní požadovali odložení voleb do ČNR a konání voleb do neexistujících sněmů. Hnutí tak přicházelo o voličskou podporu. Václav Klaus a Petr Pithart objížděli Moravu a vyzývali občany, aby nevolili malé strany a tvrdili, že nejdůležitějším úkolem je zabránit komunistům vrátit se k moci. Známý je slogan P. Pitharta z té doby „Moravané a Slezané se vlamují do otevřených dveří“. Schylovalo se k velké volební prohře. Lídr kandidátky sm volebního kraje do ČNR ředitel Okresního oddělení Českého statistického úřadu oznámil, že pokud se nezmění volební taktika a strategie sám, a spolu s ním i další, odstoupí z kandidátky. Spor byl zažehnán zásluhou Aleše Kladiva, dobrého přítele Bárty. V Brně se uskutečnilo bouřlivé setkání, na kterém bylo dohodnuto, že:
budou dva hlavní body volební strategie, tím druhým bude ekonomická diskriminace (vykořisťování) obyvatel Moravy a Slezska, dojde ke změně volební taktiky – ústředním heslem kampaně se stane „Jeden hlas pro Moravu a Slezsko“.
Již v létě 1990 navrhli poslanci Federálního shromáždění za HSD-SMS během projednávané novely československé ústavy roku 1960 a ústavního zákona o československé federaci z roku 1968, aby byl název Česká republika změněn na "Českomoravskou republiku" a parlament z České národní rady na "Českomoravskou národní radu, z níž se na základě dělby zákonodárné moci a dělby práce vydělují sněm Země české a sněm Země moravskoslezské". Toto zemské uspořádání České republiky mělo být předstupněm k realizaci koncepce československé trojfederace, spolkového státu Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska, kterou hnutí prosazovalo. Návrh však navzdory deklarované podpoře moravskoslezské samosprávy z úst vrcholných představitelů Občanského fóra a Křesťanskodemokratické unie nebyl přijat. Podobný osud měly i další legislativní návrhy ve Federálním shromáždění i České národní radě, kde hnutí podávalo návrh na zemské uspořádání České republiky opakovaně. Hnutí si uvědomovalo, že ochota centrální vlády vyhovět moravským požadavkům se zmenšuje.
V listopadu 1990 se konaly volby do národních výborů. Hnutí jako nová strana mělo problémy s obsazením svých kandidátek. Pouze v jednom jihomoravském a dvou severomoravských okresech dokázalo ve více než polovině obcí daného okresu postavit své kandidáty. Ve volbách získalo více než 3,2 milionů hlasů a 1 706 mandátů. Volební výsledky byly lepší ve městech než na venkově. Např. v Brně se stalo vítězem voleb s počtem 19 mandátů.
Bárta byl vážně nemocný. Prodělal několik infarktů a prošel klinickou smrtí. I přes tento nepříliš dobrý zdravotní stav stanul po listopadu 1989 v čele obnovené Společnosti pro Moravu a Slezsko a později se stal předsedou HSD SMS. Byl přesvědčen o tom, že se „do života vrátil“ proto, že je předurčen k tomu, aby rehabilitoval Moravu a Slezsko. Z tohoto úhlu pohledu je proto nutné hodnotit některá jeho jednání a vystupování, tedy i jím připravený program jednání druhého Kroměřížského sněmu HSD SMS, na který se dne 20. října 1990 sjelo do Kroměříže více než pět set delegátů. Program sněmu lze stručně vyjádřit následovně: na základě neplnění slibů OF odvolat delegování zákonodárné a výkonné moci země Moravskoslezské, o kterém rozhodl první Kroměřížský sněm, na ČNR a vládu ČR, z poslanců HSD SMS v ČNR ustavit Moravskoslezský sněm a členů hnutí Moravskoslezskou vládu, které převezmou moc zákonodárnou a výkonnou. I když Bárta věděl, že s pravděpodobností rovnající se jistotě všichni poslanci V ČNR budou zbaveni mandátu, nepovažoval za nutné je o tom informovat. V té době měly podobný přístup k poslancům ČNR všechny parlamentní strany – obecně platilo, že poslanci ČNR jsou „dvojky“. Jednání předsedy vyvolalo u poslanců rozhořčení a stalo se důvodem ke zrodu zatím největšího sváru uvnitř hnutí. Reakci poslaneckého klubu HSD-SMS v ČNR na 2. Moravskoslezskou deklaraci popsal jeho předseda Ján Kadlec následovně:
„Podařilo se mi dosáhnout toho, že celý náš klub přišel k předsedkyni ČNR Burešové a tam dal slib, že nikdy nebude podporovat žádné protiústavní kroky. Toho jsme se drželi po celou dobu, protože deklarovat nějaké republiky a samostatné parlamenty tím, že odejdeme a vyhlásíme se jako Moravskoslezský sněm, to zavánělo separatismem nejhrubšího zrna“. Vyjadřuje jeho osobní názory. Skutečnost byla poněkud jiná. Jednání poslanců ovlivnily dvě skutečnosti, na základě kterých se rozhodli sněm nepodpořit. Bylo to:
Stanovisko slovenských poslanců, mimopražští poslanci FS a ČNR bydleli v domě sester v Praze na Košíku. Tam docházelo k neoficiálním jednáním. Z nich vyplývalo, že vytvoření spolkové republiky se třemi členy je v pravomoci FS, územní uspořádání ČR v pravomoci ČNR. Není však přípustné, aby rozdělením ČNR vznikly dva zemské sněmy se zákonodárnými pravomocemi národních rad. Stanovisko vlády ČR, na vyžádání poslanců se jednání poslaneckého klubu zúčastnil člen vlády ČR a ministr kontroly B. Tichý, který je seznámil se stanoviskem vlády. Vláda sněm nezakáže ani nerozpustí. Vyčká, jaké závěry budou přijaty a ty pak posoudí z hlediska jejich ústavnost. Mandátový výbor ČNR posoudí, zda poslanci porušili poslanecký slib a navrhne ČNR, aby v případě, že se tak stalo, ČNR konstatovala zánik jejich mandátu. Na takto uprázdněná místa, pokud neodmítnou složit poslanecký slib, nastoupí náhradníci zvolení na kandidátních listinách HSD SMS. V případě, že na základě usnesení sněmu dojde k výměně přednostů okresních úřadu či jiných vedoucích pracovníků státní správy, nebudou ze státního rozpočtu poskytovány finanční prostředky pro jejich činnost. Srozumitelně řečeno nebudou peníze na výplatu mezd, provoz škol apod.
Podruhé se poslanci HSD SMS v ČNR stali předmětem zájmu domácích a zahraničních novinářů dne 14. února 1991. Ten den proběhlo na půdě ČNR hlasování o původním vládním usnesení, které vyjadřovalo podporu systému spolkového zřízení. Poslanec OF T. Fejfar přednesl pozměňovací návrh k usnesení ke státoprávnímu uspořádání a navrhoval toto: „Je třeba přistoupit k věcnému projednání všech čtyř variant vzešlých z vládní komise, včetně jejich ekonomického rozboru a rozboru ústavně právního ve všech příslušných orgánech ČNR“. V hlasování o pozměňovacím návrhu Klubu OF se vyjádřilo 94 poslanců pro, 44 hlasů bylo proti a 24 se zdrželo hlasování.
Následoval odchod poslanců HSD-SMS z jednacího sálu. Předseda poslaneckého klubu Ján Kadlec oznámili, že s poslanci, kteří mají v ústech „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ a v duši nenávist a pohrdání, v jednom sále, s výjimkou spolupráce s lustrační a státoprávní komisí, spolupracovat nebudou. Hlasování Moravanů nohama, jak jejich odchod z ČNR nazval Jaroslav Šabata, vyvolalo zájem zahraničních novinářů, např. z Die Presse. Redaktor tohoto listu Karl Schwarz napsal o těchto událostech několik článků. Od té doby se o Moravě začalo psát i jinde v zahraničí.