Stanislav Přibyl (* 16. listopadu 1971 Praha) je český katolický duchovní a redemptoristický řeholník, od února 2026 arcibiskup pražský a primas český. V letech 2024–2026 působil jako biskup litoměřický.
Narodil se v Praze do hudební rodiny. Po maturitě roku 1990 vstoupil do řádu redemptoristů a po absolvování kněžského semináře Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy byl roku 1996 vysvěcen na kněze pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem. Následně působil jako farář na poutním místě Svatá Hora u Příbrami, provinciál české provincie redemptoristů, prezident Arcidiecézní charity Praha, generální vikář diecéze litoměřické a generální sekretář České biskupské konference. V prosinci 2023 byl jmenován biskupem litoměřickým a biskupské svěcení přijal v březnu 2024.
Jeho jmenování arcibiskupem pražským předcházela mnohaletá snaha o nalezení trvalého a konsenzuálního nástupce arcibiskupů Dominika Duky a Jana Graubnera, na jejímž počátku nebyl Přibyl ještě ani biskupem. Jmenování na církevní poměry mladého arcibiskupa, který se ve věku 54 let stal nejmladším pražským arcibiskupem za více než sto let, bylo součástí širší generační obměny českých katolických biskupů. Ve svých postojích se profiluje středově: chce překlenovat napětí mezi konzervativními a progresivními církevními proudy a svůj přístup k úřadu zakládá na sjednocujícím vzoru papeže Lva XIV., který jej do úřadu pražského arcibiskupa jmenoval.
Nadto se Přibyl věnuje hudbě jako varhaník, sbormistr a hudební skladatel a odborně se zabývá dějinami církevního umění. Má též ekonomické vzdělání a na Katolické teologické fakultě vyučuje pastorální teologii.
Život Rodina a mládí Narodil se v pražských Strašnicích jako syn Ludmily (rozené Veselé) a Stanislava Přibyla.
náhled|upright=1.07|vlevo|Redemptoristický klášter v Lubaszowé, kde Přibyl absolvoval noviciát ve škol. roce 1990–91Pochází z hudební rodiny. Otec byl varhaníkem a působil mimo jiné ve strašnickém krematoriu, jeho děd, rovněž Stanislav Přibyl, byl violinistou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Matka, vyučená prodavačka, pracovala v cukrárně, lahůdkách a školní jídelně. Děd z matčiny strany, Josef Veselý, byl náměstkem generálního ředitele pražské Ferony, aniž by byl členem KSČ.
Roku 1983 jej biřmoval pražský arcibiskup, František kardinál Tomášek, a Přibylovým biřmovním patronem se stal svatý Vojtěch, patron pražské arcidiecéze. Od třinácti let pravidelně hrál při bohoslužbách na varhany, první mši takto doprovázel 1. listopadu 1985. Studoval na Základní škole Hostýnská v pražských Malešicích a roku 1990 maturoval na tehdejší Střední průmyslové škole zeměměřické v Hrdlořezích. V témže roce vstoupil do kongregace redemptoristů a v letech 1990–1991 absolvoval noviciát v polské Lubaszowé.
Studium a vysokoškolské působení V letech 1991–1996 studoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po dokončení studia byl promován magistrem teologie. Během studií založil s ostatními seminaristy orchestr a sbor, s nimiž vystupovali na bohoslužbách a roku 1996 vydali společné CD. V roce 2012 získal na téže fakultě licenciát teologie a roku 2014 doktorát teologie. Roku 2019 dokončil magisterské studium na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Roku 2025 získal doktorát v oboru dějin výtvarného umění opět na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze disertační prací zabývající se esteticko-teologickou koncepcí Jana z Jenštejna, jeho předchůdce na pražském arcibiskupském stolci.
Na Katolické teologické fakultě vyučuje pastorální teologii a působí též jako člen správní rady Technické univerzity v Liberci.
Kněžské a řeholní působení (1996–2008) V roce 1995 složil věčné sliby v kongregaci redemptoristů a od roku 2002 do 12. ledna 2011 byl provinciálem jejich pražské provincie.
Dne 22. června 1996 byl vysvěcen na kněze v katedrále sv. Víta v Praze pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem spolu se svým jmenovcem, církevním právníkem Stanislavem Přibylem. Primiční mši slavil 26. června 1996 ve strašnickém kostele Neposkvrněného početí Panny Marie.
Po vysvěcení nastoupil na civilní službu jako farní vikář na Svaté Hoře v Příbrami, kde byl od 1. srpna 1999 do 31. prosince 2008 farářem. Zde se podílel na obnově poutního areálu z evropských fondů pro Středočeský kraj, nechal postavit nové varhany a také moderní oltář a nové kněžiště od sochaře Otmara Olivy. Byl též správcem farnosti ve Višňové, kam pozval sloužit bohoslužbu svého přítele Cypriana Kizito Lwangu, arcibiskupa kampalského.
Arcidiecézní charita Praha (2004–2008) Dne 25. února 2004 byl jmenován prezidentem Arcidiecézní charity Praha, tuto funkci zastával do 31. prosince 2008. Během této funkce se angažoval v projektech zahraniční rozvojové pomoci, a to například programům vzdělávání dětí v Indii, Bělorusku, Litvě, Tanzanii či Demokratické republice Kongo. Výrazně se podílel mimo jiné na stavbě Česko-slovenské nemocnice sv. Karla Lwangy v ugandském Buikwe.
náhled|Přibyl (vpravo) s Evženem Policerem v českolipské bazilice Všech svatých (2014)
Generální vikář v Litoměřicích (2009–2016) Od 1. ledna 2009 do 30. června 2016 byl generálním vikářem litoměřické diecéze. Od února 2014 do března 2024 spravoval jako administrátor excurrendo farnosti Horní Police, Jezvé a Žandov. Nejvýznamnějším projektem tohoto období byla obnova barokního poutního areálu v Horní Polici, která proběhla za pomoci evropských fondů, příspěvků Libereckého kraje, německých diecézí eichstättské a augsburské a Nadačního fondu PPF. Slavnostní požehnání obnoveného areálu se konalo 27. června 2020. Hlavním celebrantem byl litoměřický biskup Jan Baxant, koncelebroval apoštolský nuncius v Česku Charles Daniel Balvo. Přibyl byl v té době krátce po operaci nádoru a před zahájením chemoterapie, léčba proběhla úspěšně.
Sekretář České biskupské konference (2016–2024) Dne 19. dubna 2016 byl zvolen generálním sekretářem České biskupské konference. Úřadu se ujal 1. října téhož roku a nahradil na tomto postu Tomáše Holuba, který se stal biskupem plzeňským. V této funkci zajišťoval administrativní a organizační činnost českých a moravských biskupů, podílel se na přípravě mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem a působil též v komisi konference pro prevenci a ochranu před sexuálním zneužíváním. Jako generální sekretář se přidal k prohlášení českých církevních organizací, které odsoudilo nošení žluté Davidovy hvězdy na demonstracích proti očkování během pandemie covidu-19.
V srpnu 2021 byl jmenován rektorem kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána u bývalého kláštera theatinů na Malé Straně v Praze. Byl též součástí české přípravné skupiny pro světovou synodu o synodalitě roku 2023.
Biskup litoměřický náhled|upright|vpravo|Znak Stanislava Přibyla jako biskupa litoměřického Papež František jej 23. prosince 2023 jmenoval dvacátým prvním biskupem litoměřické diecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou pražského arcibiskupa Jana Graubnera v sobotu 2. března 2024 v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích a tentýž den se ujal biskupského úřadu. Spolusvětiteli byli jeho předchůdce v úřadu litoměřického biskupa Jan Baxant a biskup eichstättský Gregor Maria Hanke. V době jmenování byl nejmladším sídelním biskupem a zároveň historicky druhým redemptoristou v čele diecéze v rámci obou církevních provincií v Česku. Prvním byl českobudějovický biskup Antonín Liška.
Jeho biskupské motto, latinské Pax Vobis (Pokoj Vám), má symbolizovat důraz na vzájemné soužití, porozumění a dialog mezi odlišnými názorovými skupinami uvnitř církve i ve společnosti.
Ještě jako biskup litoměřický vyhlásil Stanislav Přibyl rok 2026, připomínající osmdesáté výročí odsunu Němců, pro diecézi „rokem smíření“. 24. ledna 2026 spoluvysvětil vídeňského arcibiskupa Josefa Grünwidla, známého svými progresivními postoji ohledně celibátu a žen v církvi.
Arcibiskup pražský Dne 2. února 2026, na křesťanský svátek Hromnic, připomínajícím Ježíšovo uvedení do Chrámu, jej papež Lev XIV. prostřednictvím apoštolského nuncia Judea Thaddeuse Okola jmenoval osmatřicátým arcibiskupem pražským. Tomuto jmenování předcházelo mnohaleté úsilí najít nástupce Dominika Duky a Jana Graubnera, na jehož počátku nebyl Přibyl ještě ani biskupem – a ačkoli to není pravidlem, v praxi bývají arcibiskupové vybíráni z řad biskupů. Ve věku 54 let se tak stal nejmladším primasem českým od doby, kdy tento úřad zastával Pavel Huyn, a jeho jmenování lze vnímat jako součást generační obměny v české církevní hierarchii.
náhled|upright|vlevo|Znak Stanislava Přibyla jako arcibiskupa pražskéhoÚřadu pražského arcibiskupa se ujal 25. dubna 2026 v 11 hodin při slavnosti intronizace v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Arcibiskup Filippo Iannone, prefekt vatikánského dikasteria pro biskupy, jej však zároveň nadále pověřil administrací litoměřické diecéze do doby, než bude vybrán jeho nástupce.
Podle svých slov chce v arcibiskupském úřadu přispět ke zmírnění napětí jak v církvi, tak i ve společnosti, a působit jako most mezi různými názorovými proudy. Církev by podle něj neměla bojovat v kulturních válkách. Česká liberální křesťanská publicistika si u něj všímá konsenzuální kontinuity s jeho církevními předchůdci, oproti tomu jej některé křesťanské ultrakonzervativní servery pro jeho vstřícnost synodálnímu procesu v církvi a horizontální vizi církevní hierarchie jakožto „presbyteria přátelství“ označují za biskupa františkovského typu. Sám sebe označuje za syntetika mezi konzervativními a progresivními církevními postoji a za „obyčejného člověka“, který se při výkonu církevního úřadu inspiruje sjednocujícím přístupem papeže Lva XIV.
Prohlásil, že na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jejímž velkým kancléřem se po svém uvedení na pražský arcibiskupský stolec stane, cítí v rámci současné krize ohledně odvolání jejího děkana Jaroslava Brože mezi těmito skupinami velké napětí. Tento problém chce řešit tak, aby fakulta zůstala jak církevním, tak svobodným akademickým univerzitním pracovištěm. Zároveň za své priority v úřadu považuje řešení problému sexuálního zneužívání v katolické církvi a beatifikaci svého předchůdce, arcibiskupa Josefa Berana.
Dne 29. června 2026 přijal od papeže Lva XIV. pallium, insignii liturgického oděvu symbolizující pastýřské poslání biskupa.
Biskupská genealogie Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil. Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie. Teologickým odůvodněním této činnosti je doktrína o apoštolské posloupnosti, kdy byl každý kněz a biskup vysvěcen svým předchůdcem, a tento řetězec lze teoreticky sledovat až k Ježíši Kristu, který pověřil hlásáním evangelia ve světě své apoštoly.
Fotogalerie
Dílo Ve svých monografiích se Přibyl zabývá především spiritualitou českých výtvarných, sochařských i architektonických sakrálních památek, mariologií a okrajově též církevními dějinami: PŘIBYL, Stanislav, ed. Panna Maria, Matka ustavičné pomoci: historické souvislosti – obraz – novéna. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 70 s. ISBN 978-80-7195-320-3. PŘIBYL, Stanislav. Právní situace litoměřické diecéze v letech 1989–2010. Vydání první. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 336 stran. ISBN 978-80-246-3100-4. PŘIBYL, Stanislav. Karlův most: v souvislostech víry a ducha. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2019. 404 stran. Poutník; svazek 1. ISBN 978-80-7195-889-5. PŘIBYL, Stanislav. Do Říma se svatou Anežkou. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2019. 91 stran. Poutník; svazek 3. ISBN 978-80-7566-145-6.