vpravo|okraj|náhled|Miraj sitár Sitár (, , , ) je mnohostrunný drnkací hudební nástroj z rodiny louten, populární v severní Indii, typický představitel nástrojů hindustánské hudby. Klasickým doprovodným nástrojem je dvojice bubnů tabla případně strunný nástroj tampura. Podobným nástrojem odvozeným od sitáru avšak s basovějším zvukem je surbahar.
Popis Sitár má rezonanční skříň vyrobenou ze skořepiny tykve a dlouhý dutý krk. Měří 1,2 až 1,35 m a dřevěné součásti pozůstávají nejčastěji z tunu (Cedrela tuna) nebo z teaku (Tectona grandis). Má 19 až 24 pohyblivých obloukových pražců a obvykle 4 melodické kovové struny, 3 (vzácně 4) bzučivé (bordunové) struny čikarí ke zdůraznění rytmu a vibrace a 11 až 13 (ojediněle 9, 10, 14 nebo 15) kovových rezonančních strun probíhajících pod pražci. Studentské nástroje bývají tradičně zcela bez těchto strun. Prohnuté pražce jsou připojeny provázky napjatými kolem krku, což umožňuje pražci hýbat dle potřeby. Spolu s dlouhým dutým krkem a rezonančními strunami taraf produkuje sitár velmi bohatý zvuk s komplexní harmonickou rezonancí a alikvótními tóny.
Historie
Vytvoření nástroje Historie tohoto nástroje je opředena mnoha mýty a nejasnostmi. Došlo k nim mimo jiné kvůli špatné interpretaci zdrojů. Jedna z hypotéz, že nástroj vznikl na základě několikasetletého používání perských louten typu sazu a setaru na dvoře moghulských vládců se taktéž ukázala jako mylná. Jisté je, že v osmnáctém století existovalo několik vývojových větví tohoto nástroje. Víceméně dnešní podobu sitár získal během devatenáctého století díky kalkatským dílnám a umělcům. Ke konci 19. století byly k nástroji přidány rezonanční struny. Zlatou érou sitáru se stalo až století dvacáté.
Původ dnešní podoby Zásadní vliv na vytvoření sitáru jak ho známe dnes měla dílna Kanai Lal v Kalkatě. Nejpodstatnější změny v konstrukci a designu má na svědomí jediný člověk z této dílny – Šrí Nitjánanda Dás Adhikari . Většinu jeho inovací můžeme dnes vidět na téměř každém sitáru, přitom se jedná o změny povedené teprve přibližně v třicátých až čtyřicátých letech dvacátého století. změnil tvar krku z hranatého na konvexní na který se lépe hraje krk také navíc rozšířil pro lepší možnosti vytahování strun na pražcích vytvořil moderní styl pražce nejprve s dírkami, později s kolmými zářezy na okrajích místo s podélnými paralelně probíhajícími rýhami (styl Ganga-Jamuna používaný ještě ve dvacátých letech) a začal je dělat s menším prohnutím pro lepší hratelnost změnil proporce jawari a její tvarování a přidal vyřezávanou lištu na okrajích modifikoval můstek na kterém spočívá jawari a docílil tak lepší kvality zvuku zavedl používáni dolaďovacího panelu pro basové struny (dnes zřídka, většina hráčů často používá jen první případně druhou strunu) navrhl mnoho tvarů pro manky – ladící korálky jako první použil stojky pro rezonanční struny umístěné hned za korálkou, ze které vycházejí z krku vytvořil moderně používaný langot s podlouhlými výběžky pro uchycení strun navrhl moderní tvary kolíků a jejich zdobení (dřív byly všechny ploché, i ty pro hlavní struny) na záda thumby přidal k pěti vyřezávaným listům ještě šestý jako první začal s vyřezáváním složitých ozdob(džalfů) na rezonanční desce poprvé začal používat vykládání celuloidem a vyrýval do něj květinové a jiné motivy vynalezl a sestrojil různé nástroje pro vyřezávání dřeva a zejména pak celuloidu podobné změny dělal i na surbaharu, esrádži a dilrubě vymyslel a sestrojil zařízení pro vrtání krku rudra víny
Nový styl se rozšířil po celé Kalkatě a do dnešních dob po celé Indii. Díky úspěchům jeho vlastní dílny došlo k tomu, že většina ostatních výrobců začala kvůli oblíbenosti vyrábět převážně jen tento styl. A tak se postupem času stalo, že z dříve variabilního nástroje máme dnes v porovnání s dobou před Nitjánandou v podstatě uniformní nástroj. I to se ale dnes vzhledem k rozmachu výroby retro nástrojů začíná měnit zase nazpátek.
vlevo|okraj|náhled|Části sitáru vpravo|okraj|náhled|Jak přivázat pražec
Části viz obrázek vlevo tabali (tabkhandi) vypouklá rezonanční deska nástroje, většinou z tunu (Cedrela tuna) nebo z teaku dándi (dánd, danda) dutý krk, ze stejných materiálů jako rezonanční deska kadu ka thumba rezonanční komora-ozvučnice nástroje zhotovená ze skořepiny tykve (kvalitnější nástroje mají tykev pouze zalakovanou, běžné natřenou krycí barvou pro zakrytí jejích nedostatků, tmelení, prasklin, sádrování a broušení) lakadi ka thumba (thumbi) přídatná rezonanční komora-ozvučnice našroubovávaná ze zadní části krku pomocí závitu, používá se pro zesílení zvuku basových strun a slouží i jako optické vyvážení nástroje. Kvalitní přídatná thumba je ze skořepiny tykve (jako ta hlavní), ne soustružená ze dřeva. Pokud je příliš malá nebo z nekvalitní tykve nemá její použití nemá v podstatě význam. Sitáry stylu Vilayat Khan (VK sitar) thumbi nikdy nemají, ačkoliv tak tomu nebývalo vždy. gullu dřevěná spojovací část mezi krkem a ozvučnicí patri (patta) vyřezávané lístky sloužící jak pro ozdobu, tak pro ještě lepší spoj krku, resp. gullu a ozvučnice, zdobené různými styly tradiční řezby (angur patta, hemraj, pushpa, mayura, gulab, pata…) džalf ozdobný vyřezávaný ornament na rezonanční desce, na starých nástrojích pouze jednoduchý (nebo zcela chybějící), ne tak zdobný jako dnes ponejvíce používaný kalkatský květinový typ parda posuvný prohnutý kovový pražec zhotovený z mosazi, oceli nebo občas z oceli, míra jeho prohnutí má vliv na hratelnost nástroje (lepší jsou méně ohnuté) bada ghorádž můstek ze dřeva nesoucí kobylku pro hrací struny, někdy jako jeden kus s kobylkou, nožky musí přesně sedět na vypouklé tabali čota ghorádž (táraf ka ghoraj) nožky ze dřeva nesoucí kobylku pro rezonanční struny tár džavarí(dživarí) speciálně tvarovaná kobylka pro hrací struny, vyrobená z parohu, ebenu, delrinu nebo jiných kompozitních materiálů, u méně kvalitních nástrojů z velbloudí kosti, zodpovědná za charakteristický zvuk nástroje. Na její povrch se v trojúhelníku napravo od první a nejlépe i druhé struny nanáší grafit jako mazadlo (zvyšuje trvanlivost džawari). Kobylka se dle materiálu a intenzity hraní musí v určitých časových intervalech upravovat. Někdy je zhotoveno více zářezů pro první a duhou strunu – některé pro cvičení, jiné pro vystupování. Jinou možností šetření jejího povrchu je vložení kousku filmové pásky pod první strunu během cvičení. vpravo|okraj|náhled|Detail džavari a nanesení grafitové vrstvy vpravo|okraj|náhled|Čikarí mogara a táraf mogara vpravo|okraj|náhled|Álamba - háček pro basové struny tarab džavarí (taraf dživarí) kobylka pro rezonanční struny, nejdelší struna má být odsazená tár struna badž tár dosl. "zpívající struna", první hrací struna čikarí(džhala tár) horní tři (někdy tři) bzučivé (bordunové) struny pro zdůraznění rytmu tárab tár (táraf tár) rezonanční struna probíhající pod pražci tárdáni mogara kovové, rohovinové, ebenové nebo kostěně špalíčky určené pro uchycení struny na spodní straně nástroje čikarí mogara (lavang, laung) dvojice kostěných, rohovinových, ebenových nebo mosazných válečků sloužících jako nultý pražec pro čikarí, vsazeny do krku nástroje tárab mogara (tarif mogara, phulia) kostěné, parohové, ebenové, rohovinové nebo mosazné korálky případně dlouhá páska s otvory, kterými vycházejí z dutiny krku rezonanční struny kuntí (kilak, kan) ladící kolík, s hlavičkou jednoduchého kulovitého tvaru, se spirálovitou nebo lotosovou řezbou či v jiném vzácnějším tvaru, u kvalitních nástrojů z tmavého rosewood (kala sheeshyam), vzácně z velmi tvrdého a trvanlivého dřeva khir badž tár kunti ladící kolík první hrací struny čikarí kuntí ladící kolík pro rytmické bzučivé (bordunové) struny, na rukojeti různé inleje tár gahan kostěný, parohový, ebenový nebo rohovinový plátek s dírkami a prořezy navádějící prvních pět hlavních strun na ořech, nultý pražec méru (ára) ořech, nultý pražec, z kosti, ebenu, parohu nebo rohoviny ozdobený řezbou hlavy různých zvířat, nejčastěji hlavou ptačí ard patri (ára patri, ára patta) souhrnný název pro méru a tár gahan manka korálky z kosti, parohu, ebenu nebo jiných materiálů (na méně kvalitních nástrojích z plastu) sloužící pro jemné doladění, většinou umístěné pro první a druhou strunu dole pod kobylkou (korálka pro první strunu bývá na kvalitních nástrojích podložena korkem pro lepší pevnost), pro třetí a čtvrtou strunu nahoře za tár gahanem langot (langort, phunti) část zhotovená u kvalitních nástrojů z ebenu nebo parohu, u levných z kovu, zejména mosazi (výjimka jsou některé nástroje od zn. Hiren Roy nebo z Miraje), nesoucí tárdáni mogary a sloužící pro ukotvení strun Není ve schématu vyznačeno: ptá rezonanční deska připevněná na dutém krku, ze které vycházejí rezonanční struny álamba dvojitý drátěný háček připevněný bavlněnou nití k šestnáctému až dvacátému pražci, sloužící pro zachycení a tím vyřazení z provozu basových strun při rychlém hraní, někdy bývá těchto háčků více, například až tři (Ravi Shankar) tánt (bandhan) splétaná nit (na kvalitních nástrojích z šafránového hedvábí příp. synt. hedvábí, nazýv. múnga), kterou je pražec pevně připevněn ke krku, na levné nástroje se používá nylon, resp. vlasec čidra zářez v kovovém pražci za který je tento přivázán ke krku nástroje mauktíka perlička z kosti nebo parohu na špičce rukojeti kolíků bindu (tíka) ozdoba vložená do rukojeti kolíku pro rezonanční struny, často celuloid, mosaz, perleť nigráha (damana) opěrka pro palec drnkací ruky, umístěné na spoji těla s krkem, z kosti, ebenu nebo parohu, na levných nástrojích z pásové výroby z plastu, slouží i pro dodatečné zpevnění spoje krku a desky sthána dřevěná nebo kostěná nožka na horním konci količníku směřující doprava dolů, která zabraňuje převrácení jednotumbového sitáru, je li odložen na podlaze
Hra na sitár
Ladění Ladění není snadná věc, obyčejně se říká, že první dva nebo i tři roky se člověk učí opravdu správně ladit. Existují desítky typů ladění. Navíc záleží na škole, ke které hráč patří. Původní ladění se dnes používá zřídka, neuslyšíme jej ani na vystoupeních takových jmen jako je Ravi Shankar, natož u všech ze zástupu západních hráčů.
Krajně důležitou záležitostí je pevnost prvního kolíku (jelikož první struna je nejvíce vystavena tlaku a navíc vytahování), daná jak provedením jeho zasunovací části, která musí být dostatečně drsná, tak provedením otvoru v krku. Struna se nejprve naladí kolíkem a pak přitlačí k tělu nástroje. Tím se postupně dosáhne napětí, kdy už struna drží a lze ji bez problémů vytahovat během hraní. Jemné doladění se provádí pomocí ladících korálků manka (viz obrázek vpravo), a to běžně i několikrát během hraní.
Nejčastější ladění (styl kaharádž – pančam) je: vpravo|okraj|náhled|Ladící korálky 1) badž tár ma (F#) 2) džora tár Sa (nižší C#) 3) larádž taár Pa nízká (nižší G#) 4) kharádž tar Sa nízká (C# o oktávu níže) 5) pančam tar Pa (G#) (*tuto strunu Ravi Šankar na svém nástroji nepoužíval) 6) čikarí – badí Sa střední (horní C#) 7) čikarí – čotí (papihá) Sa vysoká (C# o dvě oktávy výše) táraf tár rezonanční struny – podle rágy, která se hraje (pro široké použití Sa, Ni, Sa, Re, Ga, Ma, Pa, Pa, Dha, Ni, Sa, Re, Ga) Sitár stylu "Gandhar Pančam", používaný školou Imdadkhani Ustada Vilayata Khana má hlubší z basových strun kharádž nahrazenu obyčejnou čikarí strunou laděnou na tón Ga. Surbahar je laděný celkově o kvartu níže
vlevo|okraj|náhled|Pozice při hře na sitár vpravo|okraj|náhled|Jak udělat mizrab
Technika hry