Douglas A-4 Skyhawk je americký jednomístný podzvukový palubní útočný letoun původně vyvinutý v 50. letech 20. století pro americké námořnictvo a námořní pěchotu. Letoun s delta křídlem a jedním proudovým motorem vyvinul a vyráběl letecký výrobce Douglas Aircraft, později McDonnell Douglas. Až do roku 1962 byl značen A4D Skyhawk.
Skyhawk je relativně lehké letadlo s maximální vzletovou hmotností 11 100 kg a maximální rychlostí více než 1 080 km/h. Pět závěsných bodů umožňuje nést různé rakety, pumy a další munici. Je schopen nést pumovou zátěž srovnatelnou s bombardérem Boeing B-17 z druhé světové války a může svrhnout i jaderné zbraně pomocí bombardovacího systému pro nízké nadmořské výšky a techniky loopingu. Původně byl poháněn proudovým motorem Wright J65, ale od verze A-4E je používán motor Pratt & Whitney J52.
Více než 50 let po prvním letu a významné úloze v konfliktech jako byly například vietnamská válka, jomkipurská válka či falklandská válka, jsou některé A-4 stále ve službě a to včetně služby na letadlové lodi.
Vývoj náhled|Prototyp XA4D-1 v roce 1954 Prototyp XA4D-1 (BuNo 137812) poprvé vzlétl 22. června 1954 poháněn proudovým motorem Wright J65-W2 s tahem 32 kN.
Po dodání 165 sériových kusů A4D-1, které byly vybaveny motorem Wright J65-W-4 s tahem 32,27 kN, byla v březnu 1956 zahájena výroba 542 exemplářů sériové varianty A4D-2 s pohonnou jednotkou J65-W-16A o tahu 34,3 kN.
Výroba pokračovala 638 stroji A4D-2N (později A-4C) s radarem APQ-53 v prodloužené přídi. Verze A4D-5, později přeznačená na A-4E (494 kusů), měla instalovanou pohonnou jednotku Pratt & Whitney J52-P-6A s tahem 37,8 kN, další dva závěsníky pod křídlem a prodloužený dolet o 27%. Z verze E vycházela i dvoumístná cvičná TA-4E jako prototyp a sériová TA-4F.
Celkem 240 letounů verze A-4F mělo motory Pratt & Whitney J52-P-8A, pancéřování kabiny, nové spoilery na křídlech a modernizovanou avioniku. První A-4F byl zalétán v srpnu 1966. Úpravou starších A-4C na standard F vznikla verze A-4L.
A-4M Skyhawk II byla značně zmodernizovaná verze pro jednotky USMC. Pohon zajišťoval motor J52-P-408A o 49,80 kN. Prototyp zalétaný v dubnu 1970 odpovídal vybavením zprvu verzi F. Pozdější instalací nových systémů, zejména Hughes ARBR, vyhledávající radarem pozemní cíle, vznikla varianta A-4Y.
Produkce A-4 byla ukončena v únoru 1979 po dodání 2 960 strojů.
Služba
USA náhled|vlevo|Stroje Douglas A4D-2 Skyhawk jednotky VA-12, MCAS Yuma, Arizona, 1959 náhled|Letouny A-4F na palubě lodi USS Hancock v roce 1972 náhled|A-4F akrobatické skupiny Blue Angels US Navy, 1984 První jednotkou, vyzbrojenou sériovými letouny A4D-1 Skyhawk, se stala 26. října 1956 VA-72 „Blue Hawks“ US Navy. A-4C byly k jednotkám dodávány od března 1960 do roku 1962.
V 60. letech 20. století, kdy Námořní síly Spojených států operovaly s 15 útočnými letadlovými loděmi, mělo každé letecké palubní křídlo dvě perutě Skyhawků. Skyhawky US Navy se do leteckých operací zapojily již na počátku americké účasti ve válce ve Vietnamu. 5. srpna 1964 provedlo 64 letounů, včetně 15 A-4C z křídla CVW-14 z paluby USS Constellation a 16 A-4E z perutě VA-55 „War Horses“ a VA-56 „Champions“ z křídla CVW-5, působícího z USS Ticonderoga, po incidentu v Tonkinském zálivu odvetné útoky proti Severnímu Vietnamu, operaci Pierce Arrow. Letouny napadly čtyři velké základny torpédových člunů na severovietnamském pobřeží. Během operace byl sestřelen jeden A-4C, jehož pilot Lt. Everett Alvarez se stal prvním válečným zajatcem tohoto konfliktu. Dalšího primátu ve vietnamské válce dosáhl A-4C Skyhawk (BuNo148609) 1. května 1967. Během náletu na letiště Kep ostřeloval Lt.Cdr. T. R. „Ted“ Schwartz perutě VA-76 z paluby USS Bon Homme Richard raketami Zuni letadla na zemi, když mu jeho číslo oznámilo, že se za ocasem jeho Skyhawku nachází MiG-17. Schwartzovi se podařilo dostat do polohy za a nad MiG, načež vypálil zbývající rakety Zuni, kterými vietnamský letoun srazil k zemi. Dosáhl tak jediného sestřelu MiGu neřízenými raketami za celou vietnamskou válku a jediného sestřelu na Skyhawku ve službách ozbrojených sil Spojených států.
Do tohoto konfliktu zasáhly také letouny A-4E jednotky VA-72 „Blue Hawks“ a VA-86 „Sidewinders“ z paluby USS Independence, A-4C jednotky VA-113 z USS Kitty Hawk, A-4C VA-94 z USS Enterprise, A-4E jednotky VA-212 z USS Hancock (CV-19) a A-4E z VA-163 z letadlové lodi USS Oriskany.
USMC umístilo své Skyhawky na letištích v tehdejším Jižním Vietnamu a v Thajsku.
Důsledkem dlouhého a intenzivního bojového nasazení Skyhawků za války ve Vietnamu byly největší ztráty ze všech nasazených typů, působících z letadlových lodí. Představovaly téměř 37% bojových ztrát, které dosáhly celkem 196 A-4 v boji a 77 při provozních nehodách.
Letouny A4D-2 sloužily na letadlových lodích US Navy a na pobřežních letištích USMC do roku 1965. Jednomístné A-4M vyřadilo US Navy z výzbroje již v roce 1994, dvoumístné TA-4J byly v omezeném provozu používány ještě v roce 2001 při cvičeních v roli agresora.
Argentina náhled|A-4P Halcón IV escuadrón de Caza y Ataque FAA během Falklandské války, 24. května 1982
Prvním zahraničním uživatelem letounů A-4 byla Argentina, kde je používalo jak letectvo (Fuerza Aérea), tak námořnictvo (Aviacion Naval).
Argentinské vzdušné síly zakoupily první stíhací bombardovací A-4 roku 1965 s cílem nahradit zastaralé typy Gloster Meteor a North American F-86 Sabre. Objednávka zahrnovala 25 kusů A-4B (C-201 až C-225) z přebytků US Navy. Prvních 12 kusů dostala Argentina již v říjnu 1966 a byly přiděleny IV escuadrón de Caza y Ataque. Ze zbývajících 13 Skyhawků 12 přiletělo do konce roku 1966 a přidělili je V escuadrón de Caza y Ataque, jeden havaroval při výcviku v USA.
Druhá objednávka stejného počtu A-4B byla zadaná koncem 60. let 20. století. Letouny z přebytku US Navy (C-226 až C-250) byly do Argentiny dodány v roce 1970 a přiděleny rovnoměrně eskadrám IV a V. Všechny tyto letouny přešly před dodáním revizí a úpravami v Douglas Aircraft Company. Obdržely novou avioniku, nová křidélka a motory J65-W-16A o tahu 34,25 kN. Skyhawky na export obdržely označení A-4P a název Halcón. V polovině 70. let prošly další modernizací.
V polovině 70. let 20. století zadala Fuerza Aérea třetí objednávku Skyhawků, tentokrát na 25 strojů A-4C. Také tyto letouny pocházely z přebytků US Navy a do Argentiny byly dodány v roce 1976 (C-301 až C-325). V dubnu 1982 byly ve výzbroji III escuadrón de Caza y Ataque přidělené Grupo 4 de Caza/IV Brigada Aérea v El Plumerillo. 11. dubna 1982 se třetí peruť pod velením vicecomodoro F. J. A. Lupianeze přesunula do San Julián. Během falklandské války přišla tato jednotka o celkem 9 svých A-4C Skyhawk, z nichž jeden stroj (C-313) teniente Jorge Casca havaroval ve špatných meteorlogických podmínkách na útesech South Jason Island.
Ze 49 dodaných strojů A-4B zůstalo na začátku falklandské války v roce 1982 jen 36, z toho 22 bojeschopných. Na jaře 1982 eskadry IV a V spadaly pod Grupo 5 de Caza/V Brigada Aérea na letecké základně Villa Reynolds. Během bojů se podařilo uschopnit další 4 Halcóny. První peruť se na nové působiště v Río Gallegos přestěhovala už 14. dubna 1982 se 13 letouny, druhá ji následovala 1. května s 9 Skyhawky. Za 45 dní bojů od 1. května do 14. června letouny 5. skupiny vykonaly 133 bojových vzletů, 86 útoků na britská plavidla, při nichž bylo ztraceno 10 strojů a 9 pilotů. Od poloviny května byla intenzivně využívána dvojice tankovacích letounů Lockheed KC-130H Hercules, což umožnilo útoky na cíle východně od Falkland Sound a prodloužilo výdrž Skyhawků v oblasti bojů.
První čtyři Skyhawky A-4B ztratilo FAA během bojů 12. května. První Halcón (C-206) havaroval při úniku před vypálenou raketou Sea Wolf z fregaty HMS Briliant na mořskou hladinu. Pilot 1. teniente Mario Nivoli zahynul. Ve stejný okamžik byl Sea Wolfem ze stejného plavidla sestřelen 1. teniente Oscar Bustos, který v troskách Halcónu C-246 zahynul a třetí vypálený Sea Wolf zničil Halcón C-208 a usmrtil pilota 1. teniente Jorge Ibarlucea. Čtvrtý letoun (C-248) podlehl vlastní palbě argentinského 35mm protiletadlového dvojkanónu z letiště Condór u San Carlos. Ani pilot 1. teniente Fausto Gavazzi nepřežil, předtím však zasáhl torpédoborec HMS Glasgow jednou 454 kg pumou, která však nevybuchla.
21. května se podařil zásah 454 kg pumou (bez exploze) fregaty HMS Argonaut pilotovi 1. teniente Mariano Velascovi na stroji C-225. Stejné plavidlo v tento den zasáhl 454 kg pumou 1. teniente Alberto Filippi na Skyhawku C-215. Rovněž tato puma neexplodovala, avšak poškozené plavidlo opustilo bojovou oblast. V tento den byly ztraceny také dva A-4C (C-309 a C-325), sestřelené raketami AIM-9L vypálené ze Sea Harrierů (XZ492 a XZ496) 800. perutě. Oba argentinští piloti, teniente Néstor López a Daniel Manzotti, zahynuli.
23. května kapitán Pablo Carballo zasáhl zadní část fregaty HMS Antelope jednou 454 kg. Další zásah stejnou municí uštědřil fregatě pilot 1. teniente Luciano Guadagnini na Halcónu C-242, jehož puma explodovala až při likvidaci nálože pyrotechniky. Následně se fregata potopila. Sám Guadagnini podlehl obranné palbě doprovodných lodí.
24. května došlo k sestřelení A-4C (C-305) soustředěnou palbou britských lodí HMS Argonaut a HMS Fearless. Pilot teniente Jorge Bono zahynul.
Při leteckých útocích argentinských Skyhawků 25. května na torpédoborec HMS Coventry zahynuli piloti kapitán Hugo del Valle Palaver na stroji C-244 a capitan Jorge García na C-304, kteří byli sestřeleni řízenými raketami Sea Dart vypálenými z Coventry. Pilot 1. teniente Mariano Velasco za řízením C-212 loď těsně minul třemi 454 kg pumami. Úspěšný byl až pilot argentinské vojenské hodnosti alférez, Jorge Barrionuevo, který s Halcónem C-207 třikrát pumami zasáhl torpédoborec HMS Coventry. Po následných explozích se loď potopila. V tento den také pilot kapitán Marcos Carballo na C-225 přímo zasáhl fregatu HMS Broadsword. Puma opět neexplodovala, avšak zdemolovala britský palubní vrtulník Westland Lynx.
27. května byl Halcón C-228 poškozen při útoku na britské lodě odvetnou palbou protiletadlových kanónů, pilot 1. teniente Carlos Osses se dokázal vrátit na domovskou základnu. 40mm protiletadlové kanóny vyloďovacích plavidel HMS Fearless a HMS Intrepid ovšem zničily argentinský Skyhawk C-215, jehož pilot 1. teniente Mariano Velasco se úspěšně katapultoval.
30. května podlehly raketám Sea Dart, vypálených z torpédoborce HMS Exeter, dva A-4C Skyhawk III. escuadrón de Caza (C-301 a C-310). Jejich piloti José Vazquez a Omar Castillo zahynuli.
8. června Skyhawkům efektivně čelili piloti Sea Harrierů 800. perutě. V 16:45 hod. zlikvidoval raketou AIM-9L Lt. David Smith na letounu XZ499 Halcón C-204 pilota 1. teniente Rubena Bolzána, který před svou smrtí dokázal jednou 226 kg pumou poškodit vyloďovací člun Foxtrot 4. Na poškozené vyloďovací plavidlo následně zaútočil pumou stejné ráže pilot alférez Alfredo Vázquez za řízením C-228, který Foxtrot 4 potopil. Ihned byl sestřelen Sea Harrierem (ZA177) Flight Lieutenanta Davida Morgana, který na jeho stroj odpálil protiletadlovou řízenou střelu AIM-9L. V ten stejný čas podlehl hlídkujícím Sea Harrierům třetí argentinský Skyhawk (C-226) Juana Arráse, který zásah raketou AIM-9L vystřelenou D. Morganem nepřežil. Úspěšným se stal až zásah jednou ze třech vypuštěných 226 kg padákem brzděných pum z C-214 pilota Daniela Gálveze vyloďovacího plavidla RFA Sir Tristam, která loď těžce poškodila.
náhled|A-4Q 0655/3-A-302 argentinského námořnictva v roce 2007 náhled|A-4AR Fightinghawk, Fuerza Aérea Argentina, 2010