náhled Klaustrofobie je úzkostná porucha (též choroba) vyznačující se strachem (fóbií) z uzavřených nebo omezených prostorů. Pojem vytvořil a začal používat anglický lékař Benjamin Ball v druhé polovině 19. století. Jedná se o typ úzkostné poruchy, která může být vyvolána mnoha situacemi nebo podněty, včetně výtahů (zejména pokud jsou přeplněné), místností bez oken a hotelových pokojů se zavřenými dveřmi a utěsněnými okny.

Příklady spoušťečů

Pro klaustrofobiky jsou kritická místa jako výtahy, letadla, vlaky, tunely, jeskyně, úzká schodiště bez oken nebo obecně stísněné prostory. Tato choroba se může projevovat pocity nejistoty i silnými záchvaty a neschopností situaci podstoupit, například jet výtahem. Pocit klaustrofobie se může projevit i na místech, jako jsou koncerty nebo kulturní představení v uzavřených halách.

Život s klaustrofobií nemusí být nijak výrazně odlišný od života nepostiženého člověka, vždy ale představuje jisté psychické nepohodlí.

Klaustrofobií trpí celosvětově 5-10 % populace. Obdobné procento populace trpí klaustrofobií v České republice. Odhad rozšířenosti komplikuje fakt, že tento typ fóbie může mít mnoho projevů, být vědomá i nevědomá.

Vyšetření přístrojem pro magnetickou rezonanci Pro lidí s klaustrofobií může být nepříjemné, ale i nepřekonatelné vyšetření magnetickou rezonancí. Pacient je totiž ve většině případů konstrukčního řešení přístroje umístěn do (relativně) uzavřeného prostoru tvaru válce. Lékaři o tomto problémů dobře vědí, nabízejí proto pacientům často vyšetření "nanečisto" nebo nahlédnutí do přístroje s tím, že pacient subjektivně posoudí prostor přístroje. Existují i přístroje pro magnetickou rezonanci, které jsou "více" otevřené.

V případě nemožnosti pacienta z důvodu jeho klaustrofobie vyšetřit, může být vyšetřen v celkové anestézii pod dohledem anesteziologa, nebo lze pocit klaustrofobie potlačit i aplikací lehkého sedativa.

Projevy Když je člověk trpící klaustrofobií ve stísněném prostoru, mohou se u něj projevovat různorodé příznaky, psychické i psychosomatické.

Psychické: strach, úzkost, pocit uvěznění, nemožnosti uniknout, pocit dušení se, pocit ohrožení nebo pocit neskutečná, obava o svůj život. Fyzické, psychosomatické:

pocení, třes, obtížné dýchání, zrychlený srdeční tep, sucho v ústech, nevolnost, pocit na omdlení.

Dotyčný se snaží za každou cenu dostat pryč, často nedokáže jasně uvažovat, a při silné formě fobie se může chovat agresivně.

Léčba Klaustrofobii lze léčit, popřípadě zmírnit psychoterapií, postupnou expozicí (vystavením se) situacím, třeba i pod dohledem psychoterapeuta. Expozice musí být postupná a řízená.

Nemoc lze léčit i farmakologicky pomocí léků proti úzkosti anxiolytik, sedativ, případně antidepresiv.

Odkazy

Související články

Duševní porucha Psychosomatika Fobie

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Fobie