Karlštejn ( je hrad v katastrálním území Budňany v městysi Karlštejn v okrese Beroun, třináct kilometrů východně od Berouna a třicet kilometrů jihozápadně od centra Prahy. Stojí uprostřed chráněné krajinné oblasti Český kras. Hrad je ve vlastnictví České republiky a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Veřejnosti je přístupný nepřetržitě od roku 1905, a patří tak k nejdéle zpřístupněným památkám na území Česka. Od 30. března 1962 je veden jako národní kulturní památka.
Hrad Karlštejn byl založen okolo roku 1348 jako soukromé reprezentační sídlo českého a římského krále (později císaře) Karla IV. Na podzim roku 1355 čerstvě ustanovený římský císař Karel, navrátivší se z římské jízdy za císařskou korunovací, účel rozestavěného hradu pozměnil. Rozhodl se jej užívat jako královskou klenotnici – důmyslně duchovně i vojensky střežené úložiště říšských korunovačních klenotů a souboru svatých ostatků. České korunovační klenoty, do té doby přechovávané v katedrále svatého Víta v Praze, se poprvé na Karlštejně krátce ocitly až počátkem 20. let 15. století na příkaz Karlova syna Václava IV. Vzápětí král Zikmund oba soubory královských insignií nechal z obav před husitskými bouřemi vyvézt z Českého království. Po skončení husitských válek byly na Karlštejn navráceny k úschově roku 1436 pouze české královské klenoty (včetně listinného korunního archivu) a setrvaly zde s krátkými přestávkami až do roku 1619.
Nejcennějšími dochovanými prostorami na Karlštejně jsou kaple svaté Kateřiny a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mariánské věži a kaple svatého Kříže ve Velké věži, na jejichž výzdobě se podíleli přední mistři českého gotického malířství. Jedinečně zachovalá nástěnná výzdoba všech zmíněných kaplí, tvořená freskovými malbami a inkrustovanými pásy, je ukázkou vyspělé umělecké práce pozdního středověku. Pozoruhodně zachovalé jsou také tzv. schodištní freskové cykly ve schodišťovém přístavku Velké věže. Unikátem hradu je pak soubor 129 gotických deskových maleb zdobící stěny kaple svatého Kříže, který svým rozsahem nemá ve světě obdoby.
Karlštejn je jedním z nejnavštěvovanějších hradů v Česku. Kromě tří prohlídkových okruhů s průvodcem nabízí Karlštejn každoročně také řadu kulturních a společenských akcí – koncerty, divadelní představení, výstavy, Karlštejnské kulturní léto, Královský průvod či tradiční Karlštejnské vinobraní. Hrad Karlštejn nabízí také možnost uspořádání svatebních obřadů.
Název náhled|upright|Koruna Svaté říše římské, která byla uložena v kapli svatého Kříže
Jméno hradu vzniklo ze spojení dvou německých slov Karls-stein [ˈkɑʁls.štaɪ̯n], čili Karlův kámen nebo Karlův skalní hrad, a bylo přejato do češtiny jako Karlštejn. Jméno je odvozeno od zakladatele hradu krále Karla IV., který do zakládací listiny karlštejnské kapituly vydané roku 1357 nechal vepsat pasáž „(…) založili jsme ve jménu Krista Spasitele ke chvále a slávě Trojice věčné a zejména nejdobrotivějšího našeho Vykupitele, (…) a ke cti veškerého nebeského vojska jsme zbudovali na svém hradu Karlštejně, který jsme od základů jakožto úplně nový postavili a stanovili nazývat jej pro svou trvalejší památku podle svého jména, totiž tak, aby se jmenoval Karlštejn podle Karla, dvě kaple….
Od první poloviny 19. století je rovněž doložena další podoba jména hradu, a to Karlův Týn, jež vznikla nepřesným překladem místního německého jména Karlstein jako Karls-tein ([ˈkɑʁls.taɪ̯n]; německy Tein = týn, ohrazení). Pojmenování hradu Karlův Týn se zcela běžně objevovalo v dobových propagačních materiálech, průvodcích, tisku, kulturních dílech, historiografii i na pohlednicích. V roce 1949 bylo jméno hradu přeneseno na obec v podhradí, do té doby zvanou Budňany.
Historie Karlštejn byl založen českým a římským králem, pozdějším císařem Karlem IV., jako poměrně skromná stavba o jedné věži. Záměr uložit zde a ochraňovat korunovační klenoty Svaté říše římské a relikvie (svatých ostatků) podle posledních výzkumů pojal Karel až později, v roce 1356, a úměrně tomu byly přistavovány nové věže. Podle tradice vycházející z kroniky Václava Hájka z Libočan se slavnostního zahájení stavby dne 10. června 1348 spolu s Karlem IV. účastnil i první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, avšak oba mužové nebyli v tento den v Čechách, a těžko tedy mohli slavnostně založit hrad. Stalo se tak pravděpodobně o 2 roky dříve kolem roku 1346. Stavba hradu probíhala až do roku 1365. Vnitřní výzdoba hradu a kaple svatého Kříže byla dokončena v roce 1367.
náhled|vlevo|Letecký pohled
Na počátku 15. století sem byly též přivezeny české korunovační klenoty. Pravděpodobně se tak stalo na pokyn Karlova syna, krále Václava IV. (1378–1419). Záznam o tomto převozu však chybí. Ke korunovaci krále Zikmunda (1420) byly již přivezeny do Prahy z Karlštejna. Po korunovaci byly klenoty opět vráceny na Karlštejn, brzy na to však vypukla husitská revoluce a Zikmund nechal jak české, tak říšské korunovační klenoty odvézt do zahraničí. V průběhu revoluce odolal hrad obléhání husitskými vojsky pod vedením Zikmunda Korybutoviče (1422). Po skončení válek a po svém návratu na český trůn vrátil Zikmund české korunovační klenoty zpět na Karlštejn (1436), kde pak zůstaly uloženy až do začátku 17. století. Říšské klenoty již zůstaly v zahraničí.
Husitskou revolucí došlo ke změně původní funkce hradu. Karlštejnští purkrabí střežili české korunovační klenoty a zemský archiv. Od roku 1541 zde byly též ukládány opisy zemských desk.
Vladislavské zřízení zemské vydané králem Vladislavem Jagellonským roku 1500 zavazuje přísahou karlštejnské purkrabí, že budou chránit hrad i s korunou, klenoty a zemskými privilegii pod trestem smrti, ztráty cti a majetku a vyhnání potomků ze země. Korunu směli vydat pouze tomu, kdo byl předtím řádně zvolen českým králem. Po korunovaci, která se konala v Praze, byly klenoty vraceny zpět na hrad.
náhled|Zimní pohled na Karlštejn od jihovýchodu ze sedla mezi Plešivcem a Haknovou
V polovině 16. století za správy Jáchyma Novohradského z Kolovrat došlo k renesanční přestavbě hradu. Přestavba se týkala především Velké věže a budovy purkrabství, která byla v té době nejvíce využívána.
V době stavovského povstání byly korunovační klenoty z rozhodnutí direktorů dne 22. června 1619 odvezeny na Pražský hrad. S vývojem vojenské techniky byla totiž obranná funkce hradu shledána již jako nedostatečná. Při revizi zemského zřízení roku 1625 císař Ferdinand II. zrušil úřad karlštejnských purkrabích, neboť pozbyl své funkce. Hrad byl převeden do užívání českých královen. V roce 1626 císařovna Eleonora zastavila hrad Janu Kavkovi z Říčan. Ten nechal z hradu odvézt vybavení a zbylé svátostiny. Na konci třicetileté války (1648) byl hrad dobyt švédským vojskem. Po skončení války byl hrad značně zchátralý.
Na konci 17. století se dostal do majetku českých královen a císařoven. V roce 1755 jej Marie Terezie darovala nově založenému Ústavu šlechtičen v Praze. Ten však hrad využíval pouze jako centrum hospodářské správy pro okolní statky. Hrad i nadále chátral. Pozornosti se mu dostalo až na konci 18. století v souvislosti s národním obrozením. V roce 1812 navštívil hrad císař František I., který vzápětí věnoval peníze na jeho opravu.
Historizující rekonstrukce náhled|Karlštejn po přestavbě, foto kolem roku 1910 V letech 1887–1905 probíhala přestavba hradu v duchu tzv. purismu, která měla hradu navrátit domnělou gotickou podobu. Realizoval ji Josef Mocker, a to nejdříve na základě koncepce vídeňského profesora Friedricha von Schmidta až do jeho smrti v roce 1891, od roku 1892 potom samostatně. Po Mockerově smrti v roce 1899 stavbu dokončil stavební rada inženýr Krch. Výsledky této přestavby byly kritizovány již na začátku 20. století, s odstupem času jsou však hodnoceny jako projev své doby. Dobroslav Líbal však ostře kritizoval Schmidtovy a Mockerovy úpravy Karlštejna ještě při příležitosti stého výročí Mockerova úmrtí. Během Mockerovy přestavby probíhal uměleckohistorický průzkum maleb a deskových obrazů, jejž vedl Josef Neuwirth.
Novodobé dějiny Hrad se otevřel veřejnosti roku 1905, od roku 1918 je ve vlastnictví státu.
V červenci 1944 byl Karlštejn ideologicky zneužit a byl na něm uspořádán Týden české mládeže, pod patronací Kuratoria pro výchovu mládeže Protektorátu Čechy a Morava, při kterém byl hrad vyzdoben znaky nacistické Třetí říše, českého království a říšských kurfiřtů. Karlštejn byl vybrán symbolicky, jakožto sídlo císaře, který „včlenil Země Koruny české do svazku Svaté říše římské“. Během slavnosti byla na hradě odehrána inscenace Vrchlického Noci na Karlštejně.
V roce 1962 byl vyhlášen národní kulturní památkou.
+ Návštěvnost hradu Rok Počet návštěvníků 2015 217 754 2016 268 532 2017 228 159 2018 223 895
Interiér kaple svatého Kříže, včetně deskových obrazů, byl zrestaurován v letech 1985‒2003 v rámci projektu Soubor středověkých deskových maleb Mistra Theodorika, za který posléze Národní památkový ústav získal formou diplomu cenu Evropské unie v oblasti kulturního dědictví Europa Nostra Award za rok 2005 v kategorii Konzervování ‒ Sbírky uměleckých děl, jež se stala dokladem citlivě provedené restaurace a jedinečnosti souboru deskových obrazů nejen v českém, ale též evropském měřítku. Ačkoliv je současný hrad výsledkem dříve horlivě diskutované, kritikou nešetřené a poněkud sporně přijímané novogotické přestavby ze závěru 19. století, snaží se na ni dnešní orgány památkové péče pohlížet jako na svébytnou, záchrannou restauraci podmíněnou proudem dobových teoretických názorů na obnovu historických středověkých památek.
V letech 2020–2023 proběhla rekonstrukce gotických sklepů, během níž vzniklo návštěvnické centrum s novou expozicí (stavební vývoj hradu a karlštejnské vinařství), prodejnou suvenýrů a novým sociálním zázemím. Obnoveny byly užitkové zahrady a suterén Císařského paláce, v němž byl vybudován víceúčelový sál.
Návštěvnost Karlštejna od počátku šedesátých let 20. století s výjimkami neklesá pod hranici 200 tisíc návštěvníků za rok. Hrad tak dlouhodobě patří mezi desítku nejnavštěvovanějších památek České republiky – je hned druhým nejvíce vyhledávaným hradem Česka, a v rámci památek spravovaných Národním památkovým ústavem si dlouhodobě drží pozici čtvrté nejnavštěvovanější památky.
Popis
Karlštejn stojí na nepravém ostrohu, který vybíhá z Kněží hory, od níž je oddělen sedlem zvaným Vysoká nebo Výška. Ostroh, tvořený devonskými vápenci zlíchovského souvrství, se směrem k jihu rozšiřuje v příčný hřbet s příkrými svahy, které na západě spadají do údolí Budňanského potoka a na východě do Studeného dolu. Z obranného hlediska byla poloha hradu zvolena nevýhodně, protože okolní kopce ostroh s hradem převyšují.
Hrad se skládá ze tří propojených, ale funkčně téměř samostatných jednotek, vybavených vlastním opevněním: Velké věže, paláce s Mariánskou věží a z purkrabského nádvoří. Užití samostatně stojících věží se podle Tomáše Durdíka odkazuje na starší dispoziční typ českých hradů donjonového typu. Forma opevnění umožňovala pouze pasivní způsoby obrany.
Od masivu Kněží hory je hrad oddělen masivním, ve skále vysekaným příkopem. Přístupová cesta původně stoupala svahem Kněží hory (cesta přes Budňany měla jen pomocnou funkci), překonala příkop a věžovitou branou Voršilkou vstoupila do širokého příhrádku (parkánu) na západní straně hradu. Parkánová hradba ale obklopovala celé hradní jádro. Příhrádkem poté cesta pokračovala k druhé bráně. Za ní se nachází nádvoří, kde původně stával věžovitý purkrabský palác a pravděpodobně také hospodářské budovy. Z nádvoří je možné sestoupit ke Studniční věži nebo projít třetí bránou v mohutné hradbě do hradního jádra.