Článek česká zájmena pojednává o zájmenech v češtině.

Přehled zájmen a skloňování

Skloňování zájmen je poměrně komplikované, některá se skloňují podle vzorů přídavných jmen, některá jsou nepravidelná. Zájmena se podle významu dělí na: osobní – personální přivlastňovací – posesivní ukazovací – demonstrativní tázací – interogativní vztažná – relativní neurčitá – indefinitní záporná – negativní

Podle toho, jestli svým tvarem určují rod, se dělí na: bezrodá – já, ty, my, vy, se rodová

Osobní zájmena 1. osoba2. osoba3.osobaMužskýŽenskýStředníživotnýneživotnýJ. č.1. NominativKdo? Co?játy ononaono2. GenitivKoho? Čeho?mne, mětebe, tě jeho, ho, jejněho, nějjíníjeho, ho, jejněho, něj3. DativKomu? Čemu?mně, mitobě, ti jemu, muněmujíníjemu, muněmu4. AkuzativKoho? Co?mne, mětebe, tějeho, ho, jejněho, něj, -ňho, jejněj, -ňjinije, ho, jejně, něj5. VokativOslovujeme, Voláme—ty —6. LokálO kom? O čem?mnětobě němníněm7. InstrumentálS kým? S čím?mnoutebou jímnímjíníjímnímMn. č.1. NominativKdo? Co?myvyonionyonyona2. GenitivKoho? Čeho?násvás jichnich3. DativKomu? Čemu?námvám jimnim4. AkuzativKoho? Co?násvás jeně5. VokativOslovujeme, Volámemyvy —6. LokálO kom? O čem?násvás nich7. InstrumentálS kým? S čím?námivámi jiminimi

Krátké tvary V některých pádech jsou možné krátké tvary, které se však nemohou pojit s předložkami. Tyto tvary jsou nepřízvučné, tvoří příklonky k předchozímu slovu, nemohou tedy stát na začátku věty. Příklady: 3. pád Nedávej mi to. - Nedávám ti to. Mně to nedávej. (důraz na mně) - Tobě to nedávám. Přijď ke mně. - Přicházím k tobě. nebo Rozkazuj mi. - Rozkazuji ti. To mně rozkazuj, ne jí. - Právě tobě rozkazuji.

4. pád Zaúkoluj mě. - Zaúkoloval jsem tě. To mne úkoluj, ne ji. - Právě tebe jsem zaúkoloval.

Ve 3. osobě se tvary začínající j- používají bez předložek, zatímco tvary začínající n- se pojí s předložkami: Ukaž mu to. - nemůže stát na začátku věty nebo Ukaž to jemu. (důraz na jemu) - Jemu to ukaž. - může stát na začátku věty Přišla k němu.

Akuzativní tvary jej (on), je, ně (ono) se dnes považují za knižní.

Zvratné osobní zájmeno Používá se, pokud je podmět a předmět totožný. Toto zájmeno nemá tvar pro nominativ a používá se pro všechny osoby v obou číslech. 1. Nominativ ----2. Genitivsebe3. Dativsobě, si4. Akuzativsebe, se6. Lokálsobě7. Instrumentálsebou

Příklad: Vidím se (sebe) v zrcadle.

Krátké tvary se a si jsou též součástí zvratných sloves: Posaď se./Sedni si.

Přivlastňovací zájmena   MužskýživotnýMužskýneživotnýŽenskýStředníJ. č.1. Nominativ můjtvůjmá, mojetvá, tvojemé, mojetvé, tvoje2. Genitiv méhotvéhomé (mojí hovor.)tvé (tvojí hovor.)méhotvého3. Dativ mémutvémumé (mojí hovor.)tvé (tvojí hovor.)mémutvému4. Akuzativméhotvéhomůjtvůjmou, mojitvou, tvojimé, mojetvé, tvoje6. Lokál mémtvémmé (mojí hovor.)tvé (tvojí hovor.)mémtvém7. Instrumentál mýmtvýmmou (mojí hovor.)tvou (tvojí hovor.)mýmtvýmMn. č.1. Nominativmí, mojitví, tvoji mé, mojetvé, tvojemá, mojetvá, tvoje2. Genitiv mých (mojich hovor.)tvých (tvojich hovor.)3. Dativ mým (mojim hovor.)tvým (tvojim hovor.)4. Akuzativ mé, mojetvé, tvojemá, mojetvá, tvoje6. Lokál mých (mojich hovor.)tvých (tvojich hovor.)7. Instrumentál mými (mojimi hovor.)tvými (tvojimi hovor.) Pozor, dlouhé tvary rodu ženského "mojí" ve 2., 3., 6. a 7. pádu a obdobné tvary v množném čísle jsou pouze hovorové.

  MužskýživotnýMužskýneživotnýŽenskýStředníJ. č.1. Nominativ její2. Genitiv jejíhojejíjejího3. Dativ jejímujejíjejímu4. Akuzativjejího její6. Lokál jejímjejíjejím7. Instrumentál jejímjejíjejímMn. č.1. Nominativ její2. Genitiv jejích3. Dativ jejím4. Akuzativ její6. Lokál jejích7. Instrumentál jejími

  MužskýživotnýMužskýneživotnýŽenskýStředníJ. č.1. Nominativ nášváš naševaše2. Genitiv našehovašehonašívašínašehovašeho3. Dativ našemuvašemunašívašínašemuvašemu4. Akuzativnašehovašehonášvášnašivašinaševaše6. Lokál našemvašemnašívašínašemvašem7. Instrumentál našímvašímnašívašínašímvašímMn. č.1. Nominativnašivaši naševaše2. Genitiv našichvašich3. Dativ našimvašim4. Akuzativ naševaše6. Lokál našichvašich7. Instrumentál našimivašimi Zájmena jeho a jejich jsou nesklonná.

Zvratné přivlastňovací zájmeno Používá se, pokud přivlastňujeme podmětu. Pro všechny osoby je stejné.   MužskýživotnýMužskýneživotnýŽenskýStředníJ. č.1. Nominativ svůjsvoje, svásvoje, své2. Genitiv svéhosvojí, svésvého3. Dativ svémusvojí, svésvému4. Akuzativsvéhosvůjsvoji, svousvoje, své6. Lokál svémsvojí, svésvém7. Instrumentál svýmsvojí, svousvýmMn. č.1. Nominativsvoji, sví svoje, svésvoje, svá2. Genitiv svých3. Dativ svým4. Akuzativ svoje, svésvoje, svá6. Lokál svých7. Instrumentál svými

Příklady: Vidím svého otce. Vidíš svého otce.

Srovnej: On vidí svého otce. (vlastního otce) On vidí jeho otce. (otce někoho jiného)

Ukazovací zájmena

  MužskýživotnýMužskýneživotnýŽenskýStředníJ. č.1. Nominativ tentato2. Genitiv tohotétoho3. Dativ tomutétomu4. Akuzativtohotentuto6. Lokál tomtétom7. Instrumentál tímtoutímMn. č.1. Nominativti tyta2. Genitiv těch3. Dativ těm4. Akuzativ tyta6. Lokál těch7. Instrumentál těmi

Tento, tato, toto a tamten, tamta, tamto se skloňují jako ten + to (tento, tohoto, tomuto …), resp. tam + ten (tamten, tamtoho, tamtomu …), resp. ten + hle (tenhle, tohohle, tomuhle), u nespisovného tenhleten se skloňuje první i poslední část (tenhleten, tohohletoho, tomuhletomu).Onen, ona, ono (nezaměňovat s osobními zájmeny) se skloňuje jako ten (onen, onoho, onomu …; ona, oné, oné…).

To se často používá jako osobní zájmeno místo zájmena ono: Dej mi to.

Používá se také ve spojení „to je/jsou“, a to bez ohledu na rod a číslo podstatného jména: To je můj přítel. To jsou mí přátelé.

Adjektivní zájmena Některá ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena se skloňují zcela podle vzorů přídavných jmen.

Takový, jaký, který, nějaký, některý, nijaký, žádný se skloňuje jako mladý.

Čí, něčí, ničí se skloňuje jako jarní.

Tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena substantivního typu

1. Nominativkdoco2. Genitivkohočeho3. Dativkomučemu4. Akuzativkohoco6. Lokálkomčem7. Instrumentálkýmčím

Někdo, nikdo (málokdo, sotvakdo, leckdo, expresivní čertvíkdo, bůhvíkdo) se skloňuje jako kdo (někdo, někoho, někomu, …). Kdopak se skloňuje jako kdo + pak (kdopak, kohopak, komupak…).

Něco, nic (máloco, sotvaco…) se skloňuje jako co (něco, něčeho, něčemu, …; nic, ničeho, ničemu, …).

Vztažné zájmeno jenž

  MužskýživotnýMužskýneživotnýŽenskýStředníSg.1. Nominativ jenž jež2. Genitiv jehožněhožjížnížjehožněhož3. Dativ jemužněmužjížnížjemužněmuž4. Akuzativjehož, jejžněhožjejžnějžjižnižježněž6. Lokál němžnížněmž7. Instrumentál jímžnímžjížnížjímžnímžPl.1. Nominativjiž jež2. Genitiv jichžnichž3. Dativ jimžnimž4. Akuzativ ježněž6. Lokál nichž7. Instrumentál jimižnimiž

Jenž není tázací zájmeno, znamená totéž co který (jako vztažné zájmeno): Vidím muže, který/jenž právě přichází.

Odkazy

Související články Seznam latinských gramatických pojmů Zájmeno

Literatura

Externí odkazy

Skloňování zájmen Zájmena – Přehled českých zájmen a jejich skloňování.

Kategorie:České slovní druhy