Vyprávění je volný literární útvar, který používá písemné nebo mluvené komentáře, aby zprostředkoval příběh publiku. Vyprávění zahrnuje soubor technik, pomocí nichž tvůrce představuje svůj příběh.
Techniky vyprávění
K těmto technikám patří:
Vypravěčské hledisko: perspektiva, skrze kterou se sděluje příběh. Vyprávěný hlas: formát, prostřednictvím kterého se sděluje příběh. Narativní čas: gramatické umístění časového rámce příběhu v minulosti, současnosti nebo budoucnosti.
Vypravěč je osobní (postava) nebo neosobní hlas, který tvůrce (autor příběhu) vyvíjí, aby informoval publikum o ději. Vypravěč může být anonymní, neosobní nebo samostatný subjekt, autor jako postava, nebo nějaká jiná postava objevující se a účastnící se na jejich vlastním příběhu, ať už fiktivním nebo faktickém. Vypravěč je považován za účastníka, pokud je postavou v příběhu a za nezúčastněného, pokud příběh pouze spojí s postavami příběhu, aniž by sám sebe zapojil do zápletky. Nezúčastněným vypravěčem je obvykle implikovaná postava nebo bytost nebo hlas s různým stupněm vševědoucnosti. Některé příběhy mají více vypravěčů, kteří ilustrují dějové linie různých postav v různých časech a vytvářejí příběh se složitou perspektivou. Vyprávění zahrnuje, kdo vypráví příběh a jak je příběh vyprávěn. V tradičních literárních příbězích (jako jsou např. romány, povídky a vzpomínky) je vyprávění požadovaným prvkem příběhu; v jiných typech (hlavně neliterárních) příběhů, jako jsou hry, televizní pořady, videohry a filmy, je vyprávění pouze nepovinné.
Perspektiva
První osoba Pohled první osoby odhaluje příběh prostřednictvím sebe-referenčního vypravěče, který odkazuje na sebe samotného. Tato perspektiva vytváří přímý vztah mezi vypravěčem a čtenářem tím, že používá zájmena první osoby jako "já", "mě" (nebo také "my" a "nám", v případě že je vypravěč součástí větší skupiny). Jedná se o častou perspektivu v knihách a sériích, kde je vypravěčem hlavní postava.
Druhá osoba Perspektiva druhé osoby se velmi podobná první osobě, hlavně v možnostech nespolehlivosti. Vypravěč předává své vlastní zkušenosti a pocity, ale přidává k ním určitý odstup (často ironický), pomocí používání zájmen druhé osoby "ty", "vy", ikdyž se nemusí jednat o přímé adresování čtenáře.Tento pohled se často uplatňuje v interaktivních segmentech videoher, které jsou založeny na textu využívající užitečných popisů okolí mířených na uživatele, čímž mu popisují co postava dělá a vidí. Jedná se o univerzální postup oslovování hráče v herních médiích, s tímto přístupem se také můžeme potkat v textových pasážích grafických her, které využívají vyskakovacích textových oken s popisy postav a prostředí.
Třetí osoba Tato perspektiva využívá striktně zájmena třetí osoby on nebo ona, ale mohou nastat výjmky. Můžeme se potkat s třetí osobou omezenou, která má znalosti limitované a vyprávění se tak opírá pouze o myšlenky jedné postavy, zatímco třetí osoba vševidoucí má myšlenky a vědomosti více postav, díky čemu má čtenář představu o myšlenkách hlavních i vedlejších postav.
Všudypřítomná (nebo vševidoucí) perspektiva je prezentována vypravěčem který vidí a ví vše co se odehrává vně příběhu daného fiktivního světa, včetně toho jak postavy přemýšlí a jak se cítí. Jedná se o perspektivu typickou pro fikci 19. století od autorů jako Charles Dickense, Lea Tolstoye, nebo George Eliota. Jako konkrétní příklad lze uvést knihu Zlodějka knih od Markuse Zusaka, kde je vypravěčem smrt, ale v určité momenty se perspektiva převrací v první osobu, kdy smrt vyjadřuje své vlastní myšlenky.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Literární žánry