Alfa Romeo 8C byla série automobilů italské firmy Alfa Romeo, vyráběná v letech 1931 až 1939. Byla odvozena od současně vyráběné série 6C. Označení 8C pochází od osmiválce.
Typ 8C označuje 8válcový, řadový motor (za sebou dva bloky po 4 válcích) o zdvihovém objemu 2336 cm³. Vittorio Jano navrhl 8C v roce 1931. Kromě dvousedadlových sportovních vozů byl tento motor použit v prvním skutečném monopostu, jednomístném závodním voze na světě Alfa Romeo Tipo B/P3 z roku 1932.
Jednalo se o sportovně-závodní vůz. Motor měl 8 válců a objem 2,3 l. Tento motor podával standardně bez kompresoru 142 k (104 kW) a s kompresorem v závodní verzi Monza 178 k (131 kW). První model tohoto vozu se jmenoval 8C 2300. Po něm se vyráběly modely 8C 2600 a 8C 2900A. Model 2600 měl motor o objemu 2,6 litru a byl vyráběn od roku 1933. Model 2900A byl vyráběn od roku 1935. V témže roce byl uveden i závodní Alfa Romeo 8C-35 se zdvihovým objemem 3822 cm³. V roce 1937 následoval sportovní 2900B. Nástupcem těchto osmiválcových modelů 8C byly od roku 1938 typy Alfa Romeo Tipo 308 (řadový osmiválec 2991 cm³ s vrtáním 69 a zdvihem 100 mm) a Alfa Romeo T158 "Alfetta" (řadový osmiválec 1479 cm³ s vrtáním 58 a zdvihem 70 mm).
Jednotlivé modely Tyto automobily byly vyráběny ve dvojím provedení, s dlouhým podvozkem – rozvor 3099 mm (Lungo – dlouhý) a s krátkým rozvorem 2751 mm (Corto – krátký). Pro závody v Le Mans byla verze Lungo ještě vybavena povinným zadním sedadlem. náhled|vlevo|Enzo Ferrari (vlevo), Alfa Romeo 8C 2300 MM v závodu do vrchu Bobbio-Passo del Penice (1931)
První automobil Alfa Romeo s osmiválcovým motorem byl typ Alfa Romeo 8C 2300. Přeplňování řadových osmiválců 2336 cm³ (vrtání 65, zdvih 88 mm, kompresor Roots, výkon 131 kW/178 k) se u sportovních vozů Alfa Romeo poprvé objevilo s krátkým podvozkem na Mille Miglia v dubnu 1931. Sportovní vozy byly vybaveny blatníky, světlomety a náhradním kolem (resp. koly). V květnu 1931 byla závodní varianta vozu Alfa Romeo Monza 2300 (Formule Libre/Grand Prix 750 kg) s krátkým rozvorem přihlášena pro Velkou cenu Itálie a Evropy v Monze. Campari společně s Nuvolarim tento závod vyhráli. Po tomto závodě se 2,3litrové závodní verze se označovaly jako „Monza“. Tyto vozy se zúčastnily i 2. ročníku závodu na Masarykově okruhu v Brně. Tazio Nuvolari, Baconin Borzacchini ani Eugenio Siena však nedojeli do cíle. V mistrovství Evropy jezdců 1931 se stal šampionem Ferdinando Minoia před Guiseppem Camparim (oba Alfa Romeo 8C-2300). Enzo Ferrari 14. června 1931 v jednom ze svých posledních závodů zvítězil na Alfa Romeo 8C 2300 MM v závodu do vrchu Bobbio-Passo del Penice (Piacenza). Trať dlouhou 13 km projel v čase 11:43,2 min. Byl to s největší pravděpodobností poslední závod, ve kterém Ferrari startoval jako jezdec, než se začal plně věnovat vedení závodního týmu Alfa Romeo. náhled|vlevo|Jean-Pierre Wimille, Alfa Romeo 8C Monza, na Masarykově okruhu dojel na 3. místě (1933) Tyto vozy byly od roku 1932 v továrním týmu Alfa Romeo postupně nahrazovány typem Tipo B/P3. V roce 1932 si vozy Alfa Romeo vítězství v mistrovství Evropy zopakovaly, ale to již byly nasazovány jak dvoumístné vozy Alfa Romeo Monza tak i monoposty Alfa Romeo Tipo B/P3. V Brně na 3. ročníku Masarykova okruhu startovali na Alfa Romeo 8C Monza Tazio Nuvolari a Antonio Brivio-Sforza. Nuvolari dojel 3. a Brivio-Sforza na 4. místě. V mistrovství Evropy zvítězil Tazio Nuvolari před Mario-Umbertem Borzacchinim (oba Alfa Romeo). Několika závodů automobilů do vrchu se úspěšně zúčastnily i vozy Alfa Romeo Monza. Na 7. ročníku závodu do průsmyku Kesselberg (Kesselbergstrasse je jednou z historických závodních tratí) se 12. června zúčastnil Rudolf Caracciola a vyhrál. Dalšího vítězství dosáhl Caracciola 4. září na 23. ročníku slavného závodu Mont Ventoux u Avignonu. Tyto vozy zvítězily v roce 1932 i na Torricelle u Verony (Tadini), Coppa Parma, Salsomaggiore-Monte Sant'Antonio (Foligno), Ascoli-Monterocco (Carraroli), Bolzano-Mendola Pass (Fontanini), Biella-Oropa (Trossi), Coppa del Cimino (Ghersi), Treponti-Castelnuovo (Casarotti), Bolsena-Montefiascone (Taruffi) atd.
V roce 1933 musela stáj Scuderia Ferrari používat dvoumístné vozy Alfa Romeo Monza 2600 (s objemem motoru zvýšeným na 2557 cm³, převrtaný na 68 mm), než tým obdržel od Alfy Romeo ex-workshop monoposty Tipo B/P3. Koncem roku 1932 totiž Alfa Romeo ukončila závodní činnost. Na brněnském okruhu v závodě 4. Masarykův okruh startovali Alfa Romeo 8C Monza 2300 Renato Balestrero, Paul Pietsch, Jean-Pierre Wimille, Guy Moll a Antonio Brivio-Sforza. Umístil se Jean-Pierre Wimille na 3. a Renato Balestrero na 8. místě. Od roku 1934 zůstaly „Monzy“ v rukou soukromých řidičů. Některé vozy byly přestavěny na monoposty zejména ty, které vlastnili Švéd Widengren, Nor Björnstad a Němec Pietsch. O oblíbenosti vozu mezi soukromníky v letech 1933-1939, zvláště na závodech na ledě ve Švédsku, Norsku a Finsku svědčí následující seznam vítězných závodů. Eugen Bjørnstad se v roce 1934 zúčastnil i 5. ročníku závodů v Brně, ale odpadl pro poruchu mazání v polovině závodu. náhled|Hrabě Howe/Sir Henry Birkin, Alfa Romeo 8C, vítěz 24 hodin Le Mans (1931) náhled|Baconin Borzacchini/Amedeo Bignami, Alfa Romeo 8C 2300 spyder Touring (2336 cm³), vítězi Mille Miglia (1932) V závodech sportovních vozů se dvoumístné Alfa Romeo Monza výrazně prosazovaly od roku 1932. Jen v roce 1934 na Mille Miglia (7-8. dubna) obsadily tyto vozy prvá 3 místa v pořadí Varzi/Bignami (Alfa Romeo Monza 2,6 l), Nuvolari/Siena (Alfa Romeo Monza 2,3 l) a Chiron/Rosa (Alfa Romeo Monza 2,6 l). Nor Eugen Bjørnstad na Alfa Romeo Monza 2,3 l zvítězil 13. května 1934 v Grand Prix Finska na městském okruhu v Helsinkách (Eläintarharata) před Němcem Paulem Pietschem na stejném typu ale se silnějším motorem 2,6 l a Finem Karl Ebbem na Mercedesu-Benz SSK. Na 24 h Le Mans (16-17. června) zvítězila posádka Étancelin/Chinetti (Alfa Romeo 8C 2.3 l), na závodě 24 h Targa Abruzzo (12-13. srpen) vozy Alfa Romeo 2300A obsadily prvních 5 míst. O rok později 11-12. srpna 1935 na Alfa Romeo 2300A zvítězila posádka Franco Cortese/Francesco Severi na 24 h Targa Abruzzi (u Pescary). Typ 8C 2300 Le Mans zaznamenal ojedinělé úspěchy v závodu na 24 hodin ve francouzském Le Mans, když v letech 1931 až 1934 dokázal čtyřikrát po sobě vyhrát. V roce 1931 se do Le Mans přihlásily tři vozy, dva tovární vozy a třetí řízený soukromými britskými jezdci hrabětem Howem a Sirem Henry Birkinem. Tovární vozy závod nedokončily, ale Britové jej s velkou převahou vyhráli (druhý Mercedes SSL měl ztrátu 7 kol) a dosáhli průměrnou rychlost přes 125 km/h. Na italském Mille Miglia byl ještě úspěšnější, tam vyhrál 7x. Od roku 1936 byly tyto sportovní vozy vybaveny novým motorem o zdvihovém objemu 2905 cm³ (Alfa Romeo 8C 2900), který pocházel z modernizace monopostu Tipo B/P3. Tento motor poháněl v letech 1936-1941 mimo sportovních i cestovní vozy. náhled|Alfa Romeo 8C 2300 Spider Corsa (1932) Následným typem pro závody Grand Prix s osmiválcovým motorem byl Alfa Romeo 8C-35 z roku 1935. To byl řadový osmiválec se zdvihovým objemem 3822 cm³ (vrtání 78, zdvih 100 mm), s kompresorem Roots dával výkon 246 kW/330 k. Vůz byl také znám jako Tipo C. Po vzoru německých vozů Mercedes-Benz W 25 a Auto Union Typ B měl vůz nezávislé zavěšení a aerodynamickou karoserii. S objemem 3,8 litru byl motor posledním vývojem osmiválcového motoru používaného na typech Monza a Tipo B. Typ 8C-35 debutoval na GP Itálie 8. září 1935. Nuvolari část závodu jezdil v čele, ale potom odpadl s prasklým pístem. O týden později (15. září) Nuvolari už zvítězil. Bylo na 4. Okruhu v Modeně. Na Velké ceně Masarykově 29. září obsadil Nuvolari 2. místo těsně před dotírajícím Chironem na starším typu Alfa Romeo Tipo B/P3.
V roce 1936 Alfa Romeo představila dvanáctiválcový typ Alfa Romeo 12C-36, který měl být v závodech ještě úspěšnější. Přesto v roce 1935 a dalších v několika závodech 8C-35 dále vítězil např. v roce 1935 na 1. Grand Prix Maďarska (Nuvolari), Coppa Ciano (Nuvolari s Pintacudou), Coppa Edda Ciano (Tadini) a ve Velké ceně Doningtonu (Rüesch/Seaman).
Technické parametry Data dle Motorzdvihový objemvrtání x zdvihplnění válcůvýkon (k/kW)max. rychlostpřevodovkahmotnostpodvozekvýrobaAlfa Romeo 8C (2300) Monzařadový osmiválec, 16 ventilů2336 cm³ø 65 x 88 mmkompresor Roots133 kW/178 k180-200 km/hmanuální, 4 stupně1000 kgCorto1931-4Alfa Romeo 8C (2300) Le Mansřadový osmiválec, 16 ventilů2336 cm³ø 65 x 88 mmkompresor Roots116 kW/155 k170 km/hmanuální, 4 stupně1000 kgLungo1931-4Alfa Romeo 8C (2600) Monzařadový osmiválec, 16 ventilů2557 cm³ø 68 x 88 mmkompresor Roots160 kW/215 k215 km/hmanuální, 4 stupně770 kgCorto1933Alfa Romeo 8C-35 (Tipo C)řadový osmiválec, 16 ventilů3822 cm³ø 78 x 100 mmkompresor Roots246 kW/330 k275 km/hmanuální, 4 stupně750 kgCorto1935Alfa Romeo 8C 2900A (Mille Miglia)řadový osmiválec, 16 ventilů2905 cm³ø 68 x 100 mmkompresor Roots164 kW/220 k230 km/hmanuální, 4 stupně850 kgCorto1934-7Alfa Romeo 8C 2900Břadový osmiválec, 16 ventilů2905 cm³ø 68 x 100 mmkompresor Roots167 kW/225 k175-225 km/hmanuální, 4 stupně1150-1250 kgCorto, Lungo1937-9
Vítězné závody Alfa Romeo 8C (1931-1947)
Odkazy
Reference
Související články Alfa Romeo Tazio Nuvolari Enzo Ferrari
Literatura SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Olympia, Praha, 1973, 320 s., S. 116-128 HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen, SNTL, Praha, 1974, 257 s., S. 52-53, 63-66, 92-95
Externí odkazy
Alfa Romeo 8C na alfaromeo-club.com (anglicky) Alfa Romeo 8C 2300 (1931–1935) na auto.cz 1933 Alfa Romeo 8C 2300 Monza na youtube.com
8C Kategorie:Sportovní automobily Kategorie:Závodní automobily Kategorie:Automobily vyráběné od roku 1931 Kategorie:Automobily vyráběné do roku 1939