náhled|200px|Ezechielova hrobka v Kifelu Židovská komunita v Iráku byla v minulosti jedna z největších, nejstarších a nejváženějších východních židovských komunit. Za její původ se pokládá babylonské zajetí. Zdejší židovská komunita se v období antiky a středověku považovala za jednu z nejbohatších a nejkulturnějších na světě. Největšího rozkvětu v moderních dějinách se zdejší komunita dočkala po první světové válce, kdy nastalo obrození a iráčtí Židé hráli často klíčové role v největších obchodních podnicích národa. Mnoho z nich také bylo na důležitých pozicích v policii a vládních službách.

Negativní zkušenosti přišly ve 30. letech 20. století, kdy se v Iráku zvedála vlna nacionalismu a xenofobie podporovaná německými agenty. Ta vyvrcholila 1.–2. června 1941 během pogromu, při kterém byly podniknuty útoky na židovské obchody a domy a při němž bylo zabito až 200 Židů. Tento proněmecký režim však byl zanedlouho svržen invazí britské armády. Tyto zkušenosti vedly irácké Židy k prvním malým odchodům do Palestiny.

Nejhorší situace pro irácké židovstvo však začala po vyhlášení státu Izrael a během první arabsko-izraelská války. Židé byli bagdádskou vládou organizovaně pronásledováni, probíhaly razie a loupeže v židovských domech. Mnoho z nich bylo zatčeno, uvězněno a odsouzeno za velezradu, respektive za sionismus, který byl od roku 1948 zločinem. Židovským lékařům a lékárníkům byly odejmuto oprávnění vykonávat praxi, obchodníkům pak koncese. Židé byli vyhnáni ze všech pozic ve státní správě a represe postihly i židovské studenty univerzit. V letech 1948 až 1952 následoval exodus 96 % židovské irácké komunity. Problémem byl způsob odchodu, nakonec bagdádská vláda svolila s leteckým transferem (Operace Ezdráš a Nehemjáš), který se však nesměl být přímý, a tak byli iráčtí Židé letecky přepraveni převážně na Kypr, částečně pak do Íránu. V prosince 1951 z těchto přesunů dorazilo do Izraele 113 000 Židů z Kypru, zbylých 8 000 pak dorazilo z Íránu.

Po státním převratu strany Baas v roce 1968 bylo 14 osob z toho 9 Židů obviněno ze špionáže pro Izrael a následně veřejně oběšeno. Popravu sledovalo 500 000 lidí.

Po počáteční emigraci poklesla židovská populace v Bagdádu ze 140 000 na 5 000. V roce 1968 pak již žilo v Bagdádu pouhé 2 000 Židů. Poté postupně počet Židů v Iráku přirozeně vymíral. V roce 2021 již irácká komunita čítala jen maximálně pět členů.

Historie Starověké období Podle starověkých dějin Židů došlo v osmém století př. n. l. k dobytí Izraelského království Asyřany a odvlečení tzv. deseti ztracených kmenů Izraele. Po této populaci se ovšem nedochovaly žádné památky. Za původ Židů v Iráku (respektive v Mezopotámii) tak je považováno až tzv. babylonské zajetí po dobytí Judského království Novobabylonskou říší v šestém století př. n. l.

Starověkých záznamů, mimo Bibli, je jen omezený počet. Další zmínky o Židech v Babylónu je z doby tažení Alexandra Velikého a z následné seleukovské říše. Ve druhém století př. n. l. se Babylón dostal do sféry Parthské říše. Další zmínky se objevují v době první židovské válka s Římany z prvního století n. l., během které se babylónští Židé vzbouřili, aby podpořili Židy v provincii Judea. Po prohrané válce v prvním století n. l. a porážce povstání Bar Kochby v druhém století n. l. byl Babylón cílem emigrace Židů z římské provincie Judea.

Ve třetím století oblast dobyla Sásánovská říše, která zavedla oficiální zřízení a náboženství zoroastrismu, který částečně potlačoval jiné víry.

Středověké období V sedmém století pak celou tehdejší Persii dobyli muslimové. V téže době byl sepsán tzv. Babylónský talmud. Další zmínky o Židech pod nadvládou Arabů jsou doloženy z daňového zatížení jinověrců džizja. Vládce Umar II. v jednom ze svých prohlášení uvedl, aby „se nebouraly žádné kostely či synagogy, ale nebyly povolovány stavby nových“. Po úpadku Abbásovského chalífátu a Bagdádu v 10. století, mnoho mezopotámských Židů emigrovalo do oblasti Středozemního moře.

Ve 12. století žilo na území dnešního Iráku 40 tisíc Židů a bylo zde 28 synagog a deset ješiv. Ve 13. století oblast dobyla Mongolská říše. Zatímco Hülegü jiná náboženství toleroval, jeho nástupce prosazoval jen islám. Nicméně například Argun zase islámem opovrhoval a obracel svou přízeň vůči křesťanům a židům. Židé se tak dostali do vysokých úředních pozic. Po dobytí Bagdádu Tamerlánem ve 14. století bylo město, včetně židovských čtvrtí výrazně poničeno. Židé před ním prchali, ale mnoho bylo zabito na útěku. Jiní utekli do Kurdistánu nebo Sýrie. V 15. století byl podle záznamů Bagdád již v troskách.

Novověké období náhled|Velká synagoga v Bagdádu (počátek 20. století) Život Židů v Iráku se zlepšil během nadvlády Osmanské říše (1534–1917). Židé získali náboženské svobody a samosprávu v oblasti vzdělávání a judaismu. Sultán Murad IV. zaměstnal v 17. století až 10 tisíc Židů ve státních úřadech. V první polovině 18. století prošel Irákem mor, který si vyžádal značné životy v židovské komunitě i náboženské obci. Zemřelé duchovní nahradili sefardští Židé, což začlenilo irácké Židy do sefardské tradice.

V 19. století již Bagdád opět platil za centrum židovské komunity. Ve městě žilo 6 tisíc Židů a byly zde dvě synagogy. Rozvoj obchodu mezi Osmanskou říší a Indií vedl k vytvoření židovských komunit v Indii a okolních zemích. Ty jsou známé jako tzv. bagdádští Židé. Následně populace rostla. V roce 1884 žilo v Bagdádu 30 tisíc Židů, v roce 1900 již 50 tisíc.

Moderní Irák náhled|Iráčtí Židé emigrující do Izraele (1950) Odhady se různí, ale do roku 1948 žilo na území Iráku až 200 tisíc Židů. Co se týče sionistického hnutí (a zejména dominatního dělnického sionistického hnutí) to se do začátku druhé světové války orientovalo zejména na evropské Židy. Iráčtí Židé také příliš nesouzněli se socialistickým směřováním sionistů. Během dvacátých a třicátých let navíc iráčtí Židé pod britskou mandátní správou vedli v zemi čilý obchodní a politický život, a tak necítili potřebu emigrace. Zemi vládl Fajsal I., který dohody mezi Židy a Brity toleroval. Situace se změnila v roce 1929, kdy došlo k nepokojům v mandátní Palestině. Od té doby začala státní kritika sionismu. Situace se v tomto ohledu dále zhoršovala v polovině třicátých let. Situace se zhoršovala také kvůli nacistické propagandě, která byla v Iráku distribuována a kvůli aktivitám nacionalistů, jako byl Rašíd Alí al-Gajlání. Ten v roce 1941 provedl puč, nicméně krátce po něm byl svržen v anglo-irácké válce. Toto období vyvrcholilo 1.–2. června 1941 během pogromu, při kterém byly podniknuty útoky na židovské obchody a domy a při němž bylo zabito až 200 Židů.

V následující etapě vlády Fajsala II., respektive jeho regenta, vláda oficiálně deklarovala toleranci a ochranu Židů. Nicméně situace se začala opět zhoršovat v roce 1947, kdy OSN projednávala rozdělení Palestiny. Po vypuknutí občanské války v mandátní Palestině a zejména během první arabsko-izraelské války došlo k perzekuci Židů v Iráku.

To vedlo k prvním vlnám emigrace. Po vyhlášení státu Izrael v květnu 1948 již žilo v Iráku jen cca 150 tisíc Židů. Po vyhnání Palestinců byli Židé v Iráku bagdádskou vládou organizovaně pronásledováni, probíhaly razie a loupeže v židovských domech. Mnoho z nich bylo zatčeno, uvězněno a odsouzeno za velezradu, respektive za sionismus, který byl od roku 1948 zločinem. Současně došlo v roce 1948 k zákazu emigrace z Iráku do Izraele. Iráčtí sionisté proto s izraelskými kolegy vytvořili podzemní pašovací síť, ve které zvládli převádět až tisíc lidí měsíčně. V březnu 1950 irácká vláda přijala zákon umožňující židovskou emigraci, ovšem pouze po období následujícího roku, přičemž emigranti přišli o irácké občanství a svůj majetek, který propadl státu. V letech 1950 a 1951 se odehrály bombové útoky v Bagdádu. Následně byla zahájena operace Ezdráš a Nehemjáš.

Po státním převratu strany Baas v roce 1968 bylo 14 osob z toho 9 Židů obviněno ze špionáže pro Izrael a následně veřejně oběšeno. Následovala poslední vlna emigrace. Od té doby byl počet Židů v Iráku již velmi nízký a postupně se v průběhu let ještě snižoval.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Iráčtí Židé z Bagdádu Židovská komunita v Bagdádu

Irák Kategorie:Náboženství v Iráku