Zubrnice () jsou obec v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji na území České republiky. Žije zde obyvatel. V roce 1995 byla obec prohlášena vesnickou památkovou rezervací.
Základní informace vlevo|náhled|Zubrnická zástavba
Část zástavby Zubrnice středověkého původu (doložena v roce 1352) s řadou cenných příkladů lidové architektury, byla v roce 1995 prohlášena vesnickou památkovou rezervací. V roce 1988 otevřena veřejnosti expozice lidových staveb pod názvem Soubor lidové architektury Zubrnice, od 11. prosince 2018 pod názvem Muzeum v přírodě Zubrnice je součástí Národního muzea v přírodě.
Geografické údaje a poloha Zubrnice se nacházejí v krajinné oblasti Českého středohoří v údolí Lučního potoka a jeho přítoku Zubrnického potoka, v nadmořské výšce 290 metrů, s rozsahem poloh katastru obce přibližně 230 až 650 metrů. Zástavba mezi kopci, nejnižší polohy obce se nachází v údolí Lučního potoka, nejvyšší na severozápadním svahu pod vrcholem Buková hora (686,1 metrů).
Celková rozloha obce činí 674,18 hektarů.
Asi 2,5 kilometru severně od obce se tyčí 683 metrů vysoká Buková hora s charakteristickou televizním vysílačem. Zubrnice (obecní úřad) leží dvanáct kilometrů severozápadně od Úštěka na silnici do Malého Března a asi třináct kilometrů východně od centra okresního města Ústí nad Labem (Mírové náměstí).
Historie Obec zřejmě vznikla již 9. století jako proboštského hradu Leština, nejstarší písemná zmínka o obci ovšem pochází až z roku 1352. V 15. století po skončení husitských nepokojů se celého zboží zmocnil Jan z Vartenberka, které však byl roku 1454 nucen navrátit.
Obyvatelé trhové obce se živili převážně zemědělstvím, přičemž obzvláště důležité bylo pěstování ovoce a chmele. Vodní síla Lučního potoka (něm. Kreuzbach) byla využívána k pohánění mlýnů.
V letech 1820–1830 v Zubrnicích jako duchovní nedobrovolně působil jako farář obrozenec Vincenc Zahradník (1790–1836), jehož busta se nachází na zdi místního kostela svaté Máří Magdaleny.
V roce 1890 bylo město napojeno na železniční síť prostřednictvím Železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk. Tato trať byla v provozu do roku 1978. Úsek Velké Březno - Zubrnice byl v roce 1988 prohlášen za historickou železnici, pravidelná vlaková doprava zde však nikdy nebyla zavedena. V roce 1993 byl založen spolek s cílem provozovat trať jako historickou železnici a v areálu stanice Zubrnice bylo zřízeno železniční muzeum. Nádraží bylo pro svou charakteristickou atmosféru využito v roce 1975 pro natáčení filmu Páni kluci.
V letech 1977 až 1988 z podnětu bývalého Okresního vlastivědného muzea v Ústí nad Labem výstavba expozice lidové architektury v přirozené krajině, lidově označovaná „skanzen”. Některé vesnické stavby obnoveny a doplněny přenesenými z míst, kde jim hrozil zánik, zejména z východní části Českého středohoří.
Od roku 1976 organizovalo muzeum v bývalém Československu letní brigády pro studenty při různých stavebních akcích. Muzeum v přírodě veřejnosti otevřeno v roce 1988, jedná se o jedno z nejmladších v České republice, představujících lidovou architekturu a další sbírkové předměty. V devadesátých letech navázalo muzeum spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 429 obyvatel (z toho 201 mužů), z nichž bylo jedenáct Čechoslováků, 416 Němců a dva cizinci. Kromě dvou evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 472 obyvatel: sedmnáct Čechoslováků, 453 Němců a dva cizince. Až na sedm evangelíků a 23 lidí bez vyznání byli římskými katolíky.
+ Vývoj počtu obyvatel a domů 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 399 450 501 423 439 429 472 226 228 235 201 136 162 162 167 Domy 69 73 73 73 76 74 75 62 68 44 40 35 50 51 53
Obecní správa Mezi lety 1850–1980 byly Zubrnice obcí v okrese Ústí nad Labem (1850–1930), posléze v okrese Ústí nad Labem-okolí (1950) a později opět v okrese Ústí nad Labem. Od 1. července 1980 do 31. srpna 1990 patřily jako část obce k Velkému Březnu a od 1. září 1990 jsou opět samostatnou obcí.
Části obce Zubrnice (německy Saubernitz) http://www.uir.cz/casti-obce-obec/568384/Obec-Zubrnice Týniště (německy Tünscht)
Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. dubna 2019.
Zubrnický skanzen V sedmdesátých letech 20. století, z iniciativy státních památkových orgánů, respektive jednotlivých zaměstnanců Okresního vlastivědného muzea v Ústí nad Labem, kteří začali usilovat o zřízení skanzenu lidové architektury Českého středohoří, vzniklo v Zubrnicích muzeum lidové kultury. V roce 1976 získalo Okresní vlastivědné muzeum, pozdější zřizovatel Souboru lidové architektury Zubrnice, několik objektů, které následně postupně obnovilo. V této souvislosti byla v roce 1988 v souladu s pokyny pro památkovou péči obnovena také budova zubrnické železniční stanice. Stále funkční železniční trať z Velkého Března, od roku 1978 uzavřená, byla ve stejném roce prohlášena za památkovou muzeální železnici a v návaznosti na to bylo v roce 1996 z iniciativy sdružení Zubrnická museální železnice, založeného v roce 1993, v areálu železniční stanice v Zubrnicích vytvořeno současné železniční muzeum s rozsáhlou sbírkou drezín a dalších vozidel.
Pamětihodnosti vlevo|náhled|Kostel svaté Máří Magdaleny
V urbanisticky i krajinářsky jedinečně umístěné obci v kopcovité krajině Českého středohoří se nachází soubor hodnotné zástavby lidové architektury, vedle sebe stojí stavby roubené, hrázděné i zděné.
Ve středu obce, s dominantou kostela svaté Maří Magdalény, zachováno několik historických roubených stavení, tvoří jádro muzea v přírodě. Interiérové i exteriérové expozice prezentovány například objekty:
Barokní studna
Barokní studna na osmiboké podezdívce se šindelovou stříškou, chráněná jako kulturní památka. Původní stavba z roku 1695, která pochází ze Střížovic, části města Chlumce u Ústí nad Labem, byla prvním objektem, přemístěným do zubrnického skanzenu.
Dům čp. 46 z Loubí Patrový roubený komorový dům s velmi starým jádrem, v jedné ze stěn pískovcový kvádr – vyryté vročení 1700, původně výměnek usedlosti čp. 46 v Loubí, od roku 1965 kulturní památka. V letech 1994 až 1995 na původním místě rozebrán a v letech 2010 až 2012 postaven v expozici muzea v přírodě (zázemí muzea, pokladna, využíván jako víceúčelové vzdělávací centrum). V Loubí patřil nejbohatším sedlákům (vykonávali dědičně funkci rychtářů). Na nádvorní stěně spočívá na stropních trámech pavlač, neobvykle vedená pod zadním štítem i po druhé straně domu (toto provedení bylo k 1. lednu 2017 jediným známým případem).
Kaple Nejsvětější Trojice Malá sakrální stavba s hrázděnou lodí při silnici do Lovečkovic, na místo přemístěna v roce 1992 ze zaniklých Žichlic (okres Teplice), věžička bez zvonu, od roku 1964 kulturní památka.
Kostel svaté Maří Magdalény
Sakrální stavba na místě původně gotického kostela (dokladován ve 14. století) na návrší v obci, v letech 1723 až 1739 barokně upraven českým architektem a stavitelem italského původu, Octavio Broggio (1670–1742), od roku 1963 kulturní památka. Věž i sanktusník kostela bez zvonu, v lucerně věže dva litinové hodinové cymbály. V minulosti zvon z roku 1601 od Matouše Voříška, zvon z roku 1739 a dva malé zvony v sanktusníku.LUKSCH, V. Památky okresu Litoměřice I. Rukopis, Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích.
Mlýn čp. 27 Týniště Vodní mlýn s mlýnicí z 18. století, od roku 1978 kulturní památka. Objekt v roce 1976 získalo bývalé Okresní vlastivědné muzeum v Ústí nad Labem, pozdější zřizovatel muzea v přírodě. Jedná se o nejmladší a také nejmenší mlýn z více než 20 mlýnů vystavěných na Lučním potoku. Postaven na horní vodu, tzn. voda teče na mlýnské kolo shora. Voda z náhonu odtékala do nádrže s ústím do náhonu pily v sousedství mlýna. Na jednom z pilířů vročení 1803, stavba pravděpodobně zahájena v roce 1758 po prodeji pozemku na stavbu vodního mlýna.
V objektu vodního mlýna několik neobvyklých věcí, původní dřevěný komín (vymazaný hlínou a plevami), také kamna s přikládáním paliva z předsíně (k zamezení znečištění hlavní síně). V mlýně a jeho okolí se natáčela pohádka Dešťová víla.
Mlýn čp. 28 Týniště Na původních základech vodního mlýna čp. 28 na katastrálním území Týniště (vodní mlýn na mapě stabilního katastru označen „Schelmühle”) postaven roubený patrový mlýn čp. 59 s trojpatrovou lomenicí, přenesený z Homole u Panny, uvnitř rekonstruovaný mlecí mechanismus, tzv. umělecké složení mlýna, přenesené z Hamrů u Hlinska. Objekt tzv. industriálního dědictví (technického stavitelství) v roce 2002 prohlášen Ministerstvem kultury České republiky za kulturní památku.
Původní mlýn v Týništi patřil k největším a nejstarším mlýnům na Lučním potoce. V roce 1628 jej zakoupil Šimon Klein, u mlýna také pila a olejna (písemná zmínka z roku 1710). Roku 1828 zachvátil komplex staveb požár, následně mlýn rozšířen a postaven z cihel (první „nedřevěný” mlýnem v lokalitě), v roce 1851 dobudovány pila a olejna. Mlýn a olejna ukončily provoz před rokem 1924, pila v roce 1948 a v roce 1968 objekty zbořeny (místo pro vodárnu).
Vesnická škola čp. 26 náhled|Bývalá škola v Zubrnicích
Zděná patrová budova z roku 1863 na místě dřevěné přízemní školy z roku 1768, v objektu expozice vesnické školy z poloviny 20. století (situována do období krátce po druhé světové válce), od roku 1993 památkově chráněn, v roce 1997 expozice otevřena veřejnosti.
Vesnický obchod čp. 74 Expozice v rozsáhlé usedlosti, tzv. vesnický obchod provozovaný od konce 19. století do počátku padesátých let 20. století, době odpovídá vnitřní vybavení, například původní krámská skříň, velké zásobníky na kávu aj., od roku 1985 objekt kulturní památkou.
Zemědělská usedlost čp. 61 Rozsáhlá venkovská usedlost z konce 18. století, situována na návsi, od roku 1978 kulturní památka. Základem patrový dům se zděným přízemím, roubeným patrem a se sušárnou chmele, tzv. chmelařský dům z roku 1808, s typickými větracími štěrbinami ve střeše (umožňovaly sušit chmel na dvou půdních podlažích). Součástí komplexu unikátní horkovzdušná sušárna ovoce, bezdýmová a s přenosnými lískami poslední funkční svého druhu v Českém středohoří. V areálu také roubený špýchar z Lukova, kůlna na vozy z Řepčic a hrázděná stodola ze Suletic.
Železniční stanice čp. 25 Týniště Budova železniční stanice z roku 1890, od roku 1985 kulturní památka (industriální dědictví), součást od roku 1998 památkově chráněné železniční trati Velké Březno – Lovečkovice. Malé nádraží s budovou železniční stanice je zhruba 300 m vzdálené na jihozápad od zubrnické návsi, katastrálně náleží k Týništi.
V roce 1996 v obvodu železniční stanice otevřena první expozice historie místní dráhy Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk, na části trati od roku 2010 částečný provoz historických železničních vozidel, dráha vlečky s názvem Místní dráha Velké Březno – Úštěk (železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice / Úštěk). Nádraží se objevuje ve filmu Rebelové (režisér Filip Renč).
Další stavby Starý mlýn č.p. 82, kulturní památka
Fotogalerie
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Ústí nad Labem Kategorie:Obce v okrese Ústí nad Labem Kategorie:Sídla v Českém středohoří Kategorie:Mikroregion Velkobřezensko Kategorie:Svazek obcí Euroregion Labe Kategorie:Obce v Euroregionu Labe Kategorie:Sídla s objekty Národního muzea v přírodě Kategorie:Muzea řemesel a lidové tvořivosti Kategorie:Vesnické památkové rezervace v Ústeckém kraji Kategorie:Sídla v CHKO České středohoří Kategorie:Svazek obcí pro silnici II/260