Nordalbingie (německy Nordalbingien) neboli Severní Albingie (doslova Severní Zálabí) byl jedním ze čtyř administrativních regionů středověkého Saského vévodství. Tři další oblasti byly Engern, Ostfálsko a Vestfálsko.
Jméno regionu je odvozeno od Alba, tj. latinského jména řeky Labe.
Geografie Region se nalézal převážně na severní straně Labe a shoduje se s územím dnešního západního Holštýnska. Do 11. století to byla nejvýchodnější část Saského vévodství, sousedící s územím Polabských Slovanů. Nordalbingie se členila na čtyři oblasti nazývané podle saských kmenů, které je obývaly. Na severní straně od Labe to byly Holsatsko, Sturmarsko a Ditmarsko, na jižní straně od Labe pak Hadelnsko.
Historie náhled|upright|vlevo|Obodritský svaz rozšířený o území Nordalbingie V 8. století Karel Veliký vedl boje s tehdy pohanskými kmeny Sasů. Na území celého Saska začala postupná christianizace. Roku 804 se Nordalbingie stala součástí Karlovy říše a ten ji dal do správy obodritskému knížeti Dražkovi, jeho spojenci v bojích se Sasy. Koncem 11. století se Nordalbindie dostala pod částečnou nadvládu obodritského knížete Kruta a Holsaté, Sturmaři a Ditmaři mu byli povinováni placením tributu.Libuše Hrabová, Stopy zapomenutého lidu, s.139
Podle některých zdrojů, Karel Veliký zamýšlel zřídit nordalbingské biskupství, které by vedl kněz Heridag. Po Heridagově smrti však od toho úmyslu upustil a nordalbingský region se stal součástí diecéze brémské. Za vlády Ludvíka Pobožného pak byl součástí diecéze verdenské.
Reference
Kategorie:Dějiny Saska Kategorie:Historická území Německa Kategorie:Šlesvicko-Holštýnsko