Organizace tajné armády (, OAS) byla francouzská ultrapravicová nacionalistická paramilitární organizace působící během alžírské války (1954–1962). Byla založena v roce 1961 Raoulem Salanem, Pierrem Lagaillardem a Jeanem-Jacquesem Susinim. Hnutí přijalo teroristický způsob boje a bylo obzvláště aktivní v závěrečné fázi alžírské války, přičemž chtělo všemi prostředky zabránit nezávislosti Alžírska na francouzské koloniální nadvládě. OAS prováděla bombové útoky, atentáty a mučení. Mezi lety 1961 a 1962 spáchala 12 tisíc útoků, které si vyžádaly přes 1 600 obětí. Jejím mottem bylo „L’Algérie est française et le restera“ („Alžírsko je francouzské a takové zůstane“).
OAS byla oficiálně založena v lednu 1961 ve frankistickém Španělsku v reakci na vyhlášení výsledků francouzského referenda o alžírském sebeurčení, ve kterém občané Francie i Francouzského Alžírska potvrdili toto právo. Organizace se zaměřovala na boj proti alžírské Frontě národního osvobození, nicméně útočila na území nejen Alžírska, ale také samotné Francie. V březnu 1962 byly podepsány Évianské dohody, které ukončily válku, a v červenci se konalo referendum o nezávislosti Alžírska, kterou Francie následně uznala. V srpnu se člen OAS, francouzský voják, Jean-Marie Bastien-Thiry, pokusil o atentát na prezidenta Charlese de Gaulla.
Historie Založení Organizace tajné armády byla oficiálně založena v lednu 1961 v Madridu, ve frankistickém Španělsku, v reakci na vyhlášení výsledků francouzského referenda o alžírském sebeurčení. Založili ji francouzští vojáci, důstojníci a radikální osadníci, kteří nesouhlasili s nezávislostí Alžírska na Francii. Vznikla na základě podzemních nacionalistických struktur (například Organisation de Résistance de L'Algérie Française), které se během alžírské války vyprofilovaly proti Frontě národního osvobození. OAS měla vágně stanovené antikomunistické a v praxi autoritářské tendence, které vycházely z postojů radikálních francouzských osadníků v Alžírsku. Krátce po vzniku byla založena také buňka v metropolitní Francii, kterou řídil Pierre Sergent. Ta se zaměřila na rekrutování členů zejména z krajně pravicového prostředí.
Činnost během války V dubnu 1961 se skupina penzionovaných armádních generálů, kteří veleli v průběhu alžírské války, pokusila o neúspěšný státní převrat a svržení prezidenta Charlese de Gaulla. Mezi pučisty byl i generál Raoul Salan, zakladatel OAS, který po neúspěchu puče vedl boj za udržení francouzské nadvlády nad Alžírskem formou terorismu. Následoval rok sabotáží, atentátů a teroristických útoků. První obětí se stal Pierre Popie, politik strany Lidové republikánské hnutí, který v televizním přenosu uvedl, že „Francouzské Alžírsko je mrtvé“. Následoval atentát na Rogera Gavouryho, velitele francouzské policie v Alžíru. Atentáty často prováděla eskadra smrti pojmenovaná Commando Delta.
OAS se několikrát pokusila o atentát na prezidenta Charlese de Gaulla. Nejznámější se uskutečnil v srpnu 1962, kdy se o něj pokusil Jean-Marie Bastien-Thiry. Následně byl zatčen, souzen a v březnu 1963 popraven. Pokus o atentát byl kulturně proslaven knihou Den pro Šakala od Fredericka Forsytha z roku 1971 a filmem Den Šakala z roku 1973.
Násilí vedlo k postupné izolaci, jak mezi většinou francouzských osadníků v Alžírsku, tak u většinové populace v metropolitní Francii.
Činnost po uzavření příměří náhled|Výbuch nálože nastražené OAS ve čtvrti Bab el Oued (1. ledna 1962) V březnu 1962 byly podepsány Évianské dohody, které ukončily válku. OAS se následně snažila zvrátit vývoj tím, že hodlala vyprovokovat Frontu národního osvobození k obnovení bojů před smluveným konání referenda o nezávislosti Alžírska v červnu 1962. OAS spustila vlnu teroristických útoků, kdy během března 1962 každý den odpálila v průměru sto výbušnin. OAS útočila také na nemocnice a školy. Mezi 26. březnem a 6. dubnem 1962 se odehrála bitva o Bab El Oued. Šlo o předměstí Alžíru, které OAS obsadila a následně se zde střetla s francouzskou armádou. Během bitvy byl zajat vůdce OAS, generál Edmond Jouhaud. Bitva skončila prohrou OAS. Během obléhání Bab El Oued se 26. března odehrál také masakr v ulici Isly. Sešel se zde nenásilný protest francouzských osadníků proti nezávislosti Alžírska. V momentě, kdy se dav blížil k vojenskému zátarasu, zahájila francouzská armáda palbu, přičemž bylo zabito 50 až 80 protestujících.
V dubnu 1962 byl dopaden další vůdce OAS Raoul Salan. Následně byl odsouzen k doživotí za velezradu, ale v roce 1968 obdržel milost a v roce 1982 byl amnestován a byla mu navrácena hodnost generála.
V červnu 1962 OAS zapálila v Alžíru knihovnu a provedla bombové útoky na veřejné budovy (radnici, školy, knihovnu) ve městě Oran. Fronta národního osvobození ani po všech útocích OAS neodpověděla a udržela příměří. Dne 1. července 1962 se konalo referendum o nezávislosti Alžírska. Jeho kladné výsledky Francie uznala 3. července a 5. července 1962 došlo k vyhlášení nezávislosti Alžírska. Ihned po vyhlášení nezávislosti se odehrál další masakr. Do městě Oran vítězně vjely jednotky Fronty národního osvobození a střetly se s několika radikálními osadníky. To vyvolalo davové násilí, během něhož muslimští Alžířané zaútočili na francouzské osadníky a až tři stovky z nich zabili. Masakr přispěl k exodu statisíců osadníků, tzv. černých noh (pieds-noirs). V roce 1963 se OAS rozpadla.
V sedmdesátých letech 20. století veteráni OAS spoluzaložili krajně pravicovou antiarabskou paramilitární skupinu Groupe Charles-Martel.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Dějiny Alžírska Kategorie:Francouzská politika Kategorie:Politické strany ve Francii Kategorie:Organizace založené roku 1961 Kategorie:Skupiny označené za teroristické Kategorie:Terorismus ve Francii Kategorie:Krajní pravice Kategorie:Antiarabismus