náhled|Nejstarší pražské nábřeží (dnes Smetanovo) v roce 1867.

Vyvýšená zpevněná nábřeží kolem Vltavy v Praze byla budována postupně, zejména jako ochrana před povodněmi. Přestavba pobřežních oblastí způsobila, že v blízkosti řeky se nedochovaly původní osady ani mnoho z původních středověkých městských staveb. Prvním pražským kamenným nábřežím bylo Františkovo (dnešní Smetanovo) nábřeží, postavené v letech 1841–1845 mezi Karlovým mostem a tehdy novým řetězovým mostem císaře Františka I. Většina pražských nábřeží byla dobudována do prvního desetiletí 20. století.

Pravý břeh náhled|Riegrovo (dnešní Masarykovo) nábřeží dva roky po dobudování, v roce 1905. Od osady Jarov přes Závist a Komořany až k Modřanům má pravý vltavský břeh sice regulovaný, ale relativně přírodní charakter, podél řeky vede železniční trať od Vraného, v části úseku i cyklostezka. V úseku Vrané – Jarov – Zbraslav byla pravobřežní silnička vybudována občany Vraného v rámci akce Z v letech 1962–1969. V úseku od Modřan do Braníku nese pobřežní cyklostezka název Vltavanů, v dalším úseku k Podolí Pobřežní cesta (od roku 1938). Železniční a tramvajová trať jsou využity ve funkci protipovodňových zdí či valů. Modřanská ulice vede sice v Braníku a Podolí souběžně s řekou, ale je od ní oddělena pásem s průmyslovými i rekreačními objekty.

Pro spojení pravého břehu s Karlovým náměstím a dalšími částmi Nového Města bylo významné dobudování Resslovy ulice, k němuž došlo po zbourání Svatováclavské trestnice a dalších úpravách terénu po roce 1889 v rámci pražské asanace (zejména odtěžení Břežské skály kolem roku 1905).

Podolské nábřeží

Podolské nábřeží oficiálně začíná na Dvoreckém náměstí a vede kolem Veslařského ostrova k Vyšehradskému tunelu. Je páteří dopravy v oblasti a jezdí po něm tramvaje. Úsek od Dvorců k Podolské ulici nese tento název nepřetržitě od roku 1935, kdy tato nová komunikace nahradila původní hlavní dopravní tah Podolskou ulicí. Část nábřeží od tunelu k Podolské ulici se v letech 1904–1906 jmenovala Vyšehradské nábřeží, od roku 1906 Libušino nábřeží, od roku 1924 (spojené s úsekem severně od tunelu) Rašínovo nábřeží, od roku 1941 nábřeží Karla Lažnovského, od roku 1945 opět Rašínovo nábřeží; v letech 1951–1990 byla část jižně od tunelu oddělena jako nábřeží Karla Marxe a roku 1990 byl opět tento úsek připojen k Podolskému nábřeží.

Rašínovo nábřeží náhled|Rašínovo nábřeží na Výtoni a náplavka.

Rašínovo nábřeží pokračuje za tunelem přes Výtoň, kde jej nadchází železniční most, přes Palackého náměstí, kde z něj odbočuje Palackého most, až na Jiráskovo náměstí, do nějž ústí Jiráskův most. Po většině délky je samotná nábřežní komunikace doplněna ještě náplavkou, po níž je značena cyklistická trasa a některá místa slouží též jako přístaviště. Nábřeží je zde také dopravní tepnou s provozem tramvají a nábřeží i náplavka slouží jako vycházková promenáda. Úsek od vyšehradské skály k Palackého náměstí byl ve zvýšené nábřeží přebudován začátkem 20. století, předtím vedla podskalská nábřežní cesta zhruba v linii dnešní Podskalské a Gorazdovy ulice. Po vybudování nábřeží a po dokončení vyšehradského tunelu v roce 1905 byl tento úsek připojen k Vyšehradskému nábřeží (jeho podolská část však byla roku 1906 přejmenována na Libušino nábřeží). Od roku 1919 se jmenoval Podskalské nábřeží. Od roku 1924 bylo Podskalské i Libušino nábřeží opět spojeno a pojmenováno jako Rašínovo nábřeží (úsek severně od Palackého náměstí se tou dobou jmenoval stále Palackého nábřeží), v letech 1941–1945 byly oba tyto úseky přejmenovány na nábřeží Karla Lažnovského a po válce zpět na Rašínovo nábřeží. V roce 1951 byl úsek severně od tunelu přejmenován na nábřeží Bedřicha Engelse, přitom k němu bylo připojeno dosavadní Palackého nábřeží, v roce 1990 pak bylo celé Engelsovo nábřeží přejmenováno na Rašínovo nábřeží. Úsek od Palackého náměstí k Jiráskovu náměstí byl v nábřeží přebudován v 70. letech 19. století. Od roku 1876 se jmenoval Palackého nábřeží, od roku 1940 byl součástí Vltavského nábřeží, které bylo roku 1942 přejmenováno na Reinhard Heydrich Ufer. Roku 1945 byl tomuto úseku vrácen původní název Palackého nábřeží. V roce 1951 byl tento úsek spojen s úsekem jižně od Palackého náměstí a společně byly pojmenovány jako nábřeží Bedřicha Engelse, v roce 1990 pak bylo celé Engelsovo nábřeží přejmenováno na Rašínovo nábřeží. Na nároží Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí/Resslovy ulice vznikl v roce 1996 dům Nationale Nederlanden Building, známý spíše jako Tančící dům od architektů Franka Gehryho a Vlada Miluniće.

Masarykovo nábřeží náhled|Masarykovo nábřeží.

Masarykovo nábřeží je název úseku z Jiráskova náměstí kolem Mánesa a Žofínu (Slovanský ostrov) k Národnímu divadlu, k vyústění mostu Legií. Třebaže tento úsek nabízí pěkné výhledy na město, hustý provoz aut i tramvají a stísněnější poměry činí tento úsek méně příjemným. Do 19. století bylo toto nábřeží neregulované, působilo zde několik mlýnů a jircháři zde zpracovávali kůže. Část nábřeží podél Žofína byla dokončena roku 1903 a společně s dnešním Smetanovým nábřežím nesla název Františkovo nábřeží. Od roku 1912 se tato část jmenovala Riegrovo nábřeží (s výjimkou období 1940–1942, kdy byla součástí Vltavského nábřeží, a let 1942–1945, kdy bylo celé Vltavské nábřeží přejmenováno na Reinhard Heydrich Ufer). Na roky 1945–1946 bylo toto nábřeží ještě Riegrovo, ale již od roku 1946 Gottwaldovo nábřeží. V roce 1952 byla k nábřeží připojena část kolem Národního divadla, která se v letech 1886–1952 jmenovala Tylovo náměstí a v době druhé světové války Nábřežní ulice hořejší. V roce 1990 bylo Gottwaldovo nábřeží přejmenováno na Masarykovo.

Smetanovo nábřeží náhled|Smetanovo nábřeží, nejstarší pražské kamenné nábřeží. náhled|Pohled na Novotného lávku a Smetanovo nábřeží

Smetanovo nábřeží vede od mostu Legií kolem Novotného lávky na Křižovnické náměstí do úrovně Karlova mostu. V následujícím úseku je navazující frekventovaná Křižovnická ulice od Vltavy vzdálena a křižovnický klášter zasahuje až k řece. Rovněž ulice 17. listopadu, která nese hlavní dopravní zátěž, je od Vltavy oddělena pásem budov. Tyto komunikace jsou nejen dopravně přetížené (kvůli úzkému hrdlu u Staroměstských mlýnů a Karlova mostu, jímž projíždějí automobily i tramvaje), ale patří i k turisticky nejatraktivnějším částem Prahy, kvůli atraktivním výhledům na Karlův most a Pražský hrad a těsné blízkosti Starého Města a Josefova. Až do poloviny 19. století zde bylo volné písčité prostranství pozvolně se sklánějící k řece, s rybářskými chaloupkami a starými pokřivenými stromy. V době staroměstského opevnění za Václava I. stály mlýny a chatrče vně hradeb, nábřeží bylo od města odděleno zdí, která byla zbořena až po vzniku Nového Města, za Karla IV. V letech 1841–1845 zde bylo vybudováno první pražské kamenné nábřeží, vedoucí od Karlova mostu k tehdy novému řetězovému mostu císaře Františka I. Nábřeží navrhl architekt Bernard Gruber a postavil z opracovaných žulových kvádrů podnikatel Vojtěch Lanna na náklady českých stavů, kteří skoupili zdejší pozemky. Původně se mu říkalo jen Nábřeží nebo Staroměstské nábřeží, kolem roku 1894 bylo pojmenováno na Františkovo nábřeží podle císaře Františka I., jehož pomník (Krannerova kašna) zde od r. 1850 stojí (v letech 1903–1912 bylo součástí Františkova nábřeží i tehdy nově dokončené dnešní Masarykovo nábřeží, jižně od Národního divadla). Od roku 1919 do roku 1952 se jmenovalo Masarykovo nábřeží (s výjimkou let 1940–1945, kdy bylo nejprve součástí Vltavského nábřeží a od roku 1942 součástí Reinhard Heydrich Ufer). Od roku 1952 nese jméno Smetanovo nábřeží.

Alšovo nábřeží náhled|Křižovnický ostrov v pohledu z Alšova nábřeží. Přírodní břeh s pokřivenými stromy přibližuje atmosféru, jakou mělo celé pražské pobřeží před regulací.

Alšovo nábřeží je jedno z mála, které má čistě parkovou úpravu a dopravní tah je sveden do ulic Křižovnická a 17. listopadu. Vede od Platnéřské ulice za hotelem Four Seasons a za budovami uměleckých škol přesnáměstím Jana Palacha kolem Mánesova mostu a kolem Rudolfina až k ulici Na Rejdišti. V minulosti sloužilo nábřeží za Rudolfinem k parkování zájezdových autobusů. Zdejší prostranství Na Rejdišti bylo pravděpodobně až do poloviny 19. století poměrně pusté, i když v blízkosti byl významný brod. Od roku 1870 se zdejšímu nábřeží říkalo Dolní nábřeží (zdejšímu přívozu se rovněž říkalo dolní, zatímco proti Kampě býval horní přívoz a horní nábřeží). Od roku 1878 neslo název Nábřeží korunního prince Rudolfa, od roku 1919 Alšovo nábřeží.

Dvořákovo nábřeží

Dvořákovo nábřeží je relativně významnou dopravní komunikací i když již stranou od turistického centra města. V úseku od ulice Na Rejdišti k náměstí Curieových u Čechova mostu je pro automobilový provoz jednosměrné proti proudu řeky, v navazujícím úseku pod Štefánikův most je ale obousměrně frekventovaná a jezdí po něm i městské autobusy. S nábřežím sousedí nemocnice a klášterní komplex milosrdných bratří Na Františku. Nábřeží v oblasti Františku bylo jediným úsekem, kde Staré Město nemělo za Václava I. proti Vltavě hradby. Úsek nábřeží od dnešní Pařížské k Dušní ulici býval do 19. století součástí Sanytrové ulice. Na pobřeží bývaly lázně, ohrady s dřívím a výroba sanytru neboli ledku. Nábřeží zde bylo vybudováno v roce 1904 a název Dvořákovo nese od počátku, v některých obdobích však byla celá jeho východní části označována jako ulice Na Františku.

Nábřeží Ludvíka Svobody náhled|Nábřeží Ludvíka Svobody, pohled směrem ke Štefánikovu mostu a Dvořákovu nábřeží.

náhled|Nábřeží Ludvíka Svobody, pohled od Štefánikova mostu směrem ke Štvanici. Nábřeží Ludvíka Svobody je krátký úsek frekventované komunikace zpod Štefánikova mostu k Těšnovskému tunelu. Za součást tohoto nábřeží lze víceméně považovat i navazující pěší a cyklistickou komunikaci a sousedící parkoviště nad Těšnovským tunelem, před budovou Ministerstva dopravy ČR a Českých drah (dříve sídlem ÚV KSČ) a budovou Ministerstva zemědělství ČR až k předmostí Hlávkova mostu. Nábřeží se nachází severně od bývalé osady Poříč či Poříčí a Petrské čtvrti. V osadě Poříč se ve středověku soustřeďovali kupci německého původu. Na pobřeží se až do 19. století usazovali rybáři a řemeslníci, při břehu byly lázně, mlýny a soukenické rámy. Kamenné nábřeží zde bylo vybudováno v roce 1919. Vybudováno bylo jako Petrské nábřeží, od roku 1934 se jmenovalo Švehlovo nábřeží, od roku 1948 První čs. kyjevské brigády, od roku 1961 Kyjevské brigády, od roku 1968 nábřeží Ludvíka Svobody. Pobřežní doprava z nejvýchodnější části nábřeží byla od roku 1980 svedena do tunelu, který se od roku 1984 jmenuje Těšnovský tunel, plocha před tehdejším ÚV KSČ a dnešním ministerstvem byla změněna na parkoviště, na kraji nábřeží zůstal promenádní chodník.

Rohanské nábřeží