Akagi () byla první velkou letadlovou lodí japonského císařského námořnictva. Vznikla přestavbou z rozestavěného bitevního křižníku třídy Amagi na základě dohod Washingtonské námořní konference. Původně měla tři letové paluby, ale během přestavby od října 1935 do srpna 1938 byla přestavěna na klasickou letadlovou loď s jednou palubou a palubním ostrovem, který byl umístěn na levoboku.
Během druhé čínsko–japonské války se zúčastnila operací u čínských břehů. Na počátku druhé světové války v Tichomoří byla vlajkovou lodí Nagumovy Kidó Butai ( ~ mobilní svaz) – prvního úderného svazu letadlových lodí v historii. Vedla útoky na Pearl Harbor, na Rabaul a Kavieng, na Port Darwin a zúčastnila se rovněž operací proti Jávě. V březnu a dubnu 1942 vedla výpad do Indického oceánu a v červnu měla podporovat invazi na atol Midway. Během bitvy u Midway byla dopoledne 4. června těžce poškozena americkými palubními bombardéry a následujícího dne ráno potopena vlastními torpédoborci.
Pozadí vzniku Akagi byla navržena jako druhý bitevní křižník třídy Amagi, která měla být protiváhou americkým bitevním křižníkům třídy Lexington. Podepsáním Washingtonské námořní konference v roce 1922 se ale Japonsko (stejně jako ostatní signatáři) zavázalo omezit námořní zbrojení, což znamenalo zrušit a sešrotovat nadlimitní jednotky. Bylo ale povoleno přestavět trupy dvou bitevních lodí nebo bitevních křižníků na letadlové lodě o maximálním výtlaku 33 000 tun. Palubní letectvo bylo teprve v plenkách a letadlovým lodím se tehdy ještě nepřisuzovala taková důležitost. Až do druhé světové války měly páteř velkých loďstev tvořit lodě bitevní. Pro konverzi na letadlové lodě byly tedy vybrány první dvě rozestavěné jednotky třídy Amagi: Amagi a Akagi. Zbývající dvě jednotky Atago a Takao byly zrušeny a sešrotovány v souladu se smlouvou v roce 1924.
Přestavba Amagi byla zrušena, když byl její rozestavěný trup 1. září 1923 poškozen při zemětřesení natolik, že jeho oprava by byla neekonomická. Jako náhradu za sešrotování Amagi bylo rozhodnuto přestavět na letadlovou loď rozestavěný trup bitevní lodi Kaga.
Akagi byla spuštěna na vodu 22. dubna 1925 v Kure a dokončena 27. března 1927 v jokosuckém námořním arzenálu (Jokosuka Kaigun Košo). Zkoušky probíhaly do listopadu 1927.
Jméno Jelikož byla loď původně navržena jako bitevní křižník, zůstalo jí pojmenování po japonských horách, konkrétně hoře Akagi v prefektuře Gunma v regionu Kantó. Doslova toto jméno znamená „červený hrad“. Podle jmenných konvencí císařského námořnictva by jinak letadlová loď měla nést jméno po létajícím zvířeti, obdobně jako například první japonská letadlová loď Hóšó (~ „letící fénix“).
Konstrukce náhled|vlevo|Akagi v Kure, 6. dubna 1925 náhled|vlevo|Akagi během zkoušek 17. června 1927. Ještě bez 200mm věží. Všimněte si třípalubového uspořádání. náhled|vlevo|Akagi spolu s bitevní lodí Nagato 15. srpna 1930. 200mm dělové věže již jsou nainstalovány. Přestavba na letadlovou loď znamenala kompletní předělání původního návrhu bitevního křižníku, které spočívalo nejenom v náhradě dělostřelecké výzbroje a nástaveb za celkem tři letové paluby, ale také zeslabení původně navrhovaného pancéřování: u paluby z 96,5 na 78,4 mm a z 254 na 152,4 mm u hlavního bočního pancéřového pásu.
V původní konfiguraci po dokončení byla Akagi letadlovou lodí s jednou 190,2 m dlouhou vzletovou a přistávací palubou táhnoucí se od zádi do asi 2/3 délky plavidla. Pod ní se dále na přídi nacházely další dvě odstupňované startovací dráhy u kterých se počítalo se startem lehčích stíhacích (u prostřední paluby dlouhé 15 m), bombardovacích a torpédonosných (u dolní paluby dlouhé 55,02 m) dvouplošníků. Jedinou další lodí s podobným uspořádáním palub na světě byla Kaga. Záměrem bylo umožnit současné přistávání i starty letounů (na současných letadlových lodích je toto řešeno úhlovou palubou). Ze spodních dvou palub měly letouny startovat přímo z hangáru, bez nutnosti vytahovat je na palubu. Horní paluba se (po většinu své délky) svažovala pod úhlem 1,5° směrem k zádi a nacházely se na ní i dva výtahy pro dopravu letadel do (a z) hangáru. Zastavení přistávajícího letadla mělo zajistit přistávací zařízení britského původu (obdoba zařízení instalovaného na HMS Furious), sestávající ze soustavy asi 60 lan o průměru 12 mm. Ta byla umístěna ve vzdálenosti 15 cm od sebe paralelně s centrální osou plavidla. Letadla měla na podvozku soustavu kotviček, které se při dosednutí měly zachytit za tato lana a vést letadlo podél nich. Brzdění mělo zajistit tření mezi kotvičkami a lany. I Japonci ale přišli na to, že tento systém v praxi není moc efektivní a v roce 1931 jej nahradil systém využívající lana natažená kolmo k ose plavidla.
Na pravoboku se nacházely dva komíny: větší přední skloněný k hladině a druhý menší v klasickém kolmém provedení mírně přečnívající nad palubu. Loď disponovala poměrně silnou dělostřeleckou výzbrojí tvořenou šesti 200mm kanóny modelu 1914 v jednohlavňových lafetacích v kasematech na zádi a dalšími čtyřmi kanóny stejného typu ve dvou dvouhlavňových dělových věžích po stranách prostřední vzletové paluby. Argumenty některých důstojníků, že těžká dělostřelecká výzbroj je pro letadlovou loď zbytečná a jenom zabírá místo dalším letounům a že nejlepší obranou letadlové lodi jsou zase jenom její vlastní letouny, byly v té době považovány téměř za kacířství.Vejřík, str. 64
Třípalubové uspořádání letových palub se ale neosvědčilo a tak byly obě přední nižší paluby během přestavby v Námořním arzenálu Sasebo (Sasebo Kaigun Košo) od 24. října 1935. do 31. srpna 1938 odstraněny a hlavní vzletová a přistávací paluba protažena na celou délku plavidla, přičemž na přídi a zádi byla podpírána nosníky. Změna se dotkla rovněž rozmístění palubních výtahů: na původním místě zůstal pouze zadní. Původní přední byl odstraněn a nahrazen dvěma jinými. Jedním uprostřed paluby a druhým na přídi. S přestavbou souviselo i navýšení přepravní kapacity palubního letectva z 61 na 91 strojů a zvětšení kapacity skladů munice a leteckých pohonných hmot pod pancéřovou palubou. Kotle na smíšené palivo byly nahrazeny kotly na mazut Byl přidán malý velitelský můstek (tzv. ostrov) na levoboku (netradiční umístění, pozdější konstrukce ho budou mít zpravidla na pravoboku). Původní dva komíny byly nahrazeny jediným větším skloněným k hladině a umístěným na pravoboku, těsně před úrovní ostrova. Zároveň zmizela obě přední 200mm dvojčata a zůstalo jich pouze šest v jednohlavňovém uspořádání v kasematech na zádi.
Označování letounů palubní skupiny Akagi Letouny palubní skupiny Akagi (赤城飛行機隊 Akagi hikókitai) – odkazováno jako „Lundstrom I“ byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovcePřed vypuknutím druhé čínsko-japonské války byl registrační kód umístěn na sedmi pozicích: po obou stranách trupu za výsostným znakem, na obou stranách kýlovky, na obou polovinách spodního křídla zespodu a uprostřed horního křídla seshora u dvouplošníků, u jednoplošníků pak symbol před pomlčkou byl na levé a zbytek kódu na pravé polovině křídla. Viz Vejřík, str. 291 kódem, dle následujícího schématu: [kód Akagi]-[taktické číslo]. Identifikační kód Akagi se v průběhu služby měnil: do konce 30. let ho tvořil katakanou psaný znak pro ha ハ, na přelomu 30. a 40. let ho nahradilo latinkou psané V a na základě dílčí reorganizace Spojeného loďstva v roce 1940Některé letouny – minimálně Aiči D1A2 Susie V-267 ze základny Omura, Nagasaki – si svoji původní identifikaci Akagi ponechaly i po této reorganizaci. se kódem Akagi stala kombinace písmena a římské číslice AI. V rámci této reorganizace přibyl jako identifikační prvek pro palubní skupinu Akagi navíc jeden široký červený pruh na trupu letounu.Vejřík, str. 291–294
Služba Před II. světovou válkou náhled|vpravo|Akagi v Sakumské zátoce v dubnu 1939, těsně před nasazením u čínských břehů. Po zařazení do služby se stala vlajkovou lodí 1. divize letadlových lodí (第一航空戦隊 Dai-iči Kókú Sentai) 1. floty (第一艦隊 Dai-iči Kantai) s domovským přístavem v Jokosuce. Podílela se na výcviku nových palubních pilotů. Od 10. prosince 1928 do 1. listopadu 1929 byl jejím velitelem kapitán Isoroku Jamamoto, pozdější admirál a vrchní velitel Spojeného loďstva. Od konce dubna 1939 do poloviny února 1940 působila u jihočínských břehů v rámci druhé čínsko-japonské války. V rámci palubní skupiny Akagi působili v té době i tito úspěšní piloti:Vejřík, str. 248 – ne všechna vítězství ale byla dosažena v rámci jejich působení v Kandžo Buntai Akagi, neboť během druhé čínsko–japonské války vystřídali více jednotek. Jméno Počet vzdušných vítězství v ČíněMamoto Macamura10Jošió Fukui6Takahide Aioi5Micugu Mori4Osamu Kudo3 Jedinou ztrátou byl četař (Itto Hiko Heiso) Širo Ajukawa, který padl 9. května 1939.Vejřík, str. 250
Dne 10. dubna 1941 se stala vlajkovou lodí nově zformované 1. letecké floty (第一航空艦隊 Dai-iči Kókú Kantai) a byla přiřazena k 1. divizi letadlových lodí 1. letecké floty. Tak byl poprvé v historii vytvořen úderný svaz letadlových lodí (機動部隊 Kidó Butai), který soustředil námořní leteckou sílu do jednoho taktického uskupení schopného operovat daleko od mateřských základen a představujícího zlom v námořní strategii. Dne 22. listopadu vplouvá Akagi do Hittokappské zátoky na ostrově Etorofu, aby se připojila k ostatním jednotkám určeným k provedení útoku na Pearl Harbor.
Útok na Pearl Harbor (prosinec 1941) náhled|Stíhací A6M2 startuje k útoku na Pearl Harbor. Jedná se o osmý stroj palubní skupiny Akagi, jak prozrazuje široký červený pruh na trupu a kód AI-108 na směrovce. Akagi – jakožto vlajková loď viceadmirála Čúiči Naguma – opustila Hittokappskou zátoku 26. listopadu 1941 a spolu s ostatními plavidly Kidó Butai zamířila k Havajským ostrovům. V ranních hodinách 7. prosince pak vyslala své letouny ve dvou vlnách k útoku na Pearl Harbor. V první vlně poslala do útoku 9 stíhacích Micubiši A6M2 Zero (ty zaútočily na Hickam Field), 15 bombardérů Nakadžima B5N2 Kate a dalších 12 Kate vyzbrojených torpédy. Kate zaútočily na bitevní lodě USS Maryland, USS Tennessee, USS West Virginia, USS Oklahoma a USS California. Do druhé útočné vlny přispěla Akagi celkem devíti stíhacími Zery a osmnácti střemhlavými bombardéry Aiči D3A1 Val, které napadly tanker USS Neosho, torpédoborec USS Shaw a o únik se pokoušející bitevní loď USS Nevada.Viz The Pearl Harbor Strike Force, Kidô Butai a anglická Wikipedie Z první útočné vlny se nevrátilo jedno Zero a ve druhé vlně ztratila Akagi čtyři Val, přičemž celkem ztratila 10 příslušníků létajícího personálu.Viz Order of Battle Pearl Harbor 7 December 1941 Dalších 23 strojů z Akagi bylo poškozeno.
Podpora japonského postupu v západním a jihozápadním Pacifiku (leden–březen 1942) Po návratu do Japonska vyplula 8. ledna 1942 z Iwakuni a jejím cílem byl atol Truk, kam dorazila 14. ledna a spolu s letadlovou lodí Kaga se připojila k invazním jednotkám směřujícím na Rabaul. Dne 20. ledna podnikly letouny z letadlových lodí Akagi a Kaga první náletPrvní nálet na Rabaul provedený palubním letectvem. Celkově prvním náletem byl útok šestnácti námořních bombardérů Micubiši G3M, provedený 4. ledna. na Rabaul (Akagi přispěla 20 Kate a 9 Zero.) a Kavieng (Akagi přispěla 18 Val a 9 ZeroHPM 2/1992 uvádí, že k náletu na Kavieng došlo až následující den, tedy 21. ledna.). Cílem byly slabě chráněné lodě v přístavu a letiště. Dne 22. ledna znovu zaútočilo celkem 50 letounů (z Akagi 18 Val a 6 Zero) z obou letadlových lodí na Rabaul. Podařilo se zničit jediná dvě těžká protiletadlová děla a nálet trval celých 45 minut. Následující den podpořila Akagi vlastní vylodění třemi Val a třemi Zero. Letouny z Akagi splnily všechny úkoly beze ztrát Dne 27. ledna se Akagi vrátila na Truk.Viz Battle of Rabaul