František Josef kníže z Auerspergu ( Franz Joseph Maria Emanuel Fürst von Auersperg;Gothaischer genealogischer Hofkalender 1897; Gotha, 1897; s. 118 dostupné online 20. října 1856 Vídeň – 19. listopadu 1938 Slatiňany) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Auerspergů.Ottův slovník naučný, díl II.; Praha. 1889 (reprint 1996); s. 1019–1024 (heslo Auersperg) ISBN 80-7185-057-8 Byl majitelem několika rozsáhlých velkostatků v Čechách a Dolním Rakousku. Za Rakouska-Uherska zastával vlivné hodnosti u císařského dvora, byl členem Panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna. Proslul mimo jiné v chovu koní a jako cestovatel. Po roce 1918 žil v Československu jako soukromník na svých statcích, jeho hlavním sídlem byl zámek Slatiňany, kde také zemřel.

Životopis náhled|vlevo|Zámek Slatiňany, hlavní rodové sídlo František Josef byl druhorozený syn (starší bratr princ Karel zemřel v necelých dvou letech) Vincence Karla, knížete z Auerspergu (15. července 1812 – 7. července 1867) a Vilemíny Josefiny, hraběnky z Colloredo-Mannsfeldu (26. července 1826 – 19. prosince 1898).Rodokmen Auerspergů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IX. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 602–603Gothaischer Hofkalender 1870; Gotha, 1870; s. 120 dostupné onlineRodokmen rodu Colloredo-Mansfeld dostupné online Po předčasném úmrtí otce byl pod dohledem matky vychován v domácím prostředí, důraz byl mimo jiné kladen na vzdělání v češtině. Maturitu složil jako privatista na Malostranském gymnáziu v Praze. Poté krátce distančně studoval práva na vídeňské univerzitě, ale v roce 1876 vstoupil jako dobrovolník k c. k. armádě. V hodnosti poručíka sloužil u 1. dragounského pluku v Pardubicích,Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1879; s. 458 dostupné online během krátké služby v armádě dosáhl hodnosti rytmistra a mimo aktivní službu byl později povýšen na podplukovníka. V letech 1877–1878 doprovázel korunního prince Rudolfa na cestě po Evropě, navštívil s ním Francii, Nizozemí, Belgii a delší část pobývali ve Velké Británii.HAMANNOVÁ, Brigitte: Rudolf. Korunní princ a rebel; Odeon Praha, 1993; s. 78–79 ISBN 80-207-0433-7

Později se věnoval především správě majetku a rodině, a i když získal několik funkcí u dvora i v Panské sněmovně, pobýval převážně ve Slatiňanech. Jeho vášní byl mimo jiné chov koní, sám byl až do vysokého věku aktivním jezdcem a koně z proslulých slatiňanských stájí se uplatnili na Velké pardubické nebo na honech v císařské rezidenci Gödöllő v Uhrách. Byl mimo jiné členem Pardubické parforsní společnosti a od roku 1907 viceprezidentem Jockey Clubu ve Vídni. Aktivně se věnoval také cestování, absolvoval výpravy do Alp nebo na Balkán, v letech 1910 a 1912 pobýval v Africe.

Po rozpadu monarchie v roce 1918 žil trvale především ve Slatiňanech, k nově vzniklé Československé republice měl sice rezervovaný postoj, ale v regionu východních Čech byl vnímán pozitivně, mimo jiné s ohledem na své četné finanční příspěvky v charitě. V posledních letech života častěji zajížděl na ozdravné pobyty do Opatije nebo do belgických lázní Ostende.

Zemřel 19. listopadu 1938 ve věku 82 let ve Slatiňanech,Úmrtní oznámení Františka Josefa Auersperga na webu Města Slatiňany dostupné online pohřeb se konal za účasti široké veřejnosti 24. listopadu v kostele sv. Martina. Původně byl pochován v dnes již neexistující rodové hrobce ve Žlebech, v roce 1986 byla rakev s jeho ostatky uložena v kryptě kostela sv. Marka v Markovicích.

Tituly a ocenění Jako představitel rodové sekundogenitury Auerspergů užíval titul knížete s nárokem na oslovení Jeho Jasnost (Seine Durchlaucht). V roce 1881 byl jmenován c. k. komořímHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1882; s. 271 dostupné online a v roce 1898 obdržel hodnost c. k. tajného rady spojenou s titulem Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1899; Vídeň, 1898; s. 209 dostupné online Jako osmý a poslední člen rodu Auerspergů získal v roce 1907 prestižní Řád zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 269Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online Do roku 1918 byl také doživotním členem Panské sněmovny, dále byl také dědičným zemským maršálkem v Tyrolsku. V roce 1890 získal čestné občanství ve Slatiňanech.František Josef Auersperg jako čestný občan na webu Město Slatiňany dostupné online

Majetkové poměry náhled|vlevo|Palác Auerspergů ve Vídni Po otci zdědil v deseti letech rozsáhlý majetek ve východních Čechách, Dolním Rakousku, dále také nemovitosti ve Vídni a Praze. Po dobu nezletilosti vedla poručnickou správu matka Vilemína, František Josef se fakticky ujal dědictví v roce 1876.

V Čechách vlastnil velkostatky Nasavrky,KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000; s. 267 ISBN 80-85983-16-8 Dolní Kralovice-ČechticeKUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 719 ISBN 80-85983-13-3 a Žleby s řadou připojených menších statků, celková rozloha činila přes 14 000 hektarů půdy.PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 24–30 dostupné online Kromě rozsáhlých polností a polesí představovaly vysoký zdroj příjmů četné průmyslové podniky, především cukrovar a továrna na umělá hnojiva ve Slatiňanech. Zisky přinášely také další průmyslové provozy jako pivovary, cihelny, mlýny, pily nebo lihovary.

V Dolním Rakousku byl rodovým majetkem velkostatek Niederfladnitz s rozlohou přes 2 000 hektarů půdy.Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- und Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 25–26 dostupné online Na tomto pozemku se nacházel zámek Karlslust nedaleko od Znojma, který byl také občasným příležitostným sídlem rodiny. V Praze Františku Josefovi patřil Colloredo-Mansfeldský palác v Karlově ulici na Starém Městě, který zdědil po matce a poté jej nechal přestavět na luxusní nájemní byty.Historie Colloredo-Mansfeldského paláce na webu Galerie hlavního města Prahy dostupné online Ve Vídni vlastnil Auersperský palác v ulici Auerspergstraße 1 ve čtvrti Josefstadt, který byl od roku 1918 pronajímán.

Zatímco funkci reprezentačních rezidencí plnil zámek Žleby a Auersperský palác ve Vídni, skutečným rodinným sídlem byl v té době zámek ve Slatiňanech. Slatňanský zámek byl vybaven všemi moderními vymoženostmi od elektrifikace až po vybudování výtahu. Do Slatiňan bylo také na přelomu 19. a 20. století převezeno vybavení Colloredo-Mansfeldského paláce na Starém Městě v Praze, který František Josef zdědil po matce.BUŠTA, Jaroslav: Poválečné osudy zámku Slatiňany a jeho vnitřního zařízení in: Osudy konfiskátů. Výzkum provenience a problematika přesunů kulturního majetku v Československu na základě prezidentských dekretů; Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 49–51 ISBN 978-80-88283-31-7 V souvislosti se svými zájmy o jezdectví a koně nechal František Josef koncem 19. století vystavět rozlehlý areál koníren a stájí podle projektu Jana Schmoranze. Rodina Schmoranzů se na stavebních úpravách auersperských statků realizovala i jinde, Janův bratr František Schmoranz navrhl radikální přestavbu kostela sv. Martina nebo výstavbu rodinné hrobky ve Žlebech. V areálu slatiňanského zámku se Auerspergové uplatnili i v úpravách parku, kněžna Vilemína nechala pro své děti na přelomu 19. a 20. století vystavět romantický Kočičí hrádek.HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 346–350 Kníže František Josef díky výnosům z hospodářství i nadále rozšiřoval svůj majetek, v roce 1914 od Clannerů z Engelshofenu koupil velkostatek Hostačov.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 130

Manželství a potomstvo náhled|vlevo|Vilemína Auerspergová (1905) Manželkou Františka Josefa Auersperga byla hraběnka Vilemína, rozená Kinská (5. dubna 1857 Vídeň – 1. října 1909 Slatiňany), dcera knížete Ferdinanda Kinského.Rodokmen knížecí linie Kinských dostupné online Seznámili se v roce 1876 a po zásnubách na zámku v Heřmanově Městci následovala svatba. Sňatek se konal 10. ledna 1878 ve Skotském kostele ve Vídni za účasti mnoha hostů. Císařskou rodinu zastupoval arcivévoda Ludvík Viktor, dvůr a vládu reprezentovali nejvyšší hofmistr Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst a předseda vlády Adolf z Auerspergu, Františkův vzdálený příbuzný. Vilemína se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 187 ISBN 978-80-85955-53-8 Především ve Vídni patřila k významným osobnostem společenského života a v Auersperském paláci organizovala řadu charitativních plesů a dalších akcí. Svého manžela často doprovázela na cestách a při návratu z Egypta v roce 1909 onemocněla a zotavovala se v Opatiji. Po návratu do Čech ve Slatiňanech nečekaně zemřela 1. října 1909 na následky mrtvice.

Z jejich manželství se narodilo pět dětí: 1. Kristina (Christiane) (25. listopadu 1878 Slatiňany – 16. května 1945 Karlslust), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1903 Klemens princ z Croÿ (31. března 1873 Gars am Kamp – 23. listopadu 1926 Vídeň), c. k. komoří, rytmistr, majitel statku Buchberg v Dolním Rakousku 2. Vincenc (15. ledna 1880 Vídeň – 10. července 1919 Vídeň), c. k. komoří, rytmistr, cestovatel, zemřel svobodný a bezdětný na rakovinu 3. Marie (15. ledna 1880 Vídeň – 6. května 1960 Vídeň), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1905 Karel hrabě z Trauttmansdorff-Weinsbergu (5. února 1872 Oberwaltersdorf, Dolní Rakousy – 1. dubna 1951 Ruden), c. k. komoří, diplomat majitel statku Weißenegg ve Štýrsku 4. Karolína (Caroline) (27. června 1885 Slatiňany – 2. července 1907 Vídeň) 5. Ferdinand (18. dubna 1887 Slatiňany – 13. listopadu 1942 Vídeň), dědic velkostatků Nasavrky, Žleby a Tupadly

František Josef měl celkem pět sourozenců. Mladší bratr Engelbert Ferdinand (1859–1942) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti podplukovníka, po matce byl dědicem velkostatku Zelená hora. Další bratr Eduard (1863–1956) byl právníkem a v jeho linii pokračuje tato linie Auerspergů v početném potomstvu. Sestra Gabriela (1855–1933) byla manželkou knížete Alfreda Windischgrätze (1851–1927), rakouského předsedy vlády (1893–1895) a dlouholetého předsedy Panské sněmovny.Rodokmen Windischgrätzů dostupné online

Díky své manželce měl také příbuzenské vazby na řadu dalších významných osobností. Jeho švagry byli knížata Karel (1858–1919) a Rudolf (1859–1930) Kinští, dalšími švagry byli například dlouholetý vlivný nejvyšší hofmistr kníže Alfred Montenuovo (1854–1927) nebo předposlední rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Otakar Černín (1872–1932).

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura Kolektiv: Zámek Slatiňany, Národní památkový ústav Praha, 2015; 167 s. ISBN 978-80-905871-3-7 POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 43–69 (kapitola Auersperg) ISBN 978-80-85955-39-2

Externí odkazy

– genealogický záznam Parlament der Republik Österreich (německy)

František Josef Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Narození v roce 1856 Kategorie:Narození 20. října Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí 19. listopadu Kategorie:Úmrtí ve Slatiňanech Kategorie:Muži