Amon Leopold Göth (11. prosince 1908 Vídeň – 13. září 1946 Krakov) byl rakouský nacistický důstojník a válečný zločinec, během druhé světové války velitel koncentračního tábora Kraków-Płaszów. Přestože patřil k nevýrazným představitelům nacistické Třetí říše, vešel později do všeobecného povědomí coby historická postava známá z filmu Stevena Spielberga Schindlerův seznam.
Osobní život Narodil se a byl pokřtěn ve vídeňské čtvrti Gumpendorf jako jediný syn dobře situovaných rodičů podnikajících v polygrafickém průmyslu. Jeho otcem byl Amon Franz Göth (1880–1964), matkou Bertha Göth, rozená Schwendt (1877–1936). Kvůli jejich vysokému pracovnímu vytížení se o výchovu malého Götha starali převážně prarodiče z matčiny strany, kteří mu přezdívali „Mony“.Sachslehner (2008), s. 91 - 93 Göth byl mužem velmi nápadného zjevu: měřil 193 cm při váze výrazně nad 100 kg.Sachslehner (2008), s. 145
Göth se podle pamětníků projevoval již od raného dětství jako velmi tvrdohlavý, se sklonem ke krutým žertům. Rodina to řešila jeho zapsáním na vyšší státní reálku, resp. katolický internát ve Waidhofen an der Thaya, kde měl odmaturovat, což se mu ovšem kvůli nedostatečným výsledkům nepodařilo.Sachslehner (2008), s. 22 - 30 Přesto byl v dokumentech SS později uváděn jako absolvent. Dále byl na náklady svých rodičů vzděláván soukromě v oboru polygrafie a připravoval se na převzetí podílu v rodinném podniku.Sachslehner (2008), s. 34 Aby zvedl prodeje nabízených knih, působil Göth jako podomní prodejce. Při prodeji však využíval nátlakové metody a vydírání, což bylo později veřejně kritizováno v lokálním tisku. Jako jednatel byl do obchodního rejstříku ve Vídni zapsán 21. dubna 1941. Živnost byla vedena jako vázaná, se sídlem firmy na Mariahilferstraße 105.
Aby nastavili vzdorovitému Göthovi mantinely, přinutili ho jeho rodiče v lednu 1934 vstoupit do naaranžovaného manželství s Olgou Janauschek (*1905). Toto manželství se však po dvou letech rozpadlo.Sachslehner (2008), s. 41 - 42 Podruhé se Göth oženil, tentokrát z vlastní vůle, v roce 1938 s Annou Geiger (*1913). Z manželství vzešly tři děti: syn Peter, který zemřel v útlém věku na záškrt, dcera Ingeborg a druhý syn Werner.Sachslehner (2008), s. 50 Ingeborg zemřela v pokročilém věku na rakovinu, Werner pak zemřel za nevyjasněných okolností ve Vídni na konci šedesátých let.
Během důstojnické kariéry v koncentračním táboře se prostřednictvím Oskara Schindlera seznámil se stenotypistkou wehrmachtu Ruth Irene Kalder (1918–1983). Vznikla tak mimomanželská milostná aféra, ze které vzešla dcera Monika (toto jméno bylo vybráno Göthem kvůli oslovování „Mony“), a na jejímž základě Anna Göth požádala na podzim roku 1944 o rozvod.Sachslehner (2008), s. 330 - 340 Dcera Monika se v roce 1946 stala jako batole obětí pokusu o vraždu, kdy k dětskému kočáru přiskočil neznámý muž a bodl ji nožem do krku. Monika Göth, provdaná Hertwig, později přivedla na svět dceru černé pleti Jennifer Teege, která se od nalezení Göthovy karty SS při studiu německých archivů dlouhodobě zabývá touto pohnutou rodinnou historií a pořádá na toto téma přednášky.
O svém pátrání napsala knihu Můj dědeček by mě popravil. V roce 2006 natočil americký režisér James Moll dokumentární film Inheritance, který dokumentuje životní vzpomínky Göthovy dcery Moniky Hertwig a bývalé vězeňkyně Helene Jonas-Rosenzweig. Jedná se o poměrně originální koncept konfrontace dvou očitých pamětnic. Natáčelo se přímo na území bývalého tábora. Kariéra v SS náhled|vlevo|Göthova fotografie ze srpna 1945 v americkém zajetí s razítkem krakovské prokuratury po jeho vydání do Polska. Göthova politická radikalizace se formovala již v mladém věku v době studia ve Waidhofenu. Byl mimo jiné členem paramilitárních jednotek Heimatschutz Steiermark.Sachslehner (2008), s. 28 - 34
Do NSDAP vstoupil 13. května 1931 pod členským číslem 510765, do SS pod číslem 43673. Jako nositel členského čísla SS nižšího než 50 000, obdržel po anšlusu Rakouska čestný prýmek starého bojovníka.Sachslehner (2008), s. 84
Ve stranické činnosti NSDAP byl velmi aktivní, po zákazu strany v Rakousku pracoval jako posel a pašerák v Mnichově a během těchto aktivit byl vážně, i když ne trvale, zraněn při autonehodě. Na tomto základě vznesl Göth žádost o udělení vyznamenání na památku 9. listopadu (Blutorden), která však kvůli administrativní chybě nebyla potvrzena.Sachslehner (2008), s. 45 Jeho hodnocení při návrzích na povýšení bylo bezchybné, ačkoliv se již při jeho aktivitách v Lublinu v roce 1942 o Göthovi šířily zvěsti jako o alkoholikovi a korupčníkovi. V červenci 1943, po inspekci židovského tábora nucených prací Płaszów (koncentračním táborem se Płaszów administrativně stal až v lednu 1944) byl Göth za jeho vystavění od základů a z pohledu nacistů vzorné vedení povýšen SS-Sturmbannführerem Friedrichem-Wilhelmem Krügerem s přeskočením hodnosti SS-Obersturmführera na SS-Hauptsturmführera. Žold takto postavených důstojníků se v roce 1943 pohyboval bez příplatků kolem 600–700 říšských marek (ekvivalent zhruba 2 700–3 000 EUR v roce 2024).
Podle přeživšího židovského vězně Mietka Pempera, který pracoval jako Göthův stenotypista, byla jeho činnost jako velitele po manažerské stránce problematická. Göth opakovaně obcházel nařízení z Berlína i velitelství SS v Krakově, falšoval záznamy v účetních knihách a vydával falešná oznámení o zastřelení na útěku. Když dostal po vypuknutí varšavského povstání v srpnu 1944 příkaz vypracovat pro koncentrační tábor Płaszów evakuační plán, nechal si Göth poslat tyto plány ze tří dalších koncentračních táborů v Generálním gouvernementu a jejich adaptací na svůj tábor pověřil zcela proti předpisům právě židovského vězně Pempera. Současně vystupoval velmi tvrdě i proti personálu, kdy i za nejmenší přečiny stavěl z autority velitele jednotlivé dozorce před vojenský soud. V konečném důsledku se v září 1944 skupina dozorců postavila otevřeně proti Göthovu velení a udala jej přímo na berlínské centrále gestapa. Podle Mieteka Pempera se vinou Göthova mimořádně tvrdého velení dozorci v průběhu roku 1944 rozdělili na Göthovy nohsledy a ty, kteří Götha otevřeně nenáviděli, přičemž je dráždil zejména jeho životní styl: „Göth si žije jako paša, zatímco naši vojáci na východě umírají.“ Předmětem udání byly i Göthovy aktivity na krakovském černém trhu.
Archiválie dochovaná z písemného styku mezi Göthem a vyšetřovatelem hospodářského úřadu SS ve Vídni z prosince 1943 nicméně dokládá, že Göth byl kontrolními orgány prověřován dlouhodobě.
V Generálním gouvernementu Na jaře 1942 byl Göth převelen z Rakouska do oblasti Lublinu v Generálním gouvernementu. Podle jeho životopisce Johannese Sachslehnera se tak zřejmě stalo na jeho vlastní žádost po úmrtí novorozeného syna Petera.Sachslehner (2008), s. 120 - 129 Nejprve byl pověřen rekvírováním a evidencí hospodářských zvířat, pro jeho organizační schopnosti byl později jmenován vedoucím pracovního nasazení při budování tábora v Lublinu. Vojensky spadal pod vyšší velení štábu SS-Obergruppenführera Odila Globocnika. Kvůli tehdy teprve neurčitým a nepotvrzeným fámám ohledně Göthovy korumpovatelnosti a rozkrádání zabaveného židovského majetku, byl po konzultaci s SS- und Polizeiführerem Julianem Schernerem, který si Götha pamatoval z Mnichova, převelen do oblasti Krakova, kde probíhala výstavba židovského tábora nucených prací Płaszów.Sachslehner (2008), s. 114 - 115 Tento tábor byl pod Göthovým brutálním vedením, kdy za nesplnění termínu výstavby baráků vyhlásil trest smrti, dostavěn ve velmi krátké době na přelomu roku 1942/1943 na bývalém židovském hřbitově (zbytky pobořené synagogy jsou patrné dodnes) a poblíž kamenolomu. Tábor současně těžil z výhodné infrastruktury železnice vedoucí z Krakova a dále na jihozápad do oblasti Osvětimi a do Protektorátu. Scherner Göthovi nabídl, že by se po dostavbě tábora mohl stát jeho velitelem, což Göth přijal.
Tábor nucených prací Płaszów Göth převzal velení v Płaszówě v době vyhlášení totální války 13. února 1943. Přesně o měsíc později, 13. března, zahájilo krakovské vedení SS likvidaci krakovského ghetta, přičemž Göth nechal pro tento účel navýšit kapacitu tábora o 10 000 míst. Ghetto bylo rozděleno na část A a část B. Zatímco v části B byli zadržováni převážně staří a nemocní, v části A se nacházeli práceschopní. Během prvních dvou dnů nechal Göth transportovat do Płaszówa zhruba 4 000 lidí. Další měli následovat.
V táboře obýval Göth nejprve tzv. Rotes Haus v ulici Jerozolimskastraße (v té době pod názvem SS-Straße) a po dokončení výstavby se přestěhoval do nedaleké vily. Protože měl k dispozici prakticky neomezené zdroje, disponoval jako velitel širokým personálem z řad Židů, Poláků i německých kriminálníků. Jeho pravou rukou a bodyguardem se stal bývalý vídeňský boxer Franz Grün (1902–1975). Vedle řidiče, maséra, holiče, několika kuchařů, pedikérky, ševce, krejčího, zahradníka a podkoního měl k dispozici také posly, automechaniky a osobní služky z řad polských a maďarských Židovek. Göth, v té době již zcela zkorumpovaný a nápadný svým alkoholismem a výraznou nadváhou, vedl velice excesivní životní styl, který symbolizovaly mohutné několikadenní pitky a opulentní hostiny: na posezení spořádal kila tatarského bifteku a zákusků, připravovaných již od rána osobním cukrářem, následovaných litry tvrdého alkoholu. Podle vzpomínek dcery Götha a Ruth Kalder žil pár v táboře jako honorace: "Od rána na sobě měla pleťové masky, pak vyjížďka na koních, hodinové líčení, opulentní brunch a po něm opalování na terase." Göthova služka, Helena Jonas-Rosenzweig: "Byl to velice bohatý dům. Z jídla tam bylo úplně všechno, co tehdy normálně k dostání nebylo: maso, zelenina, ovoce, červené víno, litry likérů a koňaku."
Göth se, pro velitele koncentračních táborů poněkud netypicky, běžně pohyboval mezi vězni, osobně vedl namátkové razie v barácích a podle Mieteka Pempera, který pro něj tlumočil z polštiny a jidiš, vedl osobně také výslechy na táborovém gestapu. V rámci osobitého denního režimu se však málokdy objevoval v areálu tábora před desátou hodinou dopoledne. Početný ženský personál považoval Göth za osobní majetek. Jednu ze služek, Nuisiu Reich, nechal zastřelit poté, co jí jeden z jeho hostů poklepal na rameno.
Administrativní úkony spojené s vedením tábora vyřizoval Göth především v noci, což u něj už během roku 1943 ve spojení s nezřízenou konzumací alkoholu vedlo ke stavům chronického vyčerpání. Personál doslova popisoval postupný rozklad jeho osobnosti. Trpěl problémy s cukrem, ledvinami a játry doprovázenými nevypočitatelnými výkyvy nálad a výbuchy nekontrolovatelného vzteku. Jeho osobní lékař Dr. Leon Gross mu opakovaně předepisoval sedativa a tehdy běžné morfium.
Ve vztahu k jednomu z jeho častých hostů, Oskaru Schindlerovi, vládla oboustranná závislost, neboť uvolňování otrocké pracovní síly do Schindlerovy továrny Deutsche Emailwarenfabrik v Krakově záleželo zcela na Göthově libovůli, na druhé straně se Schindler staral o Göthovo přijímání coby středně postaveného důstojníka SS ve vysokých krakovských kruzích. Během prvního roku, kdy velel táboru, se Göthovi podařilo z majetku ukradeného vězňům nashromáždit a odeslat do Vídně jmění v tehdejší hodnotě minimálně 300 000 říšských marek (ekvivalent zhruba 1 390 000 EUR v roce 2024). Současně řídil ve Vídni soukromou nakladatelskou firmu.Sachslehner (2008), s. 200 - 211
Vyšetřování korupce a zatčení