náhled|Amartya Sén Amartya Kumar Sén, neboli Amartja Kumár Sén (, [omorto kumar šén], česky Amartja Kumár Sén * 3. listopadu 1933) je indický ekonom a filozof. Jeho vlivná monografie Collective Choice and Social Welfare (1970) se zabývá problémy jako jsou individuální práva, vláda většiny nebo dostupnost informací o stavu jednotlivců.

Roku 1998 byl vyznamenán Nobelovou cenou za ekonomii „za příspěvek k ekonomii blahobytu“, tedy za své práce o teorii lidského rozvoje, stavu blahobytu a mechanismech vzniku chudoby. Svým zájmem o dopady hospodářských politik na blahobyt komunity si vysloužil například od Roberta Solowa přezdívku „svědomí [ekonomické] profese“.

Sén učil ekonomii a filozofii na mnoha prestižních univerzitách, jako jsou Oxford University, Harvard University nebo London School of Economics. V letech 1998–2003 byl rektorem Trinity College v Cambridge.

Mládí a vzdělání Amartja Sén se narodil 3. listopadu 1933 ve čtvrti Šántinikétan města Bólpur v Indii. Jeho otec Ášutóš Sén učil chemii na univerzitě ve Dháce (nyní Bangladéš).

Sén začal svá studia v Dháce na St Gregory’s School v roce 1940, nevydržel tam však dlouho a už v roce 1941 se přesunul na školu Pátha Bavana v jeho rodném Šántinikétanu, kterou dříve navštěvovala jeho matka Amita Sén. Tato škola se vyznačovala specifickou filozofií vyučování, kdy se žáci učí srdcem v blízkosti přírody a bez jakýchkoliv povrchních překážek mezi žáky a učiteli. Škola navíc byla soušástí ášramu, který zde založil držitel Nobelovy ceny Rabíndranáth Thákur. Vyučoval na ní také Sénův dědeček Kšiti Móhan Sén, který učil jazyk sanskrt a starověkou a středověkou kulturu v Indii, a který byl Thákurovým blízkým spolupracovníkem.

Po studiu v Šántinikétanu studoval ekonomii a matematiku na Presidency College v Kalkatě, kde získal v roce 1953 titul B.A. Během tohoto studia mu v pouhých 18 letech byla diagnostikována rakovina úst. Ačkoliv mu byla dána pouze 15% šance na přežití delší než 5 let, díky radioterapii rakovinu překonal. Sám později prohlásil, že „kdyby Marie Curie neučinila své objevy, už by [mezi přítomnými] nebyl.“ Ještě roku 1953 nastoupil na Trinity College v Cambridge, kde v roce 1959 získal titul Ph.D.

Profesní život Po zisku doktorátu pokračoval v akademické dráze, které se držel po celý život. Sám Sén v několika rozhovorech uvedl, že celý jeho život byl odehrán na akademické půdě.

Nejdříve v letech 1956–1958 vyučoval ekonomii na univerzitě Džádavpur v Kalkatě, poté přesídlil na Trinity College v Cambridge, kde působil šest let jako odborný asistent. Následně se vrátil do Indie, kde byl v letech 1963–1971 profesorem ekonomie na univerzitě v Dillí. V letech 1971–1977 učil ekonomii na London School of Economics, pokračoval v letech 1977–1986 na univerzitě v Oxfordu, kde zprvu působil jako profesor ekonomie a odborný asistent, později však také jako profesor politické ekonomie.

Po angažmá v Oxfordu byl Sén v letech 1987–1998 profesorem ekonomie a filosofie na Harvard University. V roce 1998 se vrátil do Cambridge, kde do roku 2003 zastával funkci rektora Trinity College, čímž se stal první osobou asijského původu nejen v této funkci, ale obecně ve funkci rektora některé z kolejí Oxfordské nebo Cambridgeské univerzity.

Kromě těchto angažmá působil jako externí profesor na mnoha dalších univerzitách, například na Massachusettském technickém institutu (1960–1961) nebo Stanfordově univerzitě (1961). V průběhu kariéry obdržel také řadu čestných doktorátů od univerzit v Severní Americe, Evropě či Africe.https://www.dfek.zcu.cz/kalendarium/EKONOM/NP_1998_sen.pdf

V roce 1984 byl Amartja Sén zvolen předsedou Ekonometrické společnosti (The Econometric Society), kde působil přes dva roky. Poté v letech 1986–1989 vykonával post předsedy Mezinárodní ekonomické asociace (The International Economic Association) a v roce 1989 se stal předsedou Indické ekonomické asociace (The Indian Economic Association). O pět let později byl zvolen prvním neamerickým předsedou Americké ekonomické asociace (The American Economic Association).

Sén je čestným členem Americké akademie umění a věd (The American Academy of Arts and Sciences) a členem Americké filosofické společnosti (The American Philosophical Society), které v roce 1997 předsedal. Mezi lety 2000–2002 působil jako předseda britské humanitární organizace Oxfam.

Osobní život Sén byl třikrát ženatý. První manželkou mu byla známá indická spisovatelka Nabaníta Dév Sén (Nabaneeta Dev Sén), se kterou měl dvě dcery. První dcera, Antara, je dnes novinářkou a druhá dcera, Nandana, je úspěšnou hollywoodskou herečkou. Po přestěhování do Londýna se jejich vztah rozpadl. Sénovou druhou manželkou byla italská ekonomka Eva Colorniová, se kterou měl také dvě děti, které žijí v USA a živí se novinařinou a hudbou. V roce 1985 ovšem Eva zemřela na rakovinu.

V roce 1991 se Sén oženil s Emmou Rothschildovou, historičkou na Harvardově univerzitě. Spolu bydlí v Massachusetts, kde během roku učí. Mají také domov v anglickém Cambridge, kde pobývají během svých pracovních cest (oba dva jsou stále členy na anglických College). Na zimu jezdí do svého sídla v Indii, kde se snaží regenerovat pomocí četby knih.

Politické názory Sén byl původně kritikem nově představeného kandidáta na post premiéra Indické republiky Naréndra Módí (BJP). Svůj názor potvrdil i v dubnu roku 2014, když deklaroval, že nebude dobrým lídrem pro svou zemi. V prosinci téhož roku sice připustil, že Módí dal obyvatelstvu naději a víru, že se věci mohou měnit, vývoj v následujících letech ovšem opakovaně označoval za nedemokratický a je hlasitým kritikem Módího i hinduistického nacionalismu.

V prosinci roku 2015 se Sén odhlásil z výběrového řízení na post kancléře Nálandské univerzity s tvrzením, že indická vláda nebyla nadšena z jeho dalšího setrvání na této pozici.

Sén je ateistou a tvrdí, že jeho vyznání může být spojováno se staroindickou ateistickou školou lókájata. V rozhovoru pro magazín California, který je vydáván Kalifornskou univerzitou v Berkeley, poznamenal:Lidé si v některých ohledech zvykli na tezi, že Indie je spirituální a nábožensky orientovaná. To umocnilo religionistické vnímání indické společnosti navzdory tomu, že sanskrt měl rozsáhlejší ateistickou literaturu, než kterýkoliv jiný antický jazyk. I v rámci hinduisitické tradice bylo mnoho lidí, kteří byly ateisty. Mádhava Áčárja, známý filozof ze čtrnáctého století, napsal knihu s názvem Sarvadaršanasangraha, která pojednává o všech náboženských školách interpretujících hinduistické myšlenky. První kapitola je „Ateismus“ – velmi silná prezentace argumentů ve prospěch ateismu a materialismu.

Teorie ekonomického rozvoje Amartja Kumár Sén se ekonomickému rozvoji věnoval již v 50. letech 20. století, nicméně jeho nejvýznamnější prací na toto téma se stala monografie z roku 1981 nesoucí název Poverty and Famines: An Essay on Entitlement and Deprivation (Chudoba a hladomor: esej o nároku a deprivaci). V této knize se věnuje zejména problematice hladomorů na Indickém subkontinentu (z let 1947 a 1974), ale i v dalších rozvojových zemích, jako Etiopii (1973, 1974). Tradičně se výzkumy příčin hladomorů soustředily na zásobování potravinami. Toto nepochopení příčin většiny z nich se ukázalo jako nebezpečné při jejich řešení. Sén došel k pozoruhodným závěrům, a to sice, že hladomory mnohdy udeřily, ačkoli zásoby potravin nebyly tenčí než v letech běžných dokonce i za předpokladu, že byly potraviny importovány.

Na základě dat z bangladéšského hladomoru v roce 1974 předložil Sén teorii, dle které problém nebyl v nedostatku potravin k nasycení populace. Místo toho poukázal na nízkou kupní sílu zemědělců, jejichž hospodářství toho roku zasáhly masivní povodně a z toho důvodu významně klesly jejich výnosy a s nimi také jejich reálný příjem. Potraviny se proto i přes jejich dostatek k zemědělcům prostě nedostaly, jelikož jim chyběla kupní síla.

Podle Séna je proto nutné pohlížet na hladomory mnohem komplexněji. Jejich vznik je možné vysledovat z četných socioekonomických příčin – zpravidla vzešlých ze selhání vlády či trhu. Zajímavý je důraz na vliv nezávislých médií, jejichž absence podle Séna byla jednou z příčin velkého hladomoru v Maově Číně, jednoho z nejhorších v dějinách vůbec. Čínský hladomor by údajně byl minimálně o mnoho mírnější, pokud by existoval někdo, jenž by před ním včas a dost hlasitě varoval. Nejedná se o tak jednoduchý fenomén, jak se může na první pohled zdát; nejde jen o prostý nedostatek potravin, a to minimálně co se týče hladomorů dvacátého století.

Sénovo dílo rovněž analyzuje a kritizuje přístupy k charakteristice a měření míry chudoby v nejen v ekonomii, ale také v politologii nebo sociologii. Stejně jako u problematiky hladovění podle něj omezují chudobu příliš na otázky distribuce zdrojů mezi skupinami obyvatel.https://oxford.universitypressscholarship.com/view/10.1093/0198284632.001.0001/acprof-9780198284635

Ocenění a ceny Amartja Sén obdržel během svého života více než 90 čestných uznání z univerzit napříč světovým spektrem. London School of Economics po něm v roce 2019 pojmenovala pozici předsedy svého Mezinárodního institutu pro výzkum nerovnosti.

Mezi nejvýznamnější ocenění, která mu byla udělena, patří mimo jiné: Cena Adama Smitha, 1954 Foreign Honorary Member of the American Academy of Arts and Sciences, 1981 Čestné členství od Institutu sociálních studií, 1984 Nobelova pamětní cena za ekonomii, 1998 Bharat Ratna, nejvyšší občanské ocenění v Indii, 1999 Čestné občanství Bangladéše, 1999 Řád čestného společníka, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, 2000 Leontiefova cena, 2000 Eisenhowerova medaile za vůdcovství a služby, 2000 351. Úvodní řečník Harvardovy univerzity, 2001 Mezinárodní humanistické ocenění od Mezinárodní humanistické a etické unie, 2002 Cena za celoživotní dílo od Indické obchodní komory, 2004 Cena za celoživotní dílo od bangkokské United Nations Economic and Social Commission for Asia and the Pacific (UNESCAP) National Humanities Medal, 2011 Řád aztéckého orla, 2012 Čestný rytíř Francouzské legie, 2013 25 Největších globálních žijících legend v Indii od NDTV, 2013 Top 100 myslitelů, kteří vymezili naše století od The New Republic, 2014 Ocenění Charleston-EFG John Maynard Keynes, 2015 Cena Alberta O. Hirschmana, Rada sociálně-vědných výzkumů, 2016 Cena Johana Skytte v politických vědách, 2017 Bodleyho medaile, 2019 Mírová cena německých knihkupectví, 2020https://www.sav.sk/journals/uploads/0920145106%2009%20Zemanova.pdf

Dílo Choice of Techniques, 1960 Collective Choice and Social Welfare, 1970 Behaviour and the Concept of Preference, 1971 On Economic Inequality, 1973 Hunger and Public Action, 1989 Inequality Reexamined, 1992 Development as Freedom, 1999

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Indičtí ekonomové Kategorie:Indičtí filozofové Kategorie:Političtí filozofové Kategorie:Spisovatelé píšící anglicky Kategorie:Indičtí ateisté Kategorie:Indické feministky Kategorie:Naturalizovaní občané USA Kategorie:Indičtí nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Nositelé Nobelovy pamětní ceny za ekonomii Kategorie:Rytíři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Bharat Ratna Kategorie:Nositelé Řádu společníků cti Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Boloňské univerzity Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Padovské univerzity Kategorie:Členové Britské akademie Kategorie:Absolventi Kalkatské univerzity Kategorie:Absolventi Univerzity v Cambridgi Kategorie:Absolventi London School of Economics Kategorie:Absolventi Cornellovy univerzity Kategorie:Absolventi Harvardovy univerzity Kategorie:Narození v roce 1933 Kategorie:Narození 3. listopadu Kategorie:Muži Kategorie:Žijící lidé