Ostravská operace též ostravsko-opavská operace () byla vojenská ofenzíva Rudé armády probíhající od 10. března do 5. května 1945. Spočívala v útoku rudoarmějců a jednotek 1. čs. armádního sboru směrem na československé Slezsko a severní Moravu a průniku na území Československa. Při plánování útoku byly vzaty do úvahy i skutečnosti, že hlavní cíl – Ostrava a ostravsko-karvinská uhelná pánev – je velké průmyslové centrum s velkým významem pro poválečnou obnovu Československa. Bylo též nutno počítat se silnou obranou Němců, kteří mohli využít pohraniční opevnění z předmnichovské republiky.
Význam operace Moravská Ostrava, Vítkovice, Karviná a Třinec byla po celou dobu války významným centrem nejen hutního a těžkého průmyslu, ale i strojní a vojenské výroby Německa. Po obsazení německého Porúří západními spojenci mělo Ostravsko pro Třetí říši klíčový význam. Tvořila 30 % celkové průmyslové produkce se strategickou výrobou litiny a oceli a specifickými nenahraditelnými průmyslovými technologiemi, umocněné strategickou dopravní polohou. Z vojensko-strategického hlediska měla obrana hranic celé Moravy a Čech zabránit přístupu Rudé armády do České kotliny a Prahy. Tento vojensko-politický aspekt prosazoval u Hitlera zejména polní maršál Ferdinand Schörner. Přesvědčoval Hitlera o tom, že seskupování armád na Odře směrem k Berlínu je klamný manévr a Stalinovi jde prvotně o Čechy a Moravu a Prahu, která je dobývána ze všech stran. Argumentoval také starým vojenským příslovím "Kdo je vládcem České kotliny, ten je vládcem Evropy".
Státní ministr Karl Hermann Frank oddán Třetí říši do posledních dnů chtěl Hitlera přesvědčit o svých schopnostech. Několikrát osobně navštívil pohraničí s Polskem a Ostravu při budování obranných tankových zákopů, dělostřeleckých a kulometných pozic. Obranná linie ze železa, betonu a minových polí byla vytvořena již na území Polska a měla pět pásem a zasahovala místně až do hloubky 40–50 km. Tyto nové opevňovací práce byly zahájeny již v lednu 1945 a podílelo se na nich 39 000 osob. Postupně navazovaly na systém těžkého a lehkého opevnění vybudovaný čs. armádou do roku 1938 – tzv. betonová slezská brána.
Počáteční plán a rozložení vojenských sil Jedním z důležitých aspektů plánování Ostravské operace, bylo poutat vojenské a materiální síly armádní skupiny Mitte a umožnit rychlý postup 1. ukrajinského a 1. a 2. běloruského frontu směrem k Berlínu. náhled|Armádní generál Ivan Jefimovič Petrov (vlevo dole) při karpatské operaci v roce 1944 Náročný průlom důmyslným obranným systémem byl svěřen 4. ukrajinskému frontu armádního generála Ivana Jefimoviče Petrova. Plán Ostravské operace byl schválen již 17. února a jeho součástí byl také postup vojsk 18. armády Gastiloviče a čs. armádního sboru z Liptovského Mikuláše, Ružomberka a Žiliny na Kroměříž. Hlavním úkolem 18. armády bylo rovněž poutat a ničit síly německých vojsk. Široce rozložená operace měla být koordinována s činností levého křídla 1.ukrajinského frontu na území Polska a postupem 2.ukrajinského frontu přes Maďarsko,Na osvobození Budapešti, Maďarska, Vídně a východního Rakouska se podílel také 3. ukrajinský front Tolbuchina. Bratislavu a Vídeň na Brno.https://books.google.cz/books?id=3LdeDwAAQBAJ&pg=PA192&lpg=PA192&dq=gener%C3%A1l+gastilovi%C4%8D&source=bl&ots=zWjT3GPAwk&sig=ACfU3U3eVsBJMQDTlhZqwWgg5KcpFVYHTw&hl=cs&sa=X#v=onepage&q=gener%C3%A1l%20gastilovi%C4%8D&f=false
Richter Karel, Posledních 100 dnů, Praha 2018, str. 134 Celá Ostravská operace měla podle původního plánu dosáhnout linie Šternberk – Olomouc – Tovačov během osmi dnů.
Petrov měl k útoku na Ostravu k dispozici 38., 1. gardovou, 8. leteckou armádu a část 18. armády. Zpočátku měly celkem 2 571 děl (1 275 děl, 1 296 minometů) 4 337 kulometů a 184 tanků a samohybných děl, 410 letadel a měla u Ostravy, Opavy a Těšína okolo 130–150 000 mužů.Číselné údaje v odborné literatuře značně kolísají.
38. armáda – generálplukovník Kirill Moskalenko – pravé křídlo – Ostravsko, poté Opavsko 1. gardová armáda – generálplukovník Andrej Grečko – střed – Ostravsko a Hlučínsko 8. letecká armáda – generálporučík letectva Vasilij Nikolajevič Ždanov 18. armáda – generálporučík Anton Gastilovič – levé křídlo – Těšínsko, Karvinsko
V sestavě německého Wehrmachtu a Waffen-SS dominovala 1. tanková armáda generálplukovníka Gottharda Heinriciho. Zpočátku ji doplnilo osm pěších divizí, dvě bojové skupiny, tři samostatné pluky a šestnáct samostatných praporů, které disponovaly 1500 děly a minomety, 100 tanky a samohybnými děly a 120 letouny. Celkem měla Heinriciho armáda na ostravsko-opavském a těšínském směru okolo 90–110 000 mužů, ale tento počet se průběžně měnil později po jejím doplnění.
1. fáze (10.–17. března) Operace byla v podstatě zahájena již počátkem března poté, co sovětská vojska pronikla v rámci Viselsko-oderské operace. Během několika dnů pronikla k řece Odře na vzdálenost 60 km od Berlína a následně provedla dílčí útoky na německá vojska nacházející se v okolí města. V jižní části postupu zahájila vojska 1. ukrajinského frontu 1. března Hornoslezskou operaci, která souběžně probíhala až do konce března.
Petrovův 4. ukrajinský front zahájil Ostravsko-těšínskou operaci 10. března na polském území, kdy hlavní směr útoku byl veden od Strumieň na Fryštát a od Bílsko-Bělé – Skočov na Český Těšín. Na průlom 15 kilometrů široké obrany byla určena 38. Moskalenkova armáda a Grečkovy dvě tankové brigády a tři pluky samohybných děl a další podpůrné jednotky. Vzhledem k špatnému počasí nebylo možné zaměřit dělostřeleckou palbu a využít letecké podpory. Seskupení vojsk a přípravu operace se také nepodařilo utajit, a tak sovětská vojska v rozbahněném terénu postupovala velmi pomalu. Fronta urazila za týden jen 6–12 km a utrpěla neúnosné ztráty, což bylo nejen pro Petrova nečekaným fiaskem, a proto byla první fáze 17. března ukončena.
2. fáze (24. března – 7. dubna) náhled|Armádní generál Andrej Ivanovič Jerjomenko, od 1955 maršál SSSRNa základě neúspěchů byl první plán operace zcela přepracován a odeslán ke schválení generálnímu štábu do Moskvy. Vojska přešla dočasně do obrany a došlo k přeskupení a přemístění hlavních vojsk na opavský směr. Byl tak změněn hlavní směr útoku, neboť probíhaly tvrdé boje o polskou Ratiboř, která byla Němci zuřivě bráněna. Na základě situace byla 1. československá samostatná tanková brigáda doplněna na plný stav 63 tanků a společně s praporem samopalníků dohromady čítala 1528 vojáků. Byla převelena ze slovenského Kežmarku k sestavě 38. armády, které byl 5. gardový mechanizovaný sbor odvelen. Současně byla zapojena také 1. čs. smíšená letecká divize Františka Fajtla.
Němci využili také přestávky a 21. března odvolali gen. Heinriciho, kterého nahradil zkušený gen. Walter Nehring a posílil obrannou sestavu o další vojska a těžkou techniku.
Během 24. března byla zahájena druhá fáze operace 38. armádou, která obešla německá obranná postavení od města Żory a Wodzisław Śląski. Pomocný úder na Karvinsko vedla přeskupená Grečkova 1. gardová armáda. Dne 25. března byl velitel 4. ukrajinského frontu Petrov odvolán z funkce a převelen do funkce náčelníka štábu Koněvova 1. ukrajinského frontu a nahrazen generálem Andrejem Jerjomenkem.Důvod odvolání Petrova mohl být také ovlivněn neshody se členy jeho štábu a veliteli podřízených armád – Moskalenkem, Gastilovičem a Grečkem. Grečkova armáda postoupila k Bohumínu a zastavila se na Odře, kde tanky v řece uvízly a nezískaly tak důležité předmostí pro další postup. Grečkově armádě se nezdařil také postup směrem na Darkovice.
Změna strategického plánu (7.–14. dubna)
Na základě vývoje vojenských operací u Berlína, Bratislavy a před Vídní, vydal generální štáb rozhodnutí zastavit operaci, opět přehodnotit celkový plán, posílit sestavu a dobýt co nejdříve Opavu i Moravskou Ostravu. Dále pokračovat směrem k Fulneku a Hranicím na Moravě a ve druhém směru na Moravský Beroun a Šternberk až k Olomouci. Zde měla vojska společně s 2. ukrajinským frontem maršála Malinovského do kleští sevřít u Prostějova 1. tankovou armádu a hlavní část Schörnerovy armádní skupiny Mitte. Proto byla ofenzíva 7. dubna opět na týden zastavena a vojska byla posílena také o 60. armádu velitele 2. běloruského frontu generála Pavla Kuročkina Obsahovala 1. tankový sbor a tři horské střelecké divize. V tomto období probíhala linie fronty na čáře západně od města Nysa přes Krnov, odtud severně od Opavy a jižně od Ratiboře, Wodzisław a východně od Českého Těšína směrem ke Slovensku. Sovětské vrchní velitelství rozhodlo, že rozhodující útok vojsk 4. ukrajinského frontu na ostravském směru bude zahájen těsně před útokem na Berlín. Hlavní útok měl být veden po západním břehu Odry, pomocný úder po jejím břehu východním.
3. fáze (15.–25. dubna) osvobození Opavy, Hrabyně
Hlavní část 3. fáze operace začala 15. dubna 1945 v 10 hodin průnikem československých již jen 32 tanků, kteří vstoupili na čs. území u Sudic.https://osvobozeni.ostrava.cz/cz/?MapName=map02&Action=prev Tankisté byli na pravém křídle 38. armády a pronikli až mezi Kravaře a Dolní Benešov. Do útoku vyrazila také vojska 60. armády generála Kuročkina, včetně Kuzněcovova 1. tankového sboru, čítající významnou posilu 123 tanků a samohybných děl. Útočící vojska měla k dispozici teoreticky více než 300 tanků, avšak narážela na pevnou obranu německých vojsk posílenou dalšími tanky, které činily dohromady okolo 325 kusů.Skutečný aktuální počet obrněné techniky na obou stranách není přesně znám. Jedná se o tabulkové počty a nezahrnují bojové a technické ztráty od počátku bojů, ale doplnění jejího původního stavu. Při postupu také na řece Opavě a Odře utrpěla Rudá armáda další nečekaně velké ztráty. Hlavní opavské obranné pásmo bylo prolomeno až ve dnech 20.–22. dubna.
Dne 22. dubna osvobodila vojska 60. armády Opavu, ve které proběhly nejurputnější boje celé operace na československém území, kde zahynulo okolo 2 000 vojáků. Město bylo bombardováno těžkými děly a letectvem, kdy bylo zničeno stovky domů, a stalo se nejzničenějším městem Československa.Bylo zničeno 880 domů, 3 700 poškozeno, zničeny všechny továrny. Většina obyvatel se musela odstěhovat, Opava hořela několik dnů, shořely také památky zemského archívu. Až tento úspěch umožnil vojskům rozvinutí útoku směrem na Ostravu od východu ve směru na Háj ve Slezsku, Hrabyni a Velkou Polom. Byly překonány statické obranné systémy čs. armády, ale vojsko bylo u Opavy vyčerpané namáhavými boji. Kromě Opavy se také obec Hrabyně stala jedním z hlavních symbolů Ostravsko-opavské operace. Bojovalo se o ni intenzívně šest dnů (21.–27. dubna), jelikož byla pro Němce strategickým návrším a oni zde kladli houževnatý odpor. Ze svých pozic mohli ostřelovat cestu od Opavy a brzdit tak postup tanků a samohybných děl. Velmi tuhé boje probíhaly až do 29. dubna na Hlučínsku o Darkovice a jsou rovněž symbolem těchto dnů.
4. fáze (26.–30. dubna) osvobození Moravské Ostravy náhled|upright=1.1|1. čs. tanková brigáda v Ostravě