náhled|Karty Rorschachova testu Rorschachův test inkoustových skvrn je jedna z diagnostických metod užívaných v psychologii k rozboru struktury osobnosti. Test byl publikován v roce 1921 švýcarským psychiatrem Hermannem Rorschachem (1884–1922). Mezi odborníky má dlouhodobě četně zastánců i kritiků, i přes svou kontroverznost jde o jeden z nejužívanějších testů osobnosti.

Metoda bývá označována buď jako percepčně kognitivní experiment, sledující vztah mezi vnímáním, myšlenkovými pochody a osobností člověka, nebo jako projektivní test, využívající projekci myšlenkových pochodů a osobnostních rysů na neurčité objekty. Tím se liší od jiných metod, kdy klient udává informace o sobě například formou rozhovoru nebo introspektivním popisem svých vlastností. Rorschachův test tak může podle této hypotézy poskytnout i informace o těch vlastnostech klienta, kterých si on sám nemusí být plně vědom, nebo je nedokáže popsat. Tento předpoklad existence tzv. projektivní hypotézy je však předmětem odborné debaty a není dnes všeobecně uznávaná. Test má zjišťovat např. organizaci myšlenek, přesnost a konvenčnost vnímání, sebeobraz nebo porozumění druhým, vypovídat má ale i o představivosti, empatii nebo impulzivitě.

Administrace testu probíhá tak, že testovaná osoba je postupně požádána o vlastní interpretaci deseti karet s bilaterárně symetrickými inkoustovými skvrnami na bílém pozadí, z nichž je pět karet černobílých, dvě černobílé s červenými prvky a tři pastelově barevné. Po zaznamenání spontánních odpovědí je testovaný vyzván k tomu, aby je dodatečně objasnil. Vyhodnocení výsledků se řídí kódováním odpovědí dle standardizovaného návodu, ale závisí i na zkušenostech testujícího.

Test se navzdory rozšířenému mýtu neužívá ke stanovení konkrétní diagnózy psychického onemocnění. Napomáhá ale při diagnostikování vlastností, které by s psychopatologií mohly být spojené (mezi osobami zdravými a osobami s psychickými onemocněními se objevují rozdíly právě např. ve vnímání reality nebo sebeobrazu). Test tak může naopak poukazovat i na dobré psychické zdraví klienta.

Historie

Předchůdci Hledání obsahu v abstraktních obrazcích bylo užívané již před vznikem Rorschachova testu. Německý psycholog William Stern (autor prvních inteligenčních testů) používal při psychologické diagnostice fotografie mraků. Přímo použití inkoustových skvrn navrhovali již v roce 1896 významní francouzští psychologové Alfred Binet a Victor Henri pro hodnocení míry nebo typu představivosti. Ve své práci zmiňovali i intenzivní vizuální představivost malíře Leonarda da Vinciho. Ten se inspirován Sandrem Botticellim ve své malbě zajímal o náhodné skvrny a praskliny na zdech. Psychologické testy využívající inkoustové skvrny se ale nezávisle na sobě objevovaly na přelomu 19. a 20. století u více autorů i v USA.

Interpretace inkoustových skvrn byla ústředním prvkem hry Klecksographie z konce 19. století. Rorschach sám tuto hru jako mladý rád hrával. Tato hra inspirovala například také německého lékaře Justinuse Kernera, který v roce 1857 vydal populární knihu básní, z nichž každá byla inspirována náhodnou kaňkou.

Vznik testu a užití ve výzkumu náhled|Hermann Rorschach s manželkou Olgou. Rorschach začal s inkoustovými skvrnami pracovat v roce 1911, kdy sledoval rozdíly v představivosti mezi více a méně nadanými dětmi. Ve své disertační práci se pak ale zabýval tématem halucinací při schizofrenii. Vedoucím jeho práce byl významný psychiatr Eugen Bleuler. K inkoustovým skvrnám se pak vrátil až později při své práci v nemocnici v Herisau. Inspiroval se disertační prací Symona Hense, dalšího z žáků Eugena Bleulera, který 8 kartami s inkoustovými skvrnami testoval rozdíly mezi dětmi, dospělými a psychotickými pacienty. Rorschach pak vytvořil sérii vlastních karet se symetrickými inkoustovými skvrnami v různých barevných provedeních, které testoval na psychicky nemocných pacientech i zdravých jedincích. Jeho kolega Hans Behn Eschenburg poté vytvořil v rámci své disertační práce další sérii 8 inkoustových skvrn.

Rorschachovým cílem bylo vytvořit test pro nově popsanou diagnózu schizofrenie a jiných duševních poruch. Ve svém výzkumu sesbíral data od více než 400 subjektů, která následně dělil na základě demografických kategorií a psychologických diagnóz. Pozornost věnoval velikosti oblasti skvrny, kterou subjekt interpretoval, dominantním charakteristikám vnímaných subjektem (například tvar, barva, dojem pohybu) a obsahu interpretace (např. člověk, zvíře, anatomie). Zjistil například, že depresivní osoby měly tendenci dávat kratší, méně obsáhlé výpovědi a neurotici vykazovali známky silnější emoční reakce na barevné obrazce.

Během vývoje testu vytvořil Rorschach stovky různých inkoustových skvrn, ze kterých vybral 40 pro svou další práci. Experimentoval hlavně s 15, ale požadavkům nakladatele a vzhledem k nákladnosti tisku vyšlo pak v jeho knize Psychodiagnostika pouze 10 nejpoužívanějších karet. Jejich počet v testu pak zůstal do současnosti zachován. Skvrny přitom nebyly tvořeny jako zcela náhodné. Rorschach záměrně doupravoval jejich detaily nebo kontury, aby co nejefektivněji působily na představivost. Skvrny měly evokovat v paměti uložené objekty, ale zároveň nebýt zcela podobné těm reálným.

Rorschachova kniha Psychodiagnostika shrnuje celý jeho výzkum interpretace inkoustových skvrn. Rorschach také vytvořil záznamový protokol k testu, kde navrhl některé dodnes užívané kategorie kódování odpovědí. Stejně tak připravil i výpočetní postup vyhodnocení kódů. Kniha vyšla v nakladatelství Ernst Bircher v roce 1921 a Rorschach tisk podrobně diskutoval. Jednotlivé karty testu (inkbloty) se dodnes tisknou ve švýcarské tiskárně Hans Huber poblíž Bernu, která práva ke knize nedlouho po jejím vydání koupila. Místo klasických CMYK barev se k tisku používají speciální barvy vyvinuté pro Rorschachův test.

Rozšíření testu Přestože působil jako viceprezident Švýcarské psychoanalytické společnosti, měl Rorschach potíže s vydáním své knihy Psychodiagnostika. Když se poprvé objevila, vzbudila jen malou pozornost. Úspěchu se tato kniha dočkala až pět let po Rorschachově smrti, když ji v roce 1927 zakoupilo nakladatelství Hans Huber. V roce 1939 byl založen Rorschachův Institut a v roce 1949 Mezinárodní Rorschachova společnost.

Po Rorschachově smrti byly vytvořeny různé systémy administrace, kódování a interpretace testu. Rorschachův původní systém bodování testu dále zpracovali do nových systému hodnocení Samuel Beck, Bruno Klopfer, Marguerite Hertz, Zygmunt Piotrowski a David M. Rapaport. Některé systémy jsou založeny na původním psychoanalytickém pojetí objektových vztahů. Ve snaze tyto různé systémy sjednotit, zpracovával od 60. let 20. století John E. Exner komplexní systém založený na statistickém vyhodnocování testu, tzv. Comprehensive System (CS), který vyšel poprvé v roce 1974 a byl později rozšířen a revidován o nová zjištění a referenční data.

V Severní Americe převažuje ve 21. století interpretace výsledků testu skrz statistické vyhodnocení a Exnerův Comprehensive System zůstává velmi populární. V Evropě se více rozvinulo i vyhodnocování založené na principech psychoanalýzy, viz např. práce D. Rapaporta nebo P. M. Lernera. Druhá část evropských výzkumníků vycházela více z původní práce Rorschacha a sledovala vztah percepce klienta s jeho chováním a osobnostními vlastnosti, viz práce Ewalda Bohma. Při vyhodnocení se tak v evropském prostoru tradičně klade kromě statistické analýzy více důraz i na profesní intuici administrátora testu, tedy vhled do výsledků na základě dlouhodobé zkušenosti. Toto nestandardizované vyhodnocení je však v rozporu s principy psychologické diagnostiky; existuje totiž řada důkazů, že standardizovaný úsudek (např. pomocí statistické predikce) je přesnější než klinická intuice psychologa.

Holtzmanův test inkoustových skvrn V roce 1961 vydal Wayne H. Holtzman s kolegy nový set vlastních karet s inkoustovými skvrnami zvaný Holtzman Inkblot Technique (HIT) vycházející z Rorschachova testu ale s více standardizovaným hodnocením a administrací testu. Cílem Holtzmana bylo využít potenciál tohoto typu testu (tedy interpretace abstraktních skvrn) a zároveň vyřešit některé limitace Rorschachova testu. Holtzmanův test obsahuje dva paralelní sady 45 karet A a B (umožňuje tak test-retest přístup) a měří 22 proměnných, které jsou poté podrobeny statistickému vyhodnocení v 6 dimenzích. Na rozdíl od Rorschachova testu se u něj očekává jen jedna odpověď na kartu, liší se i v různorodější barevnosti a asymetrii karet a fáze vyjasnění odpovědi se provádí u každé karty hned po klientově odpovědi. HIT vykazuje ve výzkumech vysokou míru reliability, ale byť má lepší psychometrické vlastnosti než Rorschachův test, nebývá příliš užíván v praxi kvůli své délce.

Používání v současnosti Rorschachův test je stále jednou z nejpoužívanějších metod testování osobnosti a je rozšířen na všech světadílech.

Ve Spojených státech ho často užívají psychologové se zaměřením na diagnostiku osobnosti. V roce 2009 používalo Rorschachův test 86 % psychologů americké Society for Personality Assessment a 60 % psychologů z American Psychological Association (APA) se zaměřením na posuzování osobnosti. Naopak ve Velké Británii začalo užívání testu po II. světové válce strmě upadat a jde o málo užívanou i vyučovanou metodu. Na základě průzkumu mezi americkými psychology se ukázalo, že Rorschachovu metodu vyhodnocovanou pomocí Exnerova komprehensivního systému považují za „možná diskreditovanou“ metodu, avšak jen méně než pět procent respondentů s ní nebylo dostatečně seznámeno, což svědčí o jejím rozšíření.

Výzkum mezi českými psychology v roce 1998 ukázal, že 94 ze 108 psychologů tuto metodu používá, z čehož 77 psychologů si ji vysoce cení. Metoda dlouhodobě patří k nejpoužívanějším v České republice, v průzkumu mezi psychology z roku 2002 byla na čtvrtém místě, v roce 2009 na prvním místě. V ČR se Rorschachovým testem zabývali intenzivně např. Jan Ženatý (zakladatel České společnosti pro Rorschacha a projektivní metody) a Martin Lečbych (autor knihy Rorschachova metoda: Integrativní přístup k interpretaci).

Test se využívá i jako pomůcka při rozhodování o postupu psychoterapie, např. výběru vhodného typu terapie na základě klientovo osobnostních rysů. Využití nachází i v jurisdikci, kdy některé ze škál Rorschachova testu mohou pomáhat při posuzování způsobilosti člověka, např. skrz zjišťování míry impulzivního chování, poruch myšlení nebo přístupnosti (tzn. empatie a emoční přístupnost vs odtažitost a asociálnost). Nicméně test není užíván jako jediný důkaz o chování jedince a je doplněn dalšími typy posudků.

Na začátku 21. století se začal Rorschachův test používat i jako stimul při studiu mozkové aktivity za využití metod EEG nebo MRI. Tyto studie by pak mohly osvětlit i biologický základ testu, tedy jak funguje samotný proces tvorby odpovědí odehrávající se v klientově mozku.

Administrace a interpretace

Metody vyhodnocení Existuje více diagnostických metod k vyhodnocení testu, které nejsou vytvořeny přímo Rorschachem, ač z jeho práce vycházejí. V roce 1974 publikoval John E. Exner Comprehensive system (CS), systém kódování za účelem sjednocení a standardizace interpretace Rorschachova testu. Tento systém využívá mimo jiné poznatky kognitivní psychologie, zejména teorie zpracování informací a ideace, a klade důraz na možnost statistického zpracování výsledků testu. Některé hodnotící škály v tomto systému (např. zaměřené na kognitivní procesy a vnímání) vykazují lepší validitu, než použití autoevaluačních metod jako např. klientovo popis sebe sama.

Po smrti Exnera v roce 2006 se vývoj systému CS zastavil i z důvodu řešení otázky autorských práv k němu. Na základě CS a nových vědeckých poznatků ze studií založených na Rorschachově testu byl poté vytvořen systém The Rorschach Performance Assessment System (R-PAS).

Digitalizované vyhodnocování