(20000) Varuna, předběžným označením 2000 WR106, je velká planetka v Kuiperově pásu. Patří mezi klasická transneptunická tělesa. Objev učinil 28. listopadu 2000 Robert S. McMillan v rámci projektu Spacewatch na observatoři Kitt Peak. Těleso je pojmenováno po Varunovi, bohu védského náboženství.

Výrazné změny jasnosti během rotace ukazují na protáhlý tvar. Jedna otočka trvá přibližně 6,34 hodiny. Rozměry jsou značně nejisté; modely tepelného záření poskytují efektivní průměr přibližně 650–700 km, ale jiná pozorování ukazují na větší rozměr v nejdelší ose.

Objev a pojmenování McMillan zaznamenal těleso při přehlídce oblohy dalekohledem Spacewatch o průměru 0,9 m. Objekt se na obloze pohyboval příliš pomalu pro automatickou detekci používaným programem, a proto jej rozpoznal ručním porovnáním snímků. V pozorování následně pokračoval Jeffrey A. Larsen; dohromady pořídili dvanáct měření během tří nocí.

Po objevu byly nalezeny také starší snímky, které umožnily zpřesnit dráhu. Nejstarší pozorování zahrnuté do dráhového řešení databáze JPL pochází z 24. listopadu 1954. V lednu 2001 dostalo těleso definitivní číslo 20000 a v březnu téhož roku bylo oznámeno jméno Varuna. Podle jmenné citace návrh pocházel od M. Sarabhai.

Dráha a klasifikace Varuna obíhá kolem Slunce za přibližně 284 let. Podle heliocentrických dráhových elementů pro epochu 9. června 2026 je velká poloosa dráhy přibližně 43,20 au, vzdálenost v přísluní 40,97 au a v odsluní 45,43 au. Výstřednost činí přibližně 0,052 a sklon dráhy k ekliptice 17,14°.

V dynamické klasifikaci se Varuna řadí mezi klasická tělesa Kuiperova pásu, označovaná také jako kubewana. Gonzalo Tancredi a Sofía Favre ji v roce 2008 ve svém návrhu klasifikace zařadili mezi trpasličí planety. Vycházeli přitom z modelu Jacobiho elipsoidu, jehož tvar odpovídá hydrostatické rovnováze.

Fyzikální vlastnosti Rotace a tvar Světelná křivka má během jedné otočky dvě maxima a dvě minima. Studie z roku 2019 odvodila periodu . Rozdíl mezi maximální a minimální jasností vzrostl mezi lety 2001 a 2019 z přibližně 0,41 na 0,55 mag. Autoři tento vývoj vysvětlují změnou úhlu mezi rotační osou Varuny a směrem k Zemi během oběhu tělesa kolem Slunce. Jejich modely trojosého elipsoidu nejlépe odpovídaly poměru rovníkových poloos b/a v rozmezí 0,56–0,60.

Rozměry a odrazivost Velikost se odhaduje především z tepelného záření v infračervené a submilimetrové oblasti a ze zákrytů hvězd. Vzhledem k protáhlému tvaru záleží také na orientaci tělesa v době pozorování. Tepelné modely poskytují efektivní průměr, zatímco zákryty omezují rozměry průmětu tělesa na oblohu.

+ Vybrané modelové odhady efektivního průměru Studie Průměr Podklad Lellouch a kol. (2013) Tepelná měření dalekohledů Herschel a Spitzer Lellouch a kol. (2017) Nová analýza infračervených měření tepelným modelem

Analýza z roku 2013 současně stanovila geometrické albedo ve viditelném oboru na . Zákryt hvězdy z 19. února 2010 však poskytl tětivu dlouhou přibližně 1 003 km. Lellouch a spoluautoři v roce 2017 upozornili, že mezi tímto výsledkem a infračervenými měřeními přetrvává nesoulad.

Hustota Pedro Lacerda a David Jewitt v práci z roku 2007 modelovali Varunu jako rotující trojosý elipsoid v hydrostatické rovnováze, označovaný jako Jacobiho elipsoid. Z modelu světelné křivky a rotační periody odvodili hustotu . Odhad závisí na předpokládaném rovnovážném tvaru a způsobu odrazu světla povrchem. Hmotnost a objem nebyly při tomto určení měřeny nezávisle.

Povrchové složení Povrch má načervenalé zbarvení. Spektroskopická studie publikovaná v roce 2014 zaznamenala absorpční pás kolem vlnové délky 2,0 μm, který podporuje přítomnost vodního ledu. Mezi pozorovanými rotačními fázemi nezjistila statisticky významné rozdíly spektra.

Modely odrazového spektra jsou slučitelné se směsí vodního ledu, křemičitanů, složitých organických látek a uhlíku. Organickou složku autoři zastupovali laboratorními látkami označovanými jako tholiny. Složení směsi není určeno jednoznačně. Data připouštěla také modely obsahující menší podíl methanového ledu, jeho přítomnost však nebyla prokázána.

Možný průvodce Při analýze světelné křivky v roce 2019 nalezli Estela Fernández-Valenzuela a spoluautoři další slabou periodicitu s amplitudou přibližně 0,04 mag. Navrhli, že by ji mohl způsobovat blízký satelit. Za předpokladu jeho vázané rotace odhadli oběžnou dobu přibližně na 12 nebo 24 hodin. Tato interpretace představuje nepřímou indicii možného průvodce; studie nepřinesla jeho přímé zobrazení ani potvrzenou dráhu.

Odkazy

Reference

Související články Kuiperův pás Seznam planetek 19001–20000

Externí odkazy

Varuna v databázi malých těles JPL (anglicky) Objev Varuny na stránkách projektu Spacewatch (anglicky)

Kategorie:Transneptunická tělesa Kategorie:Planetky pojmenované podle mytologie Kategorie:Objeveno 2000