náhled|Schéma současného okruhu Masarykův okruh je závodní okruh na západním okraji města Brna, určený pro automobilové a motocyklové závody. Nynější automotodrom byl vybudován v letech 1985–1987 v Podkomorských lesích. Většina trati se rozkládá na katastrálním území městské části Brno-Žebětín, přičemž start a blízké zázemí jsou součástí přilehlého městyse Ostrovačice.
Tento specializovaný okruh ve stejné lokalitě nahradil původní příměstskou brněnskou závodní dráhu vedenou po běžných silnicích, na které se závodilo od třicátých let 20. století.
Automotodrom hostí několik závodů automobilů i motocyklů. Do roku 2020 se na okruhu konal závod Grand Prix České republiky, který byl zařazen do seriálu mistrovství světa silničních motocyklů (MotoGP). Roku 2025 bylo pořádání Grand Prix ČR v rámci MotoGP znovu obnoveno. náhled|Vývoj tras Masarykova okruhu
Základní údaje náhled|Startovní rošt při začátku Závodu superbiků v roce 2008 náhled|Casey Stoner během MotoGP na brněnském okruhu (2011) Současné parametry okruhu
Délka 5 403,19 m Šířka 15 m Zatáčky 14 (6 levých, 8 pravých) Poloměr zatáček minimální 50 m maximální 300 m Přímé úseky počet: 13 minimální délka: 35,00 m maximální délka: 636,56 m Stoupání maximální 7,5%, na délce 917,00 m Klesání maximální 5%, na délce 410,00 m Výškový rozdíl 73,75 m Nadmořská výška:450 m
Traťové rekordy
Držitelem současného oficiálního traťového rekordu napříč kategoriemi je s časem 1:36,065 Rakušan Ingo Gerstl. Rekord zajel 10. září 2017 s historickým vozem Formule 1 Toro Rosso STR1 v rámci závodu série BOSS GP.
Historie náhled|Masarykův okruh (1930-1937)
1930–1937 náhled|Masarykův okruh 30. léta 20. století Závody na starém Masarykově okruhu se v Brně jezdily od roku 1930 na trase Bosonohy-Nový Lískovec–Pisárky–Kohoutovice–Žebětín–Ostrovačice–Veselka–Bosonohy a jedno kolo měřilo 29,194 km. Okruh, který byl sestaven ze tří běžně používaných silnic, dokázali dělníci zbudovat za necelého půl roku. Výstavba stála téměř šest milionů korun československých a finanční záštitu nad stavbou převzala prezidentská kancelář.http://auto.idnes.cz/automoto.asp?r=automoto&c=A050930_144548_automoto_fdv Už v roce 1929 souhlasil prezident Tomáš Garrigue Masaryk se žádostí, aby chystaný závodní okruh nesl jeho jméno. Při tvorbě okruhu se autoři inspirovali především německým Nürburgringem. A to přesto, že významnou iniciátorku myšlenky brněnského okruhu Elišku Junkovou, legendární automobilovou jezdkyni, postihla právě na Nürburgringu osobní tragédie, když na něm smrtelně havaroval její manžel Čeněk Junek. Byla členkou organizačního výboru a jejím úkolem bylo mj. získávat nejlepší jezdce pro start na brněnském okruhu. náhled|Masarykův okruh (1932) První závod se na silničním okruhu konal 28. 9. 1930 a zahájil tak slavnou éru automobilových závodů na Masarykově okruhu v letech 1930–1937, kterých se účastnila světová elita automobilových závodníků a patřily do série Grand Prix automobilů. Velkou cenu Československa jezdily vozy slabší třídy (do 1,5 litru) na 15 kol (437,130 km), silnější na 17 kol (495,414 km). V prvním závodu zvítězil Heinrich-Joachim von Morgen na Bugatti 35 za 4:54.13,6 hod. (průměr přes 101 km/hod.). Závodu přihlíželo více než 100 000 diváků a účastnili se jej přední světoví závodníci, mj. Tazio Nuvolari, Rudolf Caracciola a další i domácí jezdci. náhled|Masarykův okruh, vítěz Louis Chiron na Bugatti. Projíždí zatáčku v Pisárkách (1932) V III. ročníku (4. 9. 1932) poprvé startovala také žena – Francouzka Anne-Cecile Rose Itierová. Závod, který se jel za deště, však nedojela pro poruchu motoru. náhled|upright|Masarykův okruh, start závodu silnější kategorie 1937 IV. ročníku závodu (17. 9. 1933) se účastnil rekordní počet startujících ze všech 7 meziválečných ročníků – 44 jezdců, z toho 21 v silnější kategorii. Třetího vítězství v řadě za sebou dosáhl monacký závodník Louis Chiron časem 4:50:22,8 hodin. To jel na voze Alfa Romeo Tipo B/P3. Od té doby se zaužívalo nejen na Brněnsku úsloví: Jedeš jako Širón … náhled|Masarykův okruh, vítěz Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz (1937) První oběť na životě si vyžádal Masarykův okruh 28. září 1934 – v ranních hodinách při neoficiálním pátečním tréninku zahynul v zatáčce u Ostrovačic jezdec Josef Brázdil z Bratislavy (původem z Holešova) v troskách svého nového vozu Maserati 6C-34. V lesích mezi Ostrovačicemi a Žebětínem se stala další tragická událost v roce 1937. Při havárii Němce Hermanna Langa přišli o život dva diváci a jedenáct jich bylo zraněno. Automobilových závodů se v meziválečném období jelo na Masarykově okruhu celkem 7 ročníků. V roce 1936 se závod kvůli organizačním problémům nekonal, neuskutečnil se už ani 8. ročník, původně plánovaný na 25. září 1938. V posledním konaném ročníku před II. světovou válkou 26. září 1937 zvítězil Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz W 125. Na Masarykově okruhu v Brně měl Caracciola vždy smůlu. Startoval zde čtyřikrát a nikdy nedojel (1930, 1931, 1934, 1935). Až v roce 1937, při 5. startu, protrhl smůlu a v posledním, předválečném závodě typu Grand Prix na starém brněnském okruhu vyhrál.
Vítězové závodů automobilů Rok Pilot Automobil Průběh a výsledkyNázev závodu 1930 Heinrich-Joachim von Morgen Bugatti Type 35 Report 19301. Masarykův okruh 1931 Louis Chiron Bugatti Type 51 Report 19312. Masarykův okruh 1932 Louis Chiron Bugatti Type 51 Report 19323. Masarykův okruh 1933 Louis Chiron Alfa Romeo Tipo B/P3 Report 19334. Masarykův okruh 1934 25px|Německo Hans Stuck Auto Union Type A Report 19345. Masarykův okruh 1935 25px|Německo Bernd Rosemeyer Auto Union Type B Report 1935Velká cena Masarykova 1937 25px|Německo Rudolf Caracciola Mercedes-Benz W 125 Report 1937Velká cena Masarykova 1949 Peter Whitehead Ferrari 125 Report 1949Velká cena Československa
1949–1963 V tomto období se jezdilo na okruhu zkráceném na délku 17,801 km a byl také změněn směr jízdy. Okruh měl 35 levých a 38 pravých zatáček, převýšení bylo 171 m.
25. září 1949 se závod jel poprvé a naposledy v Československu v rámci Grand Prix automobilů. Tu tehdy sledovalo rekordních 380 tisíc diváků. Vítězem tohoto závodu se stal britský závodník Peter Whitehead na voze Ferrari. V prvním kole závodu v jedné ze zatáček nebezpečně havaroval legendární italský jezdec Giuseppe Farina, který se následující rok stal prvním vítězem seriálu Formule 1. Nehoda si vyžádala dvě oběti a 10 zranění z řad diváků.http://www.ct24.cz/regionalni/brno/100136-farinova-zatacka-na-starem-brnenskem-okruhu-ma-svuj-pomnik/ Tato zatáčka dodnes nese Farinovo jméno. Jednalo se o poslední závod této kategorie v Brně, neboť do nově vzniklého ročníku formule 1 již Masarykův okruh zařazen nebyl.
Při Farinově nehodě se zranil také další jezdec – thajský princ B. Bira, který zde jel už v roce 1937 – a byl převezen do brněnské nemocnice. Prince děsila vidina, že zůstane v „rudé“ nemocnici, obával se o život, vědom si toho, co komunisté učinili zejména carské rodině. Přes odpor lékařů trval na propuštění a nechal se v noci odvézt do Vídně. Na hranicích se ale zjistilo, že nemá u sebe cestovní pas, nechal ho schovaný v hotelu za obrazem. Takže cesta zpátky do Brna pro pas a znovu na rakouské hranice. Druhý den pak z Vídně vlakem do Curychu, kde mu švýcarští lékaři potvrdili, že zranění bylo v Brně perfektně ošetřeno.
V roce 1950 se na trati jela novinka v automobilovém sportu u nás – vytrvalostní dvanáctihodinový závod cestovních a sportovních automobilů. Jemu však o týden dříve předcházela Velká cena Československa, která se konala 24. září 1950. Zahraniční jezdci nebyli pozváni. V kategorii závodních vozů (bez rozdílu objemu válců) zvítězil Václav Hovorka na Uhrově Maserati 6CM 1500 s kompresorem před Brunem Sojkou na monopostu Tatra 607 a Václavem Bobkem na Škoda 1100 Supersport s kompresorem. Od stejného roku se začínají na okruhu objevovat i motocyklové závody. Prvním vítězem závodu motorek dlouhého 267 km (15 kol) byl ve třídě 500 cm³ Antonín Vitvar na Nortonu, který ovládl první tři ročníky. V roce 1951 se závod nekonal a od roku 1952 se v Brně jezdil Závod družby národů. V roce 1954 se v závodě dvěstěpadesátek poprvé postavil na stupínek nejvyšší legendární František Šťastný. Ten v Brně zvítězil celkem osmkrát – dvakrát vyhrál 250 cm³, pětkrát 350 cm³ a jednou 500 cm³.
V roce 1956 dostává další úsek Masarykova okruhu konkrétní pojmenování, kde havaroval a svým zraněním na místě podlehl německý jezdec Hans Baltisberger. Místo se nachází kousek pod Farinovou zatáčkou při jízdě směrem do Kohoutovic od staré dálnice. Tragické drama, které se zde odehrálo, motivovalo Bohumila Hrabala k napsání sugestivní povídky „Smrt pana Baltisbergera“.
Mezi lety 1952 a 1964 se Velká cena z politických důvodů jezdila pod názvem Závod družby národů. Na tradici automobilových závodu navázaly v roce 1962 monoposty Formule Junior, za jejichž volanty seděli piloti, kteří o několik roků později patřili mezi přední světové závodníky – např. Rakušan Jochen Rindt, Francouz Jean-Louis Schlesser a další.
1964–1986 V roce 1964 byl Masarykův okruh zkrácen vypuštěním úseku přes Žebětín a již třetí podoba trati tak měřila 13,941 km. Okruh dostal nový, hrubozrnný asfaltový povrch, bílé pruhy po stranách silnice. Byly odstraněny nebezpečné předměty v jeho okolí a vybudovány byly také podchody pod silnicí pro diváky.
V roce 1965 se název Masarykův okruh poprvé zapsal do kalendáře Mistrovství světa silničních motocyklů. O rok později dosáhl britský jezdec Mike Hailwood vítězství ve třech třídách – 250, 350, 500 cm³ – na motocyklech Honda. Od roku 1970 se k sólo jezdcům přidali sajdkáristé. V roce 1975 prodělal okruh další radikální přestavbu. Byl vynechán úsek přes Kohoutovice, Pisárky, Nový Lískovec. Délka se snížila na 10,925 km. Za výjezdem z lesa se na vrcholu ulice Žebětínská trať točila doprava na nový úsek. Následovala dlouhá, táhlá levá zatáčka na sídlišti Kohoutovice a navazovala na prudký sjezd kolem Myslivny do prostoru startu a cíle v Bosonohách. Tyto závody se jezdily v Brně až do roku 1982, kdy přes zkrácení tratě nebyli brněnští organizátoři už dále schopni držet krok se stále přísnějšími bezpečnostními požadavky FIM.http://www.aneris.cz/brno_17.html Brno zůstalo již posledním přírodním okruhem v seriálu MS a přišlo o homologaci pro tyto závody. Další rok se brněnský závod jel už jen jako mistrovství Evropy. Poslední závod na starém okruhu se jel v roce 1986.
Vítězové Grand Prix Československa motocyklů (1965–1982) Rok 80 cc 125 cc 250 cc 350 cc 500 cc 1965 Frank Perris Phil Read 25px Jim Redman Mike Hailwood 1966 Luigi Taveri Mike Hailwood Mike Hailwood Mike Hailwood 1967 Bill Ivy Phil Read Mike Hailwood Mike Hailwood 1968 Phil Read Phil Read Giacomo Agostini Giacomo Agostini 1969 Paul Lodewijkx Dave Simmonds Renzo Pasolini Giacomo Agostini Giacomo Agostini 1970 Aalt Toersen Gilberto Parlotti Kel Carruthers Giacomo Agostini 1971 Barry Sheene Angel Nieto János Drapál Jarno Saarinen 1972 Börje Jansson Jarno Saarinen Jarno Saarinen Giacomo Agostini 1973 Otello Buscherini Dieter Braun Teuvo Länsivuori Giacomo Agostini 1974 Henk van Kessel Kent Andersson Walter Villa Phil Read 1975 Leif Gustafsson Michel Rougerie Otello Buscherini Phil Read 1976 Walter Villa Walter Villa John Newbold 1977 Franco Uncini Johnny Cecotto Johnny Cecotto 1978 Ricardo Tormo Kork Ballington Kork Ballington 1979 Guy Bertin Kork Ballington Kork Ballington 1980 Guy Bertin Anton Mang Anton Mang 1981 Theo Timmer Anton Mang Anton Mang 1982 Eugenio Lazzarini Carlos Lavado Didier de Radiguès
Vítězové Grand Prix Brno závodu EP (1968-1969), ME (1970-1986) a MS (1987) cestovních automobilů náhled|Vojtěch - Surer, BMW 635 CSI, průjezd Farinovou zatáčkou (Brno 1984)