Martin Stropnický (* 19. prosince 1956 Praha) je český herec, diplomat, politik, spisovatel a režisér.
V roce 1989 podepsal petici Několik vět. V roce 1980 vystudoval Divadelní fakultu AMU, obor herectví, a v roce 1991 Diplomatickou akademii ve Vídni. Od roku 1990 začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, v letech 1993–1994 pak působil jako velvyslanec ČR v Portugalsku, v rozmezí 1994–1997 jako velvyslanec v Itálii, v 1999–2002 jako velvyslanec ČR u Svatého stolce s akreditací u Svrchovaného řádu Maltézských rytířů a v Republice San Marino a v letech 2018 až 2023 jako velvyslanec ČR v Izraeli. Jako diplomat byl vyznamenán dvěma rytířskými řády, papežským Řádem Pia IX. a italským Řádem rytíře Velkého kříže.
V roce 1998 byl jako nestraník jmenován ministrem kultury ČR v úřednické vládě Josefa Tošovského. V říjnu 2013 byl za hnutí ANO zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu. Od ledna 2014 do prosince 2017 byl ministrem obrany ČR v Sobotkově vládě, od prosince 2017 do června 2018 byl místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí ČR v první Babišově vládě, od února 2017 pak byl místopředsedou ANO. Na přelomu září a října 2018 rezignoval na funkce poslance Poslanecké sněmovny PČR i místopředsedy ANO, jelikož se stal velvyslancem ČR v Izraeli.
V březnu 2003 se stal uměleckým šéfem Divadla na Vinohradech, tuto funkci zastával do konce dubna roku 2012. V roce 2003 obdržel od Herecké asociace za svou roli Howarda Katze ve stejnojmenné divadelní hře Patricka Marbera Cenu Thálie pro mimořádný jevištní výkon, kdy porazil favorizovaného Jana Třísku, nominovaného pro jeho roli Krále Leara.
Životopis Během dětství pobýval s rodiči a sestrou Irenou, která je dnes překladatelka a tlumočnice, v Itálii a Turecku, kde navštěvoval francouzské lyceum v Ankaře. Střední školu zakončil maturitou na Gymnáziu Jana Nerudy na Malé Straně v Praze. Poté vystudoval Divadelní fakultu AMU (1976–1980), aby následně nastoupil do angažmá v Městských divadlech pražských. V roce 1986 se stal členem činohry Divadla na Vinohradech v Praze, kde setrval až do sametové revoluce.
Podepsal Několik vět Charty 77.
Po sametové revoluci začal pracovat od roku 1990 na Ministerstvu zahraničních věcí ČSFR, kde působil v pozici diplomata až do roku 2002. V letech 1990–1991 absolvoval Diplomatickou akademii ve Vídni. Na ministerstvu zahraničí se stal ředitelem sekce kulturních styků. Poté působil jako velvyslanec České republiky postupně v Portugalsku (1993–1994) a Itálii (1994–1997). V letech 1999–2002 byl jmenován opět českým velvyslancem, tentokrát u Svatého stolce s akreditací u Svrchovaného řádu Maltézských rytířů a v Republice San Marino. v letech 2018–2023 byl velvyslancem ČR v Izraeli.
V roce 2003 obdržel od Herecké asociace za svou roli Howarda Katze ve stejnojmenné divadelní hře Patricka Marbera Cenu Thálie.
Je nositelem dvou rytířských řádů, papežského Řádu Pia IX. a italského Řádu rytíře velkokříže.
Mluví anglicky, francouzsky a italsky, pasivně německy, rusky a portugalsky.
Soukromý život Poprvé se oženil krátce po absolvování DAMU. S absolventkou FAMU, textařkou a scenáristkou Lucií Stropnickou rozenou Borovcovou (* 1956) se oženil dvakrát, jejich druhé manželství skončilo definitivním rozchodem v roce 2005. Mají tři děti – Matěje, Annu a Františku, která je herečka a studuje na Mezinárodní konzervatoři Praha obor Muzikál.Petr Hořec, Olga Nytrová: Jak slavívali a slaví slavní, Euromedia Group a Knižní klub, Praha, 1999, str. 143,
Potřetí byl ženatý s herečkou Veronikou Žilkovou – Stropnickou, s níž má dceru Kordulu Stropnickou. Jejich druhé dítě byl Melichar Stropnický (* 14. května 2007 – 27. listopadu 2007).
V roce 2022 oznámili s Veronikou Žilkovou rozchod, rozvod byl formálně dokončen v červnu 2023.
Politické působení náhled|240px|Ministr obrany Stropnický, premiér Sobotka, gen. tajemník NATO Stoltenberg a americký velvyslanec Schapiro vítají 8. září 2015 v Praze americké vojáky náhled|Stropnický a ministr obrany Peru, 15. dubna 2015 náhled|Stropnický a americký ministr obrany Chuck Hagel v Pentagonu, 29. dubna 2014 náhled|Stropnický a americký ministr obrany Ashton Carter v sídle NATO v Bruselu, 9. února 2016 náhled|Stropnický a americký ministr obrany James Mattis v Pentagonu, 2. května 2017
V roce 1998 byl krátce ministrem kultury ČR v úřednické vládě Josefa Tošovského.
Na konci června 2013 vstoupil do hnutí ANO, do té doby byl bez stranické příslušnosti, ale dle svých slov měl vždy blízko k Unii svobody a Straně zelených, s jejichž členy ho pojilo přátelství.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 úspěšně kandidoval v Jihomoravském kraji jako lídr hnutí ANO. V lednu 2014 se stal kandidátem ANO na post ministra obrany ve vládě Bohuslava Sobotky. Dne 29. ledna 2014 byl do této funkce jmenován. V roce 2015 se původně ucházel o post prvního místopředsedy ANO, později se však této kandidatury vzdal (stejně jako kandidatury na řadového místopředsedu). Nakonec byl na III. sněmu ANO na konci února 2015 zvolen členem předsednictva hnutí (získal 141 hlasů ze 186 možných, tj. 76 %). Na dalším sněmu v únoru 2017 byl zvolen místopředsedou ANO, získal 174 hlasů.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem hnutí ANO v Praze. Získal 18 449 preferenčních hlasů a obhájil tak mandát poslance. Na přelomu listopadu a prosince 2017 se stal kandidátem na posty místopředsedy první vlády Andreje Babiše a ministra zahraničních věcí ČR. Dne 13. prosince 2017 jej prezident Miloš Zeman do těchto funkcí jmenoval, zároveň tak skončil na pozici ministra obrany ČR v Sobotkově vládě. Po Cyrilu Svobodovi se tak stal druhým ministrem v historii vlád samostatné České republiky, jenž vedl tři různá ministerstva.
V březnu 2018 v reakci na propuštění zadrženého představitele kurdské politické strany PYD, kterou Turecko považuje za teroristickou organizaci, obvinil turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan Českou republiku z podpory terorismu. Erdoğan prohlásil: „Toto propuštění Českou republiku dostalo do postavení země podporující terorismus... Propuštění vůdce teroristů znamená podporovat terorismus.“Erdogan kritizuje Česko kvůli propuštění Muslima: Neumíte vysvětlit, proč jste ho zatkli a pak propustili, jde tedy o podporu terorismu. Hospodářské noviny. 1. března 2018. Ministr zahraničí Stropnický na obvinění České republiky z podpory terorismu nijak nereagoval, předtím ale prohlásil, že Česká republika nevymění kurdského politika za dva české občany vězněné v Turecku.Stropnický odmítl vyměnit zadrženého Kurda za dva vězněné Čechy. Novinky. 26. února 2018.
Stropnický obdržel otevřený dopis nezávislého spolku Mladí zelení, který ho žádal, aby jako ministr zahraničí ČR odsoudil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, protože „Turecko, členský stát NATO a formálně spojenec České republiky, útočí na Afrín pod lživou záminkou ochrany svých hranic před teroristy, kteří údajně působí v této oblasti.“"Zastavte turecký útok v Afrínu: Otevřený dopis ministrům zahraničních věcí a spravedlnosti ". 14. března 2018.
V květnu 2018 oznámil, že jakmile vznikne nová vláda, hodlá v české politice skončit. Následně se stal velvyslancem ČR v Izraeli. Dne 27. června 2018 skončil ve funkcích místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ČR v první Babišově vládě, jelikož byla jmenována druhá Babišova vláda.
Dne 1. října 2018 rezignoval na funkci poslance Poslanecké sněmovny PČR a o den dříve i na post místopředsedy hnutí ANO, jelikož se stal velvyslancem ČR v Izraeli.
Martin Stropnický měl být kandidátem ANO v prezidentských volbách 2023, nakonec si ale svou kandidaturu rozmyslel.
Ke konci července 2023 ukončil své působení na postu velvyslance ČR v Izraeli, zanikl i jeho pracovní poměr na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Opět se spekulovalo o jeho návratu do politiky a zapojení se do voleb do Evropského parlamentu v červnu 2024 či do voleb do Senátu PČR na podzim 2024. Ani jedno se nestalo. V říjnu 2024 pak uvedl, že v závěru svého působení na postu velvyslance také vystoupil z hnutí ANO.
Politické postoje V roce 2008 Stropnický uvedl, že když Rusko tvrdí „ne“, tak pro něho je to důvod říct „ano“. Stropnický byl stoupencem stavby amerického radaru v Brdech. Jeho syn Matěj Stropnický o svém otci v dubnu 2008 řekl, že má nekritický postoj ke Spojeným státům a pokřivila ho normalizace.Otce pokřivila normalizace, proto chce radar, soudí Matěj Stropnický. iDnes. 16. dubna 2008.
Stropnický podpořil v roce 2015 průjezd ozbrojeného konvoje americké armády v rámci operace Dragoon Ride, který se vracel z Estonska přes Českou republiku na domovskou základnu v Německu, a prohlásil: „Průjezd amerického konvoje bude důkazem alianční jednoty a zároveň to bude to nejmenší, čím můžeme přispět.“Česko budou křižovat americké tanky. Je to jen třešnička na imperiálním dortu, tvrdí Okamura . Instory.cz. 17. března 2015.
Stropnický prohlásil v listopadu 2016, několik měsíců po pokusu o vojenský převrat v Turecku, že EU by měla být vstřícná k požadavkům Turecka, a podpořil dohodu mezi členskými státy EU a Tureckem, která má přispět ke zmírnění nekontrolovaného toku migrantů do Evropy.
Podle Stropnického se Rusko snaží o destabilizaci Evropy a „utrácí neuvěřitelné částky na dezinformační kampaň ve střední Evropě.“"Stropnický se hádal s Filipem. Je to maskot ANO, řekl komunista". Novinky. 27. listopadu 2016. V reakci na evropskou migrační krizi v roce 2015 Stropnický prohlásil, že má od maďarského ministra obrany informace o tom, že Rusko organizuje a financuje převoz uprchlíků přes Balkán. To maďarský ministr obrany i ruská vláda striktně popřeli,"Ruské peníze na převoz uprchlíků? Stropnického slova Kreml odmítl". Česká televize. 12. října 2015. ale Stropnický totéž opakovaně tvrdil."Stropnický v tom zůstal sám. Rusko i Maďarsko popřelo jeho slova o ruské podpoře migrantům". Novinky. 12. října 2015.
Stropnický označil Saúdskou Arábii za „velmi důležitého hráče na Blízkém východě“ a podpořil armádní a zbrojní spolupráci mezi Saúdskou Arábií a ČR."Martin Stropnický jednal s velvyslancem Saúdské Arábie ". Ministerstvo obrany České republiky. 13. června 2014. Sympatizuje s Izraelem a „byl osobně dvakrát v Jeruzalémě na společném zasedání“ české a izraelské vlády. V reakci na smrt více než 50 Palestinců při protestech proti stěhování americké ambasády do Jeruzaléma, jehož východní část Izrael v rozporu s mezinárodními dohodami fakticky anektoval v roce 1980 tzv. Jeruzalémským zákonem, Stropnický prohlásil, že Palestinci byli Izraelem varováni, aby se nepokoušeli narušovat hranici, a „věděli, že si budou zahrávat s ohněm“. Za hlavní hrozbu v regionu považuje Írán a označil za „pozitivní posun“ sbližování mezi Saúdskou Arábií a Izraelem, které je namířeno proti Íránu.Stropnický: Přesun ambasády nesmíme uspěchat, reakce v Gaze je prudká. iDnes. 16. května 2018.
Filmografie
Herecká filmografie 1975 – Tak láska začíná... (Dušan Prejza) 1975 – Plavení hříbat (strážmistr VB) 1976 – Smrt mouchy (Berger) 1978 – Rovnice o jedné krásné neznámé 1978 – Slečna Rajka [TV film] 1978 – Mapa zámořských objevů (student Bárta) [TV film] 1978 – Já jsem Stěna smrti 1979 – Theodor Chindler - Die Geschichte einer deutschen Familie (Potěmkin) [TV film] 1979 – Poslední koncert (1 hudebník) [TV film] 1979 – Nositelé zeměkoule [TV film] 1979 – Inženýrská odysea (Tomášek, mladík z dětského domova) [TV seriál] 1980 – Pohoří královny Maud [TV film] 1980 – Pastýřská pohádka (Ondra) [TV film] 1980 – Koncert (Roman) 1980 – Černé světlo 1980 – Džungle před tabulí [TV film] 1981 – Škola hrou [TV film] 1981 – Poručík Petr (poručík Petr) [TV seriál] 1981 – Chudák muzika (komediant Horác) [TV film] 1981 – A na konci je začátek (režisér Čížek) 1982 – O neopětované lásce 1982 – Malý velký hokejista (pionýrský vedoucí) 1983 – Propast (Honza) [TV film] 1983 – Návštěvníci (muž z budoucnosti) [TV seriál] 1984 – Tlustý pradědeček [TV film]